Komentář

Svět podle Trumpa

07 / 12 / 2016

Zamrzlá Kuba, spolupráce Latinské Ameriky s Čínou, Indií a Kanadou, Evropa na rozcestí. Jak se výsledky amerických prezidentských voleb promítají do blízkých i vzdálených regionů.

Zamrzlá Kuba, spolupráce Latinské Ameriky s Čínou, Indií a Kanadou, Evropa na rozcestí. Jak se výsledky amerických prezidentských voleb promítají do blízkých i vzdálených regionů.

Deník El Universal, jeden z nejčtenějších seriózních listů v Mexiku, reagoval na zvolení Donalda Trumpa redakčním článkem s titulkem Temná budoucnost. „Američané zvolili cestu rasismu, nenávisti a intolerance,“ psalo se v něm. A bulvární deník El Gráfico vykřikoval: Republikáni triumfují: FUUUCK! 

Podobné pocity sdílely i významné osobnosti veřejného života napříč Latinskou Amerikou. Mexický ex-prezident Vicente Fox předpověděl, že Trumpovy „megalomanické nápady Ameriku zadupají do země“ a označil nového prezidenta za „autoritářského rasistu“. A mexické peso se propadlo na rekordně nízkou úroveň vůči dolaru, stejně jako řada dalších měn v latinskoamerickém regionu. Uctívaný uruguayský ex-prezident José Mujica napsal na Twitter jediné slovo: „Pomoc!“. 

Sloužící politici z pochopitelných důvodů reagovali umírněněji. Ačkoliv mnozí neskrývali znechucení hlavně z Trumpových dřívějších vyjádření na adresu Hispánců, po jeho zvolení většina brzdila: „Mexiko a Spojené státy jsou přátelé, partneři a spojenci. Měli bychom spolupracovat na zvyšování konkurenceschopnosti a rozvoji Severní Ameriky,“ nechal se slyšet například mexický prezident Enrique Peña Nieto, který dříve přirovnal Trumpa k Hitlerovi a Mussolinimu. 

Také Donald Trump zmírnil rétoriku. Mexičany už neoznačuje za sexuální násilníky a nyní se zdá, že upouští od vůbec „nejtrumpovštějšího“ plánu vybudovat mezi USA a Mexikem zeď. Hned v prvním povolebním rozhovoru připustil, že na některých místech mezi oběma zeměmi by mohl být jen plot.

 

Velký úklid na stole

Ústup od řinčení ostrých slov (na obou stranách) však neznamená, že Trumpovo prezidentství nepředstavuje pro Latinskou Ameriku vážnou hrozbu. Nesouvisí to ani tak s nabubřelými výhružkami o stavbě zdi či masových deportacích – obojí by vyžadovalo astronomické finanční náklady a výsledkem by byla velká humanitární krize. Mnohem akutnější hrozbou jsou Trumpovy plány v ekonomické sféře, pro něž by mohl najít v Kongresu dostatečnou podporu.

Klíčovým Trumpovým slibem pro jádro jeho voličů byl návrat pracovních míst do průmyslových oblastí Spojených států. Sloužit k tomu má tvrdě protekcionistická politika namířená proti zahraničnímu dovozu či výrazná modifikace dohod o volném obchodu. Největší kritiku si vysloužila Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) sdružující Spojené státy, Kanadu a Mexiko – prý by vyhnala zpracovatelské podniky za levnější prací do Mexika.

Trump navrhuje ukončení smlouvy NAFTA a 35procentní clo na veškerý mexický dovoz. Pro zemi, která je na USA natolik obchodně závislá (směřuje tam 80 procent vývozu), by to byla pohroma. NAFTA přitom zdaleka není jediná dohoda tohoto typu uzavřená se státy Latinské Ameriky: separátní smlouvu má Kolumbie, Panama a Chile, takzvaná CAFTA pak sdružuje USA, Kostariku, Salvador, Guatemalu, Honduras, Nikaraguu a Dominikánskou republiku. 

Všechny tyto dohody jsou nyní v ohrožení, protože Trump slíbil jejich prozkoumání a případné přehodnocení. K zániku jsou tak odsouzeny iniciativy, které usilují o další liberalizaci mezinárodního obchodu, hlavně Obamovo Transpacifické partnerství (TPP). Ze stolu jsou smeteny i plány nové brazilské a argentinské administrativy na dosažení výrazného snížení vzájemných cel, které by měly nastartovat ekonomiky trpící recesí.

 

Nové nitky byznysu

Hospodářství několika států by mohlo dále vážně poškodit plánované snížení zahraniční pomoci. Například Kolumbie je největším příjemcem americké pomoci v regionu, ročně dostává z Washingtonu v průměru 100 milionů dolarů. Což Barack Obama nedávno doplnil o příslib téměř půl miliardy dolarů na podporu mírových jednání s marxistickými guerillami. Odcházející americký prezident začal posílat výraznou pomoc i státům střední Ameriky (Guatemale, Hondurasu a Salvadoru) na podporu boje proti organizovanému zločinu a na sociální programy. V rámci Trumpovy politiky „Amerika na prvním místě“ je osud této pomoci více než nejistý, už proto, že Trump bude potřebovat najít ve federálním rozpočtu prostředky na plánované snižování daní.

V potenciálně velmi nepříjemné situaci se ocitá Kuba. Tato ostrovní autokracie neměla se Spojenými státy uzavřenou žádnou obchodní dohodu a nečerpala od nich hospodářskou pomoc. V éře Baracka Obamy se nicméně mohla těšil z jisté normalizace vztahů. V rychlém sledu se podařilo znovu otevřít diplomatické zastoupení a obnovit námořní a letecké spojení, na ostrově začaly působit americké firmy. V případě pokračování nastaveného kurzu by dříve či později došlo k ukončení obchodního embarga z roku 1960. Po amerických volbách je takovým nadějím konec, přičemž ani tak nejde o Trumpa, jako  spíš o dominanci vůči Kubě nepřátelsky naladěných republikánů v obou komorách Kongresu.

Hospodářská rizika přicházejí v nešťastnou chvíli. Brazílie, Argentina a zejména Venezuela jsou postiženy tvrdou recesí, ostatní se k ní blížily již před americkými volbami. Další ekonomický šok může ohrozit již tak křehké politické systémy a ještě víc posílit místní populisty a autoritáře. Latinskoamerické vlády se proto budou snažit negativní dopady Trumpova prezidentství kompenzovat bližšími styky s jinými světovými hráči. Týká se to na prvním místě Číny, která již uzavřela dohody o volném obchodu s Kostarikou, Chile a Peru, o tomtéž jedná s Kolumbií a Uruguayí. O výraznější vykročení do Latinské Ameriky se snaží také Indie a Kanada, jejíž premiér Justin Trudeau již v listopadu vyrazil na návštěvu Argentiny a Kuby. 

Americký protekcionismus by mohl znamenat příležitost i pro Evropskou unii, přičemž leccos už se začíná rýsovat: minulý měsíc EU podepsala (bez velkého zájmu médií) obchodní dohodu s Ekvádorem, momentálně intenzivně vyjednává s nejdůležitějším jihoamerickým obchodním blokem Mercosur, který sdružuje Brazílii, Argentinu, Paraguay a Uruguay (Venezuele bylo začátkem prosince pozastaveno členství). Jenomže Evropa v současné době zažívá také vzestup politiků, kteří voličům slibují podobné věci jako Donald Trump. Pokud by se tato poptávka promítla i do výsledků nejdůležitějších voleb příští sezony – francouzských a německých – uvízla by zřejmě tato jednání na mrtvém bodě.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal