Komentář

Papilomaviry: Na rakovinu není nutné umírat zbytečně

Vladimír Mulač
09 / 01 / 2017

HPV. Tak zní označení pro nejčastější sexuálně přenosnou infekci současnosti, která se projevuje i jako rakovina v oblasti hlavy a krku. Vakcinace proti těmto lidským papilomavirům je k dispozici již osm let, její aplikace však zůstává minimální. Důvodem je nejen obecná obava z očkování, ale i nízká informovanost lékařů.

HPV. Tak zní označení pro nejčastější sexuálně přenosnou infekci současnosti, která se projevuje i jako rakovina v oblasti hlavy a krku. Vakcinace proti těmto lidským papilomavirům je k dispozici již osm let, její aplikace však zůstává minimální. Důvodem je nejen obecná obava z očkování, ale i nízká informovanost lékařů.

Když profesor Harald Zur Hausen v roce 2008 získal Nobelovu cenu za objev příčinné souvislosti lidských papilomavirů (HPV) a vzniku rakoviny děložního čípku u žen, zdálo se, že je vyhráno. Tím spíše, že tyto viry, jak se následně ukázalo, se více či méně uplatňují na vzniku celé řady zhoubných nádorů: rakoviny análního otvoru, rakoviny penisu, rakoviny vaginy a zevního genitálu u žen a také zhoubných nádorů v oblasti krku a hlavy. Zejména posledně jmenovaná skupina onemocnění, do níž patří rakovina kořene jazyku, mandlí a oblasti nosohltanu, se vyskytuje stále častěji a postihuje častěji muže než ženy, a to v plném produktivním věku (ze slavných pacientů můžeme zmínit herce Michaela Douglase).

Lékaři se proto domnívali, že tento převratný objev a následně vyvinuté vakcíny, které mohou vývoji přednádorových změn ve zmíněných lokalizacích zabránit, se začnou masivně používat a budou pacienty vyžadovány. K tomu však nedošlo a důvody nejsou zcela jasné, přestože například o rakovině děložního čípku slyšela zcela jistě každá žena. Nemluvě o tom, že Světová zdravotnická organizace (WHO) označuje HPV infekci a její následky z mnoha hledisek za závažnější než je infekce AIDS.

Bohužel, obecné povědomí o HPV infekcích zůstává zúženo pouze na jejich roli při vzniku rakoviny děložního hrdla. A právě fakt, že vakcinace proti těmto virům je prezentována jako vakcinace proti rakovině děložního čípku a nikoliv jako vakcína proti HP virům, vede k tomu, že mužské populace jako kdyby se tento problém netýkal. Vakcína, vyvinutá primárně k prevenci u žen, přitom dokáže podstatně snížit riziko výskytu výše zmíněných malignit análních, karcinomu penisu a hlavně nádorů v oblasti krku a hlavy – zde se tyto viry uplatňují v součinnosti s kouřením a požíváním alkoholu, častěji tedy u mužů, byť ne jen u nich.

 

Pozadí odmítavých postojů

Užití vakcín proti HP virům nikdy nebylo omezeno jen na ženy, nicméně jejich původní určení vede k mylné představě, že pro muže je použití vakcíny neopodstatněné. Podobně chybný pohled vznikl tím, že podání vakcíny se doporučuje především mladým dívkám před zahájením sexuálního života. Ano, především, ale nikoliv pouze! Doporučený věk pro podání vakcín je 9 – 45 let. Nyní, na základě vyhodnocení dále pokračujících studií, se doporučuje podání vakcíny i po operaci děložního čípku pro přednádorové stavy.

Nemalou roli v odmítavém postoji žen hrají i zcela neopodstatněné obavy z toho, že by je vakcína mohla naopak těmito viry infikovat. Vakcíny proti HPV jsou ale zcela odlišné konstrukce, než je tomu třeba u vakcín proti chřipce, kdy jde o podání inaktivovaného nebo oslabeného viru. V jejich konstrukci nejde o viry jako takové, ale o uměle vyrobené částice (virus like, čili virům podobné), které pro imunitní systém člověka viry pouze napodobují a možnost infikování vakcinovaného jedince je zcela vyloučena.

Každý léčebný prostředek, vakcíny nevyjímaje, může samozřejmě mít nežádoucí účinky. Desítky milionů vakcín proti HPV podaných celosvětově od roku 2008 ale prokázaly jejich bezpečnost. Odpírači vakcín rádi argumentují, že při vývoji dalších vakcín jde výhradně o snahu vydělat peníze. Opomíjejí přitom, jaké náklady finanční, materiální a personální provázejí vývoj jakéhokoliv léčiva. Vakcíny jsou navíc v mnoha případech poskytovány alespoň u části populace zdarma, v Česku to platí například u dívek ve věku 13 – 14 let.

Přesto bylo v roce 2015 vakcinováno pouze 56 procent dívek této věkové skupiny a v loňském roce 62 procent (údaje se týkají pouze klientů VZP). Ročně je v Česku diagnostikováno průměrně 1000 nových případů karcinomů děložního hrdla, přičemž 450 – 500 žen na tuto diagnózu zemře. Za jednu z příčin neutěšeného stavu lze označit hlavně to, že organizovaného screeningu v gynekologických ordinacích se zúčastňuje jen 50 procent žen. Provedení cytologického stěru je přitom absolutně nebolestivé, jednoduché vyšetření.

Drtivé většině tragických konců by šlo zabránit, kdyby se podařilo vakcinovat celou cílovou skupinu. Toto tvrzení potvrzují výsledky sledování vakcinovaných skupin, kdy došlo k dramatickému poklesu přednádorových změn zjišťovaných při preventivních kontrolách prováděnými cytologickými stěry. Protože víme, že rezervoárem a přenašečem HP virů je muž, nelze se divit snaze vakcinovat mladé muže, aby se z nich nestali potenciální přenašeči rizikových kmenů těchto virů.

Všeobecná zdravotní pojišťovna uvolnila prostředky na vakcinaci osmi tisíc chlapců, k dnešku však tuto možnost využila necelá pětina – přesněji 1473.

Lékaři zřejmě nemají dost času, aby klientkám – matkám dívek a chlapců, jichž se to týká – celou problematiku náležitě vysvětlili. Roli asi hraje i to, že cílová populace patří nikoliv do péče gynekologů, ale praktických lékařů pro děti a dorost. A ti většinou nemají možnost vidět ženu s nádorem hrdla děložního v neoperabilním stadiu, nemají příležitost vidět ani genitální bradavice (latinsky condylomata accuminata). Přitom právě ty jsou jedním z nejčastějších sexuálně přenosných onemocnění, navíc společensky deklasujících postiženého jedince, a to nejen při první infekcí, ale hlavně tím, že onemocnění často recidivuje a opakované operativní odstraňování bradavic je pro pacienta velmi zatěžující.

Studie prováděné v desítkách gynekologických ordinací v Česku evidují až 20 tisíc nových případů genitálních bradavic ročně. Přitom jedna z vakcín, které jsou nyní k dispozici, snižuje riziko tohoto onemocnění na absolutní minimum. Prokázala to studie vakcinované populace v Austrálii, kde byla plošná vakcinace adolescentů zavedena jako v první zemi na světě.

Praktický dětský lékař také většinou nemá možnost vidět ani respirační papilomatosu – onemocnění, při němž se obdobné výrůstky jako na zevním genitálu tvoří v horních dýchacích cestách. Pokud tato infekce postihne novorozence přenosem virů od matky nositelky v průběhu porodu (rodička o tom nemusí vědět a infekce se ani nemusí nijak projevovat), může způsobit i smrt udušením a pokud novorozenec přežije, pak jej opakovaně čekají operace, při nichž se chirurgicky nebo laserem tyto výrůstky musí z dýchacích cest odstraňovat. Jiná léčba než operativní přitom není možná. Ani toto onemocnění nemá šanci rozpoznat dětský lékař, ale lékař na ORL oddělení, který zachytí i již zmíněné nádory hlavy a krku (pacienta k němu přivedou dýchací nebo polykací obtíže).

 

Po boku penicilínu či inzulínu

Negativní roli v momentálním veřejném mínění zřejmě hraje i to, že vakcín používaných v humánní medicíně existuje opravdu nespočet. A rodiče přirozeně neradi vidí, když jím někdo „píchá do dítěte“, přičemž právě v dětském věku je oněch částečně nebo zcela povinných vakcinací dost. A právě zde spatřuji základní problém: jak zvýšit informovanost, jak vysvětlit věrohodným způsobem, že vakcinace proti HPV je obrovským úspěchem medicíny. Osobně si troufám tvrdit, že její prospěšnost je obdobná jako při objevu penicilinu nebo inzulínu.

Americká organizace CDC (Centers for Disease Control and Prevention) uvádí, že momentálně je v USA infikováno HP viry 80 milionů lidí, tedy každý čtvrtý obyvatel. A každý rok je podle CDC infikováno těmito viry dalších 14 milionů Američanů, včetně dospívajících. I v Evropě se počítá s tím, že více než 80 procent sexuálně žijící populace se s HP viry setkala, opakovaně setkává nebo je již trvalými nosiči. A znovu připomínám: infikovaný člověk – nosič virů – je v drtivé většině jinak zcela zdráv a nemá žádné subjektivní potíže. Co se týče prevence, jedinou spolehlivou obranou by byla absolutní sexuální abstinence od narození do smrti. Schopnost infikovat dalšího člověka není omezena na skutečný sexuální styk, stačí třeba jen kontakt kůže s kůží v oblasti pohlavních orgánů. Proti přenosu nechrání dokonale ani prezervativ, protože HP viry mají sice omezenou, ale nezanedbatelnou schopnost průchodu přes materiály tohoto druhu. A to nemluvím o možnostech přenosu orálním sexem…

Myslím, že informace uvedené v tomto textu by měly být postačující k tomu, aby se Češi – i ti zatím zdraví – začali intenzivně zajímat o možnost vakcinace. Protože HP viry jsou reálným nebezpečím pro každého z nás. A zhoubné nádory, na jejichž vzniku se více či méně podstatnou měrou podílejí, jsou unikátní tím, že proti nim máme účinnou a relativně jednoduchou prevenci. Aplikovat vakcinu proti HP virům může každý lékař: dětský, praktický, gynekolog… Kromě toho vakcinaci provádějí specializovaná vakcinační centra.

 

HPV College
Organizace jménem HPV College vznikla v roce 2011, u jejího zrodu stála například Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničí USA. Cílem HPV College je maximálně informovat kolegy z ostatních oborů o problematice HPV infekcí a přispívat i k informovanosti laické veřejnosti. Podávání ověřených informací je o to důležitější, že na internetu přibývají argumenty odpíračů vakcinací všeho druhu, které – vytržené ze souvislostí – působí na neodborníky naprosto věrohodně. HPV College poskytuje na svých webových stránkách www.hpv-college.cz a www.hpv-guide.cz veškeré informace o HP virech, projevech infekce, možnostech prevence následků této infekce a také o všech podrobnostech týkajících se vakcinace. 

Autor je gynekolog působící v Berouně. V oboru od roku 1971, soukromá praxe od roku 1993, zakládající člen HPV College.
Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal