Kdy hlídat Babiše, Sobotku a spol.? Teď

Je odvoleno, sečteno, hotovo. Teď ještě rozdělit křesla na větších i menších radnicích a pro jistotu brzy strhnout plakáty – aby se zapomnělo na všechna ta hesla, ať už zavazující, nebo jenom směšná.

Končí téměř dvouletá volební etapa, nebo přesněji řečeno období boje o moc. Byla to doba lákání voličů a jejich hlasů, která má své specifické rysy. Například, že se spousta věcí neříká, spousta záměrů neprozrazuje, a že se naopak říkají a prosazují věci, které jejich zastánci vlastně ani moc prosadit nechtějí, ale které mohou být užitečné pro získávání hlasů.

Moc je vybojována a rozdělena. Ti, kteří ji ztratili, musí čekat. A ti, kteří moc získali, ji mohou začít používat. Další dva roky nejsou žádné volby v plánu, teprve pak přijdou krajské (a senátní) – a dokonce až za tři roky mají být příští volby do Sněmovny. Teď už se politici nemusí tolik zabývat tím, co řeknou jednotlivým krokům a rozhodnutím voliči, protože ti mají, jak známo, krátkou paměť, a to, co jim dnes přijde nesnesitelné a protivné, během příštích dvou let buď odpustí, nebo zapomenou, popřípadě obojí.

Politici, kteří jsou u moci, tedy skutečně dostávají onen pověstný klid na práci.

A právě taková období zdánlivého politického klidu mohou být nebezpečná. Lidé už jsou politikou po opakovaných kampaních přesyceni. Občané, kteří přišli k volbám, mají pocit, že toho udělali vlastně dost, aby „to bylo tak nějak lepší“. A těm, kteří nepřišli, je to stejně povětšinou jedno.