Tajemný cestovatel a selfíčko
6. ledna 2017
Cestovatel známý jako Enrique Stanko Vráz je figurou obestřenou mnoha tajemstvími. S jistotou nelze říct ani to, kdy a kde se narodil a kdo byli jeho rodiče. Objasnění jedné záhady však nabídnout můžeme: víme, proč je na jeho snímcích uváděno jméno Františka Krátkého.
Možná byl plodem lásky jedné Češky a ruského diplomata v Osmanské říši, jak sám tvrdil, a vskutku se narodil 18. dubna 1860 na severu Bulharska ve městě Veliko Tărnovo. Každopádně po sobě zanechal mnoho fotografií, byť ne u všech je jisté, zda je opravdu jejich autorem, nebo zda je od někoho koupil. Autorem tohoto snímku je nicméně zcela jistě Vráz, není jím tedy František Krátký, který snímek šířil, a jehož ateliér je uveden v pravém okraji.
První kontakt Vráze s Krátkým proběhl na přelomu let 1894–1895, kdy Vráz přijel do Prahy ze své cesty rovníkovou Amerikou. Krátký pořizoval cestovateli z jeho negativů diapozitivy pro jeho přednášky a po vzájemné dohodě jeho záběry rovněž prodával – proto je signoval svým jménem. Jednu dobu se Vráz na Krátkého zlobil, že na snímcích z Číny, Japonska, Nové Guinee, Bornea a Siamu není vyznačeno jeho autorství, šlo zřejmě o první autorsko-právní spor v historii české fotografie, o němž se psalo. Vztahy mezi oběma muži se nicméně urovnaly, udržovali spolu písemný styk.
V lednu 1896 se Vráz vydal na cestu kolem světa. Ze San Franciska odplul do Japonska, odtud na Borneo a Novou Guineu, dále pokračoval do Thajska a na Srí Lanku a odtud přes Aden a Suez do Itálie. V červenci 1897 přicestoval do Čech, ale nezdržel se. Po dvou týdnech odplul přes Kubu do Venezuely, kde ukončil provoz svého obchodu s přírodninami – různými mízami, využívanými v elektrotechnice. Poté se vrátil do USA, kde mezitím získal občanství a 28. prosince 1897 se v Chicagu oženil – vzal si Vlastu Geringerovou, dceru českého nakladatele, kterou poznal již dříve v Praze.
Fotograficky nejúspěšnější byl Vrázův pobyt na Nové Guinei, kde v pohoří Hatam snímal Papuánce, kteří se vůbec poprvé setkali s bělochem. Cestovatel často a rád pózoval před nějakou památkou – činil tak samospouští, případně někoho o stisk spouště požádal. Snímek měl posloužit jako důkaz „Byl jsem tam a toto jsem viděl,“ důležitý význam měl i jako osobní upomínka, podobně jako miliardy dnešních selfie. Změnila se jen technika smysl zůstává stejný.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zaměřuje se na díla pořízená před rokem 1918.