Komentář

Puč v ČSSD? Když si Martin a Milan dobře sednou...

12 / 09 / 2016

V sociální demokracii se mluví o „Lánech číslo 2“. Tedy o pokusu prezidenta Zemana a zejména jeho poradce Nejedlého dostat do vedení ČSSD ministra vnitra Milana Chovance.

V sociální demokracii se mluví o „Lánech číslo 2“. Tedy o pokusu prezidenta Zemana a zejména jeho poradce Nejedlého dostat do vedení ČSSD ministra vnitra Milana Chovance.

Do čela hlavního stolu ve stínu vzrostlého stromu zasedl prezident Miloš Zeman. Po jeho pravici seděl jeho nejbližší spolupracovník Martin Nejedlý. Byl červen a Nejedlý pořádal oslavu svých padesátin. Konala se přímo v komplexu Pražského hradu, v Královské zahradě a v Letohrádku královny Anny: pozvána byla asi stovka hostů z politiky i byznysu. Někteří kritizovali akci jako papalášskou; oslava se údajně moc nezamlouvala ani památkářům, ale zakázat oslavu pravé ruce prezidenta si netroufli. 

Kdo však dostal židli vedle druhé, levé ruky Miloše Zemana? Nikdo jiný než Nejedlého kamarád z Plzně, ministr vnitra a první místopředseda ČSSD Milan Chovanec.

Vzkaz pro přítomné účastníky nemohl být jasnější: Chovanec je dnes v ČSSD tím, kdo se těší největší přízni Hradu. A ministr vnitra je (což usoudili a posléze i vyprávěli někteří hosté) zjevně ten, koho by rád prezident Zeman viděl v čele strany, případně vlády namísto „neposlušného a nevýrazného“ Bohuslava Sobotky.

Když se jdete zeptat přímo Chovance, jako by odtušil směr otázek. Prý se smířil s tím, jak je neustále podezírán z toho, že Sobotkovi jednou stejně „vrazí kudlu do zad“, ale „Slávek je enormně pracovitý a slušný člověk se svatou trpělivostí“. Začátkem září dokonce Chovanec v rozhovoru pro Týden řekl, že se „nikdy nechce stát předsedou sociální demokracie“, že by snad jen Sobotka měl být „tvrdší“ vůči Babišovi.

Chovancovy věty však těžko můžou zastřít fakt, že v sociální demokracii se měsíce před říjnovými volbami horečně diskutovalo o „Lánech číslo 2“. Tedy o záměru podporovaném Hradem, jak se v případě drtivé porážky strany v krajských a senátních volbách zbavit Bohuslava Sobotky. Termín „Lány číslo 2“ odkazuje k „Lánům číslo 1“, tedy předchozímu a neúspěšnému pokusu svrhnout lídra, který se odehrál před třemi lety po slabém vítězství ve sněmovních volbách: tehdy se Sobotkovi rivalové v čele s jihomoravským hejtmanem Michalem Haškem – a za účasti Milana Chovance – snažili za předsedovými zády domluvit vládu s prezidentem Zemanem na zámku v Lánech.

 

Čekání porážky

Lidé přímo z Kanceláře prezidenta republiky, ale i Sobotkovi stoupenci a odpůrci v sociální demokracii potvrzují, že podobná snaha existuje i tentokrát. Ačkoliv Sobotka – v porovnání s předchozími kabinety – vede docela populární vládu a těší se z ekonomického růstu, mezi stranickými bossy v regionech je dost neoblíbený. Nejvíc mu tam vyčítají, že partaj nezískává to nejdůležitější – voliče. Vždyť od sněmovních voleb před třemi lety v podstatě žádní noví nepřibyli.

Tento relativní nedostatek voličů může strana na vlastní kůži pocítit poprvé nyní při volbách v krajích. Je velmi pravděpodobné, že někteří ze současných jedenácti hejtmanů ČSSD budou muset za měsíc vyklízet své kanceláře. Sobotka už dříve řekl, že by chtěl udržet alespoň sedm krajů, jeho poradci se domnívají, že Zemanem hecovaný útok by nějak dokázali odrazit i se ziskem pěti hejtmanů.

Prezidentova hra je ale tentokrát sofistikovanější než před třemi lety. Sobotka tehdy své protivníky vykreslil jako spiklence plánující puč, a tím se v podstatě zachránil. Rivalové zjistili, že premiéra dost podcenili. Tentokrát ho chtějí nechat ještě rok dovládnout v premiérském křesle, ale hodlají ho vypudit z čela strany na březnovém sjezdu, kde se bude volit předseda, a tudíž i lídr pro velké sněmovní volby na podzim 2017. Například jihočeský hejtman Jiří Zimola už dnes veřejně prohlašuje, že na šéfa sociální demokracie tentokrát bude rozhodně kandidovat více lidí.  

Hrad pro tento scénář získává podporu právě mezi hejtmany, s nimiž prezident při svých cestách po regionech navázal lepší vztahy než jejich stranický šéf Sobotka. Kromě pozvolnějšího, „mírovějšího“ způsobu předání moci se mění i Zemanův ideální kandidát na nového předsedu ČSSD –  je jím právě ministr vnitra Milan Chovanec. Ještě minule byl favoritem Michal Hašek, ale jihomoravský hejtman se dokázal opakovaně tolikrát znemožnit, že už je ze hry.

 

Slabiny plánu

Jaká je vlastně motivace Miloše Zemana zbavit se Sobotky? Už to prý ani tolik není pomsta za nepovedenou prezidentskou volbu z roku 2003, kdy současný premiér byl jedním ze „zrádců“, kteří Zemana nepodpořili a poslali ho zpět na chalupu. Dnes si Zeman chce „vzít“ zpět sociální demokracii, které kdysi předsedal – a to vyžaduje mít v jejím čele oddaného a poslušného člověka.

Sám Sobotka dobře ví, že Zeman má v ČSSD stále mnoho stoupenců, a tudíž vliv, takže ani on si to s ním jako premiér nechtěl dlouho rozházet. Dokonce si před časem, když byli oba v nejvyšších funkcích, začali tykat, měli pravidelné schůzky a vzájemně si vyjadřovali respekt. Sbližování skončilo v okamžiku, kdy si premiér dovolil kritizovat Zemana, že si loni v den státního svátku 17. listopadu stoupl na Albertově na jedno pódium s představiteli extremistů v čele s Martinem Konvičkou.

Jenže dnešní sázka na Chovance jako nového lídra ukazuje účelovost celého plánu. Vždyť ministr vnitra je prototypem politika, jímž Miloš Zeman v podstatě pohrdá. Nemá žádné velké ideály ani intelektuální back-

ground, nic zásadního neprosazuje. Během slavnostního ceremoniálu kolem jmenování vlády ho prezident dokonce veřejně pokáral za chybějící vysokoškolské vzdělání. Prominentní turbostudent plzeňských práv raději bakalářský titul sám přestal používat.

Plán svrhnout Sobotku má další ale. Mohli bychom žertovat, že předem připravené scénáře se v politice nikdy nenaplní. Především však porážka v krajských volbách nemusí být zas tak fatální, aby to stačilo k výzvám k rezignaci. Navíc doposud každý premiér se svou stranou regionální volby vždy prohrál (Zeman v roce 2000, Gross 2004, Topolánek 2008 a naposledy Nečas v roce 2012). Všichni sice čelili kritice svých straníků, ale nikdo kvůli tomu nepadl.

Slabinou je i osoba samotného Chovance. Jak se přesvědčil sám loni na sjezdu, kdy byl stranickou dvojkou zvolen až na druhý pokus, v ČSSD není zas tolik oblíbený. A je otázka, co by mohl Chovanec nabídnout stranickým kolegům, kteří v říjnu přijdou o svá místa v krajích, aby ho zvolili do čela partaje. Respektive, zda by jim mohl nabídnout nějaké lepší uplatnění než premiér Sobotka.

Sám Chovanec hodně sází na image. Označuje se za „obyčejného kluka z Plzně“, ale málokdo už bere vážně tenhle obrázek, s jehož vytvářením mu pomáhá jeho kamarád Miloš Růžička, spolumajitel proslulé agentury Bison & Rose. Některé Chovancovy propagační akce připomínají výkony někdejšího pražského primátora Pavla Béma či expremiéra Stanislava Grosse, což může být varováním, jak někdy končí přepálená sebeprezentace.

V každém případě je jeho public relation výkonný stroj. Když Chovanec bojoval s Andrejem Babišem (a minimálně na jistou dobu zvítězil) o reorganizaci policie, přizval si bývalé policejní prezidenty a odboráře, kteří jako na orloji jeden po druhém vystupovali v přímém televizním přenosu a vyjadřovali změnám podporu. Jindy neváhal zahrát roli silničního piráta, na němž si policisté vyzkoušeli moderní zastavovací pásy s hřebíky; pak ho násilím vytáhli z auta, srazili na zem a nasadili mu pouta. Chovanec také rád zveřejňuje fotografie, jak si na tréninku v boxerských rukavicích udržuje kondici nebo jak coby rybář drží v náruči úlovek. 

Nejdokonalejší je ovšem ve využití svého příběhu zhubnutí o 70 kilogramů. Dokonce založil webové stránky Hubněte s Milanem, kde lidem popisuje své zkušenosti a doporučuje, jak se zbavit nadváhy. Vypráví, že s váhou navíc vždy bojoval, ale na nebezpečných 180 kilogramů se dostal až v hejtmanské funkci. Té předcházelo studium střední ekonomické školy, malý krámek se zeleninou a poté firma s názvem Plzeňský nábytek.

Chovance podporovala silná plzeňská průmyslová lobby a on se ještě coby hejtman připravoval na post ministra dopravy, ale nakonec se v koaliční vládě dostal na vnitro. Cestu na Hrad mu dnes zpřístupňuje právě prezidentův poradce Martin Nejedlý. V sociální demokracii řada lidí ráda řeší otázku, jak, proboha, mohl premiér a předseda ČSSD Sobotka vsadit zrovna na „zrádce zrádců“ – vždyť i Chovanec po sněmovních volbách 2013 tajně odjel s Michalem Haškem a jeho partou do Lán. Jenže Chovanec ukázal kreativní přístup k loajalitě – za prezidentem odjel zradit Sobotku, ale z Lán se vrátil jako zrádce Haškův. Plán totiž Sobotkovi vyzradil.

 

Meč nad Nejedlým

Největší slabinou plánu na Sobotkovo svrhnutí se však může ukázat Martin Nejedlý. Někdejší volejbalista, přezdívaný pro svou výšku „totem“, čím dál více cítí, že se právě teď hraje o setrvání v roli nepostradatelného Zemanova rádce a financiéra kampaní. Příklad jeho předchůdce a učitele Miroslava Šloufa, jenž skončil po letech věrné služby v nemilosti, je pro něho nejlepším varováním, že Zeman rozhodně netrpí vděkem a v případě potřeby se v minulosti dokázal kohokoli zbavit.

Nejedlý se obává o volební výsledky Strany práv občanů, v níž je místopředsedou. V říjnu zemanovci (velké Z ze svého názvu oficiálně vypustili před dvěma lety) obhajují pozice v Pardubickém a Zlínském kraji: od roku 2012 tam byli součástí vládnoucí koalice. V druhém zmíněném kraji dokonce Nejedlý sám kandiduje.

A Miloš Zeman, čestný předseda SPO, mu už prý párkrát vytkl, že jediné, co dokázal vyhrát, byly prezidentské volby, jinak nic.

Martin Nejedlý přitom dobře ví, jak nemilosrdně prezident smýšlí o volebních výsledcích. Na jaře 2010 Zeman plánoval návrat do vysoké politiky a zakládal Stranu práv občanů; vydal se na předvolební turné v osvědčeném autobusu Zemák a večer po jednom z výjezdů v Karlových Varech usedl i s Nejedlým v hospodě mezi své spolustraníky a pravil: Milánkové, upozorňuji, že to se mnou budete mít těžké. Když naše strana získá pět procent, řeknu vám: Vy idioti, mohli jsme mít deset. Když získáme deset, řeknu vám: Vy idioti, mohli jsme mít patnáct. Uvedu příklad. Když jsem v roce 1998 vyhrál volby a stal se premiérem, můj volební štáb padal na hubu, muži měli roztrhaná saka, propocené košile a prosili: Miloši, my už nemůžeme. Já jsem vyšel z hotelu dorůžova vyspalý, svěží, umytý, hladce oholený a v nové voňavé košili. Má první věta k nim byla: Vy idioti, mohli jsme mít padesát procent.

Nejedlý se dnes právem může obávat, aby po oznámení podzimních výsledků nebyl za „idiota“. Tím by mohl zkrachovat celý nápad posunout kamaráda Milana Chovance do čela ČSSD a později možná i do křesla premiéra.​​​

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat