Analýza

Mexický lid versus Donald Trump

03 / 03 / 2017

Od nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu je čím dál jasnější, že pro Mexiko nastávají těžké časy. Ještě donedávna korektním vztahům dnes vládne nepřátelství, které vyvrcholilo Trumpovou hrozbou, že by k sousedům mohl poslat americké vojáky. Mexiko má však ve střetu s mocným sousedem také své zbraně.

Od nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu je čím dál jasnější, že pro Mexiko nastávají těžké časy. Ještě donedávna korektním vztahům dnes vládne nepřátelství, které vyvrcholilo Trumpovou hrozbou, že by k sousedům mohl poslat americké vojáky. Mexiko má však ve střetu s mocným sousedem také své zbraně.

Americký prezident se již dříve zavázal vystavět podél tři tisíce kilometrů dlouhé hranice „velkou zeď“. Uvažuje o nasazení vysokých cel na mexické zboží, pokud se sousední stát nebude na budování zdi finančně podílet. Chystá se rozbít Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA). „Prezident se rozhodl učinit Ameriku velkou a Mexiko co nejmenším,“ shrnul v deníku El País španělský politolog José Ignacio Torreblanca nový kurz americké administrativy. Spojené státy jsou bezkonkurenčně největším mexickým obchodním partnerem: 80 procent mexického zboží směřuje do USA. Konfrontace s Trumpem tedy může Mexiko přijít draho. Jenomže i tenhle mexický David má nástroje, jak americkému Goliášovi znepříjemnit život.

 

1. Rozebrání mexické zdi

Na omezení migrace se Donald Trump soustředil od počátku volební kampaně. A právě vybudování zdi na jižní hranici k tomu mělo významně přispět. Myšlenka neprostupné bariéry však ignoruje realitu, a to nejen proto, že na stavbu bude potřeba 10 až 20 miliard dolarů, jejichž uvolnění musí posvětit Kongres.

Mexiko přitom zdaleka není největším zdrojem migrantů do Ameriky; v posledních letech se dokonce více Mexičanů vracelo z USA domů, než kolik jich putovalo opačným směrem. Do USA dnes míří především migranti z násilím zmítané Střední Ameriky. A mexická vláda po dohodě s Obamovou administrativou výrazně investovala do jejich zachycování a následné deportace do země původu. Výsledkem je, že o 70 procent vzrostl počet migrantů zadržených na mexickém území a v množství deportací Mexiko předstihlo Spojené státy: loni vyhostilo 147 tisíc lidí, USA 96 tisíc. Program Frontera Sur de facto znamenal vznik mexické „zdi“ chránící USA před 400 tisíci migranty, kteří se každoročně dostávají na jejich území z El Salvadoru, Hondurasu a Guatemaly.

A právě tato zadržovací praxe, zavedená v roce 2014, zvyšuje nyní vyjednávací možnosti Mexika: jeho vláda může nechat rozebrat již postavené ploty, přestat aktivně zasahovat proti pašerákům a nechávat proudy středoamerických migrantů volně dojít až k hranici, kde zavalí americké úřady stovkami tisíc žádostí o azyl. Ba co víc, Mexiko může přestat přijímat na své území ne-mexické migranty zadržené na americkém území bez platných dokladů. Američané mohou podle zákona držet ilegály v detenčních zařízeních maximálně 180 dní a pak je musí pustit na svobodu, což by po uvolnění kontroly migračních tras uvnitř Mexika představovalo bezpečnostní hrozbu a hlavně „píárovou“ katastrofu pro Trumpovu administrativu.

Nedá se přitom spolehnout na to, že by zeď jako taková mohla efektivně eliminovat počet nelegálů na americkém území. Už dnes se jich skoro polovina dostává do USA prostřednictvím platných víz a ani účinná kontrola celé 3 200 kilometrové hranice nebude bez spolupráce s mexickou stranou možná.

 

2. Konec bezpečnosti a spolupráce

Kromě kontroly migračních tras prohloubila Obamova administrativa i bezpečnostní spolupráci s Mexikem. Obě země koordinují svůj postup proti pašerákům drog od konce 80. let. V 90. letech mexická strana začala poprvé vydávat do sousední země ty nejhorší gangstery a v roce 2008 došlo k podepsání tzv. Méridské iniciativy mezi Georgem W. Bushem a Felipe Calderónem; o tři roky později na ni navázal Barack Obama. 

Mexiko zřídilo speciální jednotku na vyšetřování praní špinavých peněz drogovým byznysem, sdílí informace svých tajných služeb, lokální i federální policejní autority obou zemí komunikují a kooperují na každodenní bázi. Mexiko rovněž dává na vlastním území široké pole působnosti americkým agentům z Celní a imigrační agentury (ICE) a z Národního úřadu pro kontrolu obchodu s drogami (DEA). 

Mexická vláda má možnost degradovat spolupráci na úroveň před Méridskou iniciativou, přestat kontrolovat finanční transakce a omezit působnost agentů ICE a DEA. Bývalý ministr zahraničí Jorge Castañeda navrhuje vypovězení zhruba poloviny těchto agentů z Mexika, podporuje také změnu protiteroristických zákonů navržených podle amerických představ. Radikálnější hlasy hovoří také o legalizaci marihuany a jiných návykových látek, což by americkým protidrogovým úřadům rovněž zamotalo hlavu.

 

3. Dvojí ostří obchodní války

Mexiko si od války v letech 1846-48, kdy ve prospěch mocného souseda ztratilo dnešní Kalifornii, Nevadu, Utah a většinu Arizony a Nového Mexika, postupně na Spojených státech vybudovalo ekonomickou závislost. Polovinu zahraničních investic v zemi tvoří peníze amerických firem. Obchodní provázanost ještě zesílila po podepsání dohody NAFTA v roce 1992, mexický vývoz do USA poté vzrostl čtyřnásobně. 

Nervozita z možné obchodní války je již nyní patrná na mexické burze a na strmém pádu zdejší měny. Jenomže i v této oblasti je závislost oboustranná: pokud by se mexická vláda odhodlala k radikálnímu kroku a smlouvu NAFTA vypověděla jako první, vzala by americké administrativě vítr z plachet, přesněji nástroj vydírání. Zároveň by výrazně poškodila ekonomiku USA: na volném obchodu s Mexikem závisí pět až šest milionů pracovních míst a Mexiko dohromady kupuje víc amerického zboží než všechny ostatní země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) dohromady.

Do Mexika se vyváží velká část americké kukuřice, sóji a hovězího masa, v posledních letech prudce stoupal i vývoz amerického zemního plynu; třeba Texas investoval miliardy dolarů do rozšíření těžby právě kvůli exportu do sousedního Mexika. Největší obavu z nastávající konfrontace pociťují americké státy závislé na vývozu zemědělských produktů, jako je Iowa nebo Colorado – mimochodem, v obou případech jde o klíčové státy na volební mapě, tradičně lavírující mezi demokraty a republikány. 

Vláda mexického prezidenta Enrique Peña Nieta se na zkomplikování vzájemného obchodu připravuje a již od konce loňského roku hledá náhradní dovozce amerických produktů. Patří mezi ně Argentina a především Brazílie; koncem února mexický ministr zemědělství navštívil Brazílii a jednal o dohodě, která by uvolnila vysoká cla. Další obchodní dohody se ve zrychleném řízení vyjednávají s Evropskou unií a s Čínou, která se pokouší převzít roli USA v Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TPP) – tedy v projektu, z něhož Donald Trump po nástupu do čela země vycouval, a jenž měl právě čínský vliv zmenšit.

Z dlouhodobého hlediska by tak mohlo Mexiko z nucené diverzifikace obchodních partnerů profitovat, i kdyby tomu tak bylo jen díky posílení latinskoamerické spolupráce a snížení závislosti na jediném státu. Naopak je otázka, jak půjde hledání nových odběratelů amerického zboží Trumpovi. Americký export v případě naplnění prezidentových slibů ztratí třetího největšího odběratele a v nejedné oblasti vůbec nejdůležitějšího obchodního partnera. To se musí neblaze projevit i v zaměstnanosti postižených regionů USA.

 

Rizika mexického nacionalismu

Plné využití nastíněné trojice nástrojů by vyžadovalo radikální postoje mexické vlády, což se od nynějšího prezidenta Peña Nieta nedá příliš předpokládat. Nemá na to dostatečnou sílu na domácí politické scéně, přičemž vůči Trumpovi prokázal spíš zdrženlivost. Kritizuje stavbu zdi, pokouší se získat diplomatickou podporu ostatních států Latinské Ameriky, nabízí právní pomoc mexickým imigrantům zadrženým v USA. Ale nic víc. Zdá se, že stále věří v možnost dohody bez dramatičtější roztržky se sousedem.

O tvrdších opatřeních hovoří kromě již zmíněného exministra zahraničí Castañedy někteří vlivní poslanci a senátoři, jako třeba předseda zahraničního senátního výboru Armando Ríos Piter ze Strany demokratické revoluce (PRD). Ten vyzývá k přerušení bezpečnostní spolupráce a připravuje konkrétní zákon o omezení dovozu kukuřice z USA.
Po odvetě volá i veřejnost. Trumpovi se totiž podařilo oživit skomírající mexickou hrdost a pracně potlačovanou historickou nevraživost vůči severnímu sousedovi. Na sociálních sítích nyní sílí hnutí za bojkot amerického zboží a amerických řetězců, proti Trumpovi pravidelně demonstrují desítky tisíc lidí ze všech sociálních skupin. Populistickým stranám, které žádají tvrdou reakci, prudce rostou volební preference.

Smířlivý Peña Nieto zůstane ve funkci už jenom rok a půl a v příštích volbách ho může vystřídat Andrés Manuel López Obrado – stále populárnější předseda Národního regeneračního hnutí (MORENA), přirovnávaný k Hugo Chávezovi. Ani kandidáti méně populistických uskupení neuspějí bez nekompromisního přístupu k USA, zvlášť pokud bude přibývat výhrůžek a urážek mexického sebevědomí. Nový prezident už by se nemusel tolik zdráhat.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal