Darem ze závěti proti rakovině

„Tak ve čtyři v mekáči,” odpověděla mi paní Mejstříková, když jsem jí požádala o schůzku. O několik hodin později už mi podávala ruku upravená, pestrobarevně oblečená, elegantní třiaosmdesátnice.

„Vlastnili jsme koloniál. Pamatuju si na rodinnou chalupu, kde mě tatínek učil práci rukama. Ani dnes se nebojím vzít do ruky vrtačku a v Mamma HELPu holkám vyměňuji na štaflích žárovky,” směje se.

I když má dlouhé růžově nalakované nehty a boty na vysoké platformě, dokážu si ji při téhle práci živě představit.

Bojovník nebo srab?

Vystudovala výtvarnou školu a od té doby pracovala jako aranžérka. Zdobila výlohy, oblékala modelky na přehlídky. Její vášní byly šaty, klobouky, rukavičky, střevíce. „Vždycky jsem byla parádnice, baví mě to,” říká.

První rána, se kterou se musela vypořádat, byla nehoda na motorce, při které přišla o nenarozené dítě. S přítelem se několik let pokoušeli o miminko znovu, už se jim to ale nepodařilo. „Po dětech jsem vyloženě netoužila, ale když mi lékař oznámil, že nikdy žádné mít nebudu, zlomilo mě to.”