Příběh

Peníze a pouť. Nová tvář staré Mekky

08 / 08 / 2018

V roce 1950 kolem nejposvátnějšího místa islámu kroužilo padesát tisíc lidí, vloni už jich bylo dva a půl milionu, nová mešita má pojmout 1,85 milionu lidí najednou. Poutníci narážejí na závratné čekací doby a kšeftování s kvótami spojené s úplatky, ženy pak na osahávání a další sexuální obtěžování. Nespokojenost s tím, jak Saudové zacházejí s Mekkou, v arabském světě rok od roku sílí.

V roce 1950 kolem nejposvátnějšího místa islámu kroužilo padesát tisíc lidí, vloni už jich bylo dva a půl milionu, nová mešita má pojmout 1,85 milionu lidí najednou. Poutníci narážejí na závratné čekací doby a kšeftování s kvótami spojené s úplatky, ženy pak na osahávání a další sexuální obtěžování. Nespokojenost s tím, jak Saudové zacházejí s Mekkou, v arabském světě rok od roku sílí.

Ačkoliv je pouť do Mekky, v arabštině hadždž, jedním z pilířů islámu, a tudíž i povinností každého muslima, účast na ní je rok od roku obtížnější.

V minulosti čelili zbožní muslimové „pouze“ několikaleté cestě přes poušť, kde jim hrozila smrt vyčerpáním, únosy a útoky. Dnes se musí potýkat s byrokratickým aparátem, který určuje účastnické kvóty, a také se stále se zvyšujícími cenami. Staré časy, kdy k hadždž stačilo odhodlání a nějaké ty úspory, jsou dávno pryč.

Mnozí z téměř dvou miliard muslimů tak stojí před náboženskou povinností, kterou nebudou moci nikdy naplnit – i když si ji v mnoha ohledech mohou dovolit.

 

Vytoužená cesta

Poutě do saudskoarabské Mekky, která se koná mezi 8. a 12. dnem posledního měsíce islámského lunárního kalendáře (letos termín vychází na polovinu srpna), se loni zúčastnilo téměř dva a půl milionu lidí. Ačkoliv oficiální svátek trvá jen pět dní, poutníci obvykle přijíždějí s několikadenním předstihem a zůstávají o něco déle, aby navštívili další místa, v první řadě Medínu (vedle Mekky a Jeruzaléma nejposvátnější centrum islámu).

Tato cesta je pro mnohé vyvrcholením celého jejich života, je tedy logické, že takový zážitek něco stojí. V minulých stoletích byl hadždž mnohaletým putováním, během něhož museli cestovatelé čelit mnoha nástrahám a nebezpečím. Někteří se vraceli domů až třeba po dvaceti letech, pokud vůbec. Nebylo rovněž neobvyklé, když jeden z vesnice či širší rodiny vykonal pouť i za příbuzné či sousedy. S rozšířením letecké dopravy se ovšem cesta do Mekky otevřela pro mnohem více lidí a ti teď musí čelit výzvám a protivenstvím jedenadvacátého století.

Saúdská Arábie vydává pro všechny země s muslimským obyvatelstvem každoroční kvóty, které určují, kolik lidí může do Mekky přicestovat. Toto množství místní vlády rozdělují losováním a část z nich předávají soukromým cestovním kancelářím, které je pak rozprodávají. Například Tunisko dostalo na letošní rok podle týdeníku Jeune Afrique necelých 11 tisíc povolení, přičemž na čekacím listu je 236 672 osob. Průměrný věk tuniských poutníků je jedenašedesát let, a protože starší lidé jsou upřednostňováni, má třetina budoucích hadždžů více než osmdesát let. Důvod k tomu je prostý: muslimové věří tomu, že je pouť očistí od hříchů, čekají tudíž s cestou do vyššího věku, aby bylo co očišťovat.

Spolu s nábožensky horlivými seniory odlétá z Tuniska do Mekky pět set osob, které jsou součástí oficiální delegace, včetně zdravotnického personálu. S čekací dobou, která dosahuje průměrně sedmi let, rostou také náklady. Vylosovaní šťastlivci si stěžují, že cena – bez různého všimného a dalších příplatků – činí zhruba 3 800 euro, což je oproti loňskému roku pětinový nárůst, oproti roku 2010 dokonce poloviční. Před odletem se všichni také musí zúčastnit informačních setkání ve speciálních centrech a navštívit lékaře, který jim vystaví zdravotní potvrzení o způsobilosti.

Ještě o něco hůř jsou na tom například Indonésané. Už jen na zařazení do loterie musí každý uchazeč o hadždž vynaložit dva tisíce dolarů, což je částka asi o polovinu přesahující průměrnou měsíční mzdu. Čekací doby dosahují až desítek let, celá řada zájemců tak Mekku nikdy nespatří. Speciální pozici mezi muslimskými státy má pak Írán, úhlavní nepřítel Saúdů v regionu. K vzájemné nevraživosti přispěla i katastrofa z roku 2015, kdy během poutě v Mekce zemřelo 464 Íránců ušlapáním – spolu s dalšími dvěma tisíci poutníků. Další rok se Írán rozhodl na protest proti nedostatečným bezpečnostním opatřením hadždž bojkotovat.

 

Islámská turistika

Ještě před několika dekádami bylo nejposvátnější místo islámu v podstatě historickým městečkem. Pak ale staré centrum, středověké čtvrtě a trhy závratnou rychlostí nahradily luxusní hotely, takže kopce, po nichž se procházel prorok Muhammad, jsou dnes pokryty novou zástavbou. Zničena byla i mnohá místa spojená s historií islámu, zejména domy a hroby rodiny Proroka a jeho blízkých. Hned za hranicí Velké mešity nyní stojí nákupní střediska a třetí největší mrakodrap světa.

Mekka se stala symbolem saúdské moci v roce 1925, kdy ji královské jednotky dobyly od hášimoviských emírů, uznávaných potomků Muhammada. Od té doby je součástí vrcholné politiky, ale i cílem statisíců turistů a důležitým příjmem pro státní kasu. Proměna města sice budí kritiku, nicméně nedávno byly oznámeny další projekty na rozrůstání Velké mešity. Ke komplexu přibydou hotely a další nákupní centra, ale také šest nových pater pro modlení kolem Kaaby a například i dvacet tisíc toalet či osmnáct tisíc parkovacích míst pro autobusy. Kapacita celého náboženského komplexu má vzrůst o 1,6 milionu poutníků, přičemž samotná Velká mešita by jich podle plánu měla pojmout 1,85 milionu (!). Masivní výstavba byla svěřena Saudi Binladin Group, konglomerátu založeném otcem nechvalně proslulého Usámy bin Ládina, v dnešní době ovládaném jeho bratry.

V roce 1950 kolem Kaaby obcházelo padesát tisíc lidí, v roce 2017 už to bylo dva a půl milionu poutníků. Závratné výdělky neplynou Saúdům pouze během velké pouti, ale také z takzvané umry, což je malá pouť, která může být vykonána kdykoliv v průběhu roku. V loňském roce ji podniklo osm miliónů lidí, státní kasa na nich vydělala čtyři miliardy dolarů – to je asi polovina toho, co vydělává velká pouť. A pro rok 2030 plánuje blízkovýchodní monarchie přilákat na umru až třicet milionů poutníků. Není divu, že příjmy od náboženských cestovatelů jsou pro dnešní Saudskou Arábii druhým nejdůležitějšími zdrojem financí hned po příjmech z ropy.

 

Osahávání v davu

Saúdská Arábie mnohokrát popřela, že by se skrze svatá místa snažila posilovat politickou moc v muslimském světě, nicméně je fakt, že hadždž by byl obrovskou politickou pákou v rukou kohokoliv – a nejinak je tomu v případě Saúdů.

Nedávná krize mezi Saudskou Arábií a Katarem například téměř znemožnila cestu katarským poutníkům, kteří byli po diplomatických rozhovorech vpuštěni do země až na poslední chvíli. Podobné restrikce se týkají i jednotlivců kritických vůči království. Patrně nejznámější případ je spojen s Rachidem Ghannouchim, lídrem tuniské politické strany Ennahda, kterému saudská byrokracie znemožnila vykonat umru. Saúdové se snaží politizaci hadždže popírat, obvinění ale není zrovna málo.  

5b6814d89c401416dbdef643 MEDIA_ITEM image

Muslimské země si začínají na praktiky organizátorů poutí hromadně stěžovat. Vadí jim úplatky a černý trh s povoleními, který se prý točí kolem saúdských ambasád. Jejich zaměstnanci podle mnoha tvrzení ilegálně prodávají víza svým přátelům, ti nežádoucí naopak zůstávají na čekacích listinách po zbytek svých životů. V Tunisku se dokonce ozvaly hlasy volající po tom, aby poutníci z této severoafrické země na pouť vůbec neodcestovali. Unie tuniských imámů k tomu vyzvala jednak kvůli předraženým cenám, ale také proto, že tyto příjmy slouží Saúdům k agresi vůči jiným muslimským zemím typu Sýrie či Jemenu, což je v rozporu s islámským zákonem. Dalším problémem, se kterým se hadždž potýká, jsou již zmíněná bezpečnostní rizika.

Kromě nebezpečí spojeným s obrovskými davy se stále častěji objevují stížnosti žen na sexuální obtěžování – jak ze strany poutníků, tak třeba taxikářů. Takové chování je zcela nepřípustné i z hlediska saúdské legislativy, která segreguje muže a ženy. Kromě období hadždže probíhá každodenní život přísně odděleně – i pro kávu do Starbucks si ženy a muži chodí zvlášť. K nespokojenosti žen přispívá i to, že nemohou odjet na pouť samy bez mužského „ochránce“, kterým bývá nejčastěji manžel či bratr.

 

Změní se hadždž?

Přes všechny uvedené problémy je hadždž jedinou událost roku, kdy se setkávají muslimové napříč vyznáními a směry. Přítomnost Íránců, Katařanů, ale také izraelských muslimů jsou důkazem snahy Saúdské Arábie o udržení apolitické tváře poutě do Mekky a zdánlivé jednoty islámského světa. Kupící se stížnosti a kritika však ukazují na obrovskou nespokojenost se saúdským dohledem nad kolébkou islámu. Povede tento tlak ke kýženým změnám?

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat