Utopie z Terezína

O výběru politiků, jak si ho představovali vězni koncentračního tábora za druhé světové války.

Chcete politiky, kteří mají nadprůměrné IQ a doporučení desítky důvěryhodných osobností? Místo toho jsme svědky jejich morálního selhávání (primátor B., hejtman R.) nebo intelektuálního handicapu (zde budu raději taktní)…

Hned po válce vyšla kniha „Jak si terezínští heftlinkové představovali, že bude vypadat československé státní zřízení“. Jde o jakousi nezamýšlenou utopii založenou na úvahách vězňů koncentračního tábora v Terezíně. „Výběr nelze již prováděti náhodně, jako se to dálo dříve. Zhusta byli opomíjeni lidé vysokých vnitřních kvalit, kteří nebyli veřejnosti známí… neměli touhu zúčastniti se stranických licitací a konkurovati s lidmi nevybíravých prostředků. … Kandidáti budou nejprve vyzkoušeni nestranným a odborně kvalifikovaným ústavem a teprve z takto uznaných lidí bude dána voličstvu možnost, aby volilo.“

Například kandidáti do Senátu ČSR měli splňovat sedm podmínek: doporučení starosty obce a deseti spoluobčanů – podrobný životopis – osobní politický program – znalost dvou cizích jazyků – odborná a všeobecná zkouška vědomostí – test IQ na úrovni horních 5 % populace – lékařské vysvědčení internisty, resp. neurologa.

Takový postup jistě nemá smysl nařizovat zákonem, protože by jej poslanci „vylepšili“ nepřehlednou řadou dodatků a výjimek. Kdyby ale některou politickou stranu nápady terezínských vězňů inspirovaly, voliči to jistě ocení.

Získal by hejtman R. před volbami 2008 doporučení deseti ctihodných spoluobčanů? Možná ano – ale dnes už by všichni s ohledem na svou pověst a zkušenost s ním postupovali mnohem odpovědněji.