To se přece neříká, tati!

Vyprávěj,“ naléhala na něj, a on řekl: „Miláčku, vždyť už jsem ti všechno řekl,“ a ona trvala na svém.

Když se bránil, že by se už musel opakovat, vytanulo mu na mysli blednutí živých vzpomínek až po jejich naprostý zánik. Nedávno se zamýšlel nad jednou fotkou z Norska, na které mu jsou čtyři roky, v létě 1946. Seděl nahý na schodech před tetinou chatou u moře, ptáčka způsobně schovaného mezi nohama, a vedle stálo umyvadlo s vodou. Ale s čím si v umyvadle hrál, když ve vodě nic není?

Zato věděl, proč má hlavu dohola ostříhanou. To zavinili jejich sousedé, kteří bydlili ve třetím patře naproti nim přes chodbu. Krátce před odjezdem do Norska si ho vzali k sobě, než se maminka vrátí, a půjčili mu na hraní strojek na vlasy, aby se zabavil. Jak si takovou nepředloženost vysvětlit, bylo dodnes nad jeho síly. Nejspíš z nudy si uprostřed čela až po zátylek vyjel mezi vlasy cestičku – a pak už nezbylo než ho zbavit všech zbývajících vlasů na celé hlavě a odjel do Norska holohlavý.

Stejně by asi o ně přišel, protože ve vlaku dostal svrab. Rok po válce to byla několikadenní cesta z Prahy přes rozbombardované Německo do Dánska, do Kopenhagenu a odtud s celým vlakem na lodi do Norska. Ostatní děti, které jely do Norska bez maminek, které by je třikrát denně omývaly žínkou, svrab ovšem nedostaly, jenom on, o něhož pečovala matka.

Ten ozdravný dvouměsíční pobyt českých válečných sirotků v Norsku organizovala z Fredrikstadu matčina starší sestra, tak mohla zařídit, že ho, polovičního židovského sirotka, bude doprovázet matka. To všechno si ale pamatoval jen proto, že si pamatoval, že si to ještě v pětadvaceti dokázal vybavit v barevných obrazech. Do takových pětadvaceti let si dokázal ostře vybavit kamenné nábřeží, asi v Kopenhagenu, se skupinou barevně oblečených žen, cikánek, které kouřily dýmky. Také pak na moři viděl velrybu, ale ze všeho nejlépe si pamatoval interiér tetiny chaty, co u ní seděl na schodech u umyvadla. Dneska už si to nepamatoval, jenom věděl, že si to dříve do detailu pamatoval. Například, že chata byla zevnitř dřevěná, jako chata, kterou podle přání jeho matky postavil nevlastní otec.“