Seriál

ANKETA: Nejbizarnější situace listopadu 89

09 / 11 / 2014

Čtyři pamětníci listopadové revoluce roku 1989 odpovídají na otázku, jaká tehdy podle nich nastala nejbizarnější situace.  

Čtyři pamětníci listopadové revoluce roku 1989 odpovídají na otázku, jaká tehdy podle nich nastala nejbizarnější situace.  

Čtyři pamětníci listopadové revoluce roku 1989 odpovídají na otázku, jaká tehdy podle nich nastala nejbizarnější situace.
 

Setkání s Havlem

Nejbizarnější bylo, jak na mě působil neformální šéf, Václav Havel. Mezi studenty měl pověst roztomilého poplety, bonvivána, lamače ženských srdcí. Jaké bylo překvapení, když nás v OF rozdělil do pracovních komisí, zavedl pravidelné porady a ty pevnou rukou řídil. Metodu měl jednoduchou − vyslechl všechny a pak tiše řekl: „Jestli dovolíte, já bych to trochu shrnul…“ načež 1. podal dokonalý popis problému, 2. navrhl, jak ho řešit, a 3. oznámil nám, jak budeme krok po kroku postupovat. Z útržků myšlenek on postavil celek, tedy scénář – takže my věděli, co dělat, a ještě jsme měli pocit, že jsme k tomu došli sami.

Monika MacDonagh-Pajerová, studentská vůdkyně roku 1989

 

Vyřizování bláznivých nápadů

V centru Občanského fóra v Laterně magice jsem občas plnil zvláštní úkol. Pokud se dostavil někdo s bláznivými návrhy a dožadoval se vstupu do tohoto dobrovolníky střeženého prostoru, Václav Havel posílal mě – se slovy „Ty na jsi na takové lidi z divadla zvyklý!“ − abych to vyřídil. Tato setkání byla pro mne bizarními mezihrami jinak vážných listopadových dnů… A ještě něco mi při vaší otázce vyvstává v obrazové paměti. V pondělí 27. listopadu se na zastávce metra Můstek objevil velký, ručně malovaný plakát s nápisem GODOT PŘIŠEL! To bylo bizarní a zároveň povznášející.

Petr Oslzlý, divadelní dramaturg a scenárista, zakládající člen Občanského fóra

 

Můj revoluční úkol

Když se v neděli 19. listopadu zakládalo v Činoherním klubu Občanské fórum, dostal jsem „revoluční“ úkol hlídkovat u vchodu do divadla, prý kvůli estébákům. Do té doby jsem žádného estébáka na vlastní oči neviděl, jenom mi je při demonstracích vždycky někdo popisoval jako chlapy s taštičkama nebo v sakách. Takže jsem vynervovanej strachy stál u vchodu a celou dobu si představoval, jak shora ulicí běží pět set estébáků v oblecích. Strašně jsem se bál toho, jak jim budu muset říct, že nemůžou dovnitř, ale nakonec stejně estébáci vběhnou na jeviště, všechny seberou a celá revoluce se na mém selhání posere.

Michal Suchánek, herec a moderátor, známý i z pořadu Partička

 

Bizarní je to teď

Listopadový převrat ani tak bizarní nebyl, když tedy pominu drobné paradoxy, jakými byla třeba hymna v podání dua Gott−Kryl. Bizarní je spíš to, co se děje teď: že jsme se nedokázali poučit z minulosti a že tu žijeme v rouše prapodivné lhostejnosti – bráníme se jako zběsilí „zlému Bruselu“, protože nám „chce vzít“ rum a pomazánkové máslo, a zároveň miliardy z EU rozkrádáme. Na druhou stranu se nebojíme, když prezident o svátku české státnosti jedná s agenty KGB a beze studu prohlašuje, že jsou jeho osobní přátelé… Až se o tomhle jednou bude psát v dějinách, budou naši potomci kroutit hlavou. Doufám.

Jan Burian, písničkář, spisovatel a hudební skladatel

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat