Rozhovor

Vražda Jána Kuciaka a obludnost systému

03 / 05 / 2018

Proč nevěříte státu? – ptá se český investigativní novinář slovenského žurnalisty Marka Vagoviče, šéfa investigativního týmu webu Aktuality.sk, v němž pracoval i v únoru zavražděný novinář Ján Kuciak. Stopy už chladnou, policie udělala chyby a vražda potvrdila, že Slovensku vládne systém spjatý s oligarchy, vysvětluje Vagovič. A vypráví, že i on měl strach o život.

Proč nevěříte státu? – ptá se český investigativní novinář slovenského žurnalisty Marka Vagoviče, šéfa investigativního týmu webu Aktuality.sk, v němž pracoval i v únoru zavražděný novinář Ján Kuciak. Stopy už chladnou, policie udělala chyby a vražda potvrdila, že Slovensku vládne systém spjatý s oligarchy, vysvětluje Vagovič. A vypráví, že i on měl strach o život.

Jak dlouho jste novinářem?

Od roku 2000. Takže osmnáct let.

 

A důvěřujete státu?

Věřím některým představitelům státu. Nevěřím státu jako celku. Věřím čestným policistům, prokurátorům a soudcům. Mnohé z nich osobně znám. Ale nedůvěřuji současnému vedení státu.

 

A čím to je? Proč nevěříte státu?

Nesouvisí to jenom s případem vraždy mého kolegy Jána Kuciaka. Ta moje nedůvěra trvá delší dobu. V podstatě od roku 2006, kdy se ujala moci strana Smer. Je to proto, že vím, jakým způsobem pronikla do klíčových institucí státu, že si do nich oligarchové s jejich vědomím dosadili své lidi. Ti se objevili na kandidátkách Smeru a později ve státní správě nebo ve vedení strategických podniků státu. Lidé spjatí s oligarchy se stali poslanci, ministry, obsadili důležité funkce napříč celým Slovenskem od okresů až po nejvyšší vládní úrovně. A teď je konečně jasně vidět, jakým způsobem vykonávají své funkce. Rozdávají zakázky spřízněným firmám, a když jsou problémy, tak kryjí své lidi v kauzách, v nichž jde o byznys, ale i o propojení s organizovaným zločinem.

 

Takže vás zneklidňuje, jak oligarchové ve spolupráci s politiky ovládli systém státní moci a že ho zneužívají ve svůj prospěch?

Ano. Na Slovensku se už dlouho hovoří o tom, že tu probíhá něco jako „únos státu“. Ale to není věc posledního měsíce. Investigativní novináři na to upozorňují už velmi dlouho, možná už deset let. Děje se to systematicky. Něco podobného se tu dělo i za někdejší vlády Vladimíra Mečiara. Respektive už tehdy v devadesátých letech to celé začalo. Byla velká privatizace, kdy Mečiar rozdával státní podniky v hodnotě miliard korun blízkým podnikatelům. Řada z nich podniky zhuntovala, vykradla a dále je nerozvíjela. Tady někde vidím počátek současné situace. Mečiar vymyslel a rozvíjel oligarchický systém vlády. A ti lidé, kteří stáli při Mečiarovi, se později – když Mečiar přestal být zajímavý a perspektivní – přesunuli k Robertu Ficovi a jeho straně Smer. Je to skupina plus mínus pěti oligarchů. Ti začali dělat byznys s Ficem. Nejdříve investovali do Smeru a později se za odměnu dostávali ke státním zakázkám a k postům ve státní správě. Rozdíl je nyní v tom, že je to mnohem sofistikovanější systém. 

Robert Fico, Robert Kaliňák a Smer jako takoví jsou úplně jiná liga, než byl Vladimír Mečiar. Tehdy to bylo prvoplánové a v ironickém slova smyslu bych řekl, že i transparentní. Tehdy jsme na to mohli poměrně snadno přijít. Dnes je to jiné. I byznys se dělá přes komplikovaná finanční schémata, prostřednictvím schránkových firem v daňových rájích. A vůbec to není jednoduché rozklíčovat. Hodně nám pomohlo, když k mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů unikly dokumenty známé jako Panama Papers. V nich byly informace o firmách, které zřejmě ukrývají provize v zemích daňových rájů. V nich jsme našli i několik slovenských oligarchů. To byla vlastně náhoda, že unikly informace z panamské právní kanceláře. Myslím si, že možná až devadesát procent toho, co se kolem nás ve skutečnosti děje, vůbec netušíme, nebo je hrozně těžké to prokázat. 

 

Realita je tedy podle vás ještě mnohem horší.

To, co se nám podaří zjistit z otevřených zdrojů nebo od informátorů, je opravdu jen zlomek. 

5ae829639c40f7ef1cc23372 MEDIA_ITEM image
Marek Vagovič je šéf investigativního týmu webu Aktuality.sk, v němž pracoval i v únoru zavražděný novinář Ján Kuciak.

S ohledem na to, co říkáte, věříte vůbec, že se vyšetří vražda Jána Kuciaka a jeho partnerky?

Věřím tomu jen za předpokladu, že se vymění vedení policie. A nemyslím tím jen post policejního prezidenta Tibora Gašpara. On je jen vrcholkem pyramidy. Je tu také Národní kriminální agentura, kde je podle mých informací většina klíčových lidí propojených s nitranským oligarchou Miroslavem Bödörem. Ten má velký vliv na stranu Smer. Ta čistka musí být výraznější. Nestačí jen, že odešel šéf protikorupční jednotky NAKA Róbert Krajmer, který byl spojen s lidmi kolem Bödöra. Nebo že rezignuje policejní prezident Tibor Gašpar. Pokud nenastanou zásadní změny ve vedení policie a speciální prokuratury, tak nevěřím tomu, že policie tuto vraždu objasní. Nejsem si totiž jist tím, že slovenští vyšetřovatelé – ať jsou jakkoli schopní – budou mít úplně volné ruce.

 

V případě vraždy navíc platí dvojnásob, že čas hraje pro pachatele.

Ano, souhlasím. Stopy vychladnou, nebo se zametou pod koberec…

 

Jaké chyby se dosud během vyšetřování vraždy Jána Kuciaka podle vás staly?

Zarazilo mě, že na místě činu se objevil Róbert Krajmer, šéf protikorupční jednotky NAKA. Nebylo vůbec jasné, proč tam tento člověk byl. Když se na to ptali policejního prezidenta, tak ten to nejdříve zapíral. Pak ale Krajmera usvědčily kamerové záznamy. Připomínám, že je to člověk úzce propojený na oligarchu Bödöra a jeho podnikatelskou skupinu. Ministr vnitra Robert Kaliňák se pak podřekl, když uvedl, že Krajmer tam byl proto, že jako šéf NAKA měl rozpracovanou skupinu kolem italského podnikatele Vadaly. Takže tam prý přišel kvůli možné italské stopě. Ale ten den, kdy tam Krajmer byl, bylo pondělí ráno. A o italské stopě nebyla v té době v médiích ani nikde jinde ještě ani zmínka.

 

Pro naše čtenáře ještě zdůrazním tu absurditu – to je, jako kdyby na místo dvojnásobné vraždy přišel šéf hospodářské kriminálky a jen tak si to tam obhlížel.

To ve mně také vzbuzuje pochybnosti, zda Kuciak nebyl monitorovaný policií nebo tajnou službou. Kladu si totiž otázku, jestli tam Krajmer nebyl náhodou proto, aby dohlédl na odinstalování odposlechů. Ale může to být jen spekulace. Avšak o tom, že policie či tajná služba věděla, na čem Kuciak dělá, vůbec nepochybuji. Vždyť víte, o čem mluvím. Sám jste investigativní novinář a i vy v České republice máte nyní problém s policií a generální inspekcí bezpečnostních sborů, že vás šetří.

 

Ano, a je možné, že jim ve skutečnosti jde o sběr informací kolem našich kauz a o zmapování našich zdrojů.

Je to možné, takže buďte opatrní. A další věc: policie nezavolala k případu vraždy Jána Kuciaka soudního lékaře, ale jen patologa, který přednáší histologii. To bylo hodně neprofesionální. Další problém byl, že okolí místa činu, zejména přilehlý les, prohledávali policisté až měsíc po vraždě. Co najdete po měsíci? Dále nepřizvali na místo činu ani na prohlídku lesa prokurátora. To sice není jejich povinnost, ale u takového případu bych to očekával. 

 

To je série velkých chyb. 

A nejsou zdaleka všechny. Policejní prezident hovořil v prvních dnech dokonce o jakési kvazidrogové stopě. Protože prý získali informace z odposlechů, že se do Velké Mače, kde Janko se svou přítelkyní bydleli, chystali nějací drogoví dealeři. A že si s sebou brali i nějaké zbraně. Později se ukázalo, že ten odposlech byl z pátku (23. února), tedy dva dny po vraždě. Takže vznikla otázka: proč to policejní prezident Gašpar vlastně říkal? Ve společnosti to vytvořilo nějakou atmosféru… Víte, jak to mezi lidmi pak chodí: slyší něco o drogách, a pak si řeknou: „Jo, tak on i drogy bral.“ Byla to velmi nešťastná komunikace. Bylo zjevné, že policejní prezident vypouštěl na veřejnost jakési balonky dezinformací. Přitom víme, že mají kamerové záznamy z okolí místa činu. Na nich je podle všeho potenciální vrah. Vypadá to, že to může být člověk, který se tam vícekrát v období před vraždou pohyboval. Je to zachycené, ale není to prý dobře rozpoznatelné, protože mu není vidět do tváře. 

 

Policie tuto fotografii nezveřejnila?

Zatím (do druhé poloviny dubna – pozn. red.) ne. Ale mají záznamy, že i v den vraždy se tam ten muž pohyboval. Co vím, tak se jim dosud nepodařilo zjistit jeho totožnost.

 

Kolik je vlastně vyšetřovacích verzí?

Možností, kdo to mohl udělat, je samozřejmě více. Ján Kuciak psal o čtyřech základních skupinách lidí. Jednak to byli Italové na čele s Antoninem Vadalem. Další potenciální stopa je podnikatel Marián Kočner, který Kuciakovi dokonce vyhrožoval. Pak to byla podnikatelská skupina Bödörových s velkým vlivem na policii. Kuciak psal také hodně o rozsáhlých podvodech s DPH, které měli podle vyšetřovacích spisů krýt bývalý ministr vnitra Robert Kaliňák či exministr financí a dopravy Ján Počiatek. Okruh podezřelých je tedy velký. Jedno však mají společné. Všichni ti lidé, o kterých Ján Kuciak psal, měli silné vazby na vládní stranu Smer. Policejní prezident Gašpar je muž dosazený ministrem vnitra Kaliňákem. Byl také na narozeninové oslavě jednoho z politiků Smeru, která se konala v hotelu oligarchy Bödöra. A teď si představte, že některý z těch vyšetřovatelů bude prověřovat aktivity oligarchů a narazí přitom na stopu, která by směřovala k politikům. Bude pak policie svobodně šetřit? Bude mít volné ruce? Nebo se bude naopak někdo snažit odklonit pozornost co nejdále?

 

Všiml jsem si, že Ján Kuciak byl hodně opatrný. Napojil se třeba na diskusní fórum k dotacím v zemědělství a ptal se lidí na jejich zkušenosti s dalším aktérem italské větve Diegem Rodou – aniž by ovšem použil své příjmení. Když byl tak opatrný, jak mohl někdo tušit, že dělá na něčem větším, co souvisí s mafií? 

Kuciak byl obezřetný hlavně při kontaktu se svými zdroji. S nimi komunikoval pomocí zašifrovaného spojení. On byl z nás v tomto ohledu asi nejopatrnější. Jen ten poslední článek mi poslal den před smrtí e-mailem. To byla možná chyba. Ale to už zřejmě nehrálo takovou roli. Jestli někdo plánoval vraždu, neudělal to ze dne na den. Bývalý elitní vyšetřovatel Jozef Šátek si myslí, že taková vražda se mohla plánovat i dva měsíce. Jestli se pak někdo z mailové komunikace dozvěděl, že je v přípravě takový článek, tak to mohlo teoreticky chystanou akci urychlit. Ale myslím si, že by tomu nezabránilo, ani kdybychom si to neposlali e-mailem. 

 

Kuciak navíc ještě nekonfrontoval ani přímé aktéry kauzy, takže ti se to od něho dozvědět nemohli.

To sice ano, ale Ján Kuciak udělal ještě jednu věc, která ovšem byla nezbytná. Posílal dotazy, žádosti o informace na policii, prokuraturu a soudy. A chtěl také vědět údaje o poskytnutých dotacích a podobně. A já si myslím, že pokud unikly nějaké zprávy o tom, že Ján Kuciak na něčem takovém pracuje, včetně článku o Italech na východním Slovensku, tak to muselo být z prostředí státních orgánů, jimž posílal tyto žádosti o informace.

 

Tím vlastně říkáte, že existuje podezření, že se na tom mohl – byť nepřímo – podílet někdo ze státní sféry. Možná někdo ze strany státu předal informace o Kuciakovi mafii a ta pak vraždila?

Pokud by to tak bylo, tak by měl nějaký státní úředník nebo policista nepřímý podíl na vraždě. On ale nemusel vědět, že mafie nakonec půjde vraždit.

 

Proto jsem se na začátku ptal, zda důvěřujete státu…

Chápu… Ale ještě bych k tomu rád dodal, že i když od začátku mluvíme o italské variantě jako o té nejpravděpodobnější, vůbec bych nevylučoval ani jiné stopy a verze. Ján Kuciak měl rozpracované i jiné věci, které směřovaly k domácím oligarchům a podnikatelským skupinám napojeným na organizovaný zločin. On se jim věnoval dlouho a tím je neskutečně dráždil. Vezměte si třeba takový detail. Kuciak přišel na to, že v mnoha na první pohled nesouvisejících žádostech o dotace je stejná chyba, kterou různí žadatelé v dokumentech opakovali. Vypadalo to jako systém a vyplynulo z toho podezření, že šlo o podvod, který zařizovala jedna skupina lidí; že může jít o kartel spřízněných firem, které tahaly ze státu dotace. Nebo třeba popisoval to, jak si Tibor Gašpar v roce 2010 – předtím, než se stal policejním prezidentem – založil firmu, která pak přešla na jeho manželku a nakonec na jeho dvaadvacetiletého syna. Ta firma sídlila v domě, který patří synovi oligarchy Bödöra. Také způsob podnikání této firmy vzbuzoval jisté pochybnosti. Kuciak systematicky zpochybňoval i podnikání Mariána Kočnera. Prokuratura pak na základě jeho zjištění obnovila vyšetřování Kočnera a začala ho stíhat. Kuciak byl velmi důsledný a na ten sofistikovaný byznys oligarchů uměl reagovat způsobem, který musel všechny kolem znervózňovat. Odkrýval schránkové firmy v daňových rájích přes kauzu Panama Papers, odkryl firmy, obchodní aktivity nebo majetky oligarchů Miroslava Výboha či Juraje Širokého. Kuciak hrál v tomto smyslu vysokou hru, a proto byl pro ně nebezpečný. Na Slovensku je skutečně málo novinářů, kteří byli schopni zajít až tak daleko.

 

Kuciak přitom nebyl čistokrevný investigativní novinář s dlouholetou praxí a letitými zdroji, ale byl velmi šikovným datovým investigativním novinářem, který si uměl pospojovat celou řadu věcí. Dovedl pracovat s veřejnými zdroji a uměl je dohledávat i v cizině.

Ano. Já i vy jsme stará škola, která se setkává se zdroji a informátory a ty veřejné zdroje jsou pro nás spíš doplňkem. Celou řadu věcí zjistíme díky svým kontaktům. Ján Kuciak byl z nové generace mladých datových žurnalistů. On měl také informátory, kteří se na něj obraceli, ale uměl velmi dobře komunikovat s kolegy ze zahraničí a hledat informace i v cizích databázích. Já jsem se v této oblasti až tak podrobně neorientoval: v tom jsem se na něj mohl spolehnout. Na začátku neuměl příliš dobře psát, ale postupně se zlepšoval. Usměrňoval jsem ho jako zkušenější kolega a editor, abychom vytvořili příběh. Výjimkou byl ten jeho poslední text. Ten byl vrcholem jeho kariéry, i z hlediska vystavění příběhu. Ano, byl velmi dlouhý, bylo tam hodně linií, chvíli jsme zvažovali, zda ten text nerozsekat na několik menších příběhů… Ale nakonec jsme se rozhodli pro jednu velkou reportáž. Tenhle text měl totiž smysl jen jako celek. Byl tam příběh, šel do hloubky, odkrýval jednotlivosti, ale dával je do kontextu obludnosti celého systému. 

 

Kontaktoval Kuciak někdy předtím Máriu Troškovou, která působila jako poradkyně expremiéra Fica a současně s ním udržovala důvěrný vztah?

Určitě ne. Říkal jsem mu, že na konfrontaci s aktéry je třeba počkat až do úplně posledního momentu. Dokonce jsme se bavili o tom, že já budu ten, kdo bude kontaktovat Fica, Troškovou i Viliama Jasaně (tajemníka bezpečnostní rady státu). Aby to nebyl primárně on, aby se soustředil na celý ten příběh. Vlastně už scházelo jen pár dní, než bychom se rozeběhli do terénu a začali kontaktovat klíčové lidi.

 

Na Troškovou se ptám proto, že mi přijde jako sice epizodní, ale důležitá postava celého příběhu. Mám zkušenost, že když novinář píše o politikovi nebo o mafiánovi, tak je jim to samozřejmě nepříjemné, ale berou to jako něco, s čím nelze nic dělat. Ale jakmile se pátrání zaměří i na manželku či přítelkyni, je zle. Přitom zde byl zájem novinářů oprávněný, byla součástí kauzy, měla důvěrné vztahy nejdříve s Vadalou a pak i s Ficem a byla zde byznysová souvislost. Chci říct, že tam mohla být i „horká italská krev“ a že mohla sehrát svou roli v útoku na novináře.

Vím, jak to myslíte. Je pravda, že Trošková měla předtím blízký vztah s Antoninem Vadalou. Později to přiznala i její matka v rozhovoru pro deník Nový Čas, že se měli už téměř brát, ale že se nakonec rozešli. A je fakt, že ona byla blízká osoba expremiéra Fica. Ale tu verzi o horké krvi nedokážu vyhodnotit. Nevím. Je možné, že politici a Italové si mohli myslet, že Kuciak přišel ještě na něco závažnějšího, nebo že má třeba nějaké fotky, videa či další jiné silné důkazy o jejich vzájemném propojení. Pokud však vím, tak Kuciak nic takového neměl. Ale oni si to mohli myslet.

 

Což je vlastně to největší nebezpečí. Když novinář do něčeho vrtá, tak ti, jichž se to týká…

… vědí moc dobře, co sami mají „za ušima“, a mají strach, že se na to přijde. Pokud měl někdo důvod se něčeho obávat, tak to bylo hlavně proto, že vyjde najevo ta obrovská míra ekonomických i politických propojení. Ta obludnost celého systému, že italská mafie sedí přímo na Úřadu vlády. To byl hlavní problém i se všemi souvislostmi – s dotacemi a s krytím jejich aktérů. Vždyť si vezměte, že prokuratura pak v Kuciakově textu našla až 73 trestných věcí. A teď otázka: Co se děje s těmi případy? Proč nikdo nesedí ve vězení? Kuciak tedy odkryl celý systém, v němž Trošková hrála svou roli. Ale nemyslím si, že ona mohla být ten důvod. Na druhou stranu, někdo si mohl myslet, že Ján Kuciak věděl mnohem víc, třeba i o podstatě vztahů Fico–Trošková–Vadala. 

 

Jaká je vaše teorie, proč byla zavražděna i přítelkyně Kuciaka Martina Kušnírová? Ocitla se jen ve špatnou chvíli na špatném místě?

Asi ano. Ona v tom čase, kdy k tomu došlo, neměla být doma. Měla jet na nějaký archeologický výzkum, jenže ten se kvůli nepříznivému počasí zrušil. Nevíme, jestli to ten vrah věděl, nebo ne. Jsem ale přesvědčen, že byla zavražděna jako nechtěný svědek. 

  

Stůl po Jankovi zůstává v redakci stále neobsazený?

Ano. Nikdo tam nesedí. Hoří tam svíčka. Na stole leží knížka o italské mafii ’Ndrangheta, kterou četl krátce před smrtí. Ten stůl je neobsazený a myslím, že i stále bude – z úcty k Janovi, i jako určitá symbolika… Hned vedle něho však sedí další šikovný investigativec Martin Turček, datový analytik, který se časem může stát jeho kvalifikovanou náhradou. 

 

Cítíte na sobě, že si teď víc připouštíte strach?

Strach jsem měl nejvíc první dny po vraždě. Nebylo to lehké. Ten první den jsem nemohl ani usnout. Celý první týden byl hodně kritický, chodil jsem s ochrankou. Dnes už bych to nenazval strachem. Ale jsem opatrnější, víc pozoruji své okolí. Večer nechodím sám, víc se dívám do zpětného zrcátka v autě. Zatím mě to však nepřeválcovalo do takové míry, abych byl paranoidní. Jsem prostě opatrnější i vzhledem k tomu, že mám rodinu a děti.  

 

Neuvažujete, že z novinařiny kvůli tomu odejdete?

Zatím ne. Dokud neznáme vraha či objednavatele, nebo aspoň motiv vraždy, tak myslím, že nikdo z nás neuvažuje o tom, že by odešel. Ale pokud jde o mě osobně, tak do budoucna nevylučuji žádné alternativy. Nehodlám se úplně stáhnout, chci i nadále psát, mám v plánu další knihy, baví mě dělat diskusní pořady na našem portálu, ale možná časem trochu změním pracovní režim i tempo. Uvažuji také, že bych učil investigativní žurnalistiku. Ale to všechno záleží i na politickém vývoji na Slovensku. Když to tady úplně převálcují oligarchové a mafie, když se z toho otřepou a ustojí i tuto vraždu, tak pak si opravdu budu klást zásadní otázku, zda má smysl dělat práci novináře.

 

To plně chápu. Moc děkuji, přeju hodně štěstí a držte se vy i celá redakce, a vlastně všichni novináři na Slovensku.

To samé přeji i vám vzhledem k aktuálním problémům s vyšetřováním investigativních novinářů a i vzhledem k celkovému politickému vývoji u vás. Taky to nemáte lehké.

 

Možná to nemáme jednoduché, ale vy to máte evidentně těžší a mnohem dramatičtější.

 

Zevrubný rozbor slovenské politické krize od komentátora deníku Sme Petera Tkačenka najdete v květnovém magazínu Reportér.

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat