Reportáž

Mosul: Vyrabovaná kolébka civilizace

18 / 05 / 2017

V sutinách se občas objeví úlomek kamenného křídla či opracované plochy, popsané klínopisem. Tisíce let staré sochy byly nejdříve zničeny kladivy a palicemi, zkázu dokonala výbušnina, která je rozmetala. Mosulské muzeum – se všemi jeho památkami a skvosty – je obrácené v prach. Mohla jsem se o tom přesvědčit na vlastní oči.

V sutinách se občas objeví úlomek kamenného křídla či opracované plochy, popsané klínopisem. Tisíce let staré sochy byly nejdříve zničeny kladivy a palicemi, zkázu dokonala výbušnina, která je rozmetala. Mosulské muzeum – se všemi jeho památkami a skvosty – je obrácené v prach. Mohla jsem se o tom přesvědčit na vlastní oči.

Vydali jsme se do západního Mosulu v doprovodu několika mužů z ERD – Jednotky rychlého nasazení irácké armády. Ta už od podzimu 2016 postupně dobývá město a doufá, že se do konce května celé vrátí zpět do rukou vlády. Dva a půl roku nadvlády Islámského státu zanechalo nesmazatelné stopy i na tváři samotného města. 

 

Dědictví v troskách

Severoirácký Mosul leží v jedné z nejdéle obývaných oblastí světa, které se někdy říká „kolébka civilizace“. Zdejší stovky i tisíce let staré kultury tady po sobě zanechaly stopy, o nichž se věřilo, že jsou nesmazatelné. 

Islámský stát dobyl Mosul v červnu 2014, o dva měsíce později ovládl i oblast na východ od města – Ninivské pláně. Už v červenci začali islamisté s ničením historických míst. Byly mezi nimi například hrobky proroků Daniela a Jonáše či svatyně Imáma Awn ad-Dína, která přežila i řádění Mongolů. Následovala další místa. Destrukce probíhaly pomocí buldozerů, mnohé památky tak byly srovnány se zemí. 

Historii nefalšovaného orientálního města nezasaženého turistickým průmyslem dnes pustoší válečná fronta. Ta se postupně posouvá k uličkám historického centra, kde se pravděpodobně brzy odehraje poslední fáze dobývání Mosulu.

Zkáza však paradoxně přinesla i jednu archeologickou zajímavost. Po zničení hrobky proroka Jonáše začali radikálové na tomto místě kopat tunely, které odkryly základy starověkého paláce a nádherné asyrské reliéfy. Na důkladné prozkoumání tento nezamýšlený „objev“ teprve čeká, zatím je vidět jen několik hlubokých studní, polosesuté místnosti se sloupy, keramika, kosti a již zmíněné alabastrové reliéfy. 

 

Zpeněžená historie

Video, na kterém je vidět ničení asyrských a akkadských památek, zveřejnil Islámský stát 26. února 2015. V komentáři tyto artefakty označuje za falešné bohy a idoly. Podstatnou část soch tvořily sádrové kopie (oblaka prachu při jejich rozbíjení islamisté využívali pro zvýšení dojmu), za oběť řádění však padlo i několik originálů. 

K ničení docházelo rovněž ve zbývajících muzejních místnostech. Svazky z knihovny byly naházeny na hromadu a zapáleny – ve vrstvě popela jsou dodnes patrné jejich stránky, které se při dotyku rozsypou na jemný šedý prach. Část starých rukopisů byly naštěstí zachráněna, transport z dobývaného Mosulu probíhal v utajení. 

Většina nejvzácnějších exponátů opustila v krabicích město a přes překupníky putovala k zahraničním sběratelům – za velké peníze, tolik potřebné pro fungování Islámského státu. Co se nedalo lukrativně zpěněžit, bylo zničeno, po podlaze se dodnes válejí například i zbytky starověké keramiky. Islamisté později v muzeu zřídili polní nemocnici, kterou nyní připomínají dvě lehátka a desítky zakrvácených vest.

Území kolem mosulského muzea je dnes považováno za osvobozené, bezpečné ovšem zdaleka není. Islámský stát zde zanechal své buňky, jejichž náhlé útoky nejsou výjimkou. V oblasti je rozmístěno na sto tisíc mužů, aktivních radikálů je zde kolem dvou tisíc. Armáda, policie, spojenecké jednotky, ti všichni chrání vracející se obyvatele.

 

Útok na modly

Mosulské útoky na kulturní odkaz předků v režii islámských radikálů nebyly ojedinělým případem. Připomeňme ničení soch Buddhů v afghánském Bamjánu v roce 2001, které měl na svědomí Tálibán, nebo rozbíjení svatyň v malijském městě Timbuktu 2012, provedené skupinou Ansár ad-Dín.

Tyto skupiny jsou sice okrajovou záležitostí a nereprezentují přesvědčení většiny muslimů, jsou však menšinou velmi hlasitou a jejich aktivity jsou velmi medializované. Vznikají většinou uvnitř salafismu, což je konzervativní směr sunnitského islámu, který propaguje návrat k tradici předků (salaf), a jehož nejznámější odnoží je wahhábismus – oficiální náboženství Saúdské Arábie. Salafismus klade velký důraz na monoteismus a potírání polyteismu, což si nejradikálnější skupiny uvnitř tohoto směru vykládají právě i jako povolení či příkaz k útokům na „modly“.

Důležitou roli ovšem hraje i aspekt genocidy původního osídlení. Historické obyvatelstvo Mosulu je nadále masakrováno a spolu s ním i veškeré stopy, které tu zanechaly předchozí kultury. Zničení mělo být kompletní, aby zde bylo možno vytvořit zcela novou salafistickou entitu.

 

Saudští ničitelé

Proč ničil Islámský stát v Mosulu i muslimské hrobky a svatyně jako například zmíněné Nabí Júnis (prorok Jonáš) a Nabí Danjál (prorok Daniel)? Tito proroci měli stejně důležité místo v islámu i v křesťanství a sunnitští obyvatelé Mosulu si jich velmi cenili. V salafistickém výkladu islámu je ale situace jiná. Podle tradice vystupoval Mohamed proti stavění svatyní nad hroby, protože by se mohly stát místy uctívání svatých mužů, přičemž takové klanění náleží pouze bohu. V očích salafistů tato místa reprezentují širk, čili polyteismus a odklon od jediného boha. 

Mistrem v ničení kulturního dědictví na svém území je Saudská Arábie, odkud wahhábismus pochází. Některé zdroje uvádějí, že zde již bylo zničeno 90 procent památek, včetně hrobů společníků Proroka Mohameda, jeho rodinných příslušníků či například jeho domu. Mluví se dokonce i o přesunutí hrobu samotného Proroka na neznámé místo a zničení této svatyně. Světovou muslimskou veřejnost tato myšlenka pobouřila natolik, že se Saúdská Arábie k tomuto kroku zatím neodhodlala. Historické texty i současná praxe nicméně ukazují, že Mohamedův hrob je přesně tím typem svatyně, proti jakým radikálové bojují: konají se k němu poutě a návštěvy, prodává se tu posvátná voda ze svatyně i prach z hrobu, který podle historických textů léčí slepotu. To vše je v očích salafistů rouhání. 

Salafistická ideologie se staví také proti zobrazování lidských bytostí. Právě tato tradice byla v islámu dlouho živá a dala vzniknout ornamentálnímu umění a kaligrafii, které nahradily zobrazování lidí. Samozřejmě byla i mnohokrát porušovaná, jak ukazují perské a osmanské miniatury či pouštní zámek Qusayr Amra v Jordánsku, kde se nacházejí obrazy nahých, tělesně značně obdařených žen. V dnešní době chytrých telefonů a sociálních sítí, které s oblibou a ve velkém využívají i radikální salafisté, je však doktrína zákazu ve své původní podobě nejspíš neudržitelná.

 

Wahhábismus rulez

Salafismus wahhábitského směru je v současné době nejrychleji se šířícím směrem islámu. Pomáhá tomu propaganda radikálních organizací, finanční podpora z oblasti Zálivu i rozčarování ortodoxních muslimů nad současným stavem světa. 

Historické památky, o kterých byla řeč, přežily v konzervativních oblastech Iráku, Afghánistánu či Mali po celá staletí až tisíciletí. Dnes jsou ale masově devastovány z ideologických důvodů, které prosazuje muslimská menšina.

Nová masivní vlna radikalismu, eskalace násilí a touhy po odstranění všeho, co nesplňuje přísné normy fundamentalistů, je v dějinách islámu dosud nevídaným jevem a přímým důsledkem historického vývoje posledních dekád.

Snímky si můžete prohlédnout v galerii


Autorka je arabistka a íránistka

Galerie (10) Diskuze Sdílet

Autor také napsal