Kam byste emigrovali, kdyby to bylo nezbytné?
5. srpna 2018
Na téma, které nabývá na aktuálnosti.
Co třeba Lemnos?
Člověk by měl v životě hodně cestovat a poznávat nové kultury, ale pak si to má přinést domů a zúročit. I když není všechno ideální, měl by kultivovat svůj domov a neutíkat, takže emigraci považuju za skutečně mezní situaci. Možná bych si vybral nějaký řecký ostrov, třeba můj oblíbený, trochu zapomenutý sopečný Lemnos. Načerpat sluneční energii a vytvořit si klidnější prostor pro práci, jako to kdysi udělal skladatel John Tavener. I když možná bych to vzal jako záminku k zásadnější vnitřní transformaci – to bych pak utekl do čínských hor studovat nějaký vnitřní styl.
Vybrala bych si Ameriku
Předně musím říct, že jsem ráda, že porevoluční Česko je moje „doma“. V případě rozhodování bych volila USA. Na Floridě, kde trávím hodně času, je život klidnější, odpočívám tu od shonu v Česku. Pracovní morálku Američanů považuji za velmi motivační. Když dřete, můžete dosáhnout velkých cílů. Mám také ráda jejich pozitivní mentalitu. Někomu přijde „fake“, a upřímně, někdy ten pocit mám taky. Ale když potkáte denně víc těch, kteří se usmívají, než mračí, pak se to pozitivně odrazí i na vaší náladě. Sama tedy věřím heslu: „Fake it, till you make it.“
Němci do Sýrie, já do Atén
Pro dnešní dobu zásadní otázka, a pro mě ještě osobní, a to rovnou ze dvou hledisek. Jednak píšu román o novodobém stěhování národů, které souvisí s globalizací, ale ještě více s pocity naplnění a nenaplnění, s povoláním, prací a nezaměstnaností a tak dále. Půlka světa teď už víceméně vědomě sní o troskách, z nichž by šlo něco znovu vystavět, druhá půlka sní o útěku z trosek. Proč se neprohodit? Němci do Sýrie, Syřané do Německa… No a druhý důvod je ten, že sám aktuálně tak napůl emigruji do Atén. Miluji symetrii toho města, včetně symetrie historické. Počátek, konec, nový počátek…
Vídeň, Berlín, Hamburk
Nerada bych zůstávala do konce života na jednom místě, ale vzhledem k práci a vztahu to tak poslední roky vypadá. Moje i manželovo povolání je herectví a k tomu potřebujete (až na výjimky) jazyk. Z předrevoluční emigrace mi kromě pozitivního vztahu k odlišnostem zůstala němčina – dovedu si tedy představit, že žiju ve Vídni, Berlíně a Hamburku. Na druhou stranu mě láká také příroda Islandu nebo Severní Ameriky, ale teď jsem v Čechách a měli bychom se starat o to, aby i tady nastávající generace žily v demokracii a mohly rozhodovat o svých osudech.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.