Paní Kim má ráda české hosty

Post Image

Paní Kim má ráda české hosty

Play icon
13 minut

foto Marek Kučera

Už je to čtvrt století, co paní Hyun-ok Kim, její manžel a děti spatřili poprvé Českou republiku. V roce 2004 otevřeli v Praze rodinnou restauraci Kimchi, jež dlouho jako jediná ve městě nabízela výhradně korejské jídlo. Kimchi je vlastně i gastronomický klub. Navštěvuje ho skupina štamgastů a šéfkuchařka, někdejší učitelka Kim jim vykládá o korejské kuchyni i kultuře.

O korejských jídlech se říká, že ve srovnání s ostatními asijskými kuchyněmi jsou evropským pokrmům docela blízko. Pokud vezmeme korejskou restauraci Kimchi v Praze, tamní menu nabízí různá marinovaná masa, korejské barbecue, kdy si naložené maso opékáte sami na horkém plechu před vámi – nebo třeba smažená křídla v těstíčku se sladko-pálivou omáčkou a nakládanou bílou ředkví na talířku vedle. Hodnocení jídla je samozřejmě subjektivní, ale ta křídla skutečně nebyla tolik vzdálena podobnému pokrmu pojídanému třeba v západní Evropě či Severní Americe (a k tomu mi přišla skvělá, a nebyl jsem u stolu sám, komu chutnala).

Pochvalu v restauraci Kimchi získala i omeleta s jarní cibulkou a s plody moře; také tato tenká, ale pevná, na čtverce nakrájená vaječná placka by Evropanům – minimálně těm, jejichž země leží u moře – mohla připadat povědomá. A pak je zde vynikající kimči, od něhož se ostatně odvíjí i název restaurace. O korejském národním pokrmu ještě bude řeč; speciální nakládané zelí mnoha Čechům chutná, pro jiné může být příliš pálivé kvůli chilli papričkám. Ale v určitém ohledu není ani toto jídlo daleko od středoevropského kysaného, kvašeného zelí.

Případná blízkost korejské kuchyně tuzemským pokrmům je ovšem jen jedním z vysvětlení toho, proč se restaurant Kimchi těší stálé oblibě skupiny českých zákazníků, kteří se sem vracejí – a jichž podle mého pozorování i podle hodnocení personálu stále přibývá, byť korejské či japonské hosty potkáte v restauraci také často.

„Veselé Vánoce a šťastný nový rok,“ přeje v prosinci česky hostům k odchodu paní Hyun-ok Kim, šéfová a šéfkuchařka podniku s pár místnostmi, tuctem stolů a nízkým stropem, v němž převažuje uklidňující barva světlého dřeva. Když se s ní a jejím synem Jasonem setkávám o několik dní později, těsně před svátky, vysvětluje mi anglicky s občasnými českými termíny, že spoustu svých českých hostů dobře zná a oni zase znají ji: vypráví jim nejen o korejském jídle, ale také o korejské kultuře a oni se jí ptají na její bolavá záda, s nimiž v poslední době bojuje a kvůli kterým byla na operaci.

Kimchi je vlastně rodinná a klubová restaurace; Hyun-ok Kim říká, že s výjimkou Facebooku žádnou propagaci nedělá, nezúčastňuje se ani food festivalů, pouze občas vede kurzy korejské kuchyně (na podzim jela do Ostravy, kde se jeden takový konal v rámci Korejských dnů pořádaných Česko-korejskou společností ve spolupráci s jihokorejským velvyslanectvím).

Podpořte Reportér sdílením článku