Komentář

Uctívaný mamut Latinské Ameriky

11 / 12 / 2016

Co znamená smrt Fidela Castra pro latinskoamerickou levici? Je to komplikovanější, než by si někdo mohl myslet.

Co znamená smrt Fidela Castra pro latinskoamerickou levici? Je to komplikovanější, než by si někdo mohl myslet.

Co znamená smrt Fidela Castra pro latinskoamerickou levici? Je to komplikovanější, než by si někdo mohl myslet.

Fidel Castro byl v Latinské Americe přijímán na oko s úctou, ale ve skutečnosti ho tam brali jen jako diktátorský relikt. Kontinent se totiž nedávno zesnulému kubánskému vůdci – navzdory rozšířenému přesvědčení mnoha Evropanů a Čechů – v posledních dvou desetiletích fakticky vzdálil.

Jeho tyranské metody sice demokratičtí a ještě nedávno většinou levicoví prezidenti nekritizovali, ale zároveň je (s výjimkou Venezuely a Nikaraguy) ani nechválili, natož aby je zaváděli ve svých zemích. K samotnému comandantemu projevovali respekt, který si u nich vysloužil tím, jak dokázal coby latinský David půlstoletí vzdorovat anglosaskému Goliášovi. To se totiž v regionu, který je z historických důvodů proti americkým gringos naladěn, počítá.

Kvůli jeho rétorským schopnostem i díky faktu, že byl Castro nejstarší a zároveň nejdéle vládnoucí vůdce, mu přenechali neoficiální post mluvčího levice na kontinentu. Jeho místo však postupně přebral venezuelský lídr Hugo Chávez, který svůj castrovský styl projevů mohl podpořit i ropnými miliardami. Comandante Fidel to respektoval a oblíbil si ho – i proto, že mu Chávez dodávkami pohonných hmot pod cenou zachránil rozvrácené kubánské hospodářství.

Koho by napadlo, že tento energetický muž, který po své výhře ve svobodných volbách salámovou metodou ořezal venezuelskou demokracii na pahýl, zemře o tři roky dříve než jeho velký vzor. Právě jeho náhlá smrt měla pro latinskoamerickou levici mnohem větší důležitost než očekávatelný odchod kubánského comandanteho. A Chávezův nástupce Nicolás Maduro, na kterého navíc plně dopadla hospodářská krize vzniklá z budování socialismu, neměl schopnosti na to, aby se stavěl do čela Latinské Ameriky. 

Bratři Castrové přes svou slávu na latinskoamerické scéně čím dál více připomínali dva poslední mamuty, kteří ne a ne vyhynout. Když ten sešlejší z nich na konci listopadu podlehl věku, vyvolalo to maximálně povzdech: Pamatujete, jaký to byl velký mamut?

Avšak stav věcí veřejných na kontinentu, kde levicoví politici (ať už ti sociálnědemokratického střihu, nebo ti s autoritářským nádechem) schytávají v posledních letech od voličů jeden výprask za druhým, to nijak nezasáhlo.

Při vyjádření soustrasti se mu sice dostalo vzletných slov, ale ve skutečnosti brali představitelé latinskoamerické levice Castra s rezervou. Ve Venezuele ho sice Chávez stavěl na roveň osvoboditele Jižní Ameriky od koloniální nadvlády Simóna Bolívara, ale jinde pro propagandistické účely tamní levicoví politici vždy sáhli po svých národních hrdinech: v Argentině po Evitě Perónové, v Mexiku po Emilianovi Zapatovi a v Chile po Salvadorovi Allendem…

Pro neorganizované hnutí levicových radikálů byl kubánský lídr ikonou v 60. letech, čerstvě po svém triumfu. Ale nyní je hlavním symbolem Argentinec Ernesto „Che“ Guevara, který se zbraní v ruce pomáhal Castrovi dostat se k moci. Po krátké a neúspěšné službě pro nový kubánský režim se jako profesionální revolucionář opět vydal bojovat za své ideály. V Bolívii byl za to ve věku 39 let popraven.

Právě Guevarovy podobizny, nikoliv Castrovy, jsou vidět na zdech slumů od Ohňové země až po Rio Grande. Důvod je jednoduchý: Latinos nesnášejí establishment. Věčně mladý Che proti němu stál, zatímco stárnoucí Fidel jím více než půlstoletí byl. A to už nyní ani svou smrtí nenapraví. 

Autor je novinář, dlouhodobě se zabývá Latinskou Amerikou.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat