Chartista Rejchrt: Únava ze svobody

11. prosince 2016

Před čtyřiceti lety finišovala příprava petice Charta 77 kritizující stav lidských práv v komunistickém Československu. V té době nemohl vykonávat Miloš Rejchrt funkci evangelického faráře a dělal topiče.

Takto dnes sedmdesátiletý Miloš Rejchrt vzpomíná na prosinec roku 1976, kdy mu filozof Jiří Němec nabídl k podpisu Chartu 77. „Přinesl ji na Štěpána, já podepsal bez dlouhého rozvažování a sedl na vlak do Brna shánět další podpisy. Zazvonil jsem u profesorky Boženy Komárkové – tato protinacistická odbojářka, žena pronikavého myšlení a přísných mravů, text přečetla a pověděla: No konečně! Zaznělo mi to jako učitelská pochvala a ujištění, že se podílím na něčem důležitém…“

Cítíte v současnosti potřebu podepisovat nějaké petice?

Ano, pořád je třeba ujišťování, že sdílíme i s jinými lidmi tytéž hodnoty. Například prohlášení vědců a akademiků proti šíření nenávisti v létě 2015 bylo nanejvýš potřebné.

Co vám po listopadu 1989 přineslo největší zklamání?

Ze všech církevních institucí se pouze Bratrská jednota baptistů zachovala ve věci takzvaných restitucí poctivě a finanční „náhrady“ nepřijala. Všechny ostatní vyslaly do společnosti poselství, že peníze jsou vždycky až na prvním místě.

Co považujete za největší hrozbu pro Českou republiku?

Únavu ze svobody a blahobytu. Pocit, že se něco nepovedlo a že za to určitě může někdo jiný než my sami. Následné hledání a nacházení viníka, jímž jsou údajné „elity“, mezi něž lze zařadit kohokoliv. Navíc jsou tu vzkříšené imperiální ambice Ruska, nachystaného v příhodný čas poskytnout „bratrskou pomoc“… Zatím se mi ale nezdá, že by demokracie a svoboda byly v naší republice ohroženy reálně, tedy nějakou démonicky svůdnou osobností či vskutku významným hnutím či uskupením, schopným nastolit diktaturu. Ty hrozby existují jaksi virtuálně, na Facebooku či jak se to všechno jmenuje, ale při volbách se ukazuje, že to působí nějak méně či jinak, než by si nepřátelé demokracie a svobody přáli.

Máte koho volit?

Jistěže ano, vždycky se najde nějaká strana či hnutí, které jsou méně protivné než ty ostatní. Momentálně mi málo vadí lidovci a sympatičtí jsou mi piráti.