Příběh

Auditor a jeho cesta z korporace mezi žížaly

25 / 09 / 2017

Když o něčem sníte, dříve či později si vás to najde, ukazuje příběh Jakuba Reichla. Už několik let ho to táhlo jinam, přesto dál pracoval jako auditor pro velkou korporaci. Letos se díky Nadaci Vodafone a jejímu programu Rok jinak spojil s neziskovkou jménem Kokoza. A evidentně pookřál.

Když o něčem sníte, dříve či později si vás to najde, ukazuje příběh Jakuba Reichla. Už několik let ho to táhlo jinam, přesto dál pracoval jako auditor pro velkou korporaci. Letos se díky Nadaci Vodafone a jejímu programu Rok jinak spojil s neziskovkou jménem Kokoza. A evidentně pookřál.

S osmatřicetiletým Jakubem Reichlem se potkávám v pražském Kulturním centru Zahrada. Má na sobě zahradnickou zástěru a v ruce drží misku organického odpadu. Obklopen kolegyněmi právě na mobil natáčí propagační video.

V rámci grantového programu Rok jinak, který lidem z byznysu platí rok práce v neziskovém sektoru, se tento inženýr ekonomie rozhodl pomáhat spolku Kokoza s komunitním zahradničením. Do korporace by se už nejraději nevrátil.

 

Kompost ve sprše

Skončit na pozici senior interního auditora ve Vodafonu a nastoupit do Kokozy, to je hodně ostrý střih. „Na podlaze se povaloval pes, ve sprchovém koutu stál kompostér plný humusu a lezly z něho žížaly, po chodbě se toulal vypelichaný kocour,“ vzpomíná Jakub na první zážitky. Oproti čistému až sterilnímu open space to byl velký nezvyk. „Ale zároveň příjemná změna: cítil jsem, že tím získávám prostor pro jakousi nedokonalost a tím pádem i pro takřka neomezenou kreativitu,“ popisuje dojmy z nové práce, kde kromě něj pracují už jen samé ženy. 

59c8f98a9c40587eecd191cd MEDIA_ITEM image
Jakub Reichl a jeho Rok jinak.

Jakubovým úkolem je vyvinout a rozběhnout aplikaci, která bude sloužit pro zprostředkování „uzavřeného cyklu jídla“. Co to znamená? „Na mapě budou zaneseny komunitní zahrady, kde lidé sami pěstují potraviny. Snadno se dozvíte, jaká je jejich nabídka, oni zase získají možnost efektivnějšího prodeje svých výpěstků. Budou tam uvedena i kompostovací místa, kam lidé můžou vozit bioodpad.“ Jakub má na starosti pomoc s technickým a procesním řízením, kde by měl využít i své zkušenosti z vlastního podnikání – před časem vedl vlastní koupelnové studio.

 

Všechno jinak

„Je tu úplně jiná energie,“ pochvaluje si Jakub a dodává: „Nejsem v roli auditora, který ze všech páčí informace a má na všem hledat chyby. Tady do toho můžu dávat kus sebe.“ Idyla to prý ovšem také není. „Občas se cítíte jako ve vzduchoprázdnu, protože nemáte mantinely tvořené systémem korporace s jasnou pracovní dobou. Jako když vypustí domestikované zvíře z ohrádky: taky najednou neví, co si počít se svobodou.“ Jakým způsobem se s tím Jakub vyrovnává? „Někdy nad tím sedím do noci, protože mě to baví. Ale stres tu je, protože musím dodat výsledky.“

Přiznává, že už si prošel malou krizí. „Uvědomil jsem si, že mám už čtvrt roku za sebou, ale přitom jsme se nepohnuli tak, jak jsem očekával.“ Původní mapa putovala do koše, protože měla hodně chyb a uživatelé s ní nebyli spokojení. Nyní už se prý ale Jakub zase veze na pozitivní vlně. „Prvním hmatatelným krokem bylo, že jsme dali naší mapě nový kabát a jméno – otestovat se dá na adrese www.mapko.cz, což je zkratka pro  slogan Mapujeme komunity,“ říká Jakub, který v Kokoze pomáhá i s webovými stránkami, PR a reklamou. A také s obchodním plánem pro integrační dílnu, kde pracují osoby se zkušeností s duševním onemocněním. „Mohl bych kolegyním říct, že jsem tu kvůli mapě a na ostatní nemám čas. Ale mám Kokozu rád a moc bych si přál, aby měla úspěch,“ říká. 

A jak se Jakubovi zamlouvá práce v čistě ženském týmu? „Nabíjí mě to, na druhou stranu jsem si ale všiml, že se tu řeší hodně detailů a je to takové roztěkané. Zkraje mi někdy unikal smysl některých činností, až po nějaké době jsem zjistil, že právě díky těmto drobnostem je Kokoza tím, čím je. Je to záplava tvořivé energie, kterou jogíni nazývají šakti. Ta je tvůrcem života, ale nemůže být bez mužského prvku šiva – jinak vzniká chaos. Zkrátka je potřeba tomu všemu dát nějaký směr, abychom se drželi cíle a zachovali tah na branku.“

 

Začít u jídla

Jakubovi se na Kokoze líbí nejen svobodnější a radostnější styl práce, ale také její smysl. „Podporuje to moji dlouhodobou vizi lokálních ekonomik, které pomáhají chránit planetu a nepřepravovat věci na velké vzdálenosti. A nejlepší je podle mě začít u jídla,“ vysvětluje se zápalem. „Pořád se něco optimalizuje a zefektivňuje, ale lidé se chtějí vrátit k přirozeným základům, jako je pěstování na zahrádce,“ je přesvědčen Jakub. Sám přitom nedávno začal včelařit a tak plánuje, jak bude pomocí nové mapy nabízet i svůj med. 

59c8f9969c40587eecd191ed MEDIA_ITEM image
Spolek jménem Kokoza se věnuje městskému zahrádkaření.

Jakub Reichl má mimořádně silnou motivaci k tomu, aby svůj Rok jinak nepromarnil. „Mým snem je tu zůstat,“ vyznává upřímně. „A aby mě to uživilo, musím obchodní model postavit nejen na mapě, ale i na fungujícím e-shopu.“ Vyjde mu to? „Jakub je profík každým coulem. Má široký backround jako auditor, pomáhá nám nastavovat a zefektivňovat procesy. A moc jsme si sedli i lidsky. Kuba sdílí naše hodnoty a je s ním legrace,“ říká Míša Nosková z Kokozy. Nyní má Jakub za sebou polovinu svého Roku jinak. Promění jej v „život jinak“?

 

Příběh dalšího grantisty Roku jinak si můžete přečíst zde.

Galerie (7) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat