Pohledem užaslého pilota

Už dávno patří k nejuznávanějším českým fotografům, ale těmito snímky čtenáře a diváky překvapí. Herbert Slavík si před pěti lety udělal pilotní průkaz a začal fotit Česko z výšky.

Spojil jsem příjemné s příjemným, usměje se Herbert Slavík, když popisuje, jak si před pěti lety splnil dětský sen, udělal pilotní zkoušky, stal se členem roudnického aviatického klubu a začal si svobodně létat nad českou krajinou. Létat — a fotit.

„Příjemné je i samotné pilotování,“ pokračuje, „protože tam nahoře se vždycky musím absolutně soustřeďovat na jedinou věc, což je relaxace. Pod sebou mám navíc nádherné pohledy, a když mě některý obzvlášť zaujme, předám řízení nějakému kolegovi, otevřu okýnko a začnu fotit.“

Takoví kolegové občas musí mít trpělivost a kroužit nad jediným místem, dokud není Herbert Slavík spokojený. „Když jsem si začal dělat licenci, jeden instruktor to odnesl angínou. Byl únor a já ho nutil letět nad Sněžku, protože mám rád Krkonoše, a než jsem měl dofoceno, nastydl.“ Obvykle fotí z hornoplošného letounu Cessna 172: „A tam se moc zatopit nedá…“

Od chvíle, kdy je sám pilotem, si konkrétní cíle nedává; letí pro radost a nechává se překvapit, co se pod ním zjeví. „Neřeknu nic originálního, ale pohled z letadla je jiný, krajina najednou vypadá pěkněji. Mě zajímají hlavně takové až abstraktní, geometrické, nové pohledy.“

Z Roudnice nad Labem byl od začátku zvyklý létat hlavně nad České středohoří a Krušné hory, tento kraj si okamžitě oblíbil. „Nikdy jsem severní Čechy moc neznal, ale jsou nesmírně fotogenické, a to třeba i díky hnědouhelným pánvím.“

Herbert Slavík je známý tím, že se snaží o výtvarně čisté a velmi estetické fotografie, stačí si vzpomenout na jeho snímky z mnoha olympijských her. Podobným stylem pracuje i ve vzduchu: „Z letadla se dá v krajině objevit spousta zajímavých tvarů, takže vznikají fotky, které někdy působí exoticky a jen málokdo by řekl, že to je Česká republika, nebo dokonce místa, která notoricky známe.“

Jak na následujících stranách vynikne, nejkrásnější obrazy vznikají brzy ráno nebo vpodvečer, kdy vypadá krajina mnohem plastičtěji než přes den. Není na tom nic zvláštního, každý fotograf s tímto efektem počítá. Jak ale říká Herbert Slavík: „Z letadla platí to pravidlo dvojnásob.“