Moje píseň od Keith Jarretta

Známý jazzový kytarista Rudy Linka žijící v New Yorku nabízí čtenářům Reportéra na každý měsíc svůj osobní hudební výběr. Domnívá se, že v době YouTube a streamování posluchači často nevědí, koho hudbu vlastně slyší – a on se snaží obrátit pozornost zpět k interpretovi.

Snad všichni máme nějakou písničku, která je prostě ta „naše“; můžeme ji poslouchat ráno i večer, v pyžamu či ve fraku, v autě i v Národním divadle, na horách či na pláži, sami nebo v průvodu a nikdy, prostě vůbec nikdy nás neomrzí. Naopak, čím víc ji posloucháme, tím víc se nám líbí, a tím víc v ní objevujeme krásu a pohodu, kterou nám přináší.

A právě teď jsem v rychlosti popsal, jak na mě působí album „My Song“ – tedy „Moje píseň“, které nahrál americký pianista Keith Jarrett v roce 1978 pro mnichovské vydavatelství ECM.

Keith Jarrett také všechny skladby napsal, všechny jsou nádherné a přirozené, skoro jako dětské ukolébavky. Zvláště kompozice „Country“, která má nádech gospel hudby a kde jsou všechny melodické otázky saxofonu jasně zodpovězeny melodií piana, dále „The Journey Home“ – „Cesta domů“, která líčí pocity každého, kdo se alespoň ve svých myšlenkách vrací do svého domova a konečně skladba, po níž se jmenuje celé album – „My Song“ – úžasně hravá a až naivně melodická, ale současně harmonicky i rytmicky obrovsky zajímavá.

Tohle všechno dělá z alba „My Song“ naprosto mistrovské dílo, a to jsem se ještě nezmínil, jak je od všech hudebníků úžasně zahrané. Spoluhráči Keitha Jarreta jsou všichni skandinávského původu – alt saxofonista Jan Garbarek a bubeník Jon Christensen jsou z Norska, ty nejhlubší tóny tvoří švédský kontrabasista Palle Danielsson.

Sám Keith byl v době nahrání alba jedním z nejznámějších pianistů na světě – hrál s trumpetistou Milesem Davisem, saxofonistou Charles Lloydem a jeho sólo album „The Köln Concert“, které nahrál jen pár let před tím, je jednou z nejlepších a nejprodávanějších nahrávek sólového piana v historii. Ale o tom zase někdy příště….

Podpořte Reportér sdílením článku