Editorial

Lidi to chtějí

12 / 09 / 2016

Prvního září nastoupil do vězení Marek Dalík, někdejší pravá ruka taktéž někdejšího premiéra Topolánka. Mnozí zajásali, že „konečně“, mnozí další si jistě oddychli, že „jde on, ne my“. A já měl takový divný pocit…

S Markem Dalíkem jsem mluvil jedinkrát v životě, během jeho první velké aféry v roce 2004, známé jako „případ Kořistka“. Snažil se mi tehdy vyložit, že je v tom celém nevinně a že to bylo úplně jinak. Moc mě nepřesvědčil.

Dál už jsme se potkávali výlučně prostřednictvím stránek novin, v nichž jsem pracoval. Rok 2006 a Dalíkovo vychloubání, jak „mají“ dva konkurenční poslance a kopnou Paroubka „do pr….“. Rok 2009 a „slavný“ pobyt v toskánském Monte Argentariu. A konečně od roku 2010 se vyvíjející případ transportérů Pandur, který vyvrcholil Dalíkovým stíháním a odsouzením. K tomu pár podivných kšeftů tuhle a zase tamhle. Nic, co by ve mně vyvolávalo jakékoli sympatie. Naopak.

Přesto jsem s velkými rozpaky hleděl na on-line přenosy od bran věznice, sázky na to, zda k trestu nastoupí, či ne, nebo na články s gustem popisující nastávající vězeňský režim. Jistě, lze namítnout, že si za to chlapec svou kariérou může sám. I tak je ale podle mého názoru podstatný rozdíl mezi veřejným zájmem, v jehož rámci se mají popisovat problematické kšefty mocných mužů i jejich podržtašků, a veřejným voyeurismem před ruzyňskou branou. 

„Lidi to chtějí,“ říkává se s oblibou v podobných situacích.  No a co, ať chtějí. Stejně jako by slušný člověk neměl nadbíhat „chtění lidí“ vyčuranou protiromskou rétorikou (že, pane ministře), tak by do civilizované společnosti mohla podle mého soudu patřit i určitá velkorysost vůči těm, kteří si jdou odkroutit svůj trest. To je celé.

•••
Milé čtenářky, milí čtenáři, 
​​​​​​​přeji vám krásný začátek podzimu a příjemné čtení.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat