Rasismus pro slušné lidi

Když rakouský deník Die Presse přinesl koncem srpna velký rozhovor s Bohuslavem Sobotkou pod titulkem „Nechceme v Česku další muslimy“, vyvolalo to v tuzemském veřejném prostoru pozoruhodnou reakci: ticho. Nešlo přitom o žádnou mediální manipulaci. Český premiér skutečně bez obalu říká, že při pohledu na „problémy jiných evropských zemí nechceme v Česku další muslimy“, přesně jak cituje titulek. Soudě z ochotného šíření rozhovoru samotným premiérem i jeho mluvčím nemá problém se k těmto slovům hlásit.

Jde přitom o slova, která se významově překrývají s názvem jedné z nejodpudivějších xenofobních skupin naší země, tedy Islám v ČR nechceme – chybí jen obrázek přeškrtnuté mešity na klopě Sobotkova saka. Od předsedy vlády je sice laskavé, že svůj názor vztahuje na „další muslimy“ a s těmi nemnoha, které zde už máme, se snad nějak smíří. Za obdobné a mnohdy i opatrnější výroky byl však v minulosti médii i veřejně činnými osobnostmi peskován každý od Zemana po Chovance. Šéfovi kabinetu to prošlo téměř bez povšimnutí.

Zrcadlí se v tom nepěkné pokrytectví. Příliš mnoho lidí investovalo příliš mnoho citového kapitálu do představy, že souboj Sobotka vs Babiš je střetnutím Dobra se Zlem, a ne pouhým mocenským bojem dvou politiků, kteří se spolu tři roky v relativním poklidu o moc dělili. Přiznat omyl se u nás nenosí, a tak mnozí liberálové raději předstírají, že rakouský rozhovor s premiérem existuje pouze v jakémsi paralelním časoprostoru.

Ale nechme už interview odcházejícího muže být, nabízí se otázka obecnější povahy. Když je nyní trendem odmítat „politickou korektnost“ u témat jako kolektivní vina a diskriminace podle víry, proč to málokdo umí dotáhnout do konce? Dokola slýcháme o terorismu muslimů, nenávisti vyplývající z Koránu, islámu jako náboženství zla a tak dále. Ti chytřejší z islamofobů si však jistě uvědomují, že toto nálepkování je zbytečně vágní, nekonkrétní, bezzubé.

V EU žije téměř 900 000 Kazachů, 750 000 Pákistánců, půl milionu Indonésanů, přes 300 000 lidí z Íránu a obdobné množství z Bangladéše, 150 000 Somálců a Senegalců, na 100 000 Malajců a indických muslimů (bráno dle místa narození bez ohledu na to, zda mají občanství své nové vlasti) – miliony lidí z dominantně islámských zemí, a to tato čísla nezahrnují další miliony potomků narozených již v Evropě.