Údolí Pankisi: Wahhábismus je cool

Rozpadající se dům ve vesnici Birkiani hluboko v údolí Pankisi se za poslední roky proměnil v mediální atrakci. Žije v něm totiž Teimuraz Batirašvili, otec Abu Omara Al-Šišáního, ministra války Islámského státu, který byl loni zabit po americkém leteckém úderu u Mosulu.

Klepeme na branku. Z domu vychází starší muž a zve nás dovnitř. Ptá se, odkud jsme, a hned začne vyprávět, jak sloužil jako voják v Brně a v Bratislavě. „Čeští hokejisté bývali nejlepší. Jedině oni dokázali porazit sovětskou sbornou!“ říká, načež nás zve ke stolu a nalévá domácí čaču – vinnou pálenku. On sám si nedá, prý má špatné srdce. Když si povídáme o místní mládeži, Teimuraz přechází sem tam a zapaluje si jednu cigaretu za druhou. Je ortodoxní křesťan – jeden z mála, kteří v údolí zbyli.

Údolí Pankisi leží asi dvě hodiny cesty autem z gruzínského hlavního města Tbilisi. Přes pohoří Velký Kavkaz je to odsud skrz hluboké lesy a několik hřebenů asi šedesát kilometrů do Čečenska – pěšky, protože silnici byste tu hledali marně. Údolí obývají převážně Kistové, muslimští potomci Čečenců, kteří sem přišli před více než dvěma sty lety. Člen rady starších jménem Khaso říká: „Kistové se nechtějí míchat s Gruzínci, údolí nám začíná být těsné.“ Celkově tady žije asi 10 tisíc lidí.

Temné časy s Al-Káidou

Většina Kistů se do údolí Pankisi dostala, když se v kavkazských horách skrývali před vojsky carského Ruska, která v 19. století dobývala čečenská území. Žili tu společně s Osetinci a dalšími gruzínskými národy. Po rozpadu Sovětského svazu přišly čečenské války.

Po začátku druhé čečenské války v roce 1999 se národnostní situace v údolí začala komplikovat. V průběhu několika let sem totiž přes hory z Čečenska přišlo asi osm tisíc uprchlíků, mezi nimi i radikální wahhábisté a bojovníci, kteří odsud podnikali útoky v Rusku. I teenager Abu Omar podle jeho otce v horách pomáhal čečenským rebelům.