Komentář

Volba prezidenta: Z pohádky do pohádky

12 / 11 / 2017

Parlamentní volby jasně vyhrál Andrej Babiš, ale nevyhrál je dost. Favoritem prezidentských voleb je Miloš Zeman, ale ne dost jednoznačným. Prezidentská kampaň tak bude úzce propojena i se sestavováním vlády a politika bude volně přeskakovat mezi oběma příběhy najednou.

Parlamentní volby jasně vyhrál Andrej Babiš, ale nevyhrál je dost. Favoritem prezidentských voleb je Miloš Zeman, ale ne dost jednoznačným. Prezidentská kampaň tak bude úzce propojena i se sestavováním vlády a politika bude volně přeskakovat mezi oběma příběhy najednou.

Do prvního kola prezidentských voleb zbývá několik týdnů. A na jejich výsledku závisí i to, jak dobrou a komfortní pozici bude mít vítězné hnutí ANO pro získání dlouhodobé a stabilní vlády v zemi.

Miloš Zeman je sice významným favoritem prezidentské volby, ale vítězství jisté nemá. V prvním povolebním období vylepšil svou pozici dvěma politickými tahy. Jednak jasně vsadil na Babiše a jeho voliče – a zároveň se mu podařilo udržet ambiciózního Okamuru mimo prezidentskou soutěž. 

 

Sázka na Babišovu třicítku

Sázka na Babiše má jasnou logiku a výsledek voleb k ní prezidenta vybízel. Téměř třicet procent voličů nedalo hnutí ANO hlas proto, že to jsou pitomci, zrádci a kolaboranti (jak se o nich občas rádi vyjadřují jejich odpůrci), ale prostě proto, že chtějí Babiše za premiéra. Pokud tito voliči u Miloše Zemana uvidí, že by chtěl splnění jejich přání pomoci, může to řada z nich ocenit hlasem v prezidentské volbě. Tím spíš, když budou mít pocit, že ostatní házejí „jejich“ vítězovi klacky pod nohy.

Zemanova myšlenka, že Babišovi svěří vládní moc i bez většiny, mu může přinést důležité body od této části voličského spektra. Babiš zase po jmenování premiérem a obsazení ministerských křesel může provést spoustu mocenských kroků, aniž by nutně potřeboval získat pro vládu důvěru sněmovny. Namátkou jmenujme možnost výměny policejního prezidenta, vedení státních či polostátních podniků – od pošty přes dráhy a ČEZ (na ten má v české politice tradičně zálusk každá vítězná strana) až po vedení nejrůznějších příspěvkových a dalších organizací. I kdyby nakrásně sestavoval další vládu v koalici, spousta změn by už byla nevratná.

Ostatně nabízí se tu historická paralela s někdejší privatizací Unipetrolu, kde si také mohl Babiš za Zemanovy vlády jistý čas nerušeně hospodařit a „nastavovat mechanismy“, než podnik vrátil bez zaplacení zpátky státu.

Nárůst podpory Zemana v průzkumech v období kolem sněmovních voleb ukazuje, že jeho sázka na protežování Babiše měla z krátkodobého hlediska úspěch. Mezi zájmy obou dvou se však mohou již brzy objevit podstatné rozdíly. Zatímco pro Zemana by bylo výhodné, aby sehnal do jednoho shluku voliče ANO i Tomia Okamury, pro Babiše není oficiální koexistence s SPD nijak lákavá a ani dlouhodobě výhodná.

 

Další pól na scéně

V souboji o Hrad budou Zemanovi čelit tři alespoň nějak relevantní jména. K dlouhodobě známým vyzyvatelům, Jiřímu Drahošovi a Michalu Horáčkovi, přibyl na poslední chvíli expremiér Mirek Topolánek. Ten nepochybně předčí výše zmíněné dva pány co do politické zkušenosti a znalosti prostředí, naopak může dosti ztrácet kvůli své politické historii. Předvídat nyní, co nakonec na voliče zapůsobí více, je podle mého soudu nemožné a jistým způsobem obdivuji lehkost těch, kterým je už teď naprosto jasné, kdo komu sebere hlasy a jak to celé dopadne.

Topolánkův vstup do hry má – tedy pokud se neukáže, že je jeho kandidatura neplatná kvůli zmatkům s podpisy senátorů – minimálně jeden jasný efekt. Mění charakter voleb z „referenda o Zemanovi“ do souboje, kde bude více polarizujících osob. A to by v konečném důsledku nemuselo být na škodu. Jedny volby, které byly především referendem o hlavním favoritovi, máme právě za sebou a výsledek jsme viděli. Většina byla proti, ale favorit zároveň jasně vyhrál.

Nová polarizace se ukázala hned po ohlášení „Topolovy“ kandidatury. Část lidí jako kdyby náhle úplně zapomněla, že kdy existoval Marek Dalík, Martin Roman a další barvité figury z dob Topolánkovy vládní éry. Babišovi loajalisté, zdá se, získali pocit, že vlastně neslouží nástupu nového predátora, ale bojují se starou mocenskou hydrou, která se jim zase zpřítomnila.  

Stále přitom není jisté, že by se nakonec nemohl radovat některý z méně polarizujících kandidátů. Političtější charakter prezidentské kampaně automaticky přiměje i Jiřího Drahoše a Michala Horáčka k jasnějšímu vymezení postojů, což může naděje každého z nich podpořit nebo pohřbít, to ovšem záleží jen a jen na nich samotných. 

Pro voliče je to však podle mého soudu dobře, výraznější politická kampaň jim pomůže v lepší orientaci.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat