Tajemné selfie u Palackého kolébky

Popiska na zadní straně kolorovaného stereodiapozitivu z roku 1895 zní jazykově krkolomně: Kolébka Palackýho. Záhadné je počínání dívky na levém okraji, tajemstvím je obestřeno i zlomené gesto čtenáře vpravo.

Věci velikánů bývají tradičně předmětem kultu ze strany obdivovatelů i sběratelů. Ať již to bývaly ostatky svatých nebo v současnosti osobní předměty celebrit všeho druhu – papuče Járy Cimrmana, brýle Johna Lennona nebo… kolébka, v níž houpali malého Františka Palackého, budoucího historika českého národa.

Národopisná výstava českoslovanská v pražské Královské oboře měla ukázat sepětí lidu Království českého s ostatními příslušníky slovanského kmene. Odkazem na lidové tradice měla podpořit sebevědomí Čechů, které posiloval svým dílem právě i Palacký. A je tedy logické, že byl na výstavě takto významně připomenut.

Akce navázala na Jubilejní výstavu, konanou na stejném místě u Královské obory o čtyři roky dříve. A v prvním ročníku časopisu Fotografický obzor najdeme tuto výzvu fotografům, aby pro tuto akci pořizovali snímky: “Čestná povinnosť každého příslušníka národa českoslovanského jest, by naší národopisnou výstavu podporoval. (…) Zvláště upozorniti dlužno na rodné domy vynikajících mužů i žen a jejich pomníky, sochy i rovy.”

Kolébka byla umístěna v hlavním paláci a tvořila součást “oddělení valašského”. V knize, vydané Janem Ottou s věnováním “Posvěceno lidu českoslovanskému”, si můžeme přečíst: “Střed valašské výstavky tvořila skupina figurin, na nichž možno pozorovati všecky odstíny kroje národního, se sochou rodáka valašského Palackého, a s rodinnou památkou po něm, kolébkou. S protějším interieurem byla přitažlivým bodem i pro široké obecenstvo”.

Na kolorovaném diapozitivu se však kolébka i busta poněkud vytrácí, hlavní pozornost poutá muž ve zlatém řezu, který si drží hlavu a dívá se do knížky. Ze zasmušilého gesta se zdá, jako kdyby obsahem jeho přemítání byl nějaký svazek z českých dějin. Spolu s Cimrmanem si můžeme říct, že šlo o téma “Naše slavné prohry”.

Výjev na jedné straně evokuje poctu slavnému rodákovi z Valašska, na druhé straně však dává najevo jistou těžkomyslnost. Tu ostatně lze označit za jakousi národní vlastnost – o to víc v době, kdy „se nám vládlo z Vídně“ (aneb “300 let jsme trpěli”) a jako nejslavnější vzepětí Čechů se jevila anarchie doby husitské.

Současníkovi by se také mohlo zdát, že krojovaná žena na levém okraji si pořízuje selfie. Nebo jen drží na ruce vycpaného ptáčka? U snímků, které vznikly před více než jedním stoletím, už podobné záhady zřejmě nikdy zcela nerozluštíme…

---

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.