Názor

Wilders, karikatury Mohameda a slušnost

03 / 09 / 2018

I Západ má citlivá témata, jejichž hanobení považuje za společensky nepřípustné a v některých případech i trestné. Přesto naskakujeme na vějičku extremistů, kteří urážení jiných kultur prodávají jako důkaz evropské vyspělosti.

I Západ má citlivá témata, jejichž hanobení považuje za společensky nepřípustné a v některých případech i trestné. Přesto naskakujeme na vějičku extremistů, kteří urážení jiných kultur prodávají jako důkaz evropské vyspělosti.

Lídr holandské krajní pravice Geert Wilders s pompou uspořádal a po několika dnech opět zrušil „soutěž“ v kreslení karikatur proroka Mohameda. Lze předpokládat, že přesně tento průběh měl v plánu od začátku, máloco je tak předvídatelné jako vzorec akcí a reakcí v podobných případech: urážka islámu → rozhořčení muslimové → fanatici vyhrožují násilím → jásající xenofobové v čele boje za svobodu slova a evropské hodnoty.

Cílem takových akcí není hájit svobodu slova. Účelem je vytvářet obraz nepřítele naší civilizace. Jakékoliv zobrazování proroka je pro muslimy urážlivé, nadto pak výsměšné či vulgární karikatury. A přestože 99,9 procenta muslimů omezí svou reakci na verbální protest, vždy dojde i na hrozby násilím, což Wildersovi a jemu podobným umožní zaumout pozici „podívejte na ty krevelačné mohamedánské bestie, chtějí zničit naši svobodu!“.

Krátce řečeno, evropští extremisté využívají islámské extremisty, aby postavili většinovou evropskou společnost proti muslimům, stejně jako fanatičtí imámové používají totožné situace, aby co nejvíc souvěrců přesvědčili, že je Západ nenávidí a touží jen urážet.

I takhle laciná past bohužel pochytá spoustu lidí, kteří jinak nemají s ultrapravicí nic společného. Odsoudit vyhrožování je samozřejmě nezbytné, násilí je nepřekročitelná hranice bez ohledu na to, jak urážlivý názor kdo zastává. Nemá smysl k tomu říkat cokoliv dalšího.

Je však zásadní chybou vydávat soutěž v urážení Mohameda za ukázku evropské tolerance a liberálních hodnot. Éterem zní hlasy, že křesťané také strpí karikatury Ježíše, aniž by kvůli nim vyhlašovali křižáckou výpravu, tak proč bychom nesměli dělat legrácky z Mohameda.

 

Podle sebe soudím tebe

Smíme, samozřejmě. Ale výše uvedený argument je klasickým příkladem zaslepené sebestřednosti. Pro muslimy je zkrátka zesměšňující zobrazování jejich proroka hluboce, bolestně urážlivé, zatímco křesťanské prostředí zocelené osvícenstvím a nekonečnými střety s liberálními intelektuály má práh bolesti dál.

Evropským ekvivalentem karikatur Mohameda proto nejsou karikatury Ježíše. Bylo by jím překračování některého z – pravdaže nemnoha – skutečných tabu, jaká v Evropě ještě máme.

Kdyby chtěl Wilders doopravdy hrdě předvádět evropské tolerance, začal by třeba výstavou karikatur vysmívajících se obětem holocaustu, nebo filmovou přehlídkou grotesek na téma znásilněných dětí.

Jaká by mohla být reakce, ukazuje příklad chorvatského dramatika Olivera Frljiće. Hra, v níž postava znázorňující Ježíše znásilňuje muslimskou ženu, mu krom veřejných protestů vynesla také výhrůžky zabitím; při premiéře ve Splitu nahlásil anonym bombový útok; v ČR žene divadlo k soudu přímo kardinál Dominik Duka. Jinou Frljićovu hru zakázalo před několika lety vedení prestižní scény v Krakově.

Pořád přitom šlo o umělecké dílo, jakkoli kontroverzní, ne o akci, jejímž jediným cílem je urazit určitou skupinu lidí. Pokud by někoho napadlo uspořádat veřejnou soutěž ve vytírání zadnice státní vlajkou, skončil by ve většině evropských zemí před soudem, a na polském nebo italském venkově by ho předtím museli seškrabat z dlažby.

Pointou je dvojí metr, který na tyto situace používáme. Hanobení obětí genocidy nebo státních symbolů bychom bez rozpaků odsoudili a v některých případech stíhali. Urážení náboženského cítění nám vadí míň, a proto mistrujeme muslimy, že jim nemá vadit též. Podle sebe soudím tebe.

Řešením pochopitelně není stíhat urážlivé performance a už vůbec ne akceptovat hrozby násilím. Stačilo by ukázat, že krom svobody patří k naší společnosti i slušnost a empatie: odsoudit akce cílené zjevně na urážení jiných, odmítnout jejich přítomnost ve veřejném prostoru a nechat extremisty, ať se ve své žumpě nenávisti máchají sami.

Jistě, k umění patří provokace a mnohá díla mohou urazit jemnocit kdejaké společenské skupiny. Právě proto nesmějí být urážlivé názory trestné. Neexistuje nic jako správná míra provokace v umění, každý si hranici stanovujeme sami. Pokud však nevidíme rozdíl například mezi „rouhačskými“ Satanskými verši Salmana Rushdieho a prvoplánovou mediální exhibicí ultrapravicových existencí, jsou naše rozlišovací schopnosti hodně v nepořádku.

Zákon povoluje hrubě urážet něčí víru, což však neznamená, že to máme podporovat, natožpak považovat za něco společensky prospěšného.

Pokud tedy slušnost a empatie k naší společnosti skutečně patří.

 

Autor je publicista a manažer (vývojářská firma Blue M, sdružení CMBC)

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat