Po dopadu jsem hrdě salutoval

Nástup výsadkářů do letadla. Z výcviku židovských dobrovolníků se žádný snímek pravděpodobně nedochoval. Takto to ale mohlo vypadat i tehdy, když šli na svůj první seskok oni sami.

foto archiv autora

Před sedmdesáti lety, 14. května 1948, byl vyhlášen stát Izrael. Krátce poté se Chajim Guri zúčastnil výsadkářského výcviku židovských vojáků organizovaného československými vojáky: tato akce přispěla k vzniku nejelitnější části izraelské armády. Chajim Guri se stal později slavným izraelským literátem, velitele kurzu veterána Josefa Černotu komunisté z armády vyhodili.

Spěchám se schovat do stínu pod strom. Je léto a v Izraeli není přes poledne k vydržení – alespoň pro nás Středoevropany. A to jsme přitom kousek od Tel Avivu, kde klima ovlivňuje Středozemní moře. Dál na jihovýchod je vedro ještě větší.

Pod stromem stojí izraelský voják. Instruktor zdejší protiteroristické školy, který má naši skupinu Čechů na starosti.

Dáme se do řeči.

Je mladý, 21 let, ale jinak zkušený voják. Na vojně je třetím rokem. Povídám mu, co nás tento týden čeká, kam se chystáme po víkendu a že má za námi přijet jeden stařičký pán, Chajim Guri se jmenuje.

„Cože, Chajim Guri?!“ zeptá se voják. Zaraženě se na něho podívám a on pokračuje: „Ten Chajim Guri, co se o něm učíme na základní škole? Jeho báseň popisující boje o Jeruzalém v době války za nezávislost v roce 1948 zde patří mezi povinnou školní četbu.“

Podpořte Reportér sdílením článku