Golfový speciál

Americký sen

05 / 08 / 2018

Nejlepší český amatér Šimon Zach hraje už třetím rokem za Louisville Cardinals, tým stejnojmenné univerzity v Kentucky. V uplynulé sezoně vyhrál dva turnaje, ten na Havaji dokonce v rekordu školy. Po dvou letech se opět představí i divákům na Czech Masters. Kam ho Amerika posunula? Jaké má plány po skončení studia? A jak se těší na Albatross?

Nejlepší český amatér Šimon Zach hraje už třetím rokem za Louisville Cardinals, tým stejnojmenné univerzity v Kentucky. V uplynulé sezoně vyhrál dva turnaje, ten na Havaji dokonce v rekordu školy. Po dvou letech se opět představí i divákům na Czech Masters. Kam ho Amerika posunula? Jaké má plány po skončení studia? A jak se těší na Albatross?

V sezoně 2017/2018 jste prožil zatím nejlepší rok. Dvě vítězství na turnajích na Havaji a v Arizoně. Pomohlo, že už jste hrál na univerzitě třetím rokem?

Určitě. První rok byl hrozně těžký, změna prostředí a všechno, co s ní souvisí. Člověk se také cítí pod tlakem, aby naplnil to očekávání, které do něj trenér i škola vkládají. A také hřiště jsou jiná.

 

V čem se liší?

Největší změna je, že jsou tam výrazně rychlejší greeny. V Česku jsou pomalejší greeny než na západě Evropy a v Americe je to ještě o třídu jinde. A platí, že čím je soutěž kvalitnější, tím dále zrychlují.

 

Co to znamená pro vaši hru?

Promítne se to nejen do puttování, ale také do celé strategie hry. U nás mohu pokaždé prakticky mířit na vlajku a vím, že i když mi míč uteče mimo green, tak si ho při přihrávce dovedu zastavit. To je na řadě amerických greenů nemožné, takže musíte dopředu myslet na to, odkud a kam by měla jít další rána. Zhruba rok a půl mi trvalo, než jsem si zvykl. 

 

Počítá se s tím, že ve třetím a čtvrtém roce by hráči měli týmu svými výkony vracet ty první dva nováčkovské?

Obecně se to tak bere, i když jsou samozřejmě i výjimky. U mě se to potvrdilo, loni na podzim jsem ze sedmi turnajů byl vždy v první dvacítce a dva vyhrál. Na každém turnaji hraje zhruba sto hráčů, navíc naše škola patří do skutečně silné golfové oblasti, takže konkurence je silná. Proto to byl takový úspěch.

 

Po Novém roce ale přišlo naopak slabší období. Čím to bylo?

Potřeboval jsem udělat nějaké změny se svým tělem pro příští léta. Pokud za rok po ukončení školy přestoupím k profesionálům a budu se chtít golfem živit, budu objíždět prakticky každý týden nějaké turnaje a tělo musí být na takovou zátěž připraveno, a to moje zatím nebylo. No, a možná jsem to s tím cvičením trochu přehnal. A pak mi to v jarním semestru moc nešlo. Až ke konci to bylo lepší.

 

Dostane se hráč v takové chvíli pod tlak?

Na golfu se vždycky dostanete pod takový tlak, který si sám připustíte. Když mi to úplně nešlo, tak jsem dál trénoval. Nabídl jsem trenérovi, jestli bych třeba neměl některé turnaje vynechat a věnovat se přípravě. Trenér ale řekl, že mi věří a chce, abych hrál všechny soutěže. Na konci sezony mi pak při závěrečném sezení řekl, že ta doba, kdy jsem musel překonávat krizi, mi do budoucna pomůže víc, než kdyby mi to šlo pořád skvěle.

 

Ve všech třech letech na univerzitě jste byl vybrán do All-ACC Academic Teamu. Co to pro hráče znamená?

Je to velká pocta. Abyste se do tohoto výběru dostal, musíte mít dobré výsledky na hřišti i ve škole. Například teď v posledním semestru jsem měl pět předmětů a ze všech jsem měl známku A, tedy nejlepší možnou.

 

Co na univerzitě v Louisville studujete?

Hlavní zaměření je byznys a marketing a specializace mezinárodní byznys. 

 

Jak se vlastně dostane amatérský hráč z Česka do golfového týmu na americkou univerzitu? Oslovují univerzity hráče, nebo se naopak vy hlásíte?

Hrál jsem po světě juniorské turnaje, třeba mistrovství Evropy do osmnácti let, mistrovství světa, mistrovství Anglie. A tam mě oslovili. Já jsem zhruba od patnácti měl v hlavě, že bych do Ameriky chtěl. Kvůli vzdělání, samostatnosti, možnosti mít dobrého kouče i kvůli možnosti hrát univerzitní soutěž NCAA, která je skvělá.

 

Oslovilo vás více škol?

Dostal jsem asi 30 nabídek. Vybíral jsem tak, aby to byla dobrá škola golfově i studijně. Abych hrál v dobrém týmu a měl šanci se v něm prosadit, ale abych tam zároveň nebyl nejlepší a měl se kam posouvat. Důležité bylo i slušné stipendium, aby to rodiče nezruinovalo. A taky aby to byla pokud možno škola na východě, kam je to blíž, a aby byla ve stejných nebo lepších klimatických podmínkách.

 

To jste to bral skutečně systematicky.

Já jsem takový. Ve finále jsem měl vybrané čtyři školy, všechny jsem objel a nakonec se rozhodl pro University of Louisville. A myslím, že se výběr povedl po všech stránkách.

 

Až skončíte školu, chcete přejít k profesionálům. Jak to bude vypadat?

V dubnu příští rok odpromuji, v květnu skončí univerzitní soutěž. V tu chvíli mám v Americe padla. Vrátím se do Evropy a budu se chtít prosadit na Challenge Tour a ideálně i na European Tour. K tomu je několik cest. Jedna možnost, která by se mi líbila, by bylo stát se součástí teamu Relmost Petra Dědka.

 

Ten pořádá dva turnaje Challenge Tour a jeden European Tour a díky systému výměny hracích karet pak dovede dostat hráče na další turnaje těchto sérií.

Přesně tak. A kdybychom se dohodli na oboustranně dobrých podmínkách, mohl bych takové turnaje objíždět a snažit se uhrát si stálou hrací kartu (oprávnění ke startům v turnajích – pozn. red.) díky výsledkům. Další možností je pak zkusit se kvalifikovat přes takzvanou Q-school. Ta má celkem tři kola a docela komplikovaný systém. Pro představu se dá říci, že se přihlásí třeba dva tisíce lidí a jen sedmdesát uspěje a získá kartu na nejvyšší či druhou nejvyšší tour. 

 

Nemohl byste se přihlásit na Q-school americké PGA?

Mohl, ale stojí to velké peníze. Účast na evropské kvalifikaci stojí 2 000 eur, na americké 5 500 dolarů. Navíc je to všechno v Americe, takže jsou tam velké cestovní náklady. Během školy ji hrát nemůžu, a abych si to pak jel jen zkusit, to by byl trochu drahý špás.

 

European Tour v Česku jste hrál zatím dvakrát. Jak na ty dva turnaje vzpomínáte?

V Čeladné v roce 2011 to pro mě bylo úžasné. Bylo mi patnáct, hrál jsem poprvé světový turnaj, a navíc mi to šlo, skončil jsem nejlépe z českých hráčů a o dvě rány minul cut. Navíc jsem ještě šel cvičné kolo s Victorem Dubuissonem, což je docela velké jméno.

 

Jak se vám líbilo předloni na Albatrossu?

To mi to golfově tolik nešlo, ale i tak to byl výborný zážitek. Hraju golf od mala, bydlím patnáct minut od Albatrossu. Když se tu hrála European Tour poprvé v roce 2014, byl jsem se dívat a strávil tu celý týden. Takže je to pro mě něco speciálního.

 

Jaký výsledek byste letos považoval za slušný a jaký za vynikající?

Jakýkoli výsledek, který začne tím, že projdu cutem do víkendových kol, bude úspěch. Podobně jako se to povedlo na jaře na Challenge Tour na Kunětické hoře, kde jsem prošel cutem a nakonec skončil asi pětadvacátý. 

 

Která pasáž je podle vás na Albatrossu nejobtížnější?

Myslím, že na tomhle hřišti je opravdu dobrý konec. Jamky šestnáct, sedmnáct a osmnáct jsou tři zajímavé jamky, na každé je ve hře voda a člověk potřebuje zahrát každou ránu dobrou, aby ty jamky zahrál dobře.

 

A na kterých pasážích si nejvíce věříte? 

Věřit si musím na všech jamkách. Ale nejlépe se mi hrají asi pětipary, protože jsem dlouhý hráč. A Albatross je hřiště, které hráčům s dlouhými ranami svědčí.

 

 

Slovníček pro negolfisty
 
Cut
Hranice oddělující postupující do 3. a 4. kola turnaje
 
Hrát na vlajku
Mířit přímo na jamku
 
Hrací karta
Oprávnění hráče startovat na turnaji, či v celé sérii turnajů
 
European Tour, Challenge Tour 
První a druhá nejvyšší série turnajů
 
NCAA
Americká univerzitní soutěž
 
Q-school
Systém kvalifikačních turnajů, existuje v Evropě i USA 
 
All-ACC Academic Team 
Výběr nejlepších a nejlépe studujících sportovců Atlantické konference

 

 

Součástí golfové přílohy jsou:

 

Úvodní slovo a praktické informace k turnaji Czech Masters

 

Příběhy o tom, jak golf přežil socialismus

 

Rozhovor s anglickým golfistou Danny Willettem

 

Článek o tom, jak se v Česku rozvíjí dětský golf

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat