V Obamově péči

1. dubna 2015

Barack Obama při proslovu u příležitosti pátého výročí prosazení Afordable Care Act. Washington, březen 2015. Foto: Profimedia.cz.

Zavedením zdravotní reformy, která nařizuje pojištění každému Američanovi, obrátil prezident po svém nástupu do Bílého domu národ proti sobě. Jak si takzvaná Obamacare vede dnes, pět let po prosazení příslušného zákona?

Houston, Texas. Večerní zácpa. Z autorádia se už potřetí během hodiny ozve smutný hlas: „Mám astma, takže nikdy nebudu mít zdravotní pojištění.“ Na to dostane bujarou odpověď: „I s již existujícími potížemi můžeš nyní získat zdravotní pojištění. Stačí zavolat na telefonní číslo …!“. Po čtvrt hodině zní stejný spot z éteru znova. Právě reklamní agentury patří k největším vítězům reformy, jejíž prostřednictvím se Barack Obama snaží zajistit ošetření v nemocnicích pro všechny americké občany bez výjimky.

Nejde to ovšem snadno. Z českého pohledu je až neuvěřitelné, že Spojené státy jako jediná vyspělá země na světě nemají univerzální zdravotní pojištění. Nicméně mnohým Američanům se to jeví jako přednost. A nelíbí si jim, že jim nyní stát pod hrozbou pokuty ve výši dvou procent příjmů nařizuje zapojení do systému. „Je to ponižující. Proč vláda strká nos do vztahu mezi pacientem? Proč si takovou věc nemohou lidé rozhodnout sami?“ namítá poslanec texaského parlamentu za republikány Jim Murphy.

Zdraví pro všechny

Republikáni ve washingtonském Kongresu dělali vše proto, aby potopili „Zákon o ochraně pacienta a dostupné zdravotní péči“, který získal hanlivou přezdívku Obamacare (Obamova péče). Jenže prezident dosáhl v roce 2009 jeho prosazení, poté si ho obhájil i u ústavního soudu a také před voliči – během své druhé kandidatury v roce 2012. Teprve nyní ho pomalými bolestivými kroky zavádí do praxe.

Hlavním cílem je pojistit 48 milionů Američanů, tedy zhruba šestinu populace, která stojí kvůli vysokým cenám mimo systém a v případě zdravotních problémů musí platit jednotlivé zákroky na dřevo. Nejvíce to dopadalo na občany s „již existujícími potížemi“ (pre-existing conditions). Pro každého, kdo trpěl třeba rakovinou, cukrovkou nebo jinou vážnou chorobou, byly tarify vyšponovány nedosažitelně vysoko. Nemáš peníze? Máš smůlu.

Poslanec Murphy však tohle odmítá jako demagogii: „Ti nejchudší přeci už mají medicaid, staří a postižení zase medicare (federální programy existující od roku 1966, přes které má lékaře hrazeno 30 procent Američanů, pozn. red.). A ti další bez pojištění se v případě nouze mohou obrátit na církve a charitativní organizace, které pro ně pořádají sbírky,“ říká. Příznivci prezidenta namítají: „Je něco jiného o zdraví žebrat než na něj mít zákonný nárok.“

Podpořte Reportér sdílením článku