Téma

Případ Křetínský. Z nuly na sto. Miliard

13 / 11 / 2016

Do žebříčku nejbohatších lidí světa, který sestavuje časopis Forbes, pronikl další Čech: Daniel Křetínský. Jeho majetek byl vyčíslen na dvě miliardy dolarů, což jej vyneslo na 1030. místo (celkem žije na zeměkouli 2043 dolarových miliardářů). Otevíráme článek, který vyšel v listopadu 2016 v tištěném magazínu Reportér.

Do žebříčku nejbohatších lidí světa, který sestavuje časopis Forbes, pronikl další Čech: Daniel Křetínský. Jeho majetek byl vyčíslen na dvě miliardy dolarů, což jej vyneslo na 1030. místo (celkem žije na zeměkouli 2043 dolarových miliardářů). Otevíráme článek, který vyšel v listopadu 2016 v tištěném magazínu Reportér.

Jízda investora Daniela Křetínského nabrala nový spád. Muž, který si kdysi výborně rozuměl s polostátním gigantem ČEZ, se osamostatní jako majitel obří energetické firmy. Navíc získal kontrolu nad čtyřiceti procenty německého trhu s hnědým uhlím. Majetek šéfa fotbalové Sparty se po letošku významně rozroste. Jak vypadala kariéra muže, který táhne Evropou a sbírá doly a elektrárny, které jiní opouštějí? A jak mu pomáhá to, že umí zapadnout do každého prostředí od fotbalových bafuňářů po mezinárodní bankéře?

 

 

Pokud se bude v českém byznysu vzpomínat na rok 2016, může se o něm docela dobře mluvit jako o Roku Křetínského. Jedenačtyřicetiletý právník a finančník se rozmáchl k obchodům, jejichž hodnoty se počítají v desítkách miliard korun. Na jaře spolu s PPF uspěl v soutěži na převzetí obří důlní a elektrárenské firmy v německé Lužici. A před pár týdny oznámil výkup svých společníků z EPH v transakci, která firmu formálně ocení na pět miliard eur; hodnota majetku Daniela Křetínského by v této logice oceňování mohla vystoupat až nad sto miliard korun.

Zde je příběh právníka, který umí rychle počítat a hodně riskovat.

 

Cesta z Brna

Na počátku byla žena. Tedy přesněji řečeno ženy dvě, spolužačky ze školy. Jednou byla Klára, přítelkyně a dnes již dlouholetá životní partnerka Daniela Křetínského, tou druhou pak Iva, současná manželka jednoho ze spolumajitelů finanční skupiny J&T Dušana Palcra. Jejich prostřednictvím se v polovině devadesátých let Křetínský a Palcr seznámili a spřátelili. Křetínský tehdy ještě studoval a Palcr čerstvě působil v oblasti bankovního dohledu v ČNB. Centrální banka jej pak vyslala mimo jiné do Podnikatelské banky, kde působil po boku tehdejšího nuceného správce Josefa Spišiaka. 

Banku se jako jednu z mála těchto institucí v potížích podařilo zachránit a roku 1998 ji převzala dravá slovenská skupina J&T. Palcr podal výpověď v ČNB a v bance pod slovenskými majiteli už zůstal. Když pak o pár měsíců později, v roce 1999, sháněla J&T nové šikovné lidi, doporučil Palcr čerstvého absolventa práv Daniela Křetínského. Ten tak opustil místo koncipienta v brněnské advokátní kanceláři Gottweiss & Partner a jako sotva pětadvacetiletý nastoupil do služeb finanční skupiny. Spolu s ním tehdy přišlo ještě několik spolužáků, z nichž mnozí pro J&T nebo s ní pracují i nadále. „Byl to asi vážně dobrý ročník,“ usmívá se Dušan Palcr, když vypočítává, kdo všechno do skupinky mladých právníků z Masarykovy univerzity patřil. Nástupní plat nového právníka Křetínského tehdy činil 22 000 korun. Už po necelém roce ve skupině ale vydělal svůj první milion, studentům VŠE před časem vyprávěl, že to byla odměna za vyhraný případ.

Mladý muž se ve skupině rychle prosazoval a brzy se dostal k velkým a složitým transakcím. Měl na starosti mimo jiné agendu podniků, které skupina J&T získala, když koupila investiční fondy od brněnského výstaviště či od ČSOB. Tady se Daniel Křetínský poprvé dostal do těsného pracovního kontaktu s průmyslem.

S akvizicemi výše uvedených fondů pomáhal slovenským finančníkům makléř Michal Šnobr. Ten také stál u vůbec největšího a nejúspěšnějšího obchodu J&T v té době, nákupu akcií ČEZ. A protože se v obchodech s akciemi ČEZ začaly točit skutečně obrovské peníze, bylo potřeba je nějak zastřešit, na počátku roku 2002 tak vznikla firma J&T Investment Advisors, kde se jako dva jednatelé potkali Michal Šnobr a Daniel Křetínský. Podařily se i další akciové obchody, ve skupině vznikl přetlak peněz a začalo se diskutovat o tom, kdo a na co je dále použije. „A tam se tehdy Daniel ukázal jako jednoznačně nejdravější,“ vzpomíná Michal Šnobr s tím, že Křetínský měl poměrně jasnou představu, kam investovat, a také velkou odvahu. Už tehdy se projevila jedna z vlastností, o níž mluví i dnes obchodní partneři i soupeři Křetínského, a sice mimořádná přesvědčivost a schopnost prezentovat své obchodní vize. „Kombinace dobrého právníka, skvěle jazykově vybaveného, a navíc s mimořádným obchodním talentem ho už tehdy předurčovala k tomu, aby vystřelil vzhůru,“ říká Šnobr. Ovšem s tím, že on sám celkem rychle pochopil, že by se jim společně nepracovalo dobře, protože mu nevyhovovalo buldočí nasazení, které je Křetínský schopen vyvinout, aby partnera přesvědčil o své pravdě. Rozchod proběhl v dobrém, se skupinou J&T ostatně Šnobr spolupracuje dodnes a ještě nějakou dobu spolupracoval i s Křetínským. Ke sporům mezi nimi došlo až o léta později, když začal Křetínský uskutečňovat své výměnné obchody s ČEZ. 

 

Nástup na hřiště  

Daniel Křetínský se od roku 2003 dostal v rámci skupiny J&T do pozice partnera, tedy člověka, který získal možnost podílet se na ziscích z obchodů, na kterých pracoval. A ve stejném roce se začal zajímat o energetiku. Zprostředkovaně vzato vybudil Křetínského zájem Vladimír Špidla a jeho vláda, když vyhlásila soutěž na prodej státního podílu v Severočeských dolech. O ty vedle Penty a skupiny Appian (tehdejší vlastníci Mostecké uhelné a spolu s Romanovým managementem také utajení kupci plzeňské Škody – pozn. red.) usilovala také J&T.

Z privatizace vyhlášené roku 2003 nakonec další rok na jaře sešlo. Ale právě v době podávání nabídky na doly se pozornost finanční skupiny i samotného Křetínského definitivně a výrazně stočila směrem k energetice. A brzy poté se v ní začali pevně usazovat.

Na počátku roku 2004 se stal novým šéfem ČEZ Martin Roman. A jen o pár měsíců později prodal ČEZ svůj třetinový podíl v Pražské energetice. Kupcem byla – ano, správně – finanční skupina J&T. Za 34 procent zaplatila 4,4 miliardy. Tak vydatnou investici jí umožnily také peníze, které vydělala právě na akciích ČEZ.

O rok později se pak skupina pod vedením Patrika Tkáče dočkala i svého prvního výrobního podniku v energetice. Koupila komořanskou teplárnu United Energy, z jejíhož nákupu na poslední chvíli odstoupil ČEZ. 

U tohoto obchodu byl Křetínský aktérem vážného sporu, který dal vzniknout nepřátelství, jež vydrželo více než osm let.

Podle původní domluvy měli teplárnu od amerických vlastníků společně kupovat Tkáč s Pavlem Tykačem. Jenže právě Daniel Křetínský tehdy Tkáče přesvědčil, ať se o investici nedělí a jdou do nákupu sami. Pro pochopení souvislostí je třeba dodat, že v té době spolu Tkáč a Tykač čile a často obchodovali. Ostatně byla to právě Tykačova skupina, kdo v roce 2004 například půjčoval peníze J&T na nákup fotbalové Sparty. Pavel Tykač, který se o „změně strategie“ dozvěděl po telefonu v cizině, to rozhodně nepřijal s nadšením.

Tento obchod byl důležitý ještě jednou věcí – právě tady se podle Michala Šnobra na několik let dopředu rozhodlo o tom, kdo bude v energetice vydělávat na spolupráci s ČEZ. Byla to J&T, kterou v oblasti energetiky reprezentoval Křetínský. Další obchody v podstatě vycházely z již osvědčeného modelu.

 

Na fotbal? Neblázni

Než půjdeme dál v energetickém příběhu Daniela Křetínského, zastavme se nyní u již zmíněného nákupu Sparty. Ta do roku 2004 patřila pasovské vydavatelské rodině Diekmannů, kteří v Česku vydávali regionální Deníky, malý podíl měl i prezident klubu Vlastimil Košťál. A Daniela Křetínského vlastně vůbec nezajímala, stejně tak jako ho tehdy nijak zvlášť nezajímalo žádné sportovní fandění. Dobře to dokumentuje vyprávění Michala Šnobra z dob, kdy s Křetínským sdíleli kanceláře ve vrchních patrech budovy J&T. Šnobr, rodák ze Strakonic, pobýval v Praze na koleji a za studií se z něj stal příznivec Sparty. „Ptal jsem se občas v pátek, jestli se někomu nechce jít o víkendu na fotbal. Kdepak, absolutní nezájem,“ říká. To se ovšem radikálně změnilo ve chvíli, kdy se finančníci dozvěděli o tom, že by byl klub na prodej. „Dan jako první okamžitě pochopil, že to může být skvělá marketingová investice, i když ho do té doby sport opravdu nijak zvlášť nezajímal,“ popisuje tehdejší situaci Dušan Palcr, který je od nákupu klubu až dodnes v dozorčí radě klubu. 

Když je Křetínský přesvědčený, že je něco správný obchodní krok, udělá všechno pro to, aby jej realizoval – tudíž začal hledat důvody, proč se Spartu vyplatí koupit. Ostatně o mnoho let později to sám před studentským publikem na VŠE přiznával. A tak tehdy analytici počítali získané ligové body v posledních sezonách a modelovali, jak úspěšná by měla Sparta být v těch následujících. Vycházelo to tak, že i když se Sparta dvakrát za pět let nedostane do hlavní soutěže Ligy mistrů, pořád to ještě bude dobré. Nyní, o dvanáct let později víme, že se do Ligy mistrů dostala právě dvakrát, ovšem za celou dobu. V roce nákupu a o rok později. Křetínského stála tato akvizice hromadu peněz, přesto jsou jeho kolegové z J&T přesvědčeni, že se jednalo o velmi dobrou investici. Skupina a zejména samotný Křetínský se díky tomu výrazně zapsali do povědomí, na Spartu se dali a dají zvát významní partneři a vlastnictví klubu výrazně pomáhá i při jednáních v cizině.

Dlužno říci, že Křetínský si ke klubu časem vybudoval velice úzký vztah. Názorně to bylo vidět letos zkraje sezony na tiskové konferenci k příchodu Tomáše Rosického. Majitel Sparty doslova zářil štěstím. 

A vzhledem k tomu, že se Spartou se kdysi prodávaly i přilehlé pozemky, tak by ani ztráta měřená čistě v penězích nakonec nemusela být tolik strašidelná.

 

To by nemohlo fungovat

Mužem, kterého byste v letech následujících hledali na VIP tribuně Sparty asi marně, zůstával Pavel Tykač. Necelý rok po obchodu s United Energy totiž přišel další konflikt a tentokrát v opačném gardu. Zkraje roku 2006 chtěl prodat svůj podíl v Mostecké uhelné původní hlavní privatizátor Antonín Koláček – čímž tehdy část svých společníků poněkud zaskočil. Ti se však záhy rozhodli, že je lepší se s novým akcionářem nějak domluvit, než s ním léta válčit.

A i tady měli původně nakupovat Pavel Tykač s Patrikem Tkáčem. Proti tomu se však postavili dosavadní akcionáři MUS, zejména Petr Pudil a Vasil Bobela. Jednak už měli za sebou první spory o ceny uhlí mezi Mosteckou uhelnou a United Energy, ale hlavně jim prý nedávalo spojení s J&T žádný smysl. „Naší strategií bylo, že budeme chtít zvýšit své příjmy z uhlí na úkor velké marže, kterou měl na elektřině ČEZ. A oni už tehdy s ČEZ za vedení Martina Romana měli rozjetou spoustu obchodů. Byli jsme přesvědčeni, že by to nemohlo fungovat,“ vzpomíná Petr Pudil. Tykač podle něj trval na tom, ať toto své rozhodnutí oznámí Tkáčovi a Křetínskému sami. „Tehdy se jich to strašlivě osobně dotklo,“ říká Pudil s tím, že Křetínský pak byl léta přesvědčen o tom, že je k tomu Tykač naočkoval, aby mu oplatil obchod s United Energy. „Ale tak to nikdy nebylo,“ uzavírá Pudil, který dnes už s energetikou nemá nic společného a věnuje se zejména realitnímu byznysu.

Následovala léta boje ČEZ a Mostecké, přejmenované už na Czech Coal o ceny uhlí. A pak přišel pro Křetínského klíčový rok 2009, kdy udělal dva velké obchody s ČEZ a kdy se také fakticky zrodil Energetický a průmyslový holding (EPH).

 

Jak Daniel měnil, až vyměnil

Ještě předtím je třeba se opět na čas vrátit k osobním vlastnostem Daniela Křetínského. Vedle už zmíněných přesvědčovacích schopností k nim patří i píle a také schopnost vytvářet velké a odvážné obchodní konstrukce. „Když dělal obchody s ČEZ, tak si předem důkladně nastudoval rozhodovací strukturu v podniku a pečlivě obešel všechny, kdo mohli mít na rozhodnutí firmy jakýkoli vliv. Od Martina Romana až po analytika, který dělal podklady někde čtyři pět úrovní pod ním,“ popisuje jeden z tehdejších manažerů ČEZ s tím, že Křetínský nelitoval času, aby s každým promluvil, zašel na oběd či pivo a aby ho přátelsky přesvědčoval o tom, že to, co navrhuje, je vlastně dobré pro všechny strany. Zde je ovšem třeba poznamenat, že něco takového by určitě nemohl dělat, pokud by to šéfovi podniku Romanovi bylo proti mysli. A to rozhodně nebylo.

Křetínský nejprve s ČEZ dohodl společný nákup německých dolů Mibrag. Tento obchod později vyšetřovala policie, protože měla podezření, že na něm ČEZ úmyslně prodělal. Což jak Křetínský, tak i polostátní gigant vždy striktně odmítali. Případ byl nakonec po letech odložen.

Kombinatorika Daniela Křetínského se pak naplno rozvinula v komplikovaném obchodu v létě 2009, když českou energetiku v době ekonomické krize opouštěl další mezinárodní hráč, britská skupina International Power. Detaily transakce, v níž šlo o elektrárnu v Opatovicích, podíl v Pražské teplárenské a další aktiva, by si vyžádaly další nejméně půlstranu textu. Proto shrňme situaci tak, že do operace – pro kterou by se dal použít název „Jak Daniel měnil, až vyměnil“ – dal nejvíce peněz ČEZ, nejvíce na ní ale získala právě skupina J&T. Pro úplnost dodejme, že tento výsledek byl prohrou pro Tykače a spol., kteří měli o tento obchod také zájem a kterým Křetínského manévr ani neumožnil podat nabídku.

Skupina i sám Křetínský tak oběma obchody s ČEZ výrazně vylepšili věno, které mohli přinést do již domluveného Energetického a průmyslového holdingu (EPH), v němž se spojili s PPF. 

 

Princip smečky

V září roku 2009 formálně vznikla firma EPH – a kariéra Daniela Křetínského nastartovala novou etapu. Vedle PPF (40 %), Patrika Tkáče a dalších investorů z J&T (v souhrnu 40 %), totiž získal dvacet procent v holdingu i Křetínský (podrobně viz box Akcionáři EPH). 

V té době si mnozí kladli otázku, proč ostatní akcionáři umožnili získat Křetínskému pětinový podíl. Vysvětlení je prý prosté: majitelé J&T dovedou ocenit, pokud pro ně někdo vydělá velké peníze. Křetínský nebyl jediný, kdo se postupně začal podílet na obchodech skupiny v různých oborech. Sami lidé z J&T pak říkávají, že na rozdíl od sólových hráčů, jakými jsou třeba Babiš nebo Komárek, oni vždy působili spíše jako „spolupracující smečka“.

Po vzniku EPH sice Křetínský dál válčil s Tykačem o ceny uhlí a testoval, zda by se nepodařilo Czech Coal vytlačit z mosteckých dolů, ale hlavní aktivity se postupně soustředily jinam: EPH vyrazilo na zahraniční expanzi. V roce 2010 získalo doly v Polsku. V roce 2011, ještě než musel z čela ČEZ odejít Martin Roman, získalo i druhou polovinu německých dolů Mibrag, o nichž byla řeč výše. V roce 2012 přikoupilo podíl v německé elektrárně Schkopau a především vyjednalo vstup do Slovenského plynárenského priemyslu. To byl obchod zcela nové dimenze, kdy Křetínský a spol. přestali počítat v miliardách korun a přešli na miliardy eur. 

Pak musel Křetínský strpět jednu porážku na domácí scéně. Po výměně šéfa ČEZ, kdy Martina Romana vystřídal Daniel Beneš, už přece jen neměl ve firmě tak skvělé vztahy, a tak prohrál souboj o Elektrárnu Chvaletice s věčnými soupeři, Pavlem Tykačem a jeho skupinou Czech Coal. Křetínský to tehdy podle pamětníků těžce nesl a na řadu měsíců přerušil s Benešem veškeré styky.

Nakonec ale před koncem roku 2013 Křetínský a Tykač své letité boje ukončili, jejich firmy stáhly různé vzájemné žaloby. „Nepadli jsme si kolem krku, ale uzavřeli jsme spory, které nic podstatného neřešily a jen nás vzájemně blokovaly,“ říká k tomu Pavel Tykač s tím, že se vztahy urovnaly do té míry, že umožňují spolupráci tam, kde to dává smysl. Příkladem je třeba využívání mosteckého (Tykačova) uhlí v komořanské (Křetínského) teplárně.

 

Kellner vybírá jackpot

EPH dále nabíralo na hodnotě – čehož využil Petr Kellner se svou PPF, aby z holdingu vystoupil. Věděl, že skvěle vydělá a při zvažování míry rizika a potenciálního dalšího výnosu dal přednost výběru peněz. V červnu roku 2014 holding vykoupil jeho podíl a PPF si v součtu odnesla bezmála třicet miliard korun (viz box Akcionáři). S rozchodem byly zjevně obě strany spokojené, protože se za další rok opět spojily, aby společně usilovaly o získání německých dolů a elektráren od firmy Vattenfall.

Nutnost vyplatit obrovskou sumu peněz jízdu EPH nijak nepřibrzdila. Během dalšího roku holding koupil elektrárny v Británii a Itálii a teplárenskou firmu v Budapešti. Před loňskými Vánocemi podepsal dohodu o koupi podílu ve společnosti Slovenské elektrárne. A po Novém roce ještě přidal další elektrárnu na severu Anglie.

Pro financování svého tažení používá EPH kombinaci bankovních úvěrů a dluhopisů. Většinou nejprve dohodne úvěry s bankami, protože to je rychlejší řešení. A ty pak následně zčásti přefinancuje prostřednictvím dluhopisů, protože to jsou levnější peníze s volnějšími podmínkami. Mluvčí EPH Daniel Častvaj také zdůrazňuje, že firma výrazně vydělává a peníze, které nerozdělí akcionářům, používá na další investice.

 

Operace Vattenfall

Do skutečně velké akce se pustilo EPH spolu s PPF Investments (PPFI) v Německu v rámci soutěže o aktiva Vattenfallu. V Německu se ročně vytěží zhruba 180 milionů tun uhlí. Asi sto milionů dnes připadá na doly RWE v Porúří, dalších dvacet na Křetínského Mibrag a zbylých šedesát na doly, které patřily Vattenfallu. Dá se tedy říci, že dnes má Křetínský prst na čtyřiceti procentech veškeré těžby německého hnědého uhlí. Pro srovnání dodejme, že v celé České republice se ročně vytěží necelých 45 milionů tun. K získaným dolům patří ještě čtyři elektrárny. O výhodnosti této transakce se vedly v tisku i mezi odborníky obsáhlé spory. Kdo o ní například vůbec nepochybuje, je už citovaný Pavel Tykač, který se soutěže také zúčastnil. „Je to zcela nepochybně velmi dobrý obchod,“ říká.

Letos na jaře, kdy soutěž probíhala, byly ceny elektřiny tak nízké, že to vypadalo, že by firma mohla vykazovat provozní ztrátu až ke dvěma či třem stům milionů eur ročně. Nyní se už ceny vzpamatovaly natolik, že by při nich mohl nejspíš být čistý výsledek z provozu kolem nuly. To ale pro následující období nové majitele tak trápit nemusí, v nejbližších letech totiž budou většinu své produkce prodávat za již z minulosti zajištěné (a tedy vyšší) ceny.

Dohoda podle oznámení zahrnovala převzetí dolů a elektráren v hodnotě 3,4 miliardy eur a závazků ve výši dvou miliard, kam patří i peníze nutné na útlum a rekultivaci dolů. Švédové navíc přenechají českým majitelům ještě dalších zhruba 1,7 miliardy eur v hotovosti, aby měli dost prostředků na provozování firmy v případě nízkých cen uhlí a elektřiny. 

Pod novými českými vlastníky německé doly a elektrárny používají od října značku LEAG (zkratka z Lausitz Energie AG). A protože jsou vlastněná EPH i PPF přesně z poloviny, nemusejí se jejich výsledky započítávat do celkového konsolidovaného výsledku EPH. 

K firmě dlouhodobě patří i sponzoring místního fotbalu FC Energie Cottbus a hlavně hokejového týmu Lužické Lišky (Lausitzer Füchse). Chotěbuz sice přednedávnem odkopala šest sezon v bundeslize, ale nyní spadla až do čtvrté nejvyšší soutěže. Lišky, známější pod názvem Dynamo Weisswasser z dob NDR, hrají ve druhé německé lize. Ani v jednom případě to asi na zvaní partnerů na VIP tribunu zatím nebude.

 

Velké vypořádání

Zatímco se v Německu soutěžilo o uhlí, v pražské Pařížské ulici, kde EPH sídlí, se začaly chystat velké majetkové přesuny.

O vstup do holdingu reprezentovaného Křetínským měli delší dobu zájem čínští investoři z firmy CEFC. Dávalo by to logiku, protože to by byla ona skutečně velká investice, po jaké se v Česku ohlížejí. Navíc v oblasti energetiky a infrastruktury, což jsou hlavní oblasti zájmu CEFC. Jenže Křetínský o to nestál, chtěl, aby jeho případní partneři pocházeli z jiné než východní hemisféry.

A tak v polovině října došlo k oznámení jiných obřích transakcí. Do jedné části impéria vstoupili Australané (viz box Obchod s Australany), a do firmy tak z kraje příštího roku přiteče hotovost na vyplácení stávajících akcionářů. Podle očekávání budou kompletně vyplaceni menší akcionáři z řad partnerů J&T (viz box Výkup podílů). Překvapivější bylo sdělení, že ze společného podniku odejde i Patrik Tkáč. Ten sice bude odcházet v delším časovém období, přesto jeho opuštění EPH vyvolalo otázku proč. Zdroje blízké oběma mužům vylučují, že by za rozchodem v největší z jejich společných firem, byl nějaký osobní spor. Otázkou tak zůstává, zda Patrik Tkáč podobně jako před lety Kellner usoudil, že je nejlepší doba k tomu, aby si vybral svůj jackpot, či zda se přidaly ještě další důvody.

Pro Křetínského to každopádně znamená, že bude muset  vydat další desítky miliard korun, aby svého letitého spojence vyplatil. Chce prý použít zejména výnosy samotného EPH.

Daniel Křetínský se po oznámených změnách osobně dále vyjádřit nechtěl, vzkázal, že nehodlá přidávat další komentáře nad rámec těch, které dala firma v polovině října do svých tiskových zpráv. Vyjádření k obchodům s Křetínským v oblasti energetiky zdvořile odmítl i Patrik Tkáč. Mluvčí EPH Daniel Častvaj uvádí, že prý oba muži považují dohodu za výhodnou a že „Patrik Tkáč má konkrétní strategický záměr, jak s výnosem nakládat“.

Křetínský i Tkáč současně ohlašují, že budou společně podnikat i nadále, v médiích i v internetových obchodech.

 

Konexe a spojenectví

V úspěšném příběhu EPH hraje svou roli samozřejmě i politika. Bez ní by nebyly možné prvotní obchody s ČEZ (dobré obchody s polostátním gigantem dělala skupina J&T už za vlád ČSSD, přímo skvělé pak v éře Mirka Topolánka, jenž v současnosti pro Křetínského také pracuje). Dobré vztahy potřebovalo mít EPH také na Slovensku s vládou Róberta Fica, s níž společně podniká v oblasti plynu i elektřiny. V tomto ohledu bylo pro Křetínského rozlet důležité zázemí skupiny J&T, která na české i slovenské politické scéně uměla dlouhodobě velice dobře fungovat. A právník Křetínský se učil velice rychle, s pražskými politiky si historicky uměl vyhovět při řešení energetiky, ale třeba i dodávek autobusů z firmy SOR Libchavy.

Křetínský se ale neopírá jen o bývalé styky s politickou garniturou, buduje je i s tou dnešní. Podle zpráv ze zasvěcených zdrojů udržuje poměrně důkladné styky s Andrejem Babišem. „Daniel Křetínský nemá pravidelné nebo velmi časté setkání s žádným z předních českých politiků, tedy ani s panem Babišem,“ reagoval mluvčí Daniel Častvaj na otázku k intenzitě vzájemného kontaktu s ministrem financí a majitelem Agrofertu. 

Byl to právě Andrej Babiš, kdo v roli ministra financí vydal pokyn vedení ČEZ, aby se neucházelo o nákup podílu ve Slovenských elektrárnách ani o nákup uhelných aktiv od Vatenfallu. V obou případech pak uspělo EPH. Je však třeba říci, že obě tyto investice by byly pro polostátní podnik docela riskantní a minimálně ve druhém případě bylo prakticky nemyslitelné, aby se o podíl ve firmě, která má nést velké garance za rekultivaci na území Německa, ucházel český polostátní podnik.

Impéria Křetínského a Babiše se zatím nijak nekříží, nepočítáme-li to, že v úplných začátcích patřily do EPH i dva masozávody, Krahulík a Kmotr, které od nich právě Babiš koupil. Jediná oblast, kde se jejich podnikání potkává dnes, jsou média. Když Babiš vstoupil v létě roku 2013 do médií nákupem vydavatelství Mafra (MF DNES, iDNES, LN) a rádia Impuls, Křetínský s Tkáčem vyvažovali pozice a před Vánocemi téhož roku koupili tehdejší vydavatelství Ringier (Blesk, Sport a různé časopisy). Nedá se však říci, že by si nějak dramaticky konkurovali, spíše by šlo jejich působení v médiích označit za poklidnou vzájemnou koexistenci.

Oblast energetiky, ve které se Křetínský pohybuje, je samozřejmě s politikou propojena sítí nejrůznějších regulací a předpisů. EPH má v České republice řadu aktiv, většina jich však již připadá na ostatní země. Česká část se na tržbách EPH podílí necelou pětinou – přesto jde pořád o zhruba 22 miliard korun ročně (viz box Složení příjmů).

Vzájemnému vztahu s Babišem však nemusí pomoci to, že se Křetínský po nynějších operacích nejspíše v žebříčcích nejbohatších mužů země vyšvihne na Babišovu úroveň. A ačkoli se Andrej Babiš navenek tváří, že je nad podobné věci povznesen, ve skutečnosti se svou pozicí mezi ostatními velkými hráči docela intenzivně zabývá.

Minimálně pro styky s poněkud pedantickým Babišem by se Křetínskému hodilo překonat chronický sklon k pozdním příchodům na schůzky. Mladý finančník totiž dlouhodobě trpí tím, čemu se říká „časový optimismus“ – věří tomu, že cestu někam zvládne rychleji, než to nakonec jde.

 

Talent, urputnost, nasazení

Politické styky jsou samozřejmě v podobném byznysu užitečné, ale samy o sobě úspěch nezajistí. Na čem tedy stojí kariéra výborně počítajícího právníka? Základem je prý mimořádný obchodní talent. „Má to vrozené. Vidí ten obchod, tu příležitost, dříve než drtivá většina ostatních,“ říká Michal Šnobr, který byl u toho, když Křetínský s byznysem teprve začínal.

Druhou ingrediencí je nepochybně urputnost a orientace na cíl, takřka nepodmíněná. „Přesto, že s námi bojoval nesmírně tvrdě, jsem přesvědčen, že by byl schopný v kterémkoli okamžiku změnit pozici a dohodnout se s námi. Pokud by to považoval za výhodné,“ popisuje Petr Pudil. Další obchodní partneři a soupeři se shodují na tom, že Křetínský udělá pro dosažení úspěchu při svém rozjednaném obchodu téměř cokoli. Použije veškeré kontakty, pokusí se soupeřům pokazit pověst i třeba bankovní financování, změní pozici i spojence, pokud je třeba. „Ale netahá do toho policajty,“ říká jeden z mužů, který se s Křetínským v byznysu dlouho potkává. Trestní oznámení a další podobné postupy, které nejsou ve velkém českém byznysu zcela výjimečné, prý nikdy nepoužíval.

Spojenci i soupeři Daniela Křetínského hovoří i o tom, že dokáže myslet na více tahů kupředu a pečlivě si chystat pozice. „Když jsme s ním soutěžili o Vattenfall, měl všechno připravené, obšlapané, předdomluvené. Kam jsem přijel na jednání – do Německa, do Švédska – tam už byl někdo od něj,“ líčí Jan Dienstl, který se ve skupině Czech Coal staral o tento případ. Křetínský dokázal do EPH soustředit řadu mladých talentovaných lidí, kteří jsou ochotni pro něj pracovat s velikým nasazením. Základ týmu je ale už léta stejný, patří do něj lidé, kteří prošli Komisí pro cenné papíry, kde dlouho působila Křetínského partnerka, i lidé s dlouhou společnou historií z působení ve strukturách J&T. Nyní se pro některé z nich otevře možnost stát se Křetínského menšinovými partnery. Podle oficiálního oznámení budou moci získat až 11 procent v jedné ze dvou firem, které mají tvořit akcionářskou strukturu holdingu. Firma zatím nechce říci, kolika lidem bude podíl nabídnut, jisté však je, že se „podíly jednotlivých manažerů budou významně lišit“.

A snad nejsilnější stránkou Daniela Křetínského jsou podle všech oslovených mužů z českého byznysu jeho komunikační schopnosti. „Umí se dokonale sladit s prostředím, ve kterém právě je. Bude úplně přesvědčivý, když bude drsně vtipkovat s fotbalovými bafuňáři. A o deset minut později z něj klidně bude jemný znalec impresionismu,“ vypráví jeden z finančníků. O Křetínského schopnostech velmi přesvědčivě prezentovat své obchodní myšlenky a modely již byla řeč. „Nikdy jsem v českém byznysu neviděl nikoho, kdo by to uměl tak jako on,“ říká například Petr Pudil. 

Typické pro Daniela Křetínského prý je, že pokud přesvědčí nejen obchodní partnery, ale i sebe, ze své pozice už neuhne. „Jak se rozhodne, tak už neotočí,“ říká jeho letitý spolupracovník a přítel Dušan Palcr. To může být jistě výhodou, avšak historie byznysu zná i pomníčky mnoha takových, kteří byli o své pravdě přesvědčeni ne na sto, ale na 110 procent. Podle dosavadního vývoje impéria nejdynamičtějšího a také nejzadluženějšího českého byznysmena posledního desetiletí se ale zdá, že mu zatím jeho sázky vycházejí.

 

 

Akcionáři EPH
V sérii operací ze srpna až října 2009 byl ustanoven Energetický a průmyslový holding. Jeho podílníky byly v té době: Timeworth Holdings Limited (PPF) se 40 %, Milees Limited (Patrik Tkáč) s 20 %, Biques Limited (investoři ze struktur J&T) s 20 % a Mackarel Enterprises Limited (Daniel Křetínský) rovněž s 20 %.
 
Základní kapitál firmy byl v té době 416 832 042 EUR, tedy 11 031 460 000 korun. Při postupném navyšování i snižování kapitálu (při vyčlenění průmyslových firem do dceřiné společnosti) zůstávaly podíly společníků přibližně ve stejné výši (podíl PPF jeden čas mírně narostl) až do roku 2014, kdy akcionářskou strukturu EPH opustila PPF Petra Kellnera.
PPF odprodala samotnému holdingu akcie v nominální hodnotě 4 040 154 240 Kč a navíc inkasovala 932 382 000 EUR, tedy přes dvacet pět a půl miliardy korun dle tehdejšího kurzu. Ještě předtím získala výnosy z prodeje podílu v EP Industries a další výnosy pak i z úvěrů, které na růst EPH poskytovala.
 
Po odchodu PPF měli zbylí tři partneři třetinové podíly. V posledním období Křetínský (jehož podíl se mezitím přesunul z Mackarel Ltd. na EP Investment S.à r.l.) a Tkáč část akcií od Biques Ltd. vykoupili a aktuální podíly před ohlášenou změnou vlastnické struktury jsou:
37,17 % EP Investment S.à r.l.  (Daniel Křetínský)
37,17 % Milees Limited  (Patrik Tkáč)
25,67 % Biques Limited (Peter Korbačka, Igor Rattaj, Martin Fedor, Ivan Jakabovič, Dušan Palcr, Jozef Tkáč – s podíly v různé výši)
Zdroj: výroční zprávy EPH, motejlekskocdopole.com

 

 

Složení příjmů
Celkové konsolidované tržby EPH za rok 2015 činily 4 571 368 000 EUR (cca 124 miliard korun). 
Podle zemí jsou rozděleny:
Slovensko   2 195 151 000 EUR
Česko             806 723 000 EUR
Německo        487 197 000 EUR
Itálie               458 328 000 EUR
Británie          415 461 000 EUR
Maďarsko         22 847 000 EUR
ostatní             185 661 000 EUR
Zdroj: výroční zpráva EPH

 

 

Obchod s Australany
Hlavní aktiva EPH jsou rozdělena do dvou klíčových částí: EP Infrastructure a EP Power Europe. 
Do první části (EPIF) patří přes dvacet firem, zejména v Česku a na Slovensku, především v oblasti plynu, elektřiny a tepla. Nejvýznamnějšími podniky jsou například podíly na plynovodu Eustream, SPP Distribúcia, Stredoslovenská energetika (kde má sice EPIF všude po 49 %, ale firmy řídí) a dále například Pražská teplárenská, Plzeňská energetika, Elektrárny Opatovice, Budapesti Erömü či Nafta (kde má firma majoritní či stoprocentní podíl).
17. října 2016 bylo oznámeno, že 30 % v EPIF koupí konsorcium vedené firmou Macquarie Infrastructure and Real Assets (MIRA), jež po světě obhospodařuje majetek za více než 100 miliard amerických dolarů. Cena za podíl v EPIF nebyla zveřejněna. Konsorcium sdružuje více fondů, mimo jiné také penzijní fondy německých lékařů a malý podíl čínského fondu, hlavní roli však hraje australská Macquarie.
Důlní a elektrárenské firmy v Itálii, Německu, Británii a na Slovensku jsou pak v druhé firmě, EP Power Europe. 
EPH pro Reportér výslovně uvedl, že „může vyloučit“ vstup dalšího investora, ať už na úrovni holdingu či dceřiných firem. 
Zdroj: dokumenty EPH, týdeník Dotyk

 

 

Výkup podílů v EPH
EPH nejprve vykoupí od svých akcionářů 30 procent akcií firmy za 1,5 miliardy EUR. Celý svůj podíl (25,67 %) prodá firma Biques, jejíž akcionáři (viz box 1) tak dohromady obdrží přes 34 miliard korun. Malé podíly (2,17 %) pak vykoupí EPH i od Tkáče a Křetínského.
Následně Křetínský vykoupí i podíl Patrika Tkáče. Ten dostane minimálně 1,75 miliardy EUR, může však získat až o další miliardu EUR navíc, pokud hodnota firmy poroste.
Holding mají po transakci vlastnit dva Křetínského subjekty, EP Investment (53 %) a EP Investment 2 (47 %). Křetínský zároveň nabídne vybraným manažerům možnost koupit si až 11 % v EP Investment. Pokud to využijí, bude mít Křetínský v EPH 94 % a manažeři nepřímo 6 %.
Touto operací byl EPH oceněn na 5 miliard EUR, tedy na více než 135 miliard korun.
Zdroj: dokumenty EPH
Galerie (11) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat