Vzpomínka

Přijel k nám punk

Josef Vlček
13 / 11 / 2016

Život za železnou oponou v sedmdesátých letech se těm, kdo ho nepamatují, dá jen těžko vysvětlit. Tehdejší příznivci rockové hudby ale potvrdí, že se k nám nakonec dostalo všechno, co se v západní cizině dělo. Chtělo to spoustu obětí a rezignovat na aktuálnost. I punk k nám přišel se zpožděním.

Život za železnou oponou v sedmdesátých letech se těm, kdo ho nepamatují, dá jen těžko vysvětlit. Tehdejší příznivci rockové hudby ale potvrdí, že se k nám nakonec dostalo všechno, co se v západní cizině dělo. Chtělo to spoustu obětí a rezignovat na aktuálnost. I punk k nám přišel se zpožděním.

K popularitě se slovo punk dopracovalo po 1. prosinci 1976, když moderátora televize Thames Billa Grundyho  v přímém přenosu napadli s nečekanou vulgaritou členové málo známé skupiny Sex Pistols. To šlo sice úplně mimo Československo, ale hudební týdeník Melody Maker, který odebíralo anglické oddělení univerzitní knihovny v Klementinu, skandál rozmázl s takovým rozmachem, až se to zdálo být tím hlavním, co v Británii zrovna letí. Jako pravidelný tamní čtenář jsem články o punku hltal a pomalu začal chápat, oč jde.

Spolupracoval jsem tehdy s Jazzovou sekcí a pro 6. jazzové dny, které se měly konat v květnu 1978, jsme hledali nějaké téma pro poslechový pořad v Divadle hudby. Přišel jsem s nápadem, že bych mohl mít řeč o punku. Přednáška se opravdu konala 15. května 1978 a Sekce ji zároveň vydala jako brožurku v nákladu, tuším, padesáti výtisků. Moc mě zajímalo, co si o punku návštěvníci nabitého Divadla hudby mysleli, a tak jsme jim na závěr dali dotazník. Dodnes si pamatuji, že kdosi na otázku, zda mu je jasné, o čem je punk, napsal: „Punk je nádherný noční motýl.“

Punk u nás bylo těžké pochopit. V době, kdy nastupoval, byla rocková hudba v největším rozletu svých intelektuálních ambicí. V Česku se naplno uchytila fúze rocku s jazzem, a dokonce i oficiální popová scéna se inspirovala art rockem, což byla snaha propojovat rockovou hudbu s divadlem a poezií. Slovo umění se skloňovalo ve všech pádech a při každé příležitosti.

Zaklínadlo „umění“ bylo také nejlepší ochranou před tlakem stranických kulturních orgánů a jejich prodloužených rukou. Progresivní – to slovo měli kulturní pracovníci od ministerstva kultury po okresní kulturní inspektory rádi – znamenalo v té době víceméně totéž co složitý. Bohužel tomu časem uvěřilo i publikum.

A najednou do toho vstoupil punk. Jednoduchý, syrový, poloamatérský, výtržnický, neukočírovatelný. Hudba se vrátila z nadoblačných výšin. Od vznešenosti k agresivitě a energii. Přitom v první generaci punku i kus umění je. Manažer Sex Pistols Malcolm McLaren je postavil na bázi situacionismu, což byl -ismus přelomu 60. a 70. let, blízký tomu, o co se u nás v současnosti pokouší skupina Ztohoven.

 

Jak se vyrovnat s Thatcherovou

Druhý těžko pochopitelný rys byl ještě zapeklitější. První punkové kapely prudce reagovaly na ekonomické reformy anglické ministerské předsedkyně, které si odskákala především jejich generace; skončila ve frontách na pracovních úřadech.

Jenže mladý Čech něco takového odmítal vnímat, pro něj byla Thatcherová hrdinkou, která to dávala komunistům sežrat. Mnohým mladším fanouškům se to dokonce líbilo, protože v Československu byla zaměstnanost povinná a nepracovat tehdy znamenalo koledovat si o kriminál. Hledal se nový obsah – protože nešlo nadávat na vládu, objevil se široký prostor pro komično a grotesku. Prvním kapelám punkového charakteru to hodně pomohlo ve vlastní tvorbě.

 

Zmatení pojmů

Sluší se podotknout, že v Anglii byl punk součástí celého velkého proudu, jemuž se od roku 1976 říkalo nová vlna. Do nové vlny patřil kromě punku také hospodský tancovačkový rock, skinheadská hudba oi!, industriál a spousta cvoků, kteří se nedali nikam zařadit. To všechno se nepřehledně mlelo mezi sebou. Říkám to proto, že první české kapely, které o sobě říkaly, že hrají punk, toho s opravdovým anglickým punkem moc společného neměly.

Traduje se, že první pokus hrát punk zažil Havlův Hrádeček, kde příležitostná sestava vedená Pepou Janíčkem, tehdejším klávesistou Plastic People, předvedla několik skladeb od The Clash. Neexistují o tom žádné dokumenty, takže jako o prvních kapelách, které zkoušely hrát punk, obvykle mluvíme o Extempore Mikoláše Chadimy a o Zikkuratu s kytaristou Jiřím Křivkou a basistou Vilémem Čokem.

Jak Chadimova, tak Křivkova skupina se předtím věnovaly experimentální hudbě, která se stále více vzdalovala jazz-rocku a nasávala impulsy svérázného českého undergroundu. V tom duchu obě kapely hrály svou vizi punku, a proto bychom měli v jejich případě hovořit spíše o nové vlně.

Například Extempore hrálo jen několik přejatých punkových skladeb s vlastními texty, a to jako přídavky ke svým psychedelicko-groteskním písňovým cyklům.

První opravdová česká punková skupina Energie G vystoupila až na 9. pražských jazzových dnech v listopadu 1979. Její členové tvrdili, že jim je všem osmnáct, a když poprvé hrábli do strun, hala na Folimance ztuhla: „Žvejkám, žvejkám žvejkačku, rozžvejkám ji na sračku.“ Punk byl konečně tady. 

 

Autor (narozen 1951) je hudební publicista a rozhlasový dramaturg.

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal