Charta 77

Chartista Rejchrt: Únava ze svobody

11 / 12 / 2016

Před čtyřiceti lety finišovala příprava petice Charta 77 kritizující stav lidských práv v komunistickém Československu. V té době nemohl vykonávat Miloš Rejchrt funkci evangelického faráře a dělal topiče. 

Před čtyřiceti lety finišovala příprava petice Charta 77 kritizující stav lidských práv v komunistickém Československu. V té době nemohl vykonávat Miloš Rejchrt funkci evangelického faráře a dělal topiče. 

Před čtyřiceti lety finišovala příprava petice Charta 77 kritizující stav lidských práv v komunistickém Československu. V té době nemohl vykonávat Miloš Rejchrt funkci evangelického faráře a dělal topiče. 

Takto dnes sedmdesátiletý Miloš Rejchrt vzpomíná na prosinec roku 1976, kdy mu filozof Jiří Němec nabídl k podpisu Chartu 77. „Přinesl ji na Štěpána, já podepsal bez dlouhého rozvažování a sedl na vlak do Brna shánět další podpisy. Zazvonil jsem u profesorky Boženy Komárkové – tato protinacistická odbojářka, žena pronikavého myšlení a přísných mravů, text přečetla a pověděla: No konečně! Zaznělo mi to jako učitelská pochvala a ujištění, že se podílím na něčem důležitém...“


Cítíte v současnosti potřebu podepisovat nějaké petice?

Ano, pořád je třeba ujišťování, že sdílíme i s jinými lidmi tytéž hodnoty. Například prohlášení vědců a akademiků proti šíření nenávisti v létě 2015 bylo nanejvýš potřebné. 

 

Co vám po listopadu 1989 přineslo největší zklamání?

Ze všech církevních institucí se pouze Bratrská jednota baptistů zachovala ve věci takzvaných restitucí poctivě a finanční „náhrady“ nepřijala. Všechny ostatní vyslaly do společnosti poselství, že peníze jsou vždycky až na prvním místě.


Co považujete za největší hrozbu pro Českou republiku?

Únavu ze svobody a blahobytu. Pocit, že se něco nepovedlo a že za to určitě může někdo jiný než my sami. Následné hledání a nacházení viníka, jímž jsou údajné „elity“, mezi něž lze zařadit kohokoliv. Navíc jsou tu vzkříšené imperiální ambice Ruska, nachystaného v příhodný čas poskytnout „bratrskou pomoc“… Zatím se mi ale nezdá, že by demokracie a svoboda byly v naší republice ohroženy reálně, tedy nějakou démonicky svůdnou osobností či vskutku významným hnutím či uskupením, schopným nastolit diktaturu. Ty hrozby existují jaksi virtuálně, na Facebooku či jak se to všechno jmenuje, ale při volbách se ukazuje, že to působí nějak méně či jinak, než by si nepřátelé demokracie a svobody přáli. 


Máte koho volit?

Jistěže ano, vždycky se najde nějaká strana či hnutí, které jsou méně protivné než ty ostatní. Momentálně mi málo vadí lidovci a sympatičtí jsou mi piráti.   


Obáváte se výsledků příštích voleb do Poslanecké sněmovny?

Ne. Volby jsou tu proto, abychom se pokusili něco zlepšit, nikoli proto, abychom se obávali jejich výsledku.


Jaký je váš názor na práci Miloše Zemana?

Jeho práci neznám, některé postoje ano. Líbí se mi jeho přání, aby Česká republika byla tvrdým integračním jádrem Evropské unie, také tleskám jeho zaujetí pro hospice. Některé postoje jsou mi naopak odporné – například chválení čínské vnitřní politiky jako vzoru stabilizace společnosti nebo jeho komentáře k nevyznamenání pana Bradyho.


Co pro vás znamenalo vítězství Donalda Trumpa?

Rozjitřilo mě. Američtí voliči vyjádřili protest proti nadvládě miliardářů tím, že zvolili hypermiliardáře. Ještěže naši domácí komunisté, ba i pan prezident, stále se označující za politika levicového, zvolení Trumpa uvítali; touto absurditou dějin se trochu rozveseluji.


Jaký je váš dnešní pohled na Václava Havla?

Byl naprosto skvělý jako disident – nejvíc mi zaimponoval, když v kriminále ze solidarity s jinými politickými vězni odmítl nabídku vycestovat do Ameriky. Jako prezident byl spíš dobrý než špatný. Přesto se mi zdá, že ho pro tu funkci bylo škoda, v občanské společnosti pak scházel. Jako morální autorita by byl užitečnější.


Co závidíte a co naopak nezávidíte současné dospívající generaci?

Mladí dnes mohou cestovat, v cizině studovat a pracovat. My byli většinu života zavření v kleci a dost nás to pošahalo. Ale oproti dnešní mládeži jsme měli – alespoň někteří – možnost všimnout si normativních osobností a naslouchat jim jako svým učitelům, ač učit nesměli. Dnes je pro mladé mnohem těžší nalézt životní vzory; elektronické těkání tomu nepřeje.


Co pro vás Charta 77 znamená dnes?

Vzpomínku na setkání s milými lidmi a zkušenost, že ideály obsažené v takzvaných lidských právech dokáží spojit ke společné akci lidi hodně různé.


Zbyly vám pevné vazby na některé z tehdejších signatářů?

Všechny chartisty potkávám rád, škoda, že hodně na pohřbech jiných chartistů. Občas zajedu do Kunčic v Podkrkonoší za svou kolegyní mluvčí Marií Hromádkovou, k této ženě chovám velkou úctu.


Do jaké míry jste spokojen s tím, jak naše společnost vypadá v současnosti?

Když čtu diskusní příspěvky na internetu, padá na mě děs a hrůza. Když se pak ale dám v prostředcích hromadné dopravy, v obchodě, v církvi, na procházce, u doktora či ve škole svého vnuka do hovoru s konkrétními lidmi, většinou mne hovor potěší. Chandrou ze stavu společnosti jsem trpěl hlavně v letech sedmdesátých minulého století a zatím mám dojem, že nejhůř už bylo.

 

 

Další články ze seriálu o Chartě 77:

Chartisté dnes: po čtyřiceti letech

Chartistka Moučková: Co se stalo Zemanovi?

Chartista Pithart: Bojím se nacionalismu

Chartista Kocáb: Babiš vzbuzuje strach

Chartista Petránek: Na Trumpa jsem si vsadil

Chartista Brikcius: Levičáci, podporujte Izrael!

​​​​​​​Chartista Brabenec: Mladým lidem radím odejít

​​​​​​​Chartista Sidon: Naše euforie byla chybná

​​​​​​​Chartista Uhde: Coby politik jsem zklamal

​​​​​​​Chartista Bašta: Vydali jsme se do záhuby

​​​​​​​Chartistka Mašínová: Demokracie se umí zahubit přes noc

​​​​​​​Chartista Dobrovský: Zeman nás prodává, Babiš privatizuje

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat