Profil

Komunistická minulost mlátičky v Zemanově štábu

29 / 01 / 2018

Říká: Nestydím se za to, že jsem příznivcem Miloše Zemana. V sobotu pěstí napadl na recepci jeho volebního štábu novináře. Karel Slezák je člověk mnoha příběhů. Má pozoruhodný záznam v archivech StB, byl v KSČ a Lidových milicích, vlastní hudební agenturu, která organizuje koncerty.

Říká: Nestydím se za to, že jsem příznivcem Miloše Zemana. V sobotu pěstí napadl na recepci jeho volebního štábu novináře. Karel Slezák je člověk mnoha příběhů. Má pozoruhodný záznam v archivech StB, byl v KSČ a Lidových milicích, vlastní hudební agenturu, která organizuje koncerty.

Kladenský rodák Karel Slezák o sobě mimo jiné říká, že je novinář. To je pravda jen zčásti: třiasedmdesátiletý bývalý boxer, známý slavného Rosti Osičky, působí v Pražském zpravodaji, což jsou noviny pro Prahu a střední Čechy (kvůli pěstnímu útoku v Zemanově štábu už Syndikát novinářů navrhl jeho vyloučení).

Slezák je rovněž podnikatelem, jehož současný byznys by se neobešel bez pomoci státních institucí. A má též bohatou předlistopadovou minulost.

„Ano, jsem příznivec Miloše Zemana. Já se za to nestydím,“ řekl mi v rozhovoru (celý si jej můžete přečíst na konci článku).

Slezákovo jméno se také objevuje v archivech bývalé Státní bezpečnosti, která jej v roce 1985 prověřovala pro podezřelé kontakty, které měl coby pracovník ministerstva financí se zaměstnancem kanadského velvyslanectví v Praze – prvním tajemníkem Howardem Ballochem.

Telefonický rozhovor mezi oběma pány zachytila StB 8. listopadu 1984. Howard byl totiž objektem jejího zájmu v akci s názvem Vladan. Špehovala ho, protože na něj chtěla získat kompromitující materiál. „Slezák si v rozhovoru s Ballochem tykal a bylo zřejmé, že oba znají navzájem i své manželky,“ uvedl důstojník StB Richard Kaluscha v dochovaném záznamu.

Slezáka proto prověřoval 4. odbor II. správy StB. Zjistil, že na 14. listopadu 1984 si Slezák a Howard Balloch domluvili schůzku v pražské restauraci U Ševce Matouše. Od té doby se sešli minimálně pětkrát. Jednou i doma u Ballocha.

„Z těchto kontaktů zpracoval Slezák jen jeden záznam, a to 31. ledna 1985, kdy se společně s Ladislavem Benešem z FMF (federálního ministerstva financí – pozn. red.) setkali s Ballochem,“ napsal do záznamu důstojník StB Richard Kaluscha. Ten 27. května 1985 navrhl, že provede se Slezákem „zpravodajský pohovor“, aby zjistili, proč se s kanadským diplomatem schází.

StB měla totiž vážné podezření, že diplomat Howard Balloch je ve skutečnosti pracovníkem kanadské tajné služby. „Balloch byl důvodně podezřelý, že je příslušníkem speciálních služeb protivníka“, stojí v archivních dokumentech po bývalé StB.

 

Byt po emigrantovi

Karel Slezák pochází ze živnostenské rodiny, po absolvování střední školy působil jako tavič oceli v Poldi Kladno. V letech 1967 – 1971 studoval Vysokou školu finanční v Praze. Poté byl zaměstnán na federálním ministerstvu financí – nejdříve jako referent a od roku 1980 jako pracovník sekretariátu ministra a dokonce jako poradce ministra. Od roku 1974 byl osobou určenou ke styku se státním tajemstvím. 

V roce 1973 vstoupil do KSČ, byl také členem Svazu československo-sovětského přátelství a Lidových milicí. „V místě svého bydliště je Slezák předsedou občanského výboru a od roku 1982 se u něho projevila zvýšená veřejná aktivita, což lze odůvodnit tím, že za podpory funkcionářů KSČ získal větší byt po rodině Štefkových,“ uvedl do svého záznamu důstojník StB Kaluscha. Šlo o byt v Pštrosově ulici, který původně patřil jistému Petru Štefkovi, který po roce 1969 emigroval do Austrálie. Po smrti jeho rodičů se byt uvolnil.

Slezákova manželka Emilie byla zaměstnána v umělecké agentuře Pragokoncert jako baletka a často vyjížděla na turné do zahraničí. Slezák ji tam párkrát navštívil. „Při mých cestách v cizině jsem nepřišel do styku se speciálními službami ani s policií,“ uvedl a dal najevo, že je ochoten kdykoli StB pomoct. „Slezák závěrem uvedl, že je ochoten pomoci československé bezpečnosti,“ napsal důstojník tajné policie  Kaluscha 3. června 1985.

Pozoruhodné a neobvyklé bylo, že StB nakonec Slezáka nechala být. Jeho styky s kanadským diplomatem byly přitom velmi přátelské. Ve spise je uvedeno, že 27. října 1987 souhlasilo vedení II. správy StB s ukončením Slezákovy prověrky – bez jakéhokoli postihu či návrhu na další sledování.

Podle badatele a znalce archivů Radka Schovánka je takový postup podezřelý: „Svazky Státní bezpečnosti byly vedeny podle přesných směrnic a kontrolovány vedoucími jednotlivých referentů. Je vždy velmi zarážející, pokud se objeví dokumenty, které neodpovídají předepsaným směrnicím. V několika případech se podařilo zjistit, že k tomu došlo na základě zásahu KGB, ve skutečnosti totiž Státní bezpečnost narazila na ´jejich´ člověka. Většinou takový případ nechali několik let ležet a v tichu odeslali do archivu.“

Podivné tedy bylo, že Slezák měl prověrku „na státní tajemství“ a přitom nenahlásil kontakt se západním diplomatem. A nebyl za to potrestán. „V rámci dokumentů svazků a evidencí StB je vždycky nesmírně zajímavé, pokud došlo k porušení platných předpisů a směrnic a nenásledovalo žádné vyšetřování ani postih dotyčného,“ dodává Schovánek.

Podezřelý je v této souvislosti i další detail, který je ve spise zachycený. „V roce 1982 převzal na OVP (oddělení víz a pasů - pozn. red.) Praha 1 Slezákovu výjezdní doložku příslušník SNB, který do rubriky převzetí napsal číslo svého služebního průkazu a nečitelný podpis. Lustrací na FMV bylo zjištěno, že toto číslo služebního průkazu neexistuje,“ stojí v archivních dokumentech po bývalé StB.

Navíc měl tehdy Slezák velké zastání u svých nadřízených. „V roce 1984 intervenoval při cestě Slezáka do Švýcarska za povolení cesty tehdejší ministr financí,“ uvedl důstojník Kaluscha.

 

Na vysoké úrovni

V obchodním rejstříku figuruje Karel Slezák jako jednatel a spolumajitel Sinton Praha, s. r. o.. Předmět činnosti: revizní a účetní služby, firemní propagace, zařizování objektů pro veřejná stravování a obchodních prostor, zastupování zahraničních firem v ČSFR, činnost organizačních a ekonomických poradců, agenturní činnost v oblasti kultury, hostinská činnost. V obchodním rejstříku jsou uloženy od roku 1991 jen dvě listiny. Z jedné vyplývá, že v roce 2007 vykazovala firma výkon okolo dvou milionů korun.

Na webových stránkách Slezákova agentura Sinton uvádí, že pořádá koncerty klasické hudby „na vysoké umělecké úrovni“. Dále se tu píše: „Koncerty se konají na prestižních místech Prahy, jako jsou například Pražský hrad, Rudolfinum, Klementinum a kostely na Starém Městě. Pořádáme také koncerty k významným událostem, jako bylo výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu, summit NATO, návštěva královny Alžběty II., dánského prince Henrika II. atd..“

Jednou z hlavních hvězd těchto vystoupení bývá Barbara Slezáková, což je Slezákova dcera. Absolvovala pražskou HAMU, od roku 2001 hostuje ve Státní opeře, koncertuje jako sólistka Opery Ars Magna. V její prezentaci se dočteme: „Pěvkyně se úspěšně představila na Galakoncertu pro Jeho Královskou Výsost dánského prince Henrika. V roce 2002 vystoupila s vrcholným operním repertoárem na významném Koncertu pro královnu, věnovanému 50. výročí korunovace britské královny Alžběty II. Za účinkování v rámci zahraničních reprezentačních koncertů české hudby získala Evropskou cenu Gustava Mahlera.“

Slezákova firma využívá ke svým koncertům historické budovy, které jsou v převážné míře majetkem státu – například Zrcadlovou kapli Klementina. Loni v září se zde uskutečnilo vystoupení, jehož oficiálním partnerem bylo ministerstvo kultury a Národní knihovna ČR. Konalo se zde i devět vánočních koncertů, za které firma Sinton zaplatila nájem 90 tisíc korun bez DPH. Do Zrcadlového sálu se přitom vejde 200 křesel, jeden lístek stojí 600 až 800 korun. Na jednom koncertu tak lze vydělat až 160 tisíc korun, za devět koncertů je to 1 440 000 korun.

 

Čínská stopa

Nakonec ještě jedna zajímavost. Někdejší pracovník kanadské ambasády a Slezákův dobrý známý Howard Balloch se po svém návratu do země dočkal raketové kariéry a stal se mimořádným a zplnomocněným velvyslancem v Čínské lidové republice, Mongolsku a Korejské lidově demokratické republice. Po svém odchodu do důchodu v roce 2001 založil společnost Balloch Group, což je pobočka investičního poradenství a obchodního bankovnictví v Pekingu.

 

 

S KGB jsem v kontaktu nebyl
Rozhovor s Karlem Slezákem
 
Syndikát novinář navrhl jeho vyloučení. Ale moc ho to netrápí, mluvil jsem s ním pár hodin poté. Bitku s novinářem, do které se pustil v sobotu na oslavě znovuzvolení Miloše Zemana, považuje Karel Slezák za neškodnou šarvátku.
 

Co říkáte na návrh svého vyloučení ze Syndikátu novinářů?

Mrzí mě to. Ale přečkám to. Byl jsem členem Syndikátu třicet let. Ale nedá se nic dělat. Dal jsem jim tam dnes vysvětlení a omluvu. Bohužel, ti lidé to berou jinak.

 

A vy se tedy za to, co se v sobotu stalo, omlouváte?

No, tak dobrý, omlouvám se za to, abych prokázal dobrou vůli. Ale upřímně řečeno: jen formálně.

 

Ještě pár věcí k vaši minulosti. Vy jste bývalý boxer. Znáte se třeba s legendou Rostislavem Osičkou.

Ano. To je můj kamarád, kterého si vážím. Já jsem totiž krátce po revoluci byl v úzkém kruhu ochrany, když tu byl v dubnu 1990 svatý otec Jan Pavel II. S Rosťou Osičkou jsem tam byl v úzké pretoriánské gardě. Spoluorganizoval to náš bývalý spolužák inženýr Karel Havlík, ten byl tehdy ve vládě národního porozumění (ministrem bez portfeje za Československou stranu lidovou – pozn. red.).

 

Vy jste byl také poradcem na ministerstvu financí? Ve které době to bylo a do kdy?

Byl jsem poradcem asi čtyř ministrů. Taky jsem byl chvíli tiskovým tajemníkem. To všechno bylo na federálním ministerstvu financí. Bylo to ještě před rokem 1989. Pak jsem odešel na svou žádost. Ale pamatuji si, že těsně před odchodem jsem ještě řídil Václavu Klausovi (ministru financí od 10. prosince 1989) první tiskovou konferenci.

 

A pak jste šel kam?

Pak jsem šel podnikat. Mám hudební agenturu, kterou dvacet let provozuji. Myslím, že celkem úspěšně.

 

Pamatujete si, jak vás prověřovala Státní bezpečnost?

Pamatuji. Byl jsem asi čtyřikrát vyslýchaný. Byl jsem asi i odposlouchávaný.

 

Ze spisu vím, že jste měl kontakty s kanadským diplomatem.

Ano. Ale už si nepamatuji na jeho jméno. Chodili jsme spolu i na hokej… Ale to odposlouchávání jsem bral jako samozřejmost.

 

Ale odborníky na bezpečnostní zaráží, že vás za ty nenahlášené kontakty s diplomatem StB nepotrestala.

Víte, já jsem byl poradcem ministra Leopolda Léra. To byl ohromný člověk. No, ale k té StB – taky jsem zažil nějaké provokace. Asi mě chtěli získat, to je pravda.

 

Ono to dnes třeba pro badatele může vypadat jinak – že jste byl důležitý pro jiné zpravodajské složky východního bloku. Proto vás domácí StB nechala být.

To nevím. To potvrdit nemůžu.

 

A promiňte: teď se zeptám natvrdo: S KGB jste kontakty neměl?

S KGB jsem neměl vůbec žádné kontakty.

 

Jste příznivec prezidenta Zemana?

Ano, jsem příznivec Miloše Zemana. Já se za to nestydím.

 

 

Podrobnosti o konfliktu Karla Slezáka s novinářem při oslavě vítězství Miloše Zemana si můžete přečíst například zde.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat