Karle, rozdej karty

S manželkou Eliškou si založili nový život ve Francii: k emigraci se rozhodli, když po jejich vlasti začaly v roce 1968 jezdit sovětské tanky. Život Karla Kurzweila mimo domov byl neobyčejně úspěšný. Pracoval jako špičkový odborník a manažer v oblasti počítačových technologií. A hlavně – významně se zasloužil o rozvoj platebních karet s čipem, dokonce je zapsán coby spoluautor patentu.

Čipová karta, tedy plastová destička s integrovaným obvodem v čipu, která se používá v mnoha oborech lidské činnosti. Málo se ví, že je to částečně český úspěch. Jde totiž o výsledek technického výzkumu vedeného Karlem Kurzweilem, Čechem v emigraci spolupracujícím s francouzskými kolegy Bernardem Badetem a Françoisem Guillaumem. U zrodu myšlenky na využití čipu jako úložiště informací sice stál vynálezce Roland Moreno, ale zmíněná trojice byla v té věci neobyčejně důležitá. Psal se rok 1973. „Pamatuji, jak za mnou přišel Roland Moreno. Povídal: ,Karle, mám nápad, ale potřebuju, abys ho dostal do praxe. Množí se finanční podvody, technologie magnetického proužku už není bezpečná. Když to klapne, časem po tom sáhnou i banky.‘ Měl pravdu,“ vzpomíná Karel Kurzweil.

Venku je chladno, právě odbíjí poledne a my sedíme v obývacím pokoji domku asi třicet kilometrů západně od Paříže. Karel Kurzweil, jeho žena Eliška a já. Příjemný interiér, měkké pohovky, na stěnách obrázky a rodinné fotky.

Dvaasedmdesátiletý Karel porcuje platýse vařeného v zeleninovém vývaru. „Na dobrém jídle si zakládáme. Podlehnout sladkému životu ve Francii není vůbec těžké,“ říká Eliška. O chvíli později se otevírá vinný sklípek. Každá lahev má přesně stanovené místo, v knize u vstupu se nachází podrobný soupis. Teplotu a vlhkost kontroluje počítač. Karel Kurzweil nemá nepořádek rád.

Siluety tanku

„Ve své podstatě vaření není ničím jiným než organickou chemií. A mě vždycky bavilo experimentovat. Už jako malý kluk jsem chodil za prastrýčkem Heyrovským, který mi pokaždé odsypal z jedné z ampulek v polarografickém institutu, abych si mohl doma dělat pokusy.“ Karel Kurzweil je prasynovcem Jaroslava Heyrovského, držitele Nobelovy ceny za chemii z roku 1959. „Fakulta chemie pro mě byla jako dělaná. Ovšem pro nepřízeň režimu jsem po maturitě nemohl nastoupit, a to i přes solidní studijní výsledky. Rok jsem si tedy odbyl jako pomocný zedník, než mne díky doporučení jednoho z mých nadřízených přijali ke studiu.“

Dvacátá léta Karla Kurzweila se potkala s léty šedesátými, s uvolňováním komunistického režimu a nástupem pražského jara. Tehdy také Karel potkal životní lásku – Elišku Trnkovou. Dcera profesora Zdeňka Trnky, zakladatele kybernetiky v Československu, v té době studovala Elektrotechnickou fakultu ČVUT. Životní plány mladého páru, stejně jako plány milionů dalších Čechoslováků, však zmařil vpád tanků zemí Varšavské smlouvy.