Seriál

Prknem dolů: Cesta do pravěku snowboardingu

20 / 01 / 2017

Snowboardy jsou dnes k mání v každé lyžařské půjčovně a snowboardistů je na sjezdovkách podobné množství jako lyžařů. Nebývalo to tak vždy. Úctyhodnou práci odvedl Jan Bouček, který dal dohromady téměř třísetstránkovou knihu, mapující začátky „sněžného prkna“ – za oceánem i v Československu. Web magazínu Reportér s jeho dovolením zveřejní dvě ukázky, první je věnována kořenům snowboardingu a jeho americkým průkopníkům.

Snowboardy jsou dnes k mání v každé lyžařské půjčovně a snowboardistů je na sjezdovkách podobné množství jako lyžařů. Nebývalo to tak vždy. Úctyhodnou práci odvedl Jan Bouček, který dal dohromady téměř třísetstránkovou knihu, mapující začátky „sněžného prkna“ – za oceánem i v Československu. Web magazínu Reportér s jeho dovolením zveřejní dvě ukázky, první je věnována kořenům snowboardingu a jeho americkým průkopníkům.

Oceán a jeho vlny byly pro obyvatele tichomořských ostrovů mystické a věnovali jim mnoho básní a modliteb. K prehistorickému surfingu neodmyslitelně patřilo i soutěžení. Vítězství v závodech, které domorodci pořádali, bylo nejen otázkou cti, ale také cestou k bohatství a vyššímu společenskému postavení. V rámci kmenové hierarchie měli nejdelší prkna náčelníci. V roce 1777 spatřil surfy na Havaji jako první z Evropanů James Cook. 

Tradiční havajské surfování, tehdy spíše náboženství než sport, změnila v roce 1820 křesťanská misie z Nové Anglie, která surfing zapověděla jako pohanský akt. Přesto havajští beach boys bavili od konce devatenáctého století turisty na plážích. Život na pobřeží a mystický vztah s oceánem se staly výrazem odlišnosti a začátkem dvacátého století surfing pronikl na pobřeží Kalifornie. 

V roce 1947 vyrobil Peter Parken ze San Diega první skateboard s podvozky z kolečkových bruslí a Kalifornií se začal šířit skateboarding. Byl nespoutanou zábavou až do roku 1965, kdy ho zákony vyhnaly ze silnic jako všeobecnou bezpečnostní hrozbu. 

Počátky surfingu v Evropě lze datovat od roku 1965 a prolínají se s historií skateboardingu zejména díky kalifornským surfařům, kteří přijeli do francouzského Biarritzu. Ti od počátku podporovali skateboarding jako součást vlastní kultury, navíc to byl rychlý a jednoduchý způsob dopravy na cestě z města na pláž. 

V roce 1967 spatřil v Kalifornii světlo světa windsurfing, když Jim Drake a Hoyle Schweitzer vybavili surf stěžněm, ráhnem a trojúhelníkovou plachtou. Pro další vývoj bylo důležité i vybavení surfů úchyty na nohy, podobnými těm z vodních lyží. Surfing v jakékoli podobě přestal být výsadou příbojových národů. 


Skate and Destroy!

Pro surf byly charakteristické šílené kousky na obrovských vlnách, skateboarding byl zpočátku díky tvrdým kolečkům neobratný a omezoval se na akrobacii na rovné ploše. V roce 1960 se ale objevily skateboardy nové generace a majitelé surfových obchodů v nich objevili komerční potenciál. „Surfování“ na chodníku se stalo velmi populární, přibylo výrobců, později však zájem opadl a díky častým úrazům byl skateboarding zakazován, policie žádala i uzavření obchodů. 

V letech 1971–73 začal Frank Nasworthy vyrábět uretanová kolečka Cadillac Wheels určená výhradně pro skateboardy. Díky tomu začaly vznikat nové firmy a staré se probudily ze spánku. Největší podíl na tom měla skupina surfařů kolem obchodu Jeffa Ho a Skipa Engbloma v kalifornské Santa Monice, kterou fotograf Craig Stecyk dokázal prezentovat v médiích jako novou vlnu, která se brzy prohnala celou Amerikou. Mezi surfaře, kteří plynule přešli ke skateboardingu (a později ke snowboardingu), patřil i Tom Sims, který jako první uvedl na trh vlastní značku oblečení a ovlivnil tím celou skateboardovou a později i snowboardovou kulturu. 

Od roku 1975 vyrůstaly v USA první skateparky a nastaly vzhledem k vážným úrazům další problémy, tentokrát s pojišťovnami. Parky byly rušeny a jezdci vykazováni z ulic. V roce 1981 vyšlo první číslo časopisu Trasher, který nahradil dosavadní bibli skateboardingu Park & Bowl. Pro skate-punkovou scénu to byl důležitý krok k vlastnímu časopisu bez cenzury, ale pro skateboardový průmysl další hrozba: článek Craiga Stecyka – Skate and Destroy – otištěný hned v prvním čísle jasně vymezil hranici mezi skateboardingem a mainstreamem. Ve snaze zmírnit pnutí založili Larry Balma a Peggy Cozens v roce 1983 časopis Transworld Skateboarding Magazine a tento odklon od punku vynesl skateboarding na přehlídková mola a do světa reklamy. 

 

Součást pop-kultury

Díky technickému pokroku a stavbě bezpečnějších skateparků zajistila IASC (Mezinárodní asociace skateboardových firem) změny v kalifornské legislativě a skateboarding se stal místo obecné hrozby „sportem na vlastní nebezpečí“. V roce 1984 byl katapultován na výsluní i díky filmům Stacyho Peralty, který vystihl moment, kdy se videopřehrávač stal běžnou součástí amerických domácností. Vznikly desítky firem a skateboarding se stal součástí pop-kultury. 

Na této vlně se pochopitelně chtěli svézt i mladí lidé, kteří nežili na pobřeží, včetně těch, kteří většinu roku trávili spíše v blízkosti hor a sněhu než mořských vln. První průkopníci sjížděli v Minnesotě zasněžené stráně vestoje na zakřiveném prkně složité konstrukce – se svorníky, nosníky a strukturovanou skluznicí. Zadní nohu měli uvázanou řemenem, přední volně zapřenou a desku řídili nakláněním těla, lyžařskou hůlkou s bodcem i ovládacím lankem v ruce. V roce 1965 vyrobil Sherman Poppen ze dvou spojených lyží pro svoje děti novou zimní hračku – snurfer. A v roce 1972 začal jezdit na snurferu i lyžař Jake Burton. Zpočátku šlo pouze o to sjet bez jakýchkoli triků zasněžený kopec, ale vzhledem k prolínání snurfingu, surfingu, skateboardingu, příslušného životního stylu, módy, technologií a závodů se začalo formovat nové odvětví – snowboarding. 

Po velkém ohlasu článků o nových zimních sportech v časopisech Powder a Playboy založil Dimitrij Milovich z New Jersey firmu Winterstick a začal vyrábět z polyesteru dva základní modely, které byly zcela odlišné od snurferu. Dělal jich zhruba 100 kusů ročně a experimentoval s tvary prken. V roce 1978 už prodával snowboardy v jedenácti státech USA a v zimě 1981 se jeho týmoví jezdci objevili ve francouzských Alpách, kde si jízdu na desce s vlaštovčím ocasem (SwallowTail) vyzkoušel Regis Rolland, který exceloval v lyžařských filmech Apocalypse Snow. 

 

Vzpoura hormonů

Průlomem se stal rok 1977. Na trhu si to rozdaly dvě značky: snowboardy Flying Yellow Banana od Boba Webera a Toma Simse se prodávaly za 40 dolarů, Jake Burton z Vermontu jim konkuroval kolekcí prken v ceně 88 dolarů. Paul Graves předvedl první freestylové triky včetně otáček o 360˚ a v časopise Powder Magazine se objevil první snowboardový inzerát. Chuck Barfoot vyrobil sklolaminátovou desku a další z průkopníků Mike Olsen přihlásil do školní soutěže vlastnoručně vyrobený snowboard a na vlastní náklady experimentoval až do roku 1984, kdy založil společnost Gnu.

V roce 1980 představil Jake Burton legendární snowboardy Backhill, vyráběné technologií, používanou do té doby k výrobě lyží. Ta byla hnací silou dalšího rozvoje a v tomto směru nezůstala pozadu ani firma Toma Simse. Burton ovládal trh na východním pobřeží a orientoval se na styl blízký lyžování, Sims podnikal na západním pobřeží a dával přednost skateboardovému stylu. Prkna Winterstick měla nejblíže k freeridingu a byla ideální pro jízdu v hlubokém prašanu, která evokovala surfing. Povzbuzeny obchodním úspěchem v USA se firmy snažily proniknout i na evropský trh.

5881d7b69c40aea49d547ff7 MEDIA_ITEM image
Inzerát firmy Burton v magazínu Skateboarder z roku 1979.

Americké pojišťovny se po úspěšném taženích proti skateboardingu zaměřily i na snowboarding a následovaly jeho zákazy na sjezdovkách a vlecích – s poukazem na ohrožování bezpečnosti lyžařů. Začal vycházet první ryze snowboardový časopis Absolutely Radical, který nejnovější zimní sport – surfování na sněhu – představil širší veřejnosti. První snowboardové mistrovství v Soda Springs (Lake Tahoe, Kalifornie) se uskutečnilo v roce 1983 a bylo především měřením vlivu mezi Simsem a Burtonem. Ve stejném roce získal Jeff Grell patent na pevné plastové vázání navržené podle skeletu lyžařských bot, které vyrobil Simsův společník Louis Fornier. Firmy Hooger Booger a Niedecker začaly vyrábět snowboardy v Evropě a vzhledem k alpské orientaci na slalomové discipliny to byly desky s tvrdým vázáním pro lyžařské boty. 

Dál však trvaly spory o to, jakým směrem by se měl snowboarding vydat. Jake Burton propagoval bližší vztah k lyžařskému sportu a získal si tím přízeň médií, Tom Sims dbal na čistotu surf’n’skateboardového stylu, kde je volnost a zábava důležitější než možnost rychle vydělat velké množství peněz. Firma Burton začala produkovat snowboardy v rakouských továrnách na lyže a nabídla i vlastní kolekci oblečení a obuvi. Dlouholetý konkurenční boj Burtona se Simsem vyvrcholil v roce 1988 sporem o další angažmá jezdce Craiga Kellyho: po odchodu ze Simsova týmu mohl jezdit pouze na neznačkových prknech a teprve po soudním vyrovnání přešel do týmu Burton. 

Časopis Time otiskl v lednu 1988 článek, ve kterém na adresu snowboardingu zazněly i takové ódy: „Nejimpozantnější ze všech nových sportů (...) Oslňující pokus sblížit elegantní přesnost lyžařského sportu s prostou zábavou (...) Nikoliv sport v pravém slova smyslu, spíš vzpoura hormonů.“ Začátkem devadesátých let nabídla firma Sektor 9 nový typ skateboardů – longboardy, které sjednotily surfaře na mořských, betonových a sněžných vlnách: dlouhé desky, měkká kola a široké podvozky evokující pocit při jízdě v příboji nebo v prašanu, navázaly na pět tisíc let trvající vývoj. 

 

Mořeplavcova lebka

Na Havaji koncem 19. století objevili obchodníci surf jako turistickou atrakci, skateboarding se prosadil jako alternativa konzumního života americké společnosti a stále rostoucí ekonomické síle snowboardingu nemohl odolávat lyžařský průmysl ani horská střediska. V průběhu dvacátého století se díky šíření ducha havajských předků, bez ohledu na rasu, náboženství, kulturu a ekonomickou situaci stali surfaři všeho vyznání (moře, beton či asfalt a sníh) součástí globální kultury. Ikony surfingu, skateboardingu a snowboardingu jsou světovými celebritami. James Cook v činnosti Havajanů neviděl žádný smysl, jen primitivní zábavu. Později byl rozezlenými domorodci zabit, jeho lebka a kosti byly přibity na surfové prkno. O mnoho generací později, inspirován těmito událostmi, navrhl Vernon Courtland Johnson výtvarný koncept skateboardové značky Powell & Peralta. Historie se zkrátka nezbavíme.


Autor (ročník 1969) je od mládí aktivním jezdcem a fanouškem snowboardingu. Jeho počátky zmapoval v obsáhlé knize Prknem dolů (s podtitulem Ke kořenům československého snowboardingu), kterou vydal vlastním nákladem.

Galerie (7) Diskuze Sdílet

Autor také napsal