Kauza

Složky na profesory

09 / 03 / 2017

Jeden profesor hovoří o praktikách tajné komunistické policie, jiný říká, že se v trezoru na rektorátu ČVUT schovávají „kompromitující materiály“. Jedna z nejznámějších českých univerzit zaplatila za prověření dvanácti funkcionářů školy, v dokumentech se objevily i informace o jejich rodinných příslušnících. Na rektora Konvalinku se snáší tvrdá kritika, děkan elektrotechnické fakulty podal žalobu.

Jeden profesor hovoří o praktikách tajné komunistické policie, jiný říká, že se v trezoru na rektorátu ČVUT schovávají „kompromitující materiály“. Jedna z nejznámějších českých univerzit zaplatila za prověření dvanácti funkcionářů školy, v dokumentech se objevily i informace o jejich rodinných příslušnících. Na rektora Konvalinku se snáší tvrdá kritika, děkan elektrotechnické fakulty podal žalobu.

Na začátku nebylo nic, jen pár vět v magazínu.

Kalendář ukazoval konec října 2016 a na veřejném zasedání akademického senátu ČVUT se probírala (ne)existence personálních prověrek, které si (ne)objednalo vedení univerzity v čele s rektorem Petrem Konvalinkou. O něco dříve, na začátku měsíce, se o prověrkách vybraných zaměstnanců univerzity, jejich rodinných příslušníků a případných finančních vazeb na školu poprvé zmínil magazín Reportér, když mapoval fungování dotačního šíbra Miroslava Elfmarka v roli poradce rektora. Elfmark, bývalý policista, začal na škole pracovat ve stejné době, jako vznikly prověrky.

„Ptám se, jestli máš, Petře, sesbíraná data, a to z jakýchkoliv důvodů, na vysoké představitele ČVUT,“ odbrzdil diskusi s rektorem na zmíněném zasedání profesor Igor Jex, děkan jaderné fakulty.

Rektor Petr Konvalinka odpověděl: „Já jsem žádná personální ani jiná data na vybrané představitele univerzity nesbíral. Nemám žádné takové záznamy, já nejsem zpravodajský důstojník. Celý život jsem se choval čestně a mravně a nevím, proč bych si takové záznamy na kohokoliv měl pořizovat. Takto já nejednám.“

V prostředí univerzity, kde se mnoho lidí zná od dob studentských a zůstává aktivní celý život, je to přirozeně výbušné téma. Otázka se tedy brzy vrátila jako bumerang.  „Pane rektore, chtěl bych od tebe slyšet, skutečně si ČVUT neudělalo nějaké personální audity na své pracovníky?“ ptal se o několik minut později bývalý děkan fakulty strojní a senátor František Hrdlička.

A dostal poněkud jinou odpověď: „Personální audity nikoliv. My jsme objednali několik měsíců po mém nástupu (v červenci 2014 – pozn. red.) u Ernst & Young analýzu toho, které firmy v největším objemu fakturují ČVUT a zda v těchto firmách nepůsobí vedoucí pracovníci ČVUT. Nikoliv tedy personální audit, ale zda někdo není v konfliktu zájmů s největšími objemy fakturací.“

Následně se rozběhla akademická diskuse o tom, co to bylo za analýzu, proč dva roky leží v rektorově trezoru a proč o výsledku nikdo z prověřovaných neví.

„Já jsem se ptal, zda byla sbírána data. Najednou se po dvaceti minutách dopracujeme k tomu, že to je samozřejmé a proč se tomu děkani diví,“ rozčílil se již citovaný děkan Jex. „Já jsem prostý člověk z lidu, který tomuhle prostě nerozumí,“ dodal profesor teoretické fyziky.

O něco později už bylo jasněji. Slovo dostal bývalý kvestor Tomáš Pelikán. Na to, že nějaká prověrka proběhla, narazil náhodou. Jako nově jmenovaný správce financí ČVUT probíral audit kolejí a menz a narazil na fakturu za 300 tisíc za jiný audit od stejné společnosti. „K tomu nebyly k dispozici téměř žádné dokumenty. Oficiálně jsem si je vyžádal od Ernst & Young. Ve svém pracovním mailu mám k dispozici kompletní zadávací dokumentaci k této zakázce,“ sdělil a předseda senátu mu vzápětí odebral slovo s tím, že to k projednávanému bodu nepatří.

Až po hlasování senátu o otázce „necháme ho to dokončit, nebo mu vezmeme slovo“, kdy bylo pětadvacet z dvaačtyřiceti senátorů pro, vhodil bývalý kvestor – obrazně řečeno – mezi přítomné odjištěný granát. „Do pracovního mailu mi poslali kompletní smlouvu včetně zprávy. A z té zprávy jasně vyplývá, že dvanáct osob bylo vybráno ze strany ČVUT. Já jsem předpokládal, že těch dvanáct vybraných osob o tom ví. Takže mám otázku, víte to?“

Z dění v následujících minutách, dnech a měsících je zřejmé, že to oněch dvanáct vybraných osob z vedení ČVUT nevědělo.

 

 

Toho okleští, toho kasíruje

Ještě na říjnovém zasedání se silně ozval děkan elektrotechnické fakulty Pavel Ripka, jemuž současný kvestor potvrdil, že na seznamu byl. Uvedl, že chce materiály na sebe vidět a zveřejnit je. „Jsem si jistý, že jsem nic nezákonného ani nemravného neudělal,“ řekl. „Schovávání kompromitujících materiálů v trezoru, za které se zaplatilo 300 tisíc korun, mi přijde neuvěřitelné. Pokud byla zjištěna nějaká pochybení, tak měly být vykonány kroky k nápravě. Pokud tam nic nebylo, měli být ti lidé informováni,“ dodal Ripka, profesor a děkan jedné z velkých fakult ČVUT, který je dlouhodobě hlasitým odpůrcem rektora.

Petr Konvalinka na to reagoval, že k žádnému nálezu nedošlo a žádné kompromitující údaje tam nejsou. „Nechci, aby se k tomu dostávali běžní lidé, kteří s tím nic nemají. Je to záležitost vedení,“ uvedl rektor k námitce, proč materiál uložil do sejfu. 

O dva týdny později na výzvu akademických senátorů rektor uvedl, že s nabídkou prověrky střetu zájmů vedoucích pracovníků univerzity přišla sama společnost Ernst & Young v polovině roku 2014. A na její doporučení „byl vytipován možný seznam pracovníků a firem, se kterými ČVUT nejčastěji obchoduje“. Souhlas prověřovaných prý nepotřeboval a střet zájmů se nezjistil.

Na následujícím zasedání senátu přežil rektor ČVUT hlasování o návrhu na své odvolání. Pro hlasovalo dvacet senátorů, stejný počet byl proti; k sesazení bylo potřeba sedmadvacet hlasů. Utajovaná prověrka představovala jednu z věcí, jež rektorovi přitěžovaly. Další bylo angažování v úvodu zmíněného dotačního šíbra Miroslava Elfmarka za poradce. Podle Lidových novin se tak stalo v červenci 2014: bývalý policista, podnikatel a vysoký úředník ministerstva průmyslu přes dotace byl – právě v době svého angažmá na ČVUT – nejprve v první instanci a poté i pravomocně odsouzen za daňový podvod. Rektor s ním poté loni v říjnu spolupráci ukončil a za jeho příchod a působení se omluvil. 

Dva nyní již bývalí manažeři ČVUT – šéfka kolejí a menz a citovaný kvestor Pelikán – s Elfmarkem spolupracovat nechtěli a byli rektorem sesazeni. Rektor ovšem odmítá, že právě to bylo důvodem jejich odchodu; prý šlo o nespokojenost s jejich prací. 

Na tajně pořízených záznamech, o kterých loni Reportér psal, Miroslav Elfmark do detailu líčí, jak chce mít školu s rektorem „pod kontrolou“, koho „okleští“, kdo „kasíruje“ a koho ještě potřebuje v rámci školy „upíchnout“. Miroslav Elfmark se k jejich obsahu již dříve odmítl vyjádřit.

Shodou okolností mluví Elfmark na záznamech o několika lidech, kteří byli na seznamu dvanácti prověřovaných. Nejčastěji zmiňuje ředitele Výpočetního a informační centra ČVUT Marka Kaliku. „My jsme chtěli rozbít i toho Kaliku postupně, prostě víme, jak to dělá, víme ty projekty IT, víme to, ale nemůžeme dělat všechno najednou. Nemůžeme vyměnit toho, toho, toho… Mysleli jsme si, že když to obkroužíme a budeme mít tady ty lidi, že je budeme dělat takovým nonšalantním způsobem, prostě s nimi budeme hrát,“ uvádí na záznamu Miroslav Elfmark. V jiné části mluví o výdajích na IT, které si nechal vytáhnout z účetnictví školy, nebo o výběrových řízeních. 

Marek Kalika k tomu řekl, že řadu věcí zná jen z doslechu a k těm se vyjadřovat nebude. Elfmarkův pokus doporučit mu, kdo má kde a jak pracovat, odmítl. K prověrce říká, že na ni má velmi vyhraněný názor, který si s „autory vyřídil“, ale nechce se k tomu veřejně vyjadřovat. „Já naprosto souhlasím s tím, když člověk nově nastoupí do funkce, potřebuje podobné věci zjistit. Ale je bez debat, že přijdu k podřízenému a řeknu mu, podívej, nevím, jak to tady chodí, potřebuji si zajistit nezávislé informace. To je můj názor.“

Nejemotivněji se veřejně vyjádřil František Hrdlička. V době prověrky již byl senátorem ČVUT, na prověrkovém seznamu je uveden jako profesor na fakultě strojní. „Já bych možná nebyl tak agresivní, ale je to přesně padesát let,“ uvedl na posledním zasedání senátu loni před Vánoci. „Před padesáti lety jsem byl předsedou studentské akademické rady na strojní fakultě. Protože jsem byl první student ve vědecké radě, tehdy jediném samosprávném orgánu, který fakulty měly, potřebovali mě představitelé fakulty nějak srovnat. Nasadili na mě státní tajnou bezpečnost. Mám s tím bohatou zkušenost. StB dělala v podstatě to samé co ti auditoři. S jedinou malou výjimkou. Oni mně to tehdy řekli.“ Od rektora původně očekával omluvu – ta však nepřišla. „Já od toho pána už nic nechci,“ řekl. „Když jsme hlasovali o jeho odvolání, přišel za mnou a já si myslel, že se přišel omluvit. Ne, jen chtěl, abych hlasoval pro něj,“ dodal.

 

Manželky a bydliště

Nakonec mohli všichni lidé uvedení na seznamu přijít k rektorovi a nahlédnout do části, která se jich týká.  Podmínkou ovšem bylo podepsat mlčenlivost o všem, co o sobě uvidí: podle rektora Konvalinky je to ve smluvních podmínkách a auditoři širší zveřejnění nepovolili. Tříčlenné vedení senátu loni dostalo k nahlédnutí finální zprávu, kde se popisuje, jak prověrka vznikala a obecnější závěry.

„Kontrola střetu zájmů byla provedena jen z veřejných zdrojů. Z obchodního, živnostenského rejstříku, katastru nemovitostí. Z žádného jiného zdroje nebyly informace získávány,“ tvrdil loni rektor na posledním zasedání senátu. „ČVUT neposkytlo žádné jiné údaje než jméno, příjmení a pracovní pozici,“ řekl a dodal, že s podmínkami mlčenlivosti nesouhlasili, a do prověrky tedy nenahlédli tři pracovníci.

Podle informací Reportéra je však prověrka střetu zájmů vybraných zaměstnanců ČVUT postavena opačně, než by se z veřejných prohlášení mohlo zdát. Nezdá se, že by školu inspirovala Ernst & Young, jak tvrdil rektor Konvalinka; logicky je zákazníkem škola – ta si zadala prověření vybraných zaměstnanců a podle smlouvy dodala „dostupné osobní údaje“. ČVUT, konkrétně tehdejší (a opět současný) kvestor Jan Gazda předal i seznam dodavatelů, fakturované částky a stavy pohledávek vybraných fakult a částí ČVUT.  

Ve výstupech prověrky se objevili i rodinní příslušníci; ve zprávě jsou i zmínky o manželkách, současném a bývalém bydlišti. Není zcela jisté, zda mohly být všechny tyto informace získány výhradně z „veřejných zdrojů“, o čemž ubezpečoval rektor. Veřejnými zdroji byly běžné veřejné rejstříky, sociální sítě, podle zadání byl možný po poradě s ČVUT rozhovor se zaměstnanci nebo třetími osobami. 

 

Celé je to útok

Děkan elektrotechnické fakulty Pavel Ripka podepsat mlčenlivost odmítl a koncem ledna podal žalobu na ochranu osobnosti na školu, rektora a společnost Ernst & Young Audit, která prověrku vypracovala. O žalobě informovaly Lidové noviny. 

Děkan chce získat kopii zprávy o sobě a tu zveřejnit. Škola i auditor to odmítli. „Mně jde o podstatu. Můj pocit je, že se mělo dát vědět těm dotčeným lidem, a ne to držet dva roky pod pokličkou,“ říká děkan Ripka. „Jsem přesvědčen, že smyslem bylo shromažďování citlivých údajů pro případné použití. Prověrkou to začalo, pokračovalo to předsedou akademického senátu, na kterého něco hledali dodatečně,“ dodává.

Naráží tím na formální žádost o poskytnutí informací, která tehdejšímu předsedovi akademického senátu Vladimíru Haaszovi dorazila krátce před zasedáním loni v září (na něm se poprvé veřejně probíraly nahrávky bývalého poradce Elfmarka a vyhazovy vedoucích manažerů). Žádost o informace přišla nejdříve doporučeně s dodejkou a den před zasedáním ji naskenovanou v kopii dostali všichni senátoři e-mailem. Žádost dorazila z adresy právníka, přesto jí chyběly základní zákonné náležitosti. Dotazy směřovaly na vztahy ČVUT a společnosti, v které Haasz figuruje. Shodou okolností o stejné společnosti a členech jeho rodiny mluvil již dříve na záznamech Miroslav Elfmark. „O účelu či smyslu zmíněné žádosti nehodlám spekulovat,“ uvedl na dotaz bývalý předseda senátu Vladimír Haasz.

Rektor Petr Konvalinka k žalobě uvedl, že analýzu střetu zájmů zadala škola renomované společnosti. „Nejedná se o tajnou prověrku ani o sbírání kompromitujících materiálů, jak analýzu nazývá děkan Ripka,“ odpověděl na otázku Reportéra a znovu zopakoval: „K analýze byly použity pouze veřejně dostupné zdroje.“

Mluvčí ČVUT Andrea Vondráková uvedla, že podání žaloby děkanem je „nepochybně krokem k oslabení pozice rektora a prosazení ambicí profesora Ripky, který proti rektorovi vystupuje systematicky. Po věcné stránce je tento spor zcela bezobsažný. Žaloba vychází ze zcela chybných předpokladů o obsahu zprávy a o rozsahu zkoumaných skutečností. Přestože byl děkan Ripka několikrát vyzván, aby se s obsahem zprávy seznámil, neučinil tak.“ Podle ní byl seznam dvanácti lidí konečný.

Tomáš Kafka, který řídí oddělení investigativních služeb a řešení sporů české Ernst & Young a měl prověrku na starosti, uvedl, že společnost žalobu ke konci února ještě neobdržela a nemůže se k ní vyjádřit. Potvrdil jen, že ČVUT je pověřila prověřením „obchodních aktivit dvanácti vybraných zaměstnanců ČVUT a identifikováním možných střetů zájmů a návrhem koncepce systému prevence střetu zájmů“. Již dříve uvedl, že informovat prověřované nemuseli, jsou vázáni mlčenlivostí vůči škole a postupují v souladu s nejlepší praxí v oboru.

Advokát Pavel Uhl, který děkana Ripku zastupuje, snesl do žaloby řadu argumentů, proč si myslí, že takto provedená prověrka byla za hranicí zákonů. Podle něj bude mít kauza širší přesah. „Jeví se mi jako klíčová pro určitý druh byznysu, pro ochranu práv zaměstnanců a soukromí všech lidí,“ řekl.

Když Reportér zjišťoval okolnosti vzniku prověrky, narazil ještě na jednu „složku“. Bývalý kvestor Pelikán uvedl, že při hledání účetních podkladů, co si škola za tři sta tisíc objednala, narazil v šanonech na něco jiného. „Nebylo to součástí objednávky prověrky těch dvanácti lidí. Ale vypadalo to jako úplně stejná diagramová část. Jenomže tento diagram se týkal rektora Konvalinky, který na seznamu není,“ uzavírá Tomáš Pelikán. Jak a proč vznikl, netuší.

58be9e489c40de2020255097 MEDIA_ITEM image
Dvanáct lidí z ČVUT, které v roce 2014 nechal rektor prověřit kvůli možnému střetu zájmů.

Článek vznikl s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Galerie (4) Diskuze Sdílet

Autor také napsal