Vláda bez myšlenky

14. září 2014

Zleva ministr pro legislativní radu vlády, lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier, premiér Bohuslav Sobotka, ministr financí a vicepremiér pro ekonomiku Andrej Babiš a ministr bez portfeje pro vědu a inovace Pavel Bělobrádek na tiskové konferenci po úvodním zasedání nové vlády 29. ledna v Praze.

ČTK

Jedni se léta chystali v opozici, druzí slibovali, že všechno budou dělat jinak. Zatím však nová vládní sestava jako celek žádné zásadní kroky nepředvedla. A ani to neplánuje.

Premiér Sobotka se nedávno veřejně pochválil, že jeho vláda už splnila třetinu předvolebních slibů sociální demokracie. A to jsou u moci teprve tři čtvrtě roku. Skvělé, pokud by to šlo takovým tempem i dál, za čtyři roky by zvládli splnit skoro 200 procent toho, k čemu se zavázali.

Odhlédněme na chvíli od toho, že za splněné považuje Sobotka sliby už ve chvíli, kdy je schválí vláda: na takových detailech, jako je prosazení v parlamentu, neřkuli faktické uskutečnění, jistě není třeba bazírovat. Samotný výpis úspěchů, jak je premiér předkládá, odhaluje největší slabinu celého dosavadního koaličního vládnutí. Úspěchem je posun v daňových úlevách pro rodiny, přesunutí několika položek z jedné sazby do jiné, nově vytvořené. Úspěchem je vrácení slevy na dani pro důchodce nebo porodné na druhé dítě. Úspěchem je zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví nebo snížení daně u léků.

Určitě jde o kroky, které některým částem obyvatelstva mírně pomohou. Jenže to je tak všechno. Při vší úctě, všechny tyto změny jsou spíše šafářováním.

Tuhle drobet ubereme, tamhle krapet přidáme. Vzhledem k tomu, že se ještě nezačalo s uváděním změn do života, tak se ani nestihlo nic pokazit a Sobotkův kabinet za sebou nemá žádné provozní záseky, jakými bylo třeba zpackané vyplácení dávek nebo nefunkční registr aut za vlády Petra Nečase. Dá se tedy říci, že zatím vláda neškodí v běžném denním životě, což je asi jediné větší plus, které se jí dá připsat.

To, co naopak této vládě viditelně chybí, je jakákoli nosná konkrétní myšlenka. Slovní cvičení o podpoře růstu nebo boje s korupcí jí prostě nejsou. Schází cokoli, co by mohlo zemi posunout skutečně dál: s ničím takovým nepřišel premiér a jeho tradiční a zavedená strana se spoustou komisí a výborů. A ani ministr financí se svým hnutím, které se tvářilo, jak bude všechno dělat jinak, nově a profesionálně. A do třetice, nic převratného nepřinesli ani znovu oživší lidovci.

Podpořte Reportér sdílením článku