Reportáž

Na kopečku v Blatné stojí Krčkovna

03 / 06 / 2018

Bývala tady výletní restaurace, ale současní Blateňáci na Krčkovnu alias Vilu Fiala vzpomínají jako na feťácké doupě. Nyní se o budovu z roku 1906 vede zákopová bitva, jejíž hlavní aktéři si nemůžou přijít na jméno. Manželé Váňovi dosáhli vyhlášení nemovitosti kulturní památkou, radnice se odvolala, protože ji chce zbourat. Oblastní šlamastyka, řeklo by se – kdyby celý příběh neobsahoval mnoho ingrediencí známých i z jiných českých měst a vesnic.

Bývala tady výletní restaurace, ale současní Blateňáci na Krčkovnu alias Vilu Fiala vzpomínají jako na feťácké doupě. Nyní se o budovu z roku 1906 vede zákopová bitva, jejíž hlavní aktéři si nemůžou přijít na jméno. Manželé Váňovi dosáhli vyhlášení nemovitosti kulturní památkou, radnice se odvolala, protože ji chce zbourat. Oblastní šlamastyka, řeklo by se – kdyby celý příběh neobsahoval mnoho ingrediencí známých i z jiných českých měst a vesnic.

Vypátrat místo, kde stojí nemovitost, která rozhádala Blatnou, není snadné. K Viničáku, jak se říká vrchu Vinice v okrajové části města, v sedmdesátých letech dorazila zástavba, v níž převažují domy s břízolitovou fasádou. Nezbývá než zanořit se do náletové džungle za posledními rodinnými domky a prodírat se vzhůru s nadějí, že natrefíme na plot, který chátrající budovu obklopuje. O to větší zážitek pak je, když se to podaří a spatříme dřevěnou věž a verandu někdejší výletní restaurace.

5b1003529c40efba55be111c MEDIA_ITEM image
Vila Fiala na vrchu Vinice na kraji Blatné.

Podlézáme pletivo, rozhrnujeme houští a blížíme se k oknům zatlučeným prkny, míjíme nápis Vstup zakázán. Vyhoupnout se na verandu naštěstí není příliš složité. Podlaha z fošen působí bytelně, zdi rovněž vypadají pevně. Dokonce i květinové ornamenty jsou zachovalé, i když barva už se místy drolí. Na průčelí u vchodu luštíme verš vyvedený ozdobným písmem: „Psáno jest v knize na radnici, že odpradávna tu se zove Na Vinici.“ Mezi korunami stromů je vidět kilometr vzdálená blatenská věž.

 

Tohle nejsou Sudety

Blatná by se dala doporučit filmařům jako archetyp českého maloměsta – v dobrém i v tom ostatním. Centrum je sice „vybombené“ způsobem, za který dostala Blatná pokutu dokonce i od komunistických úřadů (blok historických domů nahradila v roce 1974 betonová kostka obchodního domu Labuť), panuje tu nicméně útulný poklid. Náměstí lemují cukrárny a kavárny, a kdo Blatnou nezná, toho překvapí i množství květinářství a zahradnictví. Znalci se nediví: pěstitel a podnikatel Jan Böhm, zvaný též Baťa v růžích, proslavil v dobách první republiky Blatnou i za hranicemi. Na třiceti hektarech záhonů pro něj pracovaly desítky plantážníků, dokázal vyšlechtit sedmdesát nových odrůd (včetně modrých a fialových), když zemřel prezident Masaryk, poslal na Pražský hrad pětadvacet tisíc růží. A pokud foukal vítr ze správného směru, rozvonělo se prý celé město jako růžový květ.

Tahle tradice je pryč. Böhmův podnik byl v roce 1950 vyvlastněn a připojen ke komunálnímu podniku Lidoslužby města Blatné. Po roce 1990 zde pěstování růží zaniklo a v halách na okraji města se dnes vyrábějí dveře do aut, koberce do koupelen, žehlicí prkna a sušáky na prádlo. Blatná si nicméně zachovala ráz příjemného maloměsta, kde se lidé spolu rádi zastavují na kus řeči a z náměstí na plovárnu je to pár minut pěšky. Tohle nejsou žádné Sudety: sousedé se znají po generace, není tu nouze o práci, přibývá lidí, kteří se snaží město rozhýbat. Povodně v roce 2002 přinesly velkorysou investici do sportovního areálu, koná se tady hudební festival, alternativnějším akcím by mohla sloužit empírová sýpka na okraji města. Přesto po podvečerním zavření obchodů a nedalekého zámku bývá atmosféra v Blatné až nehybně strnulá.

 

Stavitel Pražského hradu

Nedá se říct, že by případem opuštěné vily ztracené v křoví žilo celé město a v hospodách se o ničem jiném nemluvilo. Jistý rozruch ale celá kauza přece jen budí. A protože jde o zamotaný příběh, bude lepší jej přiblížit úplně od začátku.

Rozkošný dům s věžičkou a pavlačí navrhl pro svého bratra architekt Karel Fiala. „Před první světovou válkou se těšily značné oblibě letní restaurace v přírodě, jaké byly například v Písku a ve Strakonicích. Takovou restauraci Blatná dosud neměla. Proto se obrátil hostinský a řezník Theodor Fiala na svého bratra Karla, aby mu na jeho pozemku pod zalesněným vrchem Vinice postavil stavení s příslušenstvím, které by sloužilo k podávání pokrmů, poskytování kávy a jiných teplých nápojů, výčepu piva a provozování dovolených her,“ uvádí se v brožuře, jež vyšla k 155. výročí narození slavného rodáka.

5b1003519c40efba55be1110 MEDIA_ITEM image
Vila Fiala na vrchu Vinice na kraji Blatné.

Architekt Karel Fiala (1862–1939) je autorem několika veřejných budov v Blatné (školy, radnice, spořitelny), širší věhlas si ovšem vydobyl hlavně díky svému dlouholetému působení na Pražském hradě. Podílel se na dostavbě Chrámu svatého Víta i na dokumentaci a obnově nejstarších částí areálu, jmenovitě Starého královského paláce s Vladislavským sálem, které se tehdy nacházely v havarijním stavu. Poté, co mu Kancelář prezidenta republiky v roce 1920 udělila funkci hradního stavitele, stal se přímým spolupracovníkem slovinského architekta Jožeho Plečnika.

Tohle všechno se návštěvník Blatné nemá šanci dozvědět – architekta Karla Fialu ani růžového magnáta Jana Böhma ve městě nic výrazněji nepřipomíná. Po záhonech růží tak hrozí zánik i bývalému výletnímu hostinci na vrchu Vinice.

 

Zájem pana Mory

V dobách největší slávy podnikatele Jana Böhma vykvetl každý rok na jeho plantážích až milion růžových květů. Byla to celostátní atrakce, do Blatné přijíždělo během června ve speciálních vlacích až třicet tisíc turistů za jediný víkend. A nemálo utrmácených návštěvníků si vyšláplo i k „buffé“ Theodora Fialy, na jehož terase si pak dopřáli občerstvení a kochali se výhledem na Blatnou i na lesy a rybníky v jejím okolí.

Po smrti Theodora Fialy v roce 1923 budova přešla do majetku rodiny Krčkovy. V té době se sem pořád ještě chodilo na procházky a na návštěvy, neboť Jan Krček byl oblíbený učitel. Populárním  místem pro různé oslavy a společná posezení Blateňáků byl „zámeček“, jak se tehdy budově říkalo, ještě v devadesátých letech. Na přelomu století se město rozhodlo vybudovat na Vinici lesopark s naučnou stezkou a v roce 2004 celou nemovitost i se zahradou vykoupilo – šlo mu především o pozemky.

Nechtěné obecní dítě v té době získalo pejorativní přezdívku Krčkovna, místo začalo být vyhlášené zejména na místní drogové scéně. Dalších dvanáct let dům bez povšimnutí chátral.

Když si manželé Váňovi v červnu 2016 všimli oznámení, že město nabízí pozemek o rozloze čtyř tisíc metrů čtverečních (včetně chátrajícího objektu) k prodeji, začali jednat. Oslovili starostku se žádostí o setkání, vystoupili na zastupitelstvu, založili webové i facebookové stránky, kde přibližovali historii objektu, kontaktovali Národní památkový ústav, zorganizovali veřejnou debatu a několik úklidů Krčkovny, pro kterou začali používat staronové jméno, pocházející z pohlednice z roku 1910: Vila Fiala. Z radnice se nedočkali odezvy, proto začali vedení města kritizovat.

Současně vyšlo najevo, že žádost o koupi sepsal už tři měsíce před vypsáním obecní nabídky Marek Mora – dříve poradce mnoha politiků a náměstek několika ministerstev, později ředitel odboru na Generálním sekretariátu Rady Evropy, dnes člen bankovní rady ČNB. A také syn starosty města z let 1970–76. Zchátralý dům chtěl zbourat a na jeho místě – tedy na jižním svahu u lesa – vybudovat dřevostavbu pro soukromé bydlení.

 

Zbavit se historie

Pavla Váňová, rozená Černochová, v Blatné vyrůstala. Po maturitě vystudovala v Plzni Pedagogickou fakultu – obor němčina a výtvarná a dramatická výchova. Poté si přibrala dějiny umění v Praze a začala pracovat jako lektorka v Národní galerii. Už předtím se jako členka divadelního souboru Evrybáby seznámila se svým mužem Josefem. „On je můj osvětlovač,“ směje se. 

Plzeňský rodák Josef Váňa se živí jako expert na vybavování kulturních domů. Několik let byl šéftechnikem festivalu Finále Plzeň, odjezdil turné s kapelami Pražský výběr, Kabát a Tři sestry, měl na starosti technický provoz víceúčelového centra Moving Station, které už osmnáct let funguje v areálu bývalého nádraží Plzeň – Jižní předměstí.  

Nyní žijí manželé Váňovi v centru Blatné, mají spolu dva syny. Poté, co je tak nastartovalo oznámení o záměru prodat Krčkovnu, založili spolek Navíc a nabídli městu, že by nemovitost po nezbytných úpravách provozovali jako společenské centrum a turistický cíl. „Chtěli jsme tím připomenout oba slavné rodáky Karla Fialu a Jana Böhma, v ideální variantě by se tam podávalo i občerstvení a konaly drobnější akce. Na přilehlém pozemku jsme si vysnili rosárium,“ říká Pavla Váňová Černochová, která deset let prováděla na blatenském zámku a nyní pracuje jako pedagožka Podbrdského muzea v nedalekém Rožmitálu pod Třemšínem. Zdůrazňuje: „Od začátku opakujeme, že po městu nechceme finance na provoz ani miliony do opravy vily. Chceme, aby nám vilu a její okolí zapůjčilo, umožnilo nám starat se o ni a shánět prostředky na její opravu z jiných zdrojů, než je obecní rozpočet. Máme znalosti, zkušenosti i nabídky spolupráce.“

5b1003529c40efba55be1124 MEDIA_ITEM image
Starostka. Bývalá vedoucí sociálního odboru Kateřina Malečková z hnutí Rovně.

V lednu 2017 zastupitelstvo rozhodlo, že Blatná vycouvá ze záměru prodeje a vyčká, jak dopadne řízení o vyhlášení kulturní památkou. Vedení radnice se přitom od začátku netají tím, že o potvrzení vzácnosti budovy nestojí, protože by to zkomplikovalo možnost se jí zbavit. Budoucnost pozemku vidí takto: nabídnout jej soukromému investorovi k výstavbě čtyř rodinných domů. „Není tam elektřina, voda ani kanalizace, jen přivést sítě by stálo dva mi­liony korun,“ říká starostka Kateřina Malečková, která má pochyby i o možném využití Krčkovny alias Vily Fiala: „Lidi jsou pohodlní, a kam nemůžou dojet autem, to je nezajímá. Vidím to tady u nás: od zámku už nedojdou ani na náměstí. Nevím, jak si tam manželé Váňovi představují příjezd a parkování.“

 

Ať si to koupí

Letos v dubnu dorazil do Blatné výnos ministerstva kultury, který prohlásil nemovitosti na Vinici za kulturní památku. O týden později se sešlo na mimořádné schůzi zastupitelstvo Blatné, které jednomyslně odhlasovalo, že proti tomu podá rozklad neboli odvolání.

„Bylo nám řečeno od znalců, že v případě památkové ochrany cena nemovitosti klesá o polovinu,“ tvrdí místostarosta Pavel Ounický a dodává: „Kdyby nám do toho Váňovi nehodili vidle, mohlo město dostat tři a půl mi­lionu korun. Takhle si to vydělte dvěma.“

Petici, kterou Váňovi zorganizovali, podepsala necelá stovka obyvatel šestitisícového města. Zastupitelstvo Blatné je poskládané z devíti politických uskupení, na stranu manželů Váňových se zatím nepostavilo žádné z nich. Starostka se do čela města dostala za hnutí Rovně, místostarosta je členem ČSSD.

„Kdyby tady nic nebylo, hledali bychom způsoby, jak přilákat turisty. Ale nemyslím si, že bychom toho v Blatné měli málo,“ domnívá se místostarosta Ounický. „Rekonstrukce by stála nejméně pět milionů korun. Kdyby na to dohlíželi památkáři, vyšplhalo by se to ještě výš,“ tvrdí starostka Malečková.

Vedení města se domnívá, že pokud spolek Navíc o záchranu Krčkovny / Vily Fiala tolik stojí, měl by ji koupit, případně sehnat jiného kupce, který by ji opravil podle jejich představ. Manželé Váňovi jsou naopak přesvědčeni, že památky podobného druhu mají zůstávat v majetku i péči obce.

Radnice má jiné investiční priority, nyní například přebudovává bývalou ubytovnu pro brigádníky na třicet komunálních bytů. „Nejdřív jsme to museli vykoupit od blatenské Tesly, teď je třeba celé to vykuchat, všechno dohromady vyjde na pětadvacet milionů,“ přibližuje starostka Malečková.

O tom, že by Blatné chybělo kulturní vyžití, nechtějí volení zástupci rovněž ani slyšet: „Máme tady Centrum kultury a vzdělání, které cucá deset procent rozpočtu čili kolem patnácti milionů ročně. Obhospodařujeme knihovnu, muzeum, komunitní centrum,“ informuje místostarosta Ounický.

 

Paní baronka mlčí

Nabídky komunikace, které padají ze strany spolku Navíc, radnice nevyužívá. Ani na dubnovou besedu u kulatého stolu, kde chtěli Váňovi diskutovat o možnostech využití Krčkovny / Vily Fiala po jejím vyhlášení kulturní památkou a na kterou pozvali místní politiky i úředníky, nepřišel z městského úřadu nikdo.

V květnu vznikla facebooková skupina s názvem Nestojíme o vilu Fiala, v jejímž záhlaví se uvádí: „Chceme zmapovat, kolik lidí v Blatné nemá zájem o to, aby se z vily Fiala stala kulturní památka a město do ní investovalo jakékoliv prostředky.“ Na zprávu přes messenger reaguje její správce Karel Plachý. „S Pavlou Černochovou jsem chodil na gympl, jen do jiného ročníku,“ říká při osobním setkání v Základna Baru. Proč tedy vede facebookový profil anonymně? „Pracuju jako vedoucí Infocentra, které patří městu, což mi argumentačně podráží nohy,“ vysvětluje a dodává: „Chtěl jsem nabídnout Blateňákům možnost věcné diskuse, ale to se daří jen zčásti. Osobní animozity už je hodně, některé příspěvky musím mazat.“

Podle Karla Plachého by spor potřeboval zdatného mediátora – člověka, který by obě strany dokázal provést jednáním. On osobně se kloní spíše na stranu města: „Manželé Váňovi zvolili zbytečně silové řešení. Jsou útoční, hodně kritičtí. Tím si na malém městě příznivce neudělají.“

Výraznější podporu pro svůj záměr získávají Váňovi spíše od přespolních, například od architekta Davida Vávry. Naopak drtivá většina místních má k iniciativě manželů Váňových zdrženlivý postoj. Svědčí o tom i reakce z blatenského zámku: baronka Jana Hild­prandt-Germenis, která v Blatné pobývá větší část roku, vzkázala magazínu Reportér, že se do médií k celé záležitosti nechce vyjadřovat. S historií města je jejich rod svázán velice úzce: zdejší panství koupili Hildprandtové v roce 1798, zřídili tady anglický park a umělé jezero, zasloužili se o zřízení železnice v úseku Březnice–Blatná–Strakonice, finančně se podíleli na výstavbě sokolovny, Ferdinand Hildprandt byl za první světové války starostou.

 

Pepí je moc hrrr

„Mně se ten nápad moc líbí,“ říká bez rozmýšlení Daniel Lexa a dodává: „O to víc mi přijde líto, že se už obě strany nedokážou poslouchat.“ Muž, který by podle nejednoho Blateňáka mohl splnit roli jakéhosi „odšpuntovávače“ sporu, pracuje v distribuci produktů zámeckého lihovaru a pivovaru, jenž je rovněž součástí panství rodu Hildprandtů. „Mrzí mě, že radnice vypichuje hlavně peníze, takové věci musí město vždycky alespoň zčásti dotovat.“ Na adresu manželů Váňových snáší ale také výhrady. „Pepí je moc hrrr, povedlo se mu naštvat spoustu lidí,“ komentuje tvrdohlavý způsob komunikace Josefa Váni: „Nemůžeme nahnat lidi do ráje klackem.“

Co se týče politiky, hájil Daniel Lexa v minulosti barvy DEU, od roku 2009 je místopředsedou strakonické organizace TOP 09. Zdůrazňuje, že manželé Váňovi odvedli na celém případu spoustu práce a bez nich by Krčkovna / Vila Fiala nejspíš už nestála. „Mám je rád oba a věřím, že by to zvládli. Jenomže se chovají jako děti: chtějí něco od města, a přitom mu nadávají. Tlačí na pilu, ale jestli chtějí něčeho dosáhnout, musejí občas i povolit.“

Jak by měl vypadat první krok případného restartu? „Musí se to pořádně spočítat. Kdo by co zaplatil, jaký by to přineslo efekt. Prostě sestavit podrobný rozpočet, jak by to mohlo fungovat.“ O tom, že by si lidé do obnoveného výletního cíle na Vinici našli cestu, energický pětapadesátník nepochybuje: „Takových památek v okolí moc nemáme. Jasně, v Paštikách stojí kostel od Dientzenhofera, ve Lnářích je zámek, v Buzicích vodní tvrz. Tohle je ale skvost jiného druhu, utajený poklad. Navíc tam město plánuje lesopark s naučnou stezkou a rozhlednu. Není tedy moc logické, když pak radnice vykřikuje, že je to mrtvé místo na periferii, kam nikdo nepřijde.“

Daniel Lexa doporučuje, aby se vedení města dokázalo povznést nad uraženou ješitnost. „Měli by říct: Vážení Váňovi, vaše chování se nám nelíbí, ale to, co říkáte, přesahuje nás i vás, pojďme do toho.“ S tím souhlasí i Zdeněk Panec, další příznivec zachování Krčkovny / Vily Fiala. „Nechat ten dům svému osudu by byl zločin. Co se týče využití, to už je věc další debaty, prvořadé je ho zachránit,“ říká zaměstnanec místní bankovní pobočky. 

 

Albín Veselý je pro

Na „Viničáku“ panuje ve všední den odpoledne klid před bouří – a to doslova. Zatímco směrem k Brdům je ještě modrá obloha, od Šumavy se blíží temná mračna a zvedá se vítr. Řidič ka­mionu František Sýbek, který si na zahradě užívá odpočinku po několika dnech za volantem, zatím ale zůstává v klidu. „Já tam nechodím,“ odpovídá rázně při dotazu na bývalou výletní restauraci schovanou mezi stromy sto metrů odtud. „V Blatné jsou důležitější věci, utopit peníze v takové barabizně, to mi nedává smysl,“ říká pohodlně usazen se svými dětmi v houpací lavici na zahradě svého domu z roku 1978. Historii Krčkovny / Vily Fiala nezná, a když se s ní obeznámí, navrhuje: „No tak ať tam tomu Fialovi dají nějaký pamětní kámen, ale opravovat ten dům mi nepřijde rozumné, lepší by tam bylo třeba dětské hřiště.“ Zmínka, že z terasy vzácného domu bývaly krásné výhledy, se smíchem říká: „Ty já mám od nás z balkonu taky, pojďte se podívat, vidím až k Temelínu.“

5b1003529c40efba55be127a MEDIA_ITEM image
František Sýbek. Řidič kamionu a obyvatel čtvrti, nad kterou se nachází Krčkovna / Vila Fiala.
5b1003529c40efba55be1254 MEDIA_ITEM image
Albín Veselý. Majitel podniku se stavebninami, motorkář, muzikant a mistr v pojídání steaků.

Hned vedle kolejí blatenského nádraží, které je železničním uzlem ve směru Strakonice – Březnice a Nepomuk, sídlí podnik se stavebninami, který už od roku 1890 nese ve vývěsním štítu jméno Albín Veselý. „Zdejší pozemky koupil praděda, když se tu stavěla železnice – stejně jako ve westernu Tenkrát na západě,“ vypráví muž, který se po areálu svého podniku zásadně pohybuje v keltském kiltu – mužské sukni. „Když to převzal děda, vzali nám to komunisti, po tátovi jsem to převzal já a tohle je můj syn. A všichni se jmenujeme stejně – Albín Veselý,“ říká a ukazuje podobizny na zdi své kanceláře. Vyučený automechanik a strojař s maturitou, zapálený motorkář, country muzikant a několikanásobný mistr republiky v pojídání steaků je přesvědčen, že Krčkovna / Vila Fiala by měla zůstat městu, které by se o ni mělo řádně postarat. „Cokoliv na přilákání turistů je dobré a my tady těch atrakcí nemáme zase tolik, abychom s nimi mohli hazardovat.“ •

Galerie (10) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat