O škodlivosti justiciárů

Někdo by měl, asi Bůh, protože nikdo jiný si s českým právem už neporadí, vzít bič a celou tu justiční sféru vypráskat ze země. Ta nadržuje podvodníkům, darebákům a dalším ničemům. Oprava: asi ne celá, jen její jakási podivná část. Vyslechněte letitý příběh, který by každý z vás rozsoudil za pět minut.

Jistý Pán se ozve na inzerát, který nabízí 5 000 korun za vylepení reklamy na Pánově autě. Pán o tom podepíše smlouvu, doma vzápětí vyluští, že podepsal něco jiného: bude platit každý měsíc tisíc korun za to, že druhá strana dá na internet inzerát, že Pán by rád nabídl auto na výlep inzerce. To nechtěl, uvedli ho v omyl, chce smlouvu zrušit. Marně píše firmě. Ta jej odkazuje na nezrušitelnost smlouvy a sčítá penále, promile, prodlení. S pomocí těchto položek se z jednoho tisíce brzy dostane (podle smlouvy) na tři, pět, dvanáct tisíc. A smlouvu prodlouží o další rok, aniž by Pán chtěl. Smlouva sama je jen finta, jak zavázat Pána, aby pravidelně měsíčně až do smrti platil nějaké firmě něco, co nežádal. A to je ten bod, kdy i vy poznáte, že smlouva je podvodná, firma též, a další hauzírování se smlouvou zarazíte a firmu předáte pro masové organizování podvodů policii.

Ne tak soudy. Ty rozběhnou anabázi trvající léta. Pán u nich hledá pomoc s naivní představou, že věc je jednoduchá. Není. Pán je totiž současně žalovaný, že nechce platit, s ním u různých soudů stovky dalších oklamaných. Soudy dají některým za pravdu, jiné soudy dají za pravdu podvodníkovi. Rozsudky se u nás šijí podle různých střihů. V tom je nezávislost soudů – asi od zákona i rozumu. Pán měl zaplatit požadovaných pár tisíc korun dluhů, s úroky z prodlení a právními náklady, už to bylo přes dvacet.

Soud nedbal, že souběžně rozhodl Nejvyšší soud řešící podobné případy, že smlouvy takových společností obsahují neplatná ustanovení, například o nemožnosti vypovědět smlouvu nebo že v ní nabízejí jen pápěří. Ve čtvrtém roce sporu (čtyři roky už spotřebovaly soudy na svá jednání) podal Pán stížnost k Ústavnímu soudu. Ten konstatoval, že soudy porušily základní právo lidí na spravedlivý proces, že důkazy hodnotily formalisticky a selektivně. Upozornil na nesoulad právních závěrů se skutkovým zjištěním. Zdůraznil, že podobnými spory mezi firmami a klienty se v minulosti už zabýval a jeho závěry stále platí.

Pán si myslel, že je z toho venku, protože stanoviska Ústavního soudu jsou závazná. Omyl. Soud Pánovi přiřkl zaplatit soudní výlohy ve výši již třicet tisíc. Pán se odvolal k vyššímu soudu. Ten zatím nerozhodl. Jsme mezitím v sedmém roce příběhu, který nekončí.