Analýza

Anomálie. Čtyři roky prezidenta Kisky

11 / 03 / 2018

Slovenský prezident dnes oznámil, že se nehodlá příští rok ucházet o post hlavy státu. Odemykáme text, který střízlivě a věcně hodnotí Kiskovo dosavadní působení v čele sousední země.

Slovenský prezident dnes oznámil, že se nehodlá příští rok ucházet o post hlavy státu. Odemykáme text, který střízlivě a věcně hodnotí Kiskovo dosavadní působení v čele sousední země.

Slovenský prezident Andrej Kiska zásadně zasáhl do politické krize, která vypukla po únorové vraždě novináře Jána Kuciaka. Se svými názory i vystupováním představuje Kiska ve střední Evropě určitou anomálii. Je ovšem skutečně tak kladnou postavou, za jakou ho mají třeba čeští odpůrci Miloše Zemana? I on měl své skandály a před Kuciakovou vraždou se zdálo, že už nebude kandidovat – byť spíše z osobních důvodů.

...

 

Pro ilustraci začneme třemi příběhy z Kiskova prezidentského života.

Příběh první. V září 2016 přijede Kiska navštívit pět romských bratrů žijících v domku u podtatranské obce Batizovce. Jejich rodinu poznal ještě před mnoha lety, když vlastnil firmy Triangel a Quatro nabízející prodej na splátky: tito Romové kdysi byli jeho zákazníky, teď k nim přichází jako prezident. V domku ho čeká stůl s dortem, chlebíčky a klobásami. Kiska se nedůvěřivě ptá, z čeho ty klobásy jsou. „Přece ze psů, z čeho jiného,“ smějí se bratři.

Klobásy ve skutečnosti koupili v místní Jednotě. Kiska se později o tuto historku podělí na svém Facebooku. „To jsou ty naše předsudky. Všech pět bratrů má práci, přesto musejí pro svou barvu pleti pořád zápasit s nedůvěrou na úřadech, ve zdravotnictví i ve školách,“ napíše do statusu na sociální síti. 

Příběh druhý. V létě 2015 čelí slovenský výrobce pomazánek Alfa Bio skandálu. Do nemocnice v Banské Bystrici přivezli v těžkém stavu muže, který krátce předtím snědl jejich cizrnovou pomazánku. Hygienici prozkoumají zbytky z odpadkového koše a médiím oznámí, že objevili nebezpečnou bakterii. Lidé se začnou bát jíst cizrnové pomazánky a firmě okamžitě poklesnou tržby.

Majitelé Alfa Bio se brání, že bakterie nemohla pocházet z jejich potravin, protože jinak by ji objevili i v dalších baleních. Podpoří je také prezident Kiska. Osobně přijede do firmy a před objektivy novinářů sní kousek chleba s cizrnovou pomazánkou. Majitel podniku Ján Lunter mu za toto gesto veřejně děkuje. O dva roky později kandiduje Lunter na post šéfa kraje – banskobystrického župana. S podporou demokratických politiků v čele s Kiskou přesvědčivě porazí Mariana Kotlebu, jehož nacionální extremisté do té doby jen rostli.

Příběh třetí: Na přelomu února a března 2018 otřásá Slovenskem vražda novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. Na desítkách míst se konají pietní shromáždění za oba mrtvé, která v sobě nesou skryté poselství – odpor vůči vládě Roberta Fica, jehož okolí se zapletlo s oligarchy a pochybnými bossy, o nichž Kuciak psal. Jediným významným politikem, který vystoupí už na prvním shromáždění, je Kiska. Před velkým davem v Bratislavě vyzve lidi k minutě ticha a poté se vzdálí. 

O pár dní později přednese projev, v němž vyzve vládu, aby se buď zásadně obměnila, nebo aby umožnila předčasné volby. „Velké množství lidí je přesvědčeno, že tato tragédie v mnohém odráží slovenskou realitu. A to je strašná vizitka stavu naší republiky po pětadvaceti letech její existence,“ řekne prezident. Premiér Fico odpoví protiútokem. Nejprve prohlásí, že prezidentův projev zjevně psal někdo v zahraničí, druhý den naznačí, že Kiska může být pod vlivem George Sorose. To už nevydrží ani někteří koaliční partneři, kteří se dosud snažili spíše konflikty utlumovat. „Premiérova slova považuji v demokratické zemi za nepřípustná a neakceptovatelná,“ řekne ministryně spravedlnosti Lucia Žiťňanská z koaliční strany Most-Híd. 

 

Naděje zklamaných voličů

Určitě lze říci, že prezident Andrej Kiska je anomálií, a to nejenom na slovenské poměry. Kompetencí má méně než český prezident, přesto dokáže ovlivňovat politiku i společnost pouhým prohlášením nebo gestem. Nenadbíhá přízemnější části populace, nenaváží se do migrantů, vychvaluje Evropskou unii, podporuje NATO, kritizuje ruskou zahraniční politiku, zastává se Romů. A i když Kiska (předchozím povoláním podnikatel) nemá vazbu na žádnou politickou stranu, dokáže vytvářet protiváhu trojnásobnému premiérovi Robertovi Ficovi, jehož před čtyřmi lety porazil v prezidentském souboji.

Ještě začátkem roku se zdálo, že Kisku čeká poslední rok ve funkci. Do médií prosakovaly informace, že podruhé kandidovat nechce. Své rozhodnutí údajně již sdělil lídrům politických stran – proto, aby mohli začít hledat jeho nástupce. Vražda Kuciaka a jeho přítelkyně by to však ještě mohla změnit. Kisku začalo stále více lidí přemlouvat, ať v politice pokračuje, protože ho podle nich Slovensko potřebuje. A také Kiska začal ještě ostřeji mluvit o tom, jak věci na Slovensku nefungují. „Něco zlého je pod povrchem, něco zlého je v základech našeho státu,“ řekl po Kuciakově vraždě.

Původně se mluvilo o tom, že Kiska své definitivní rozhodnutí oznámí právě v březnu, rok před prezidentskou volbou. Pokud by skutečně nekandidoval, nikdo kompetentní si netroufal odhadnout, co by s prezidentským úřadem bylo dál. Vrátili by se Slováci zpět ke standardnímu politikovi spojenému s nějakou stranou? Zvolili by si populistu? Nebo vytvořila Kiskova léta základy pro to, aby voliči vyžadovali a opět zvolili někoho, jako je Kiska? A pokud by naopak kandidoval, dokázal by opět zvítězit? Nebo by ho porazily jeho chyby i konspirační teorie o Sorosovi, které teď proti němu vytáhl i premiér Fico?

 

Neopakovatelný rok 2014

Když se po prvním kole prezidentské volby v Česku ptali Jiřího Drahoše, koho považuje za svou inspiraci, jmenoval právě Kisku. Doufal, že stejně jako Kiska porazil favorizovaného Roberta Fica, může i on porazit favorizovaného Zemana. „Ukázal, že i člověk, který předtím nebyl v politice, dokáže porazit zkušeného politika,“ říkal Drahoš.

To je všechno pravda. Také Kiska byl před čtyřmi lety zdánlivě podobným typem jako Drahoš. Ne snad svým životním příběhem – Kiska byl úspěšným byznysmenem a zakladatelem charity Dobrý anjel, který si kampaň platil sám. Drahoše ovšem připomínal tím, že také on působil v kampani nemastně neslaně.

Jenomže v Kiskův prospěch hrála velmi příznivá konstelace okolností, které už nelze přenést do dnešního Česka, a dokonce ani na současné Slovensko. V březnu 2014, kdy se na Slovensku konaly prezidentské volby, ještě veřejností nelomcovala témata jako migrační krize, kvóty na přijímání uprchlíků a muslimové. Dezinformační weby a dezinformace šířené na sociálních sítích teprve začínaly, dokonce i konflikt na Ukrajině byl ve své první fázi a Kiska nemusel dávat jasně najevo, zda fandí Západu, nebo Putinovu Rusku. „Snažili jsme se tehdy lidi spíš neprovokovat. Nešli jsme do témat, u kterých jsme věděli, že nám mohou uškodit,“ řekl nedávno Denníku N Adam Znášik, jeden ze stratégů Kiskovy kampaně, který je dnes poradcem šéfa ODS Petra Fialy.

Byla zde i další podstatná a neopakovatelná záležitost. Kiska byl neokoukaný, zatímco jeho soupeřem byl politický veterán a premiér Fico, který jen dva roky předtím drtivě vyhrál parlamentní volby. Kiska díky tomu lehce mobilizoval Ficovy odpůrce, kteří nechtěli, aby jeho Smer ovládl všechny nejvyšší funkce ve státě. Naproti tomu Fico měl s mobilizací voličů problém – nechápali, proč ho mají volit za prezidenta, když ho jen nedlouho předtím zvolili podruhé premiérem.

Sám Fico ostatně později označil svoji kandidaturu za těžkou politickou chybu. „Mnozí voliči mi říkají, že mě nevolili, protože chtěli mé setrvání v pozici předsedy vlády,“ řekl později a nejspíš nebyl daleko od pravdy.

 

Kiska politikem

Kiska nepředstavoval hvězdu, která by zhasla ihned po vzplanutí. Dostal se na čelo žebříčků popularity a stal se – což je v dnešní době neméně důležité – nejsledovanějším politikem na sociálních sítích. Jeho profil na Facebooku sleduje zhruba 250 tisíc lidí, což je hodně i na české poměry. Z českých politiků má více jen Tomio Okamura, který si takovou popularitu vysloužil přesně opačným typem politiky.

Kiska se ovšem začal politicky vybarvovat. Přibývalo témat, k nimž se musel (nebo možná chtěl) jednoznačně vyjádřit. A to včetně témat nejcitlivějších, jakými jsou Romové, migranti, vztah k Západu nebo také vztah k Rusku, s nímž mnoho Slováků sympatizuje.

Když třeba v září 2014 přijel na summit NATO, po domluvě s vládou tam řekl, že by se na Slovensku mohlo zřídit „logistické centrum“ Aliance. Když v květnu 2015 přijel na návštěvu do Kyjeva, vyjádřil jednoznačnou podporu Ukrajině proti Vladimiru Putinovi. A když o něco později přiletěl do Itálie, řekl tam, že Slovensko se nemůže tvářit, že se ho uprchlická krize netýká. „Uprchlík, který přijede do Itálie, je i naším uprchlíkem,“ prohlásil Kiska.

To samozřejmě neuniklo pozornosti dezinformačních webů, příznivců Mariana Kotleby a sympatizantů ruského vládce Putina. Prezident Kiska se pro ně stal hlavním škůdcem, který chce na Slovensku americké okupanty, kamarádí se s ukrajinskými fašisty a hodlá se starat o nezvané uprchlíky.

Přišly i věci, které Kiskovi kritici považovali za otevřenou provokaci. Například v září 2017 se během své cesty do USA setkal také s filantropem a finančním spekulantem Georgem Sorosem, kterého dezinformační weby líčí jako spiklence snažícího se zničit tradiční pořádky a nastolit „globalismus“. Setkání proběhlo, aniž o něm novináři dostali oficiální informaci – teprve na otázky médií Kiska stručně prohlásil, že se spolu bavili o slovenských Romech, které podporuje i Sorosova nadace. Dezinformační scéna ovšem měla jasno: Kiska je jasný Sorosův agent! O půl roku později se tato schůzka stala stavebním kamenem již zmíněného Ficova protiútoku. 

V lednu 2018 se Kiska rozhodl udělit státní vyznamenání sociologovi Fedoru Gálovi, jednomu ze spoluzakladatelů Veřejnosti proti násilí, slovenského protějšku Občanského fóra z roku 1989, který začátkem devadesátých let silně kritizoval Mečiara a nakonec před ním fakticky uprchl do Prahy. Gála, podobně jako Sorose, považuje řada Slováků za nepřítele země, i když mnohdy ani nejsou schopni jasně vyložit proč (nepochybně tomu však „pomáhá“ jeho židovský původ). „Když mi telefonovali z prezidentské kanceláře, že mi udělí vyznamenání, má první reakce byla, zda si pan prezident uvědomuje, jaké množství lidí nad tím vykulí oči,“ komentoval to Gál.

 

Smer útočí

Kiska se stal jediným slovenským politikem, jehož i premiér Fico bral jako rovnocenného soupeře. Jestliže Kiska před časem řekl, že by měl Ficův ministr vnitra Robert Kaliňák kvůli své korupční kauze skončit, mělo to úplně jinou váhu, než když totéž řekla opozice. Zatímco Fico opoziční poslance lehce odbýval slovy, že jsou jen spolkem „polobláznů, mafiánů a politických dobrodruhů“, s Kiskou to bylo jiné. Co dělat s populárním prezidentem, jehož respektuje i řada Ficových voličů?

Fico se původně přímému střetu vyhýbal, v médiích raději kritizoval Kiskovy poradce, kteří prý prezidentovi špatně našeptávají. Nebo Kiskovi vzkazoval, že se mu lehce mluví, když nenese přímou odpovědnost za vládnutí.

Tato umírněnost však v uplynulých měsících skončila – a nešlo přitom zdaleka jen o roztržku po vraždě Jána Kuciaka.

Ficova strana Smer například zaútočila na prezidenta kvůli jeho létání za rodinou. Kiska totiž odmítl po svém zvolení přestěhovat rodinu z domovského Popradu do Bratislavy a každý víkend létal domů vládním tryskáčem. Prezident tvrdil, že toto řešení mu doporučil Ficův ministr vnitra Kaliňák, že ho označil za logisticky nejjednodušší – piloti prý stejně musejí mít nalétaný určitý počet hodin. Loni však Kaliňák obvinil Kisku, že zneužívá vládní letku pro soukromé účely. Spolu s Ficem jej vyzval, ať uhradí prolétaný milion eur. Kiska se tím odmítl zabývat – celou záležitost vnímal jako pomstu od Kaliňáka za to, že ho předtím vyzval k rezignaci.

Loni v září se do médií dostaly informace o daňovém deliktu týkajícím se Kiskovy rodinné firmy KTAG. Přes ni financoval a organizoval svou volební kampaň – a firma později zkusila výdaje na ni uplatnit jako daňově uznatelný náklad.

Z pohledu Andreje Kisky to možná dávalo smysl, protože si kampaň platil z vlastních peněz vydělaných podnikáním, které se daní tak jako tak. Finanční úředníci to však pochopitelně neakceptovali. Firma totiž měla jako předmět podnikání realitní obchody a marketing, a ne volební kampaň pro osobu jménem Kiska. Z pohledu zákona bylo vše jasné – nákupy billboardů s Kiskovým obličejem nelze považoval za standardní výdaj. Kiskově rodinné firmě proto úředníci nařídili v roce 2016 doplatit daň i penále, což se okamžitě stalo.

O rok později se dokumenty o tomto případu dostaly k novinářům: zaslal jim je anonymní odesílatel, pravděpodobně unikly z finanční správy, kterou řídí lidé nominovaní Ficovou stranou Smer. A právě politici Smeru začali ihned Kisku označovat za člověka, který chtěl obelhat stát.

Rozšíření skandálu ovšem pomohla i prezidentova chabá obrana. Místo aby bez okolků a stručně přiznal chybu, sváděl celou věc na účetní a začal mluvit o praktikách mafiánského státu. „V těchto dnech se rozhoduje, zda Slovensko je, nebo není mafiánským státem. Je nepřijatelné, když se utajované dokumenty vytahují a používají proti občanům naší země, proti politikům. Jestli je možné, že je takovýmto způsobem napadnuta hlava státu, žádný člověk si nemůže být jist, že takovéto praktiky nebudou použity i proti němu,“ řekl Kiska – a někteří opoziční politici se prezidenta začali ptát, kde až do té doby žil. Úniky tajných informací jsou totiž už dlouho běžnou součástí slovenské politiky. Těsně před parlamentními volbami 2016 například Fico ukazoval do kamer daňové dokumenty opozičního poslance Igora Matoviče – tehdy ovšem Kiska o mafiánském státě nemluvil.

I dnes, když se po Kuciakově vraždě opět mluví o mafiánském státě, působí Kiskovy obranné výroky jako poněkud odtržené od reality. Úniky z policejních spisů vypadají jako o řád méně závažný problém, než jakým je možné propojení státu na italskou mafii, kterou popisoval zavražděný novinář Kuciak.

 

Konec prezidentské mise?

V průběhu loňského roku začala vlivem útoku Smeru, ale i kvůli aférám a Kiskově slabé obraně prezidentova popularita klesat; v očích mnoha získal pověst papaláše a daňového podvodníka. Zatímco v první polovině roku 2015 důvěřovalo Kiskovi podle průzkumu agentury Focus 72 procent Slováků, koncem roku 2017 už to bylo pouze 45 procent. 

Přesto kdyby znovu kandidoval, byl by nejspíše hlavním favoritem (v lednu se ostatně počet lidí, kteří mu důvěřují, opět vrátil nad padesát procent). Fico už o úřad prezidenta nestál, po vraždě novináře Kuciaka bojoval, aby se vůbec udržel u moci. „Myslím, že kdyby Andrej Kiska kandidoval, znovu by vyhrál. Jako prezident by nemusel dělat žádnou kampaň. V současnosti nevidím takovou osobnost, která by ho mohla porazit,“ řekl deníku SME expert na politický marketing Radovan Choleva.

Proč tedy Kiska zvažoval, že kandidovat nebude?

Politici Smeru přes média naznačovali, že prý na Kisku ještě něco mají, za jeho úvahami však mohly být i zcela netemné osobní důvody. Kiska má mladší manželku, která se s rolí první dámy nesžila, právě proto za ní také každý víkend cestuje domů do Popradu (nyní již vlakem nebo autem). Loni v létě se navíc manželům Kiskovým narodilo dítě, na němž prezidentovi přirozeně záleží. A nejspíš se také domnívá, že jako bohatý člověk a zakladatel charity dovede být Slovensku prospěšný i jinak než jako prezident.

 

Autor je slovenský novinář, pracuje v nezávislém Denníku N.

 

 

Ke Slovensku čtěte též:

 

Vražda změnila Slovensko – komentář Andreje Bána

 

I u nás jde do tuhého – komentář Jaroslava Kmenty o českých paralelách

 

Co bude po Ficovi?  Rozbor slovenské politické krize.

 

Rozhovor Jaroslava Kmenty s šéfem investigativního týmu webu Aktuality.sk, v němž pracoval zavražděný novinář Ján Kuciak.

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat