Proč ANO neshodí vládu
11. října 2015
Dva týdny po vydání tohoto čísla Reportéra, v pondělí 26. října, uplynou přesně dva roky od chvíle, kdy sociální demokracie s pocitem těžkého zklamání a nenaplněných ambicí velmi těsně vyhrála parlamentní volby. Toho dne si nicméně ještě zdaleka nepřipomeneme dva roky vlády, která z těchto voleb vzešla: Bohuslav Sobotka se totiž stal premiérem teprve po relativně dlouhém vyjednávání 17. ledna 2014 a ostatní ministři byli jmenování dokonce až 29. ledna. Právě to první, říjnové výročí, které od druhého dělí mnoho týdnů, může být dobrým důvodem oprostit se od hodnocení vlády jako takové a podívat se na uplynulé dvouleté období fungování naší politické scény vcelku.
Autor tohoto textu si dovolí říci, že ho výsledky sněmovních voleb v roce 2013 nepřekvapily. V prognóze naší společnosti zveřejněné 20. října jsme sice ČSSD, podobně jako výzkumné agentury, trochu přecenili (22,8 procenta bylo o 2,35 procentního bodu víc, než odpovídalo skutečnosti), zato výsledek ANO 2011 jsme trefili skoro přesně (18,7 procenta naší prognózy se lišilo od skutečnosti jen o 0,05 procentního bodu).
Co jsme však nečekali, byl následující vývoj veřejného mínění, který brzy vynesl ANO Andreje Babiše do čela žebříčků podpory politických stran, ať už ji agentury měří preferencemi, volebními modely, nebo volebním potenciálem.
Tento vývoj spolu se stabilitou podpory sociální demokracie a KDU-ČSL znamenal posílení pozic vládní koalice, které trvá až do dnešních dnů.
Nepřekvapuje, že vládní koalice měla podle průzkumů veřejného mínění po vítězných volbách více příznivců, než kolik pro ni skutečně hlasovalo. Tendence části lidí přidávat se na stranu vítězů je jevem známým z mnoha zemí. Zajímavé však je, že tento posun nastal dřív, než vláda vznikla, a také, že z něj neprofitoval ani tak skutečný vítěz voleb, tedy ČSSD, ale hvězda volební kampaně – nové hnutí ANO.
Podpořte Reportér sdílením článku
V roce 1990 stál za obnovou volebních výzkumů v Československu.