Komentář

Blbé a ještě blbější britské ráno

24 / 06 / 2016

Říkám si s nadsázkou: kdo není stoupencem Putina, obdivovatelem ISIS, či nemá sebevražedné sklony, musel se – pokud žije v Británii – probudit do snad nejhoršího rána v novodobé historii.

Říkám si s nadsázkou: kdo není stoupencem Putina, obdivovatelem ISIS, či nemá sebevražedné sklony, musel se – pokud žije v Británii – probudit do snad nejhoršího rána v novodobé historii.

Říkám si s nadsázkou: kdo není stoupencem Putina, obdivovatelem ISIS, či nemá sebevražedné sklony, musel se – pokud žije v Británii – probudit do snad nejhoršího rána v novodobé historii.

„Little Britain...“ procedila skrz zuby otráveně naše dcera, sedmnáctiletá studentka. Vypadala přitom, že z výsledků hlasování skočí z okna. Takže jsem výjimečně spolkla výtku, že zase blokuje koupelnu.

Její otec, britský novinář, který sledoval průběžné výsledky skoro celou noc, se poprvé během dvaceti let, co ho znám, neoholil, dokonce si ani nevzal čistou košili.

„Co bude se mnou?“ Devítiletý školák si vázal kravatu a vypadal zdrceně. Nechápala jsem co myslí, potřebovala jsem, aby se rychle nasnídal. Jenže on neměl chuť na jídlo: „Co já teď? Co moje budoucnost?“

Až telefonát z USA odpoutal jeho pozornost od sebe sama. „Dá se to srovnat s rozpadem Jugoslávie? Je to konec Evropy? Šok?“ dožadoval se americký novinář od naší rodiny adekvátního přirovnání.

„Šok...“ Odfrkla jsem znechuceně. Včera jsem odmítla komentovat britské události pro jednu z českých televizí – bála jsem se, že bych se přímo ve vysílání nekontrolovaně rozeštkala.

Bez ohledu na všechna racionální ujištění, že většina Britů zvolí „zůstat“, měla jsem už delší dobu neodbytný pocit, že už se všechno dostalo příliš daleko, že se lidé přikloní k brexitu.

 

Plné zuby migrace

Byla to právě redakce magazínu Reportér, kdo mě před čtvrt rokem poslal, abych vyzpovídala lidi v Anglii. Rozjela jsem se na venkov poblíž Doveru. A přiblížila pro české čtenáře, co si tam myslí.

Zaskočilo mě tehdy, jak jsou – jindy racionální, stoičtí Angličané – najednou nepřístupní rozumným argumentům. Jak se vysmívají skoro všem expertům a zejména jejich ekonomickým varováním.

Zjistila jsem, že ti lidé mají upřímně plné zuby nekontrolované pracovní migrace. A že jim zkrátka došla trpělivost, neboť mají pocit, že se jim stará povědomá Anglie ztrácí před očima.

Stejně jako se Američané nadchli prostořekým populistou Donaldem Trumpem, Angličané se nechali zlákat Borisem Johnsonem – prolhaným „Trumpem s encyklopedií“, jak jej častují jeho političtí rivalové.

Britové jsou zklamaní svými elitami. A doufají, hlavně tedy Angličané a Walesané, že vůdce, který se tak ostře vyhraňuje proti současnému politickému systému, jej také dokáže pozitivně změnit.

 

Pochybný druholigový kádr

„Volili jsme s manželem out,“ říká sousedka a dodává: „Ale ne kvůli cizincům!“ Příslušník anglické střední třídy nemůže žít s vědomím, že by ho někdo považoval za rasistu. Světlovlasá Sophie nám proto zevrubně vysvětluje, jak s ní zbytek rodiny v Londýně nemluví, matka prý jí dokonce vyhrožuje vyděděním. „Ona žije ve Francii a má hrůzu z toho, jak brexit ovlivní její zdravotní pojištění, důchod...“

Sophiin manžel se živí obchodem s nemovitostí a od brexitu si slibuje hlavně zlevnění realit a oživení podnikání. Snažím se usmívat a cituji experty z Bank of England a z londýnského City. Předpovídají recesi, kombinovanou s vysokou inflací.

„Brexit navíc zvyšuje pravděpodobnost Trumpova vítězství v USA,“ tlačím na pilu. „To neříkej!“ úpí Sophie. Pokračuju: „A taky posílení Putinových ambicí. A ve Francii se může prezidentkou stát Le Penová...“ Naše konverzace přestává být anglicky nezávazná, sousedka se rychle loučí.

Volá český novinář: „Copak Británie, vy budete mít menší recesi, vám bude hej. Ale co my, Evropa – to je fakt průser!“ Překřikuji ho, že má sice pravdu, ale že je to také konec Velké Británie. Skotové se hned po zveřejnění výsledků nechali slyšet, že jim brexit dává legitimní důvod pro další referendum, aby se mohli odtrhnout a zůstat v EU. „Navíc,“ zvyšuji rozčilením hlas, „politický dopad pro Británii bude strašný!“

Brexit totiž rozkládá konzervativní stranu, Cameron potvrdil, že do tří měsíců odstoupí. „Do vedení se dostává Boris Johnson, pochybný narcis obklopený druholigovým kádrem!“ křičím na kolegu.

V normálních časech se Británie může spolehnout, že když má vládní strana trable, opozice je semknutá a funkční. Nikoliv však v roce 2016, neboť skupince postarších trockistů se podařilo rozložit i labouristy. Jediným zábleskem naděje v tuto chvíli je, že znechucení vágní a neochotnou kampaní Jeremy Corbyna za setrvání v Unii dosáhlo takového stupně, že mu po ohlášení výsledků konečně vyhlásili jeho poslanci nedůvěru.

Následuje telefonát od rodinného známého – podnikatele, který věnoval peníze kampani Leave. Rozčiluje se, že je od Camerona sprosté odstoupit teď od vesla. Já ani manžel nechápeme proč, premiéra bráníme: „To Johnson přivodil rozvod, ke kterému nebyl důvod, tak ať se teď předvede, jak nás všechny zachrání!“ Blonďatý konzervativec během kampaně zurážel všechny britské proevropské úředníky, na kterých teď bude při dojednávání podmínek opuštění EU závislý. Zostudil finanční experty, bez jejichž analýz a spolupráce se bude dvousetmiliardový propad finančního trhu (v librách) dál zvyšovat.

Británie se nemůže vykázat obdivuhodnou produktivitou ani záviděníhodnou infrastrukturou. Hlavním důvodem, proč byla tak zajímavá pro finanční trhy, byla její společenská stabilita. Jsem přesvědčena, že „Borja“ Johnson a jeho tým Británii o tuto její největší devizu na několik dlouhých let frivolně připravili.

 

Jako při každém rozvodu

V našem supermarketu Sainsbury mezitím chlapíci skládají zboží do polic a radují se, že Cameron končí, že nastal čas pro jejich hrdinu Borise… Má ty boží prostoto!

Budiž znovu řečeno, že hlavní důvod, proč Britové hlasovali pro vystoupení, je imigrace –zejména z východní Evropy. A že jediný způsob, jak ji do budoucna drasticky snížit, znamená vyjmout Británii z volného pohybu obyvatel a pracovních sil. To ale zároveň znamená opustit společný trh, což si odpůrci setrvání v EU dosud příliš nepřipouštěli.

Poprvé od té doby, co jsem zjistila, jak se obyčejní Angličané cítí existenciálně ohrožení, cítím ale i jistou úlevu. Brexit je obrovský problém – a ano, je to problém i pro Evropu. Brusel platí za svou nadutost, za neochotu brát problémy členských zemí vážně. Pokud se ale z brexitu poučí, má evropský moloch šanci se korigovat, Unie může být zachráněna.

Tedy teoreticky. Ve skutečnosti se bojím, že s odchodem Británie to bude jako s každým jiným rozvodem: porozumění a racionální jednání budou mít těžko navrch.

Autorka je česká novinářka, od roku 2000 žije ve Velké Británii.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat