Změny v policii a průměrný Šlachta

Šlachta nebyl žádný génius, na druhé straně si takový konec nezasloužil.

Asi před rokem jsem byl na schůzce, kde seděl také jeden bývalý plukovník ÚOOZ. Svou práci měl rád a svého šéfa Roberta Šlachtu podporoval.

„Myslím, že to Robert dlouho nevydrží. Je pod obrovským tlakem a ve stresu. Čelí nebývalým útokům. To nemůže nikdo vydržet,“ říkal mi tehdy Šlachtův parťák.

„Tak proč neodejde?“ zeptal jsem se ho. „On chtěl. Ale nejde to. Má zodpovědnost,“ vysvětlil. Měl jsem jiný pocit.

Myslím, že to bylo právě naopak. Že měl Šlachta sebrat odvahu a zodpovědnost přijmout a odejít. Šlachta prostě nebyl žádný génius. Podle toho, co vím, to byl naprosto průměrný šéf velmi důležitého celorepublikového útvaru policie.

Ano. Měl dvě tváře, a to nás zřejmě mátlo. Když v roce 2008 začal dávat dohromady nový ÚOOZ po konci éry Jana Kubiceho, řada lidí do něj vkládala naději. Na tiskovkách působil sebejistě, v rozhovorech sliboval velké kauzy. A pak skutečně jedna přišla. Aféra Jany Nagyové (Nečasové), obvinění z korupce a pád vlády.

Šlachta byl na koni. My zírali a čekali, co bude. Jenže zázrak se nestal. A to i přesto, že to byla trefa do černého, protože poslední vliv „modrých kmotrů“ spojených s ODS se skutečně soustřeďoval kolem oné spolupracovnice Petra Nečase.

Síla důkazů však začala blednout u soudů (byť ještě není konec, protože pravomocné rozsudky teprve padnou). A to je hlavní problém: ÚOOZ v tomto a v mnoha jiných případech nepřinesl silné a hlavně neprůstřelné důkazy. Ukázkovým příkladem dobré práce byla kauza exhejtmana Davida Ratha, který byl chycen při korupci téměř za ruku jako malé dítě: toho však dělal — Šlachtou velmi kritizovaný — protikorupční útvar. Na případu Ratha je ostatně krásně vidět, jak je těžké proti korupci bojovat. Rath využívá jakékoli chybičky policie a mezer v zákoně, aby celý proces zpochybnil. Čili: i se silnějšími důkazy, než byly u Nagyové, je těžké obstát u soudů.

Přesto jsem přesvědčen, že si Šlachta zasloužil důstojnější konec. Je smutné vidět, jak na něj teď plivou na sociálních sítích lidé, které kdy jeho útvar vyšetřoval a kteří si pozornost policie dozajista zaslouží. Je mi až líto, když ho vidím, jak jde do Sněmovny a větší část poslanců ho ani nechce vidět a slyšet.

Věřím tomu, co Šlachta nedávno říkal kolegům v časopise Dotyk: „Nejsme výjimeční a ani se necítíme nijak osamocení. Nejsme hrdinové, ale také důrazně říkám, nejsme ani padouši. Prostě se snažíme jen dělat svou práci, nejlépe jak dovedeme.“

ÚOOZ se pod jeho vedením skutečně snažil dělat svou práci. Bohužel ne vždy dobře. Navíc mnohdy s problematickými kontakty v prostředí politiky. Mám na mysli časté styky Šlachtových podřízených s miliardářem, nynějším ministrem Andrejem Babišem nebo s „protikorupčními iniciativami“, které s Babišovou pomocí rozkrývaly zločiny, jež pak dodělával ÚOOZ. Problém nebyl v tom, že se to dělalo, ale že se to dělalo ve prospěch jedné zájmové skupiny. ÚOOZ si tak vybíral kauzy, na kterých bude pracovat. A právě tahle selekce je hřbitovem Roberta Šlachty. Díky ní se dostala k moci jiná klientelistická síť, na kterou ÚOOZ už bohužel neumí sáhnout.

Šlachta je tedy obětí mocenských zájmů řady politiků. A těm nejde o podstatu, nezávislost a veskrze dobrý úmysl reorganizace. Těm jde hlavně o to, aby byla policie jejich a pro ně.