Joachim Dvořák: Nebýt nenažranej

Joachim Dvořák

Johana Pošová

Na jaře devadesát před Dětským domem v Praze rozložil stůl a začal prodávat knížky. Něco našetřil, v létě odjel do Paříže a zazvonil u Kundery. Krátce nato se na flámu potkal s Lustigem, usoudil, že asi musí být „vyvolenej“, a založil noviny Labyrint, z nichž se stala patřičně tlustá kultovní revue. A k tomu Joachim Dvořák vydává knihy a časopis pro děti chytrých rodičů a celkově vzato se věnuje hlavně prošlapávání neprošlapaných cest.

Je dost dobře možné, že byl k vydávání knížek (a jiných forem potištěného papíru) předurčen. Začátky jeho nakladatelské činnosti spadají časově do první poloviny sedmdesátých let a místně na Broumovsko, do zapomenutých Sudet, „kde tehdy v chalupách po Němcích žilo čím dál tím míň lidí a kam jezdili jenom lufťáci“.

Joachim, ročník šestašedesát, byl taky lufťák, do výběžku jezdil za dědou, bývalým mlynářem, a trávil tam skoro celé prázdniny. „Když je malý dítě někde samo se starým dědečkem, vymýšlí nejrůznější věci.“ Joachim začal psát a vydávat knihy, tituly různých žánrů, od parafrází Ferdy Mravence přes detektivky a cestopisné romány až po Joachimův slovník naučný, inspirovaný o něco proslulejším slovníkem Ottovým. „Někdo z naší rodiny měl Ottův slovník kdysi předplacený, ale došly prachy, a tak jsme v knihovně měli jen devět svazků – od A po Hedwigiu. Byly svázané v kůži a krásně voněly.“

Joachim už tehdy prokázal jistý smysl pro systematičnost, ve zvláštním sešitě si vedl seznam svých titulů. „Některé mé knížky měly jen název, pět stránek, a pak mě přestaly bavit, ta nejdelší měla asi dvě stě stran. Sám jsem si je ilustroval.“ Celkem vydal nějakých sto padesát svazků a v patnácti nakladatelskou činnost ukončil. „Začalo mi to připadat trapný.“

Velká trojka

„Na konci roku devadesát jsem udělal supr kauf. Z nového nakladatelství Galaxie jsem si objednal tisíc kusů titulu Velká trojka – Škvorecký, Kundera a Lustig.“ Podnikatelský záměr byl jednoduchý: na tisícovku exemplářů, které zaplatil hotově, dostal Joachim výhodnou cenu. Byl přesvědčený, že knihy bleskově prodá ve svém pouličním stánku, samozřejmě se ziskem, protože Češi jsou přece po čtyřiceti letech socialismu čtenářsky vyhladovělí a za „velkou trojku“ mu ruce utrhnou!

Teorie a praxe ale často vypadají jinak: „Asi po osmi letech jsem pak třetinu neprodaných knih odvezl z bytu mojí mámy do sběru.“ Joachim vzpomíná, že ve stejné době vyšly taky paměti Vasila Biľaka, „které šly nepoměrně lépe“. Stánkové podnikání bylo ovšem školou k nezaplacení, Joachim pochopil základní principy mediálního a nakladatelského byznysu.

Na Měsíci

Podpořte Reportér sdílením článku