Poznámka

EU vs internet: kladivo na memy i zpravodajství

15 / 06 / 2018

Direktiva o autorském právu představuje snad nejhorší výsledek evropské legislativy v živé paměti současníka. A Brusel věru není v situaci, kdy by měl hazardovat se svou už tak nalomenou popularitou.

Direktiva o autorském právu představuje snad nejhorší výsledek evropské legislativy v živé paměti současníka. A Brusel věru není v situaci, kdy by měl hazardovat se svou už tak nalomenou popularitou.

Znáte ten typ lidí, kteří ať přijdou kamkoli, dokáží během krátké chvíle vytočit či otrávit každého v místnosti? Občas se nelze ubránit dojmu, že jejich ekvivalentem jsou orgány Evropské unie, a že ani všichni euroskeptici v čele s Orbánem a Wildersem nedokáží napáchat na reputaci Evropské unii takové škody jako mravenčí práce samotných bruselských úřadů. 

Tak příkré hodnocení se zdá být nefér k tisícům chytrých, příčetných lidí, kteří v unijní administrativě i legislativní části odvádějí poctivou práci. Ale pokud dokáže v unijních orgánech vzniknout a léta poklidně proplouvat něco tak obludného jako návrh direktivy o autorském právu, je někde velká chyba.

Rozbor celého návrhu by vydal na samostatnou esej. Podstatné jsou dva články, které by v případě přijetí znamenaly tak drastický zásah do fungování internetu, o jakém se nám zatím ani nezdálo.

Článek 11 stanoví, že i na upoutávku či citaci z článku na jiném webu se může vztahovat copyright, takže hostitelská platforma (např. Google News) si jednak musí vyžádat právo upoutávku vůbec publikovat, a za druhé za ni musí zaplatit. Upoutávkou může být podle přísného výkladu i pouhý titulek zprávy, takže při snaze pročíst zprávy z více zdrojů k vybranému tématu budete zřejmě odkázáni na změť nicneříkajících internetových adres. 

Porovnávání zpráv z více zdrojů je přitom základním prvkem mediální gramotnosti – jediné skutečné obrany proti falešným zprávám či vysloveným dezinformacím. Hořkým paradoxem této situace je, že právě bojem proti fake news se direktiva o autorském právu zaštiťuje.

Ale kladivo může dopadnout i na uživatele. Ti by sice měli mít právo zveřejňovat upoutávky tak jako dosud, ale s dovětkem „pro legitimní soukromé a nekomerční účely“. 

Co je však podle této gumové definice legitimní, soukromé a nekomerční? Je soukromým účelem, když aktivista na svém veřejném facebookovém profilu publikuje upoutávku na článek, který podporuje jeho veřejnou činnost, nedejbůh činnost spojenou se získáváním finanční podpory? Je článek na veřejně přístupném, neplaceném blogu nekomerční, jsou-li tam nasazené reklamy od Googlu nebo Seznamu? Na tyto drobné nuance direktiva neodpovídá, řekne vám to až soud. A pokud si někdo troufá předjímat jeho rozhodnutí, pak hodně štěstí.

 

Bruselský válec

Druhým hřebíkem do rakve svobodného šíření informací na internetu je článek 13, který digitálním platformám stanoví povinnost automaticky filtrovat obsah vkládaný uživateli, přičemž hrozí drakonickými tresty, pokud se v něm objeví cokoli chráněné copyrightem. 

Víte, kolik veselých memů a parodických fotomontáží, kterým se občas zasmějete na webu, do této definice spadá? Odpověď: prakticky všechny, které jste nesestavili sami z fotek vás samotných a lidí, kteří vám to dovolili – jinak porušíte pro změnu osobnostní práva.

Luxus mazat vaše vtipné gify si ovšem budou moci dovolit jen giganti typu Facebooku či YouTube, kteří mohou pro daný účel nasadit maximálně efektivní filtrační nástroje. Pomiňme teď detail, že žádná existující technologie nedokáže spolehlivě rozpoznat chráněný obsah – menší společnosti si nebudou moci dovolit ani ty nespolehlivé, takže se mohou s uživatelským obsahem rozloučit úplně, nebo riskovat likvidační pokuty a soudní spory.

Celá direktiva je motivovaná bláhovou představou části mediální obce, že své klesající zisky vykompenzuje mohutným proudem tantiém od internetových firem. Realita bude pochopitelně opačná: drtivá většina z nich přijde o podstatnou část návštěvnosti, kterou generují právě sociální sítě a služby jako Google News. A čím menší titul, tím snazší bude pro tyto sítě odkazy na jeho obsah úplně zablokovat než riskovat problémy.

Evropské komisi a parlamentu se tak podařilo vytvořit dílo, které je škodlivé úplně pro všechny. Otevřeně proti němu vystoupily klíčové osobnosti digitálních dějin jako Tim Berners-Lee, Vint Cerf či Jimmy Wales. Protestují akademici, stěžují si neziskovky, nesouhlasí ani mnoho významných vydavatelů a novinářů. Bruselský válec si přesto spokojeně razí cestu dál, projednávání direktivy míří do finiše a ničí reputaci unie u cílových skupin, které spojené Evropě tradičně fandí.

Internet již přežil leccos a přežije i prachmizernou legislativu, vejde-li nakonec do praxe. Zato představitelé EU přesvědčí mnoho dalších lidí, že by nám mohlo být lépe bez nich. A tentokrát za to nebudou moci fake news.


Autor je publicista a manažer (vývojářská firma Blue M, sdružení CMBC)

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat