Prknem dolů. Do pravěku snowboardingu II.

První zkušenosti snowboardových pionýrů byly podobné v USA i v Československu: prknaři, které zima vyhnala od vody, nebo kterým zapadaly asfaltové pláně, zkoušeli po sněhu jezdit na čemkoli, co by jim vynahradilo jízdu na surfu a skateboardu. U nás se zkraje jezdilo třeba na torzech plastových barelů, betonářských překližkách nebo polystyrénových plovácích. A přestože to bylo z Československo do Amerikou daleko, a to nejen geograficky, rozdíly byly v lecčem minimální. Zdejší prknaři jezdili na plastových krytech z kuchyňského dřezu, zatímco v New Jersey tamní surfaři zkoušeli bufetové tácy. Důležité bylo zkrátka najít materiál, který by po sněhu lehce klouzal.

Pevné a snadno zpracovatelné plasty nebo fólie nebylo možné opatřit, proto se nad plynovými hořáky ohýbaly kusy dostupných umělých hmot a k sešroubovaným lyžím přitloukaly umakartové desky. V roce 1976 přivezli dvojčata Petr a Matěj Formanové (synové režidéra Miloše Formana, který žije od roku 1968 v USA, pozn. red.) do Československa první skateboardy a s nimi začátkem osmdesátých let i zprávy o sněžných prknech. V magazínech importovaných ze zahraničí se objevily inzeráty prvních snowboardových firem, fotografie jezdců, plánky a rozkresy.

Národ kutilů, modelářů a vodáků měl v obchodech a hlavně ve skladech a dílnách národních podniků dostatek základního materiálu. Klíčová byla překližka, laminovací tkanina, epoxidová pryskyřice ChS Epoxy 1200, šrouby, matice a řemenice. Mrazuodolné fólie a plasty byly zatím nedostupné, ale z polyetylenových sudů a lahví nebo silničních patníků bylo možné vyrobit pásky a opěrky pro vázání. Z garáží, kůlen, dílen i kočárkáren se ozýval svistot brusných kotoučů a jekot pilek. Sklepy, půdy, prádelny i domácí kuchyně se pokrývaly bílým prachem z broušeného laminátu, vzduchem prostupovala vůně čerstvě rozmíchaného epoxidu, vlhké překližky, opalovaného a ohýbaného plastu.

Simon Thiele:

Tak jako v Americe, i u nás se snowboarding vynořil jako logické pokračování skateboardingu. Jeho cesta do Československa vedla přes tehdy těžko překonatelnou hranici na Západ. A tenhle politickej aspekt nesmíme pominout, protože má pro místní „prknaře“ velkej význam.

Pionýři skateboardingu sice nevěděli, jak takový prkno funguje, ale viděli ho v zahraničních časopisech nebo ve filmovejch týdenících. K výrobě skateboardů používali starý kolečkový brusle, desky všemožnejch materiálů, tvarů a velikosti. Po čase se i rodiče takto nakaženejch dětí začali zajímat o novýho koníčka svých ratolestí. Třeba pan Syrový ze Strahova si může připsat jedničku do dějin jako výrobce prvních českejch podvozků.