Gule pro Sobotku (a jeho voliče)

Zdá se, že Andreji Babišovi projde u části voličů cokoliv. I kdyby zavedl v každé hospodě a v každém supermarketu povinný desátek pro Agrofert, byli by nadšení, jak on jediný to tu dovede dát do latě a nepotřebuje krást. Pohádka o skromném miliardáři zabírá i po třech letech dost dobře a aktuální preference dávají kombinaci ANO + KSČ dokonce ústavní většinu.

Pokud Andrej Babiš vyhraje volby, Miloš Zeman nemůže pověřit sestavením vlády nikoho jiného. A Babiš ji sestaví, i kdyby ji měl, řečeno s klasikem, dát dohromady s Marťany – což ale nebude třeba, protože si situaci pojišťuje už teď prakticky ve všech stranách a je v podstatě jisté, že možnost být u toho bude téměř pro kohokoliv silnějším magnetem než přitažlivost principů či hodnot.

Dokonce i Babišovi dlouholetí kritici jako šéfredaktor Respektu Erik Tabery začínají s podílem jiných stran na vládě Agrofertu pracovat jako s racionální strategií – protože se živí iluzí, že v rámci koalice se korekce daří snáz. Bohužel si přitom málokdo dokáže připustit, že Babiš premiér je o dost jiná síla i pravomoc než Babiš jako druhý v pořadí.

V nejvyšší exekutivní roli dostane do rukou nástroje, které dosud nemá, a díky nimž zvládne udržet na uzdě všechny, kdo by chtěli na uzdě držet jeho. A je v tomto ohledu úplně lhostejné, jestli budou na palubě s ním, nebo ne. Povedlo se to v Maďarsku, povedlo se to v Polsku, stačí jen chtít překračovat hranice dosud přijatelného. Babiš už dokázal, že tohle dokáže. Jeho cíl vskutku není lepší Česko, ale vše pro jednu velkou rodinnou firmu.

A je zajímavé sledovat, jak mu to ostatní zjednodušují. Kritika Babiše nezabírá, protože ji buď říkají ti, proti kterým svou rétorikou uspěl, nebo jde o kritiku bez nabídnutí funkční alternativy, která by občanům nahradila hlad po lepším příštím.

Existují jiné cesty?