Venezuela: Nádherná země nad propastí

14. října 2015

Roraima (2 810 metrů). Nejvyšší ze skupiny jihoamerických stolových hor zvaných tepui leží na pomezí Venezuely, Brazílie a Guyany.

foto Profimedia.cz

Dva a půl roku po smrti Huga Cháveze chybí základní potraviny, inflace ničí výdělky, města sužuje kriminalita. A odpůrci režimu končí za mřížemi častěji než za časů comandanteho. Místo k zářným socialistickým zítřkům směřuje země k násilí a chaosu.

Úřednice v důchodu María Ballesterosová se postaví do pozoru, zvedne paži a odhodlaně zatne pěst. „Tenhle pán zajistil všem Venezuelanům právo na důstojnou penzi. Musíme si ho vážit!“ pronáší s úctou před obří fotografií Huga Cháveze. Je na ní zachycen v promočené rudé košili, píše se září 2012, vrcholí prezidentská kandidatura a na mítinku se strhl tropický liják. Už tehdy měl výřečný socialista v podbřišku zhoubný nádor, jemuž o půl roku později podlehl. María to však považuje za spiknutí: „Můj známý žil s rakovinou deset let! Tak proč zrovna comandante zemřel tak brzo? Někomu se jeho smrt hodila a tak ji urychlil,“ říká přesvědčeně.

María nyní prochází kolem Chávezovy hrobky umístěné v umělém jezírku na nádvoří koloniální budovy Cuartel de la Montaña (česky Kasárna na hoře) a prsty přejíždí po tmavém mramoru, pod nímž spočívají ostatky milovaného vůdce. Vojáci v červených uniformách s huňatými čepicemi, kteří zde drží se spuštěnými šavlemi čestnou stráž, blahosklonně přihlížejí. Na podobné projevy sympatií se zesnulým autokratem jsou zvyklí, podle zdejší průvodkyně sem v průměru zavítá 400 lidí denně.

Od stanice metra Capitolio v centru Caracasu jezdí až k bráně kasáren bezplatná linka, aby venezuelský lid mohl za svým vůdcem libovolně chodit i po jeho smrti. María Ballesterosová sem přijela i se svým manželem a jeho kolegou z města Valencia, vzdáleného 120 kilometrů odtud. Právě ona je největší chávezovskou fanynkou v této skupině. „Podívej, jeho rukavice z dob, když chtěl být baseballovou hvězdou!“ vykřikuje, tahá mě od vitríny k vitríně a hned se zase rozplývá nad sádrovým modelem sladkosti zvané arañita, jejímž prodejem pomáhal malý Hugo rozpočtu své nemajetné rodiny v malé obci Sabaneta, utopené ve vnitrozemských savanách.

Jak přiškrtit demokracii

Další prohlídku chávezovských memorálií (šušťákovka v barvách venezuelské trikolóry, parašutistický baret, zbraně, výložky uniforem, rodinné fotografie, pravítko a pastelky) musíme přerušit, chystá se výměna stráží, která je zde obohacena o pětiminutové skandování hesel o muži, který „osvobodil svou republiku“. Chvalozpěvy ukončí hromadné zvolání, které je tady ostatně všudypřítomné: „Chávez vive, la patria sigue!“. Tedy „Chávez žije, vlast ho následuje!“.

Hrobka se nachází ve strategicky umístěných kasárnách, z nichž Chávez v roce 1992 řídil jako podplukovník svůj neúspěšný puč proti zkorumpované a neoblíbené vládě. Putoval za to na krátký čas do vězení, což z něj udělalo hrdinu. A právě této slávy využil při své první prezidentské kampani v roce 1998. K moci se tedy dostal legitimní cestou, pomocí volebního vítězství. ¨

Podpořte Reportér sdílením článku