Kauza

Šlachta, smrt a balkánská lest

15 / 01 / 2017

Začalo to podezřením, že se chystá vražda vysoce postaveného policisty Šlachty. Pak přišla spolupráce policie s balkánským bossem: ten dodával informace a současně hrál hru, aby nešel do vězení. Poté se případ změnil ve válku policistů, kdy na jedné straně stál protimafiánský ÚOOZ, na druhé straně inspekce bezpečnostních sborů. Padla obvinění policistů, mnoho jich odešlo do civilu. Výsledkem je, že si organizovaný zločin žije jako dřív. Až na malé ztráty jede dál.

Začalo to podezřením, že se chystá vražda vysoce postaveného policisty Šlachty. Pak přišla spolupráce policie s balkánským bossem: ten dodával informace a současně hrál hru, aby nešel do vězení. Poté se případ změnil ve válku policistů, kdy na jedné straně stál protimafiánský ÚOOZ, na druhé straně inspekce bezpečnostních sborů. Padla obvinění policistů, mnoho jich odešlo do civilu. Výsledkem je, že si organizovaný zločin žije jako dřív. Až na malé ztráty jede dál.

Byl sice čas prázdnin, ale v Česku rozhodně nevládla okurková sezona. V létě roku 2010 sestavoval Petr Nečas vládu, tenista Tomáš Berdych porazil v semifinále Wimbledonu Novaka Djokoviče; zemřel Milan Paumer z odbojové skupiny bratří Mašínů a policie oznámila, že dopadla ve Švýcarsku uprchlého podnikatele Tomáše Pitra. 

Mezi mnoha událostmi zapadla zpráva o odhalení mocné zločinecké skupiny, která dovážela do České republiky heroin. Policisté z Národní protidrogové centrály (NPC) zadrželi na přelomu července a srpna v centru Prahy trojici mužů, u kterých našli při domovních prohlídkách 17 kilogramů heroinu a zařízení ke zpracování této drogy.

„Dva muži makedonské státní příslušnosti a jeden Čech se zabývali úpravou a následným prodejem heroinu na území Prahy,“ řekl tehdy mluvčí protidrogové centrály Michal Hammer.

Operace dostala název Karem. U drogových bossů se během ní našly peníze, samopal, pistole, střelivo, neprůstřelné vesty a také kompletní kombinéza české policie. Z nalezeného heroinu by bylo možné vyrobit 340 tisíc základních dávek v celkové ceně 17 milionů korun. Po naředění by jeho hodnota stoupla na 34 milionů korun. Dávek by pak bylo 680 tisíc.

Policie sledovala celý gang téměř rok. Šla po čtyřech hlavních bossech této balkánské mafie. 29. července 2010 zatkli detektivové dva členy gangu Muarema Iseni a Tomáše Kroutila. 2. srpna 2010 pak zadrželi a obvinili Makedonce Sami Kazimi. Hlava gangu jim ale stačila utéct. „Hlavní organizátor Baskim Kazimi nebyl v té době na území České republiky. O zájmu NPC se zřejmě dozvěděl a do země se už nevrátil,“ stálo v úřední zprávě protidrogové centrály.

 

„Jde o Šlachtu“

Baskim Kazimi (uváděný také jako Bashkim Kjazimi) má přezdívku Bojan. A je to jeden z nejvlivnějších bossů cizojazyčného organizovaného zločinu na území republiky. Policie ho jako důležitého hráče „českého polosvěta“ registruje posledních deset let.

Usídlil se zde ve druhé polovině devadesátých let poté, co na území bývalé Jugoslávie skončila válka. K Česku měl blízko, jeho příbuzní tu koncem osmdesátých let pracovali na stavbě několika velkých hotelů. Bojan za nimi často jezdil, obstojně se naučil česky a později si v zemi našel přátele a usadil se.

Postupem let se vypracoval na uznávanou autoritu podsvětí. Jeho „Makedonci“ přerostli zdejší obávané Albánce i konkurenty z ruskojazyčného organizovaného zločinu. Bojan se znal osobně i s bývalými kmotry Františkem Mrázkem, Radovanem Krejčířem či Tomášem Pitrem. A občas pro ně i něco udělal. Z české komunity měl ale nejblíže k příbramskému bossovi Jaroslavu Starkovi. Dá se říct, že tihle dva byli jako otec (Starka) a syn (Bojan). Podle svědků se tak oslovovali a vlastně i chovali.

Jenže v létě roku 2010 se situace dramaticky změnila. Bojan uprchnul do ciziny, zatímco v českém vězení, ve vazbě seděl jeho bratr Sami Kazimi, zatčený při operaci Karem.

A právě tehdy začala hra tohoto makedonského bosse, která ovlivnila v následujících letech chování celého podsvětí a taky prostředí policie – zejména pak Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) léta vedeného Robertem Šlachtou.

Protidrogová jednotka totiž během akce Karem získala od jednoho svého agenta informaci, že se v prostředí organizovaného zločinu mluví o tom, že se připravuje vražda ředitele ÚOOZ Šlachty. A že o této informací ví právě Bojan.

Ředitel protidrogové jednotky ihned o možném riziku informoval Šlachtu. Ten jméno Bojan znal z dob, kdy sám pracoval v protinarkotických policejních útvarech; dokonce se s ním osobně setkal. „Viděl jsem se s ním jednou v životě. Ale to bylo ještě v době, kdy jsem pracoval u protidrogové jednotky,“ sdělil Šlachta do protokolu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která se později případem ÚOOZ a Bojana zabývala.

Magazín Reportér zjistil, že Šlachta a Bojan se potkali v roce 2003 při řešení jednoho problému, který souvisel s bezpečností někdejšího šéfa Národní protidrogové centrály Jiřího Komorouse. (I jemu šlo tehdy údajně o život. Komorouse se prý snažil zabít boss kosovských Albánců Princ Dobroši a Bojan měl tehdy sehrávat roli jakéhosi prostředníka či usmiřovatele).

Ale zpět do roku 2010. 

Šéf ÚOOZ tehdy nebral hrozbu na lehkou váhu. Domluvil si schůzku se svým bývalým agentem z prostředí zločinu, o němž věděl, že bude mít přístup k Bojanovi. Pro účely tohoto textu mu říkejme třeba „agent D“. 

Na schůzku vzal s sebou Šlachta ještě šéfa odboru násilí V1 Luboše Fialu a také jeho podřízeného, vedoucího oddělení plukovníka Luďka Vokála. Toho si Šlachta přivedl do ÚOOZ v roce 2010 jako čerstvou posilu, protože byl specialistou na balkánskou mafii. Předtím pracoval Vokál v protidrogové jednotce a pak na policejním Útvaru speciálních činností, který měl na starosti utajované svědky.

Právě Vokálovi svěřil Šlachta Bojanův případ a rovnou mu předal k řízení i svého někdejšího „agenta D“. Později schválil, aby Luděk Vokál za Bojanem odjel do zahraničí a zjistil od něj více.

I když si policejní operativci, kteří pracují v terénu a kteří přicházejí do přímého styku se zločinci, zasluhují utajení jména, dnes už nemá smysl Vokálovo jméno zastírat. Jak se ukáže v průběhu tohoto textu, jeho bezpečnost ohrozila válka policajtů, kdy se informace o Luďkovi Vokálovi staly v podsvětí snadno přístupné.

 

Schůzky v Rakousku

Vokál potřeboval vědět, jak daleko je protidrogová jednotka s vyšetřováním Bojana a prodeje heroinu. Proto se v polovině října 2010 sešel oficiálně v kanceláři ředitele protidrogové centrály s důstojníky, kteří na případu pracovali. Vokál jim sdělil, že se o Bojana zajímá kvůli násilným deliktům, kterých se mohl Makedonec dopustit. NPC informovala Vokála obecně o drogové kauze a spisu Karem. Tím výměna informací skončila.

Po pár dnech, 25. října 2010, začala protidrogová jednotka Bojana trestně stíhat jako uprchlého. O vydání evropského a mezinárodního zatykače však nepožádala.

Další den, 26. října, odjel Luděk Vokál na tajnou schůzku s Bojanem do Vídně. Bojana v té době stále hledala protidrogová jednotka a o tajné operaci ÚOOZ nebyla zpočátku vůbec informována.

První schůzka ve Vídni byla seznamovací. Vokál a Bojan se proto dohodli, že se zanedlouho uvidí ještě jednou v rakouském Klagenfurtu.

Po návratu z Vídně sepsal plukovník Vokál o celém jednání obsáhlou zprávu a předal ji šéfům i Šlachtovi. Vedení vyhodnotilo akci jako slibnou a souhlasilo, že se s Bojanem naváže intenzivnější kontakt. 

Teprve poté, kolem 15. listopadu 2010, se vedení ÚOOZ svěřilo kolegům z protidrogové jednotky, že je Vokál v přímém kontaktu s Bojanem a že s ním potřebuje absolvovat ještě jednu důležitou schůzku. „Vedení ÚOOZ požádalo protidrogovou jednotku, aby počkala s vyřizováním evropského zatýkacího rozkazu a mezinárodního zatykače na Baskima Kazimi (Bojana – pozn. red.),“ stojí ve zprávě GIBS, která později celý případ zkoumala. Tím „měla být umožněna schůzka ÚOOZ s Kazimi (Bojanem). ÚOOZ přislíbil informovat NPC o nových skutečnostech po schůzce v Rakousku. A slíbil též, že jim přehraje zvukový záznam z této schůzky,“ napsali inspektoři GIBS.

V listopadu 2010 tedy odjel Luděk Vokál opět do Rakouska.

Klagenfurt je devadesátitisícové město na jihu Rakouska, ležící na jižní straně Alp, jen asi třicet kilometrů od hranic se Slovinskem. Turisté sem v létě jezdí za sluncem a koupáním, tamní jezero Wörthersee bývá někdy označováno za nejteplejší jezero v Rakousku. V ten den však bylo v Klagenfurtu pošmourno, zataženo a 10 stupňů.

Před jedním hotelem zaparkovaly tři luxusní a zřejmě i opancéřované limuzíny. Vystoupili z nich statní bodyguardi. Po chvíli pak vyšel z vozu menší, asi čtyřicetiletý muž s oválným obličejem. Byl to Bojan.

V restauraci na smluveném místě seděl Vokál. Byl sám.

Za Vokála se musel zaručit zprostředkovatel – „agent D“. Kdyby se něco pokazilo, odnesl by to hlavně on. Bojanovi spolupracovníci drželi někde na území bývalé Jugoslávie jeho rodinu jako pojistku. Kdyby se s Bojanem cokoli stalo, a policie ho třeba zatkla, rodina prostředníka (tedy „agenta D“) by skončila s kulkou v hlavě.

Bojan vysvětlil, že chce, aby policie upustila od jeho stíhání a aby propustili na svobodu jeho bratra Samiho. Pokud se tak stane, je ochoten spolupracovat s policií a pomoci jí objasnit řadu násilných činů, k nimž na území České republiky došlo a které dosud nebyly vyřešeny.

Bojan o mnoha zločinech zřejmě opravdu něco věděl.

Namátkou uvedl případ zmizelého Lamberta Krejčíře, otce uprchlého gangstera Radovana Krejčíře. Lambert Krejčíř zmizel na podzim 2002. Policie byla přesvědčena, že únos provedli lidé od šéfa podsvětí Vlastimila Spěváka na zakázku Jaroslava Starky kvůli sporům o peníze, které měl tento příbramský boss s Radovanem Krejčířem. Policie sice Starku a Spěváka společně s jejich komplici za únos v roce 2006 obvinila, ale právě v roce 2010 byla v koncích, protože stále neměla tělo mrtvého Lamberta, a hlavně žádný přímý důkaz proti Starkovi a Spěvákovi.

Od Bojana to bylo chytré, pro ÚOOZ to vypadalo jako lákavá nabídka.

Bojan navíc uvedl, že Šlachtovi jde o život, protože „se naváží do Starky a jeho dvorního advokáta Julia Kramariče“, jehož ÚOOZ obvinil z korupce. „Tím jste ho ponížili a zneuctili,“ řekl prý Bojan. Kvůli tomu se v jistých kruzích podsvětí údajně vzedmula solidární vlna a padl i návrh Šlachtu zabít. Kdo přesně si vraždu Šlachty objednal, bude prý ochoten Bojan vysvětlit, až budou splněny jeho podmínky. 

Na závěr schůzky hodil Bojan na stůl tašku s penězi. „Tady máš šest milionů,“ řekl Bojan. Pak se rozhlédl po místnosti a dodal: „Jsou tady kamery. A teď budu mít důkaz, že jsem si tě uplatil.“ Bojanovi vůbec nevadilo, že si peníze detektiv Vokál nevzal. Aniž by to výslovně řekl, bylo jasné, že by si kompromitující materiál vyrobil tak, že by kamerový záznam střihnul ve chvíli družného hovoru nad taškou bankovek.

Pak se Bojan sebral a z restaurace odešel. Za jejich auty se jen zaprášilo.

Ta věc s „ponížením Kramariče“ se opravdu stala.

Julia Kramariče zatkli detektivové ÚOOZ 17. září 2010 přímo na ulici v pražských Radlicích. Ještě týž den odpoledne jej pak obvinili z podplácení a po výslechu propustili. Případ souvisel se soudní kauzou takzvaného vora v zakoně (kmotra kmotrů), kde Kramarič zastupoval hlavního obžalovaného Andranika Soghojana považovaného za šéfa ruskojazyčných mafií v Česku. Jako jeho obhájce měl Kramarič podle obvinění nabídnout přímo v ruzyňské věznici půlmilionový úplatek svědkovi, aby prý znevěrohodnil jiného svědka a vypovídal v Soghojanův prospěch. Kramarič to popřel a označil za policejní provokaci. (Kramarič byl nejprve odsouzen, při odvolacím řízení jej však v dubnu 2014 městský soud pravomocně osvobodil.)

Právě tato kauza tedy údajně vedla k něčí snaze zlikvidovat Šlachtu.

 

Akce Singer

I přes vzájemné ujišťování, že si oba útvary vyjdou vstříc, vztahy mezi ÚOOZ a Národní protidrogovou centrálou ochladly. 

Detektivové ÚOOZ cítili, že v tajné spolupráci s Bojanem konečně našli cestu, jak získat důkazy proti Spěvákovi a Starkovi. A začali hrát vlastní hru. 

Protidrogová jednotka měla naopak dojem, že se kolegové z ÚOOZ utrhli ze řetězu a chovají se nestandardně. A začali detektivu Vokálovi nedůvěřovat.

„Ze strany ÚOOZ nebyly pracovníkům NPC oproti dohodě poskytnuty žádné nové informace k výše uvedené schůzce s tím, že žádná schůzka mezi ÚOOZ a Baskim Kazimi (Bojanem) nebyla učiněna,“ napsala GIBS později ve spisu.

Partie, kterou s policisty rozehrál Bojan, se nakonec vyvinula tak, že makedonský boss získal dostatek času, aby se v drogovém případě vyhnul odpovědnosti: tu na sebe vzal jeho bratr Sami. V červnu 2011 soud potrestal Muarema Iseni devíti lety a Samiho Kazimi jedenácti lety vězení za obchod s drogami. Jejich spolupracovník Tomáš Kroutil dostal podmínku. Samimu Kazimi vrchní soud o půl roku později trest o dva roky snížil, ale podstatné bylo, že Baskima Kazimi alias Bojana soud zprostil veškerých obvinění, „protože se mu vinu nepodařilo prokázat“.

Bojan tedy dosáhl částečně svého. A když kolem něj po čase všechny nepříjemnosti pominuly, vrátil se zpět do České republiky. A dál v klidu pracoval.

Luděk Vokál se s ním stýkal i nadále. Měl to „nařízené“. ÚOOZ chtěl dostat Spěváka a Starku.

Jenže Bojan po nějaké době začal tvrdit, že jim nikdy neslíbil, že řekne svá svědectví do protokolu, natož u soudu. Což byla pravda. Ale potíž byla v tom, že jim nedodal žádný jiný přímý důkaz – třeba místo, kde jsou zakopány ostatky Lamberta Krejčíře.

Zdá se, že Bojan si s policií hrál, jak potřeboval. A když měl po problémech, dával policii najevo, že pokud cokoli z toho, co jim dříve řekl, použijí, tak vše jednoduše popře.

V případě plánu na vraždu Roberta Šlachty nakonec zůstalo jen u řečí; údajně všem, kdo o něm přemýšleli, zchladly hlavy. „Měly ho (Šlachtu – pozn. red.) usmrtit osoby napojené na ruský organizovaný zločin, a to s největší pravděpodobností v místě jeho bydliště nebo ve vozidle, které používá,“ stojí v záznamu, který k případu zpracovala GIBS. 

Vyšetřování údajné vraždy Šlachty tak skončilo 12. října 2012. ÚOOZ případ odložil pro nedostatek důkazů.

Policisté mohli s informacemi od Bojana pracovat jen jako s operativními poznatky z prostředí zločinu, nikoli jako s důkazy. Zjevně však dospěli k závěru, že i tak měla spolupráce smysl.  „Po celou dobu vytěžování podával Bojan velmi kvalitní a zásadní informace k organizovanému zločinu, konkrétně k provedeným vraždám a únosům,“ stojí v jednom z úředních záznamů policie.

Důstojník Luděk Vokál tehdy při jednáních s Bojanem vystupoval pod krycím jménem. Bojan ho znal jen jako „Radka“, který pracuje v „jedné z bezpečnostních složek státu“.

Bojan byl nebezpečný a setkávat se s ním nebylo vůbec jednoduché. „Bylo důležité, aby Bojan nezjistil jméno pracovníka policie, který s ním bude spolupracovat. Ani jeho příslušnost k útvaru ÚOOZ. Operativně pátrací činnost byla podřízena maximálnímu utajení i s ohledem na život a zdraví příslušníka policie a jeho rodiny,“ napsali detektivové ÚOOZ do svých záznamů.

Spis, do kterého ÚOOZ zakládala informace od Bojana, nesl název „akce Singer“. Anglické slovo „singer“ v překladu znamená „zpěvák“; celá akce měla patrně za cíl dostat bosse Vlastimila Spěváka. Šlachta to ostatně naznačil při nedávném výslechu u GIBS. „Spisový materiál Singer byl zaměřen na nejzávažnější organizovanou trestnou činnost, se kterou si v této republice za celé období neporadil žádný policejní útvar,“ řekl Šlachta 6. října 2016. Proto bylo podle něj nutné riskovat a pracovat na případu dlouho a utajeně. 

 

Krásná Lana

Šlachta na inspekci obhajoval hlavně jednu výhodu, kterou kvůli „akci Spěvák“ Bojanovi dal. Tedy přesněji – ne Bojanovi, ale jeho přítelkyni, která za ním jezdila z Balkánu. Ta žena se jmenovala Lana D. a v celém případu sehrávala důležitou roli.

Šlachtův útvar zjistil, že Spěvák je v častém kontaktu s bývalou přítelkyní podnikatele Jakuba Konečného – s jistou Petrou F. (Konečný býval obchodní partner Spěváka. Ale v březnu 2005 zmizel a byl prohlášen za mrtvého. Policie si myslí, že zmizel na zakázku uprchlého Radovana Krejčíře.)

Policie se domnívala, že expřítelkyně zmizelého Konečného Petra F. by mohla vědět mnohem více o zákulisí některých aktivit Vlastimila Spěváka, než kolik je ochotna přiznat oficiálně do protokolu. A tak dostali detektivové ÚOOZ nápad, že do její blízkosti nasadí agenta, který by se od ní dozvěděl více.

A tady přichází na scénu Bojanova přítelkyně Lana D. Bojan totiž souhlasil, že si ji policisté „půjčí“ do jejich operace Singer. Lana se měla dostat do blízkosti Petry F. tak, aby to vypadalo jako náhoda. Aby nepojala jakékoli podezření. Detektivové proto naplánovali, že se s ní Lana seznámí jakoby náhodou na jednom ranči. Petra F. byla milovnicí koní a protimafiánský útvar ÚOOZ plánoval, že koupí sedlo, pronajme si jednoho koně a stáj: koně pak dodá své spolupracovnici Laně D. a ta s ním bude docházet do jezdeckého klubu, kam chodila i důležitá svědkyně Petra F.

Výměnou ovšem musel ÚOOZ souhlasit s tím, že cizince Laně D. pomůže získat povolení k dlouhodobému pobytu v České republice. Což se také stalo. A Lana D. toto povolení s pomocí ÚOOZ opravdu získala. (Po půlroce se vždy obnovovalo.)

Nejde o nelegální postup; občas se to dělá, když se úřady snaží využít ke spolupráci nějakého cizince. V cizineckém zákoně je totiž paragraf, který umožňuje vydat mimořádná pobytová oprávnění – říká se mu institut strpění. Což velmi dobře odpovídá situaci kolem případu. Jako kdyby Laně D. policie říkala: „Strpíme vás tu, když nám pomůžete.“

Když se na věc později inspektoři GIBS ptali, Robert Šlachta jim odpověděl: „… přišel buď vedoucí odboru Fiala, nebo vedoucí oddělení Vokál s tím, že by bylo záhodno využít zákonného institutu udělení pobytu takzvaného ‚strpění‘ k úspěšnému rozpracování v kauze Singer. Já jsem si nechal tyto skutečnosti doložit a po vypracování příslušné žádosti jsem to schválil.“

Lana byla krásná a velmi inteligentní žena. A navíc podle policie „typologicky odpovídala použití“ do této policejní hry.

Jenže ani tahle část operace ÚOOZ nakonec nevyšla. Podle policejního spisu zhatily operaci rozpory Lany a Bojana v roce 2012. 

Lana pak začala ztrácet i chuť spolupracovat s policií. 

Všechny snahy detektivů získat důkaz proti Spěvákovi tedy nakonec zkrachovaly. ÚOOZ tak nemusel ani pořizovat koně. „Lana se nedostavovala na schůzky, nebrala telefony, nechávala se zapírat. Ale především jsme zjistili, že se opět začala aktivně stýkat s Bojanem, což bylo značně kontraproduktivní,“ uvedl později při výslechu u GIBS detektiv Vokál.

A nakonec „vybuchla“ i spolupráce s Bojanem.

Bojan nad sebou ztrácel kontrolu; schůzky s Vokálem, jehož znal stále jen jako Radka, provázely spory.

V červenci 2012 chtěl Bojan podle policejního spisu po Vokálovi, aby nechal odposlouchávat Lanu D., aby měl o ní přehled. Vokál to odmítl.

Bojan a Vokál se pak sešli v jedné pražské restauraci spojené s prodejnou drahých vín. Bojan byl rozrušený, vstal od stolu a šel k regálům s víny. Tam vzal láhev asi za tisíc korun. Odešel k pokladně. A po několika minutách se vrátil a nutil Vokála, aby si lahev vzal a pomohl mu s Lanou. Vokál to podle úředního záznamu odmítl.

Na další schůzce už Bojan podle policejních záznamů působil téměř nepříčetně. „Hajzle jeden, ty víš, kde Lana je. Najdi mi ji. Nebo ti udělám problémy,“ říkal údajně Bojan Vokálovi. A pohrozil mu, že nechá v médiích zveřejnit, že mu platil pět tisíc eur měsíčně za to, aby Lana dostala pobyt na území České republiky. A že si vymyslí i další věci, jen aby policistům udělal problémy. „Chci vědět, kde se Lana pohybuje, kam a s kým chodí,“ žádal Bojan. A po chvíli prohlásil: „Ty ji kryješ. Já to vím. Až všechno zjistím, tak uvidíte!“

Luděk Vokál schůzku ukončil. A o problémech s Bojanem sepsal úřední zápis. Když si jej Šlachta přečetl, dal okamžitě pokyn k ukončení schůzek s Bojanem.

Ze závěru GIBS plyne, že Vokál pak Bojanovi poslal poslední vzkaz. „Rozhodnutím ředitele bezpečnostní složky byla s okamžitou platností ukončena spolupráce. Už se neuvidíme,“ napsal prý Vokál 16. července 2012.

Operace ÚOOZ skončila celkově neslavně. Akce Singer dohrála, agenti „dozpívali“, Spěvák si mohl dál v klidu „trylkovat“. 

 

Faktor Albi

Bojan byl ovšem naštvaný a začal usilovně pátrat po „Radkovi“ a jeho pravé identitě. Což se mu za dosud neznámých okolností podařilo. Bojan tak věděl, po kom jít. Detektiv Vokál následně  dostal od svých zdrojů varování, že tentokráte jde o život přímo jemu. Výhrůžky byly dvě. První obdržel Vokál v roce 2013, druhou o rok později.

„O tom, že se mě chystá Bojan nějak poškodit, jsem věděl od informátorů. A dozvěděla se to také nezávisle na mně jedna z českých zpravodajských služeb. Náměstek této služby to oficiálně sdělil řediteli ÚOOZ,“ popsal Vokál sled událostí inspektorům GIBS.

Další, kdo ho před Bojanem varoval, byl podnikatel z Brna Albin Arifovič zvaný Albi. I on pocházel z území bývalé Jugoslávie. A i on se znal s Bojanem.

Arifovič se na rozdíl od Bojana dostal do vyššího patra byznysu. Stal se z něj podnikatel, který vlastnil v Česku několik firem; jeho minulost, která byla spojena s drogovou scénou, měla být zapomenuta. Což neznamenalo, že by byl mravopočestný byznysmen. V roce 2013 v Brně v hotelu International vytáhl zbraň na jednoho svého bývalého obchodního partnera, který po něm chtěl splatit údajný pětimilionový dluh. Arifovič byl za to později odsouzen – dostal podmínku. 

S Arifovičem se Vokál znal z konce devadesátých let. Stejně tak se s ním tehdy stýkal i Šlachta, který se v té době specializoval na drogové gangy. Kontakty Arifoviče, jenž pochází z Bosny a jeho otec býval uznávaným politikem, totiž sahaly do balkánského podsvětí a obchodu s drogami. 

Šlachta tehdy uspěl v několika velkých kauzách, při nichž byli pozatýkáni drogoví baroni. Jediný Albin Arifovič z toho vždy jako zázrakem vyvázl. „Nepopírám, že pana Arifoviče znám. Naše kontakty byly čistě pracovní, ale osobně jsme se neviděli a nejsme v žádném kontaktu již několik let,“ odpověděl Šlachta v roce 2015 na dotaz Radiožurnálu, který se jejich vztahy zabýval.   

I Luděk Vokál přerušil s Arifovičem vztahy. Bylo to někdy kolem roku 2003 poté, co odešel z protidrogové jednotky. Oba se tedy dali dohromady po více než deseti letech. Albin Arifovič to popsal GIBS takto: „Vánoce 2013 jsem trávil s manželkou ve Špindlerově Mlýně. A tam jsem potkal Bojana. Byl tam s přítelkyní Lanou. Tak jsem s nimi zašel na kafe. Bojan se mě zeptal, jestli znám Luďka, policajta, že by to měl být náš společný kamarád. Podle popisu jsem viděl, že se jedná o Luďka Vokála. Bojan si stěžoval, že měl s Luďkem nějaké dohody, že mu za to měl poskytnout nějaké odměny a že jeho přítelkyně měla dostat pobyt v Česku, který nakonec nedostala. A že celou věc chystá medializovat a jakýmsi způsobem mu ublížit. Když jsem se pak vrátil do Brna, sešel jsem se se šéfem brněnské expozitury ÚOOZ. Řekl jsem mu, že se o Luďkovi vypráví takové příběhy. A že by bylo dobré ho na to možná upozornit. Měsíc nato se mně Luděk ozval. Sešli jsme se a při té příležitosti jsme se domluvili, že bychom mohli zase obnovit přátelství.“

 

GIBS na scéně

Jenže právě v té době vstoupila do celého příběhu tajně a nečekaně Generální inspekce bezpečnostních sborů. „24. listopadu 2014 na základě vlastního operativního šetření příslušníků GIBS se začalo prošetřovat podezření, že Luděk Vokál vynáší informace zločincům,“ stojí v úředním záznamu inspekce.

Zčásti to začalo zjevně normální prací jedné inspektorky z jihočeské expozitury GIBS Lucie Culkové. Pak se ale možná přidaly další pohnutky jiné skupiny lidí z pražské centrály GIBS. 

Culková přišla s tím, že má v prostředí zločinu agenta, jenž je ochoten dosvědčit, čeho se dopouští elitní detektiv Šlachtova útvaru ÚOOZ Luděk Vokál. Po několika měsících, když se zkoumání zdálo být slibné, rozhodli šéfové v Praze, že se zřídí zvláštní „pracovní tým JIH“, jemuž bude Culková velet a který bude doplněn několika důstojníky z centrály. Ti totiž měli zase informace o kauze Karem, z níž v roce 2010 „vyklouzl“ Vokálův makedonský kontakt Bojan.

Na první pohled mohl postup plukovníka Vokála skutečně působit podivně. „Luděk Vokál provedl úkony směřující k dokonání udělení pobytu osobě Lana D. na území ČR, a to na základě smyšlených údajů a informací,“ usoudila inspekce GIBS. 

Z dokumentů to vyčíst nelze, ale je dost dobře možné, že Vokálovi nepřidala i jistá řevnivost uvnitř ÚOOZ. V odboru násilí V1 totiž panovaly napjaté vztahy. Což při výslechu potvrdil i Robert Šlachta. „V určitém okamžiku, a neumím odpovědět kdy přesně, došlo k ochlazení vztahů mezi vedoucím odboru Fialou a vedoucím oddělení Vokálem,“ řekl Šlachta.

Tato řevnivost pomohla GIBS získat další informace. Z odboru V1 načerpala inspekce pár dalších poznatků k Vokálovi. Z rutinní práce inspekce a obvyklého případu (takových podezření šetří GIBS desítky) se však stala velká kauza. Od Vokála totiž vedla snadná cesta k řediteli ÚOOZ Robertu Šlachtovi. A tak se začala šetřit i Šlachtova zodpovědnost v celé kauze. Zvláštní tým JIH nedělal od května 2015 nic jiného, než že monitoroval aktivity Vokála a sbíral podklady ke Šlachtovi.

Aby z vyšetřování nic neuniklo, požádal tým JIH své vedení dokonce o udělení zvláštní výjimky: vymínil si, že nemusí své poznatky vkládat do elektronického systému GIBS.

 

Tým JIH

Nejvážnější podezření, které GIBS u Vokála zkoumala, byla právě kauza kolem Bojana. 

„Zjistili jsme, že Vokál minimálně od roku 2010 opakovaně zasahoval do trestních řízení vedených na různých součástech policie. Opatřoval si neoprávněně informace… a tyto následně poskytoval kriminálně závadovým osobám, především z prostředí etnických Albánců a Makedonců, kteří se zdržují na území České republiky a páchají tu trestnou činnost,“ stojí ve shrnutí týmu JIH z inspekce GIBS. V další části inspektoři přímo zmínili Bojana: Vokál prý „pod různými legendami“ získával informace od protidrogové jednotky a ty předával Bojanovi. Přitom dle inspektorů Vokál mařil vyšetřování, když nejprve tvrdil, že Bojan „je podezřelý z vraždy“, na které jeho odbor pracuje, posléze tvrdil, že Bojan je osobou, která pomůže „objasnit plánovanou vraždu ředitele ÚOOZ“.

GIBS podle svých záznamů důkladně prostudoval celý spis Karem a zjistil, že se v něm nacházejí i odposlechy, které tehdy pořídila protidrogová jednotka. A mezi nimi byly i hovory Bojana, jenž byl v té chvíli v cizině na útěku. Ve dvou případech odposlechy zaznamenaly debatu s jistým „česky mluvícím občanem“, který mu poskytoval důvěrné informace a pomoc. Podle znaleckého posudku z oboru fonoskopie byl tajemným mužem z dvou podezřelých hovorů plukovník Vokál.

„V důsledku Vokálova jednání se pak stal Kazimi (Bojan – pozn. red.) pro NPC nedosažitelný pro potřeby trestního řízení a bylo jej možno stíhat jen jako uprchlého. Vokál tedy závažným způsobem ovlivnil trestní řízení a zmařil jeho účel, neboť umožnil Baskimu Kazimi, aby se vyhnul vazebnímu stíhání. Naplnil tedy podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby,“ uvedla GIBS.

Inspekce ovšem neřešila jednu důležitou věc: totiž že se už v roce 2011 „podezřelé telefonáty“ Vokála s Bojanem z podnětu protidrogové jednotky prověřovaly a že nakonec celý případ státní zástupci odložili, protože zjistili, že nejde o privátní aktivitu detektiva Vokála, ale že jde o tajnou akci schválenou vedením ÚOOZ.

Analýza kauzy Karem nicméně GIBS stačila k tomu, aby přesvědčila soud k vydání povolení sledovat a odposlouchávat Vokála. Během nového vyšetřování, které trvalo až do října 2015, pak GIBS zjistila, že Vokál zneužívá své služební auto k soukromým cestám, ale hlavně, že udržuje nadstandardní vztahy s podnikatelem z Bosny Albinem Arifovičem.

Vokál byl v té době ve složité situaci. Neměl důvěru u svého bezprostředního nadřízeného vedoucího odboru V1 Fialy. Necítil už ani podporu u šéfa ÚOOZ Šlachty, který dal víc na Fialu. Takže jediné, co Vokál měl, byly problémy s Bojanem a obava o vlastní život. Vokál se v průběhu roku 2015 svěřil několika svým známým, že je situací u policie znechucen a že chce v ÚOOZ skončit a odejít do civilu. A asi právě proto se přestal chovat prozíravě. K Arifovičovi se začal chovat víc jako kamarád, než jak to bývalo dříve v čistě pracovním vztahu.

GIBS zjistila, že si Vokál na jaře 2015 začal s Arifovičem domlouvat budoucí práci. Inspekce tak v odposleších zachytila, jak se spolu poměrně uvolněně baví o různých podnikatelích, politicích či policajtech. A navíc zjistila, že mu Arifovič dal k užívání nové auto Škoda Oktavia.

V říjnu 2015 pak GIBS Luďka Vokála a společně s ním i Arifoviče zatkla a Vokála obvinila ze zneužití pravomoci úřední osoby a z korupce. „Vokál od roku 2014 minimálně do 18. srpna 2015 opakovaně poskytoval osobě Albin Arifovič na základě jeho požadavků informace z trestních spisů,“ stojí v dokumentu obviňujícím Vokála.

Ten se u výslechu bránil. V případě Bojana odkázal inspektory, ať si ověří, že šlo o tajné akce ÚOOZ. A u kontaktů s Arifovičem uvedl, že šlo o kamarádskou výpomoc, nikoli o korupci. A inspektorům při výslechu řekl ještě jednu věc: „Šli jste po mně, protože jste se chtěli dostat na Šlachtu.“ V další části své výpovědi u GIBS Vokál řekl, že inspektoři podle jeho informací v tomto duchu mluvili s jedním potenciálním svědkem. „Říkali mu, že Vokál je vyždímaný jako citron, a teď se přes něj dostaneme na Šlachtu. Říkali mu: A vy nám v tom můžete pomoct. Teď už se Šlachty bát nemusíte.“

Magazín Reportér Vokála kontaktoval, ale ten se odmítl k případu jakkoli vyjádřit.

Paradoxní je, že Vokál má za sebou jednu z nejúspěšnějších operací ÚOOZ posledních deseti let. Odhalil a se svým týmem zatkl obávaný pětičlenný gang Michaela Švába, který unesl tři podnikatele a dva z nich zavraždil. (Dva členové gangu dostali doživotí.)

Teď je Vokál mimo službu a strávil měsíc ve vazbě. „Byl bych rád, abyste podali návrh na obžalobu a neprotahovali trestní řízení. Komplexně vše vypovím před soudem,“ řekl Vokál při dalším výslechu v září 2016 a dodal, že je nevinný.

Vokál do protokolu uvedl, že „inspekce vůbec nevzala v potaz utajovaný spis Singer, ve kterém jsou videozáznamy s mezinárodněprávní pomocí“. Podle něj mohou potvrdit tři státní zástupci, že v případu Bojana nešlo o nějakou jeho privátní akci. „Žádám, aby byli v této věci vyslechnuti státní zástupci, kteří o věci rozhodovali či věděli: Vladimír Jan, Ivona Horská a Lenka Bradáčová,“ uvedl Vokál.

I udělení občanství Laně D. bylo podle něj schválenou operací ÚOOZ. „Lanu nám skutečně doporučil Baskim Kazimi (Bojan). Navrhli jsme jí spolupráci a sdělili, v jaké věci a co od ní budeme požadovat. Vzala si čas na rozmyšlenou a v zásadě souhlasila. O návrhu, aby jí bylo uděleno povolení k pobytu v České republice, byl informován ředitel ÚOOZ,“ uvedl do protokolu Vokál. Což Šlachta později potvrdil.

A pokud jde o vztahy s Arifovičem, Vokál se přiznal, že s ním byl v kontaktu kvůli budoucí práci a že auto od něj dostal do zápůjčky. Nikoli jako protislužbu za nějaké informace. 

„S Arifovičem se známe asi dvacet let. Vztahy jsem s ním obnovil v roce 2014. Ale to byly už jenom přátelské styky. Zařizoval jsem mu třeba lístky na Ligu mistrů a ubytování v Itálii. Byl jsem u něj několikrát doma, znám jeho děti. Několikrát jsem u něj obědval i snídal. Jsme velmi dobří přátelé,“ řekl Vokál při výslechu.

 

Tajné šetření Šlachty

Magazín Reportér zjistil, že zvláštní tým JIH vedl vyšetřování také přímo proti Šlachtovi. Podle spisu GIBS ho podezíral ze zneužití pravomoci úřední osoby ve dvou bodech. 

V prvé řadě šlo o jeho zodpovědnost v případu udělení pobytu Bojanově přítelkyni Laně D.: inspektoři prověřovali podezření, že za to dostal „úplatu sto tisíc korun“.

Ve druhém bodě se prověřovalo možné Šlachtovo zneužití pravomoci kvůli tomu, že měl nestandardním způsobem zjišťovat informace o trestní kauze Albina Arifoviče, aby mu pomohl.

Inspekce GIBS zahájila úkony trestního řízení ve věci Roberta Šlachty 23. února 2016. „Robert Šlachta se měl v doposud blíže nezjištěné době od roku 2013 do současné doby dopustit zneužití pravomoci úřední osoby,“ stálo v usnesení o zahájení prověřování trestné činnosti Šlachty.

10. června 2016 oznámil Šlachta rezignaci. Zdůvodnil to však údajným nesouhlasem s chystanou reorganizací policie a s kroky policejního prezidia. Bylo to čtyři měsíce poté, co GIBS oficiálně zahájila jeho vyšetřování. 

30. června 2016 pak Šlachta u policie opravdu skončil.

Za zhruba dva měsíce, tedy 22. srpna 2016,  GIBS vyšetřování Šlachty ukončila. Celou část poznatků týmu JIH, která se týkala Šlachty, uložila inspekce k ledu. Zatímco Vokálovi přidali inspektoři k jeho původnímu stíhání i obvinění za případ udělení pobytu Lany D., u Šlachty všechna podezření odložili. Prý proto, že svědkové měnili výpovědi. „… vyslýchané osoby mají snahu zastírat skutečnou a úplnou pravdu… Lze se důvodně domnívat, že při celém šetření hrálo významnou roli také tehdejší služební zařazení a postavení prověřované osoby (Šlachty – pozn. red.),“ uvedla GIBS v usnesení o odložení případu.

Nutno dodat, že tým JIH procházel zvláštní personální obměnou. Lucie Culková, která skupinu původně vedla, odešla na mateřskou dovolenou. Její kolega z expozitury Marek Friedecký, který jí pomáhal, byl z týmu vyčleněn. Nakonec z inspekce úplně odešel a nyní je nezaměstnaný. Tým později převzal kapitán Roman Blaha, který se pak podepsal pod odložení celé Šlachtovy kauzy.

Vyšetřování týmu JIH se začalo komplikovat krátce poté, co v říjnu 2015 zatkla inspekce Vokála a Arifoviče. Necelý měsíc po vypuknutí aféry totiž rezignoval šéf GIBS Ivan Bílek, jenž byl spojován s bývalým ministrem vnitra Ivanem Langerem. (Bílek se do funkce dostal v roce 2012, kdy ještě nevládla Sobotkova vláda s Andrejem Babišem, který Roberta Šlachtu a práci ÚOOZ naopak podporoval.) Koncem února 2016  skončil ve funkci i Bílkův důležitý spolupracovník – náměstek pro speciální operace Roman Ševčík. Ten původně zřízení týmu JIH prosadil.

 

Akce Vidkun 

Robert Šlachta při výslechu na inspekci uvedl, že se o akci namířené proti Vokálovi dozvěděl měsíc „před realizací“ (obviněním), tedy někdy v září 2015. „Informoval mě o tom náměstek GIBS Michal Murín. Ale bylo mi sděleno, že se to týkalo jen zneužití služebního motorového vozidla. Nic jiného jsem nevěděl,“ uvedl Šlachta.

Jenže z jiných výpovědí vyplývá, že se o prověřování aktivit Vokála vědělo uvnitř ÚOOZ mnohem dříve – už od prosince 2014, což bylo měsíc po spuštění tajné akce. ÚOOZ neměla detailní informace, co všechno GIBS má a co rozjíždí, ale tušila, po čem jde.

Krátce nato dostal u ÚOOZ z mnoha kauz, na kterých útvar dělal, největší prioritu případ z Olomoucka – týkající se právě GIBS. Šlo o kraj, kde podle policie vládly klientelistické vazby vytvořené lidmi kolem exministra vnitra Ivana Langera. Spis dostal název operace Vidkun a jeho hlavním podezřelým byl Langerův přítel a obchodní partner Ivan Kyselý. 

Jestliže tedy akce GIBS může budit dojem účelovosti a jisté snahy dostat Šlachtu, operace ÚOOZ pak vytváří zdání účelové protiakce.  

O co v kauze Vidkun šlo? V roce 2012 vyšetřovala inspekce GIBS několik policistů z Olomoucka. Na základě anonymního udání. Prý měli pomáhat vlivným podnikatelům, zejména přátelům tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera. GIBS ale případ odložila.

Po několika letech se ke kauze vrátil právě ÚOOZ. Založil spis pod jménem Vidkun. (Název je odvozen od jména proslulého norského politika Vidkuna Quislinga, který kolaboroval s nacistickým Německem.)

Útvar šetřil mnoho Langerových spojenců. 13. října 2015 pak ÚOOZ zatkl Langerova přítele, podnikatele Ivana Kyselého, a obvinil i olomouckého hejtmana Jiřího Rozbořila (ČSSD), který šel Kyselému a jeho známým údajně na ruku. Šlachtův útvar provedl i domovní prohlídku u Ivana Langera, avšak z ničeho jej neobvinil. Trestnímu stíhání naopak neunikli šéf olomoucké hospodářské kriminálky Radek Petrůj a také náměstek olomouckého policejního ředitele Karel Kadlec. ÚOOZ se zaměřila i na šéfa olomoucké pobočky GIBS Tomáše Uličného, ale toho po razii vyslechli nakonec jen jako svědka.

Případ dnes, s odstupem času, vypadá, jako by ÚOOZ chtěla vzít inspekci GIBS vítr z plachet a oslabit její pozici. Operace Vidkun totiž ukázala kromě klientelistické sítě kolem Langera také na nedostatky inspekce.

Připomeňme si, že týden po spuštění akce Vidkun, tedy 21. října 2015,  GIBS zatkla a obvinila Vokála a Arifoviče.

Jestliže se po těchto dvou kauzách začalo v médiích mluvit o „válce policajtů“, byla to do jisté míry pravda. Vypadalo to opravdu jako vyřizování účtů.

Jedna skupina policistů se bila s druhou skupinou. Proč? Možná to byla jen obyčejná nevraživost lidí z ÚOOZ. Možná za tím stála nenávist některých politiků, kteří Šlachtovi nemohli zapomenout aféru kolem Jany Nagyové Nečasové. (ÚOOZ v červnu 2013 zasahoval na Úřadu vlády a zatkl premiérovu nejbližší spolupracovnici a několik politiků ODS. Aféra pak vedla k předčasnému pádu Nečasovy vlády.)

A dost možná se na vzniklé policejní válce podepsalo i nové vedení vnitra v čele s Milanem Chovancem, jemuž oslabení Šlachtova vlivu  a tím i Andreje Babiše vyhovovalo.

A možná to byla jen shoda náhod a jedna akce vyvolala druhou, aniž by někdo v zákulisí tahal za nitky.

Ať tak či onak. Vítězem se stal organizovaný zločin. Protože zatímco se policajti prali, mafiáni dál fungovali. Řada vražd a násilných činů zůstala neobjasněna. 

Vlastimil Spěvák je v klidu. „Nemám důvod se k ničemu vyjadřovat,“ řekl Spěvák. 

Bojan hrál své hry v podsvětí a s policií ještě téměř další rok. Až teprve 

15. července 2016 ho zatkla a obvinila policie za vydírání menšinového akcionáře karlovarského hotelu Pupp. (Bojana tedy detektivové dostali dva týdny poté, co od policie odešel Šlachta).

Advokátem Bojana se stal Starkův věrný přítel Julius Kramarič. A po pár měsících ho dostal z vazby. „Baskima Kazimi už nezastupuji. Více s vámi mluvit nechci,“ vzkázal Kramarič magazínu Reportér.

Magazín Reportér kontaktovat Bojana předtím, než ho policie zatkla. Bojan nechtěl kauzy s ním spojované komentovat. Uvedl jen, že se nedopustil ničeho nezákonného a že všechno kolem něj „je jen výsledek sporů uvnitř policie“.

Ani Albin Arifovič se příliš nechce k případu vyjadřovat. Ve výpovědi u inspekce GIBS ale uvedl, že i on je teď v ohrožení. 

„Po mém propuštění ze zadržení mi volal na mobil Bojan. Nebral jsem to. Pak mě kontaktovali nějací kosovští Albánci, kteří mi vyřídili vzkaz, že den po mém propuštění měl Bojan přečtenou moji výpověď a že mi prý doporučuje, abych si ho nebral do huby. Obdobné vyhrožování trvá dodnes,“ uvedl Arifovič v únoru 2016.

Akce týmu JIH byla zřízena vlastně kvůli tomu, že z policie údajně unikaly citlivé informace ke zločincům – výsledkem však je, že informace ze živých svazků jsou teď dostupné advokátům podezřelých zločinců (advokáti mají na náhled do spisů právo). A tajné informace, jména agentů a policistů, i celé operace jsou nyní v ohrožení víc než kdy předtím.

GIBS na to upozornil i plukovník Vokál. „… ve sdělení obvinění citujete z trestního spisu Singer a uvádíte konkrétní jména… za veškeré násilné trestné činy od osob, které jsou uvedeny v trestním spise Singer, jste zodpovědní vy,“ řekl při výslechu Vokál. 

 

Shrnutí

Na počátku událostí stál samozřejmě Bojan. Dostal se do problémů tím, co dělal, protidrogová jednotka jej chtěla obvinit, on pak začal hrát hry.

Na straně policie byl ale hlavním hybatelem Šlachta, nikoli Vokál. Šlachta předal Vokálovi agenta, který ho dovedl k Bojanovi. A byl to Šlachta, kdo dal souhlas se zapojením Bojana a jeho přítelkyně Lany do akce Singer zaměřené na bosse Spěváka.

Vokál byl jen výkonná figura a vykonavatel rozhodnutí svých šéfů, nikoli strůjce.

Buď tedy existoval na samém začátku u Šlachty úmysl, jak skrytě Bojanovi (a později i Arifovičovi) pomoci, neboť jim byl zavázán za to, co pro něj udělali v minulosti při vyšetřování jiných drogových bossů z konce devadesátých let.

Nebo chtěl mít Šlachta nebezpečného Bojana jen pod kontrolou. A kvůli tomu umístil do jeho blízkosti „pozorovatele“ Vokála.

Je ale také možné a pravděpodobné, že Šlachta neměl žádné postranní úmysly. A jen příliš riskoval, aby dostal Spěváka a objasnil řadu dosud neuzavřených vražd. A zavlekl své podřízené do řetězce chyb a přehmatů, které nakonec nikam nevedly a na které pak přišla inspekce.

I v tomto případě by však šlo o jeho selhání coby šéfa ÚOOZ.

Prověřování podezřelých okolností ze strany GIBS by bylo správné, pokud jej ovšem inspekce nedělala pouze s úmyslem dostat Šlachtu a nepřekroutila přitom některé body případu.

Hrála-li v jednání ÚOOZ roli selekce, a útvar si vybíral jen kauzy, které se mu hodily (Vidkun), byl by to závažný problém, který by se měl ještě důkladně prověřit.

A poslední věc:

Pokud  GIBS nakonec stíhá za kauzy kolem Bojana a udělení pobytu Lany D. jen Vokála a nikoli Šlachtu, jde buď o nekvalitní práci GIBS, nebo jde (stejně jako u ÚOOZ) o selekci a důkaz toho, že se i  GIBS dostala pod politický vliv. (Za kauzu Bojana a Lany D. by měli být stíháni buď všichni detektivové ÚOOZ, kteří se na akci Singer podíleli, včetně ředitele Šlachty, nebo naopak nikdo.) 

V každém případě celý příběh vykresluje o policii dost černý obrázek. Vypadá to, jako by přestala dělat svou práci. Jako kdyby policejní útvary spolu nekomunikovaly. Jako kdyby policajti dělali politiku a vše se točilo jen kolem pozic, vlivu a vyřizování účtů.

Do jisté míry to tak bylo i dříve. Ale nikdy to nebylo tak jasně zřetelné jako dnes.

Příběh – jak už bylo naznačeno – ukazuje, že v boji proti nejzávažnější organizované kriminalitě stát prohrává. A až na výjimky často tahal za kratší provaz i za éry Roberta Šlachty.

 

Šlachta a ferrari
Příběh fotografie bývalého šéfa ÚOOZ.
29. listopadu 2015 kolem třetí odpoledne přišla do podatelny elektronické pošty  GIBS zpráva od anonymního pisatele, který do přílohy mailu nahrál i jednu fotografii.
„Posílám vám fotku, na níž je Robert Šlachta, jak vystupuje z vozidla ferrari patřícího brněnskému podnikateli Albinu Arifovičovi. Fotka by se vám mohla hodit v případu Luďka Vokála, aby nemohl dát Šlachta ruce pryč od A. A. Mohla by to být vaše taktická výhoda,“ stálo v anonymním udání. Bylo to měsíc po zatčení Vokála a obvinění Arifoviče. 
Na fotografii byl opravdu Šlachta, jak sedí v červeném ferrari. Měl otevřené dveře a smál se od ucha k uchu. Byla to zjevně momentka. Šlachta neměl vůz půjčený, jen se v něm nechal z legrace vyfotit. Arifovičovo auto stálo v Brně u obchodního domu Makro. Šlachta prý v době pořízení snímku slavil narozeniny. Buď to bylo v roce 2010, nebo 2011.
Na GIBS k tomu Šlachta jen poznamenal: „No, a co. Tak jsem seděl ve ferrari.“ Magazínu Reportér  pak řekl, že si už nepamatuje, zda ve voze vůbec seděl, kdy a v jaké to bylo souvislosti. „Nevím. Já si to už nepamatuji,“ řekl Šlachta. A odmítl, že by měl s Arifovičem nadstandardní vztahy. 
 
Kdo vynášel?
Jak se k Arifovičovi dostaly citlivé informace.
U Albina Arifoviče se během domovních prohlídek našly materiály z policie. Byly to lustrace různých lidí a svodky ze živých kauz. Mezi nimi i údaje týkající se menšinového akcionáře hotelu Pupp v Karlových Varech Petra Cvrka. (Ten se stal později obětí vydírání ze strany Bojana).
Inspekce GIBS byla přesvědčena, že to Arifovič dostal od Vokála nebo třeba i od Šlachty. Jenže to se nakonec nepotvrdilo. Vokál ani Šlachta informace nevynášeli. 
ÚOOZ však přišel v rámci své akce Beretta na to, že citlivé údaje dodávají jiní detektivové z jiných útvarů. A v květnu 2016 zatkli detektiva protikorupční policie Radka Holuba a celníka Pavla Šímu. Ti podle ÚOOZ poskytovali informace soukromému detektivovi a expolicistovi Igoru Gáboríkovi. Od něj se pak dostávaly údaje k dalším podnikatelům, některé skončily i u Arifoviče a Bojana.
Galerie (5) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat