Reportáž

Impérium Špindl

11 / 01 / 2015

Dva vyhnanci – bývalý šéf ČEZ Martin Roman, žijící v Londýně, a Roman Janoušek, který se ocitl v brněnském vězení,  uzavřeli koalici z rozumu a stojí za rozšířením skiareálu ve Špindlerově Mlýně. Jde o jednu ze změn, které mají areál přiblížit alpským střediskům.

Dva vyhnanci – bývalý šéf ČEZ Martin Roman, žijící v Londýně, a Roman Janoušek, který se ocitl v brněnském vězení,  uzavřeli koalici z rozumu a stojí za rozšířením skiareálu ve Špindlerově Mlýně. Jde o jednu ze změn, které mají areál přiblížit alpským střediskům.

Dva vyhnanci – bývalý šéf ČEZ Martin Roman, žijící v Londýně, a Roman Janoušek, který se ocitl v brněnském vězení,  uzavřeli koalici z rozumu a stojí za rozšířením skiareálu ve Špindlerově Mlýně. Jde o jednu ze změn, které mají areál přiblížit alpským střediskům.

Libuše Jonová je špindlerovská instituce. Lidé, kteří ji znají a kteří se s ní dostali z různých důvodů do křížku, ať to byl úklid v domě, či petice proti stavbě na horské louce za stovky milionů korun, o ní mluví jako o profesionální prudičce. Avšak i oni k ní mají respekt. Při rozhovoru doma i na veřejných zasedáních zastupitelstva často používá jadrný jazyk. Například když mluví o jednom z „bílých koníků“, jak říká místním postavám zastupujícím lidi, co nechtějí či nemohou být vidět: „Panu advokátovi vyřiďte, ať mi vylíže p…..,“ vzkáže a pohladí svou společnici, kočku Mínu.

Padesát let žije a pracuje ve Špindlerově Mlýně, posledních čtyřicet let bydlí v družstevním bytě v Bedřichově, v části, kde žije nejvíce místních – v bytovkách a několika panelových domech. V Bedřichově například před časem zorganizovala petici, kterou chce zarazit změnu louky na stavební pozemky s více než stovkou bytů a garáží. „Když je něco v územním plánu zelené, má to zůstat zelené, stavět se tam nemá.“

Příběh Špindlerova Mlýna je totiž doslova barevný. Místní známý skiareál chce víc modrých turistických sjezdovek, aby přitáhl rodiny. A zelená luční barva v územním plánu města je pod trvalým tlakem stavební šedivé, fialové či oranžové. Poptávka po realitách je značná, nabídka uprostřed národního parku omezená, ceny často vyšší než pražské.

Libuše Jonová se naučila, že vzdorovat má smysl. Výletem na kdysi všemocný ústřední výbor KSČ dosáhla toho, že po politické prověrce nemusela povinně do továrny k pásu. Vzdoruje i nyní.  „Ať si v centru postaví třeba mrakodrap, ale co budu žít, budu si hlídat Bedřichov,“ říká u velké lodžie, z které je krásný výhled směrem k Labské přehradě a na protějším kopci na červenou sjezdovku označovanou jako Hromovka I. „A jestli někoho napadne zbourat tu hospodu,“ ukazuje dolů na dvacet třicet let starou nízkou budovu před domem, „a postavit si tady apartmány, jak jsem už párkrát slyšela, a já bych neviděla na řeku a na hory, to i kdybych měla jít kdovíkam, budou mít smůlu.“

 

Pražané, slušně!

Mezi Vánocemi a Třemi králi se Špindlerův Mlýn mění na třiadvacátý obvod Prahy. Nejznámější horské středisko nakyne ze zhruba tisícovky stálých obyvatel až patnáctinásobně. Jen malá část z toho nejsou Pražáci, mírně je ředí Němci, Poláci a Holanďané. Rusové letos zůstali doma kvůli měkkému rublu.

Zatímco jinde bývá termín „naši spoluobčané“ politicky korektním označením pro sociálně slabé a Romy, ve Špindlu se tím myslí Pražáci. A to zejména ti z nenáviděných apartmánových domů, které zde během posledních deseti lety vyrostly. „Loni tu byl strašný nepořádek, co se týče petard. Máme to ošetřené?“ ptala se zastupitelka Jiřina Hozáková na posledním zasedání před Vánocemi. „Přijede spousta našich spoluobčanů, jsou to naši spoluobčané, co se s tím dá dělat? Venčí psy a neuklízí po nich,“ postěžovala si.

Debata, která následovala, byla delší než schvalování ročního rozpočtu města. „Chtělo by to dát jim najevo, aby se tady chovali jako lidi,“ přisadil si zastupitel Michal Štantejský. „Když přijde prodloužený víkend, začíná to tím, že je všude naděláno od psů. Začnou ohňostroje, ne vždy, ale většinou. Absolutní nedodržování dopravních předpisů, v noci skútry a čtyřkolky, bordel neuvěřitelný, u popelnic jsou po víkendu hromady všeho,“ shrnul víceméně názory z diskuse.

Podle Adolfa Klepše, dlouholetého zastupitele a náčelníka Horské služby, je averze místních vůči části návštěvníků pochopitelná a částečně oprávněná, ale místní se s nimi učí žít. „Investoři sem chodit budou, musíme je důsledně hlídat a snažit se vyřešit, co už tu stojí. Když nám (majitelé apartmánů) nic nepřinášejí do města, musíme vymyslet, jak z nich něco dostat,“ říká.

Před domem paní Jonové staví jednou týdně malý autobus, který vozí penzisty zdarma do Vrchlabí na nákupy do supermarketů. Je to prý levnější a často i pohodlnější. „V Lidlu mají slevy,“ potvrzuje jiná Bedřichovanka pod sídlištěm a přidává, že „u místního žloutenkáře nakupuje, jen když musí“. Co znamená „žloutenkář“, se raději neptám a po zelené značce se spouštím dolů k „heliportu“. Dole pod kopcem u vodní nádrže leží P1, první velké parkoviště při příjezdu do města. Jeho část funguje v zimě jako přistávací plocha pro helikoptéry záchranářů a části místních návštěvníků. Tmavě modrou prý pravidelně létá Milan Maděryč, jeden ze tří původních zakladatelů finanční skupiny PPF, který si zamiloval špindlerovské údolí ve Svatém Petru.

 

Terminál jako lék

Pé jednička se má stát léta očekávaným lékem na vyhlášené zácpy, které trápí místní i přespolní – plná parkoviště, popojíždějící kolony aut a přecpané sjezdovky. Už na konci roku 2016 by na místě současného parkoviště mohl přijíždějící vítat základ nového lanovkového a parkovacího terminálu. Budova jako orel s roztaženými křídly v prvním patře propojí dvě části údolí a s tím i dva lyžařské celky Medvědín a Svatý Petr. Levé křídlo přemostí silnici, pravé řeku. Z centrální budovy se rozběhnou dvě lanovky.  Každá z těchto lanovek by měla mít okolo sebe obtočené dvě nové sjezdovky. Vždy jednu červenou a druhou modrou, mírnější. Takový je aspoň plán.

„Do roka bychom chtěli už kopat, pokud budeme moct postavit aspoň tuto lanovku,“ ukazuje na mapě Igor Rattaj, předseda představenstva společnosti Melida, nájemce špindlerovského skiareálu. „Modrý lyžař se dostane až dolů po modré, červený po červené. Ve Špindlu teď není dostatek modrých sjezdovek,“ říká a vypráví, jak chce do střediska přitáhnout i začínající lyžaře. Majitelé Melidy během předchozích dvou sezon utratili ve Špindlu přes tři sta milionů. Zlepšilo se zasněžování, vznikají nové budovy s pokladnami a obchody, modernizují se restaurace a bary přímo na svazích.

O propojení dvou údolí a vzniku nových sjezdovek se jedná léta. Podle ředitele areálu Čeňka Jílka, kterého Igor Rattaj přivedl ze Slovenska do Špindlu, by na hektaru sjezdovky mělo lyžovat 45 až 50 lidí maximálně. „Ve Špindlerově Mlýně jsou nyní termíny, kdy to vychází na 85 lyžařů. Přesně o tolik potřebujeme navýšit kapacitu sjezdovek,“ říká. Pokud by vznikl terminál P1, nové sjezdovky a lanovky, středisko by se tím přiblížilo stylu lyžování v Alpách – hodně lyžování, hodně propojených sjezdovek na výběr. To vše je však vzdálená budoucnost, která si podle Rattaje zaslouží mít ceny zhruba deset patnáct procent pod úrovní významem srovnatelných rakouských středisek. „Hintertux za padesát eur na den je extrém, to určitě ve Špindlu nebude,“ slibuje Igor Rattaj. Patří mezi lidi, kteří dohromady tvoří slovenskou finanční skupinu J&T. S ní na Slovensku ovládl a vybudoval tamní horská střediska v Tatrách, nyní se stará o podíl skupiny v Melidě.

Město se na nový terminál a parkování těší. „Lidé budou moct dojíždět až k vlekům na lyžích, zklidní se a rozptýlí doprava po městě. Nebudeme muset udržovat tolik komunikací,“ říká starosta města Vladimír Staruch. Na 1 200 stálých obyvatel připadá 72 kilometrů místních silnic, v zimě noční můra. Domlouvání s Melidou se v podstatě točí hlavně kolem parkovacích míst a peněz. Jednání míří k tomu, že areál postaví budovu se zázemím pro lanovky a lyžaře, město parkovací dům pro 200 až 350 aut. Staruch, bývalý šéf místního oddělení republikové policie, se loni stal podruhé za sebou starostou za sdružení nezávislých kandidátů. V hodnocení plánů investorů je velmi opatrný, kdysi bohaté město před čtyřmi lety přepnul do šetřícího módu. „Když jsem nastupoval, byl před koncem roku otevřený kontokorent deset milionů a ten byl vyčerpaný. Na nezaplacených fakturách jsme dlužili okolo 14 milionů,“ říká. Nyní má město kontokorent třetinový a rozpočet vyrovnaný nejen na papíře. Pětašedesát milionů příjmů letos odpovídá plánům rozpočtu v roce 2006.

 

Přes lejska nelyžovat

Špindlerův Mlýn je jako oko uprostřed Krkonošského národního parku (KRNAP). Celé území města je vnitřním ochranným pásmem, za jehož hranicí začíná park. „Snažíme se co nejvíc udržet rozvoj obce v rámci ochranného pásma a minimalizovat rozvoj na území národního parku. I když ne všude je to možné,“ říká Hana Slavíčková, náměstkyně ředitele a vedoucí odboru státní správy parku. „Potřebují od nás získat souhlas, musí vzniknout dohoda. Ochrana přírody a krajiny je ze zákona veřejný zájem, který zastupujeme. Lyžování je určitě také zájmem veřejnosti, ale zákon ho jako takový nezná.“

Významná část chystaných sjezdovek a lanovek totiž neodpovídá schválenému územnímu plánu a KRNAP je jedním z hlavních orgánů, jež se k jeho změnám ze zákona vyjadřují. Melida již seškrtala či výrazně zmenšila sjezdovky propojující Medvědín a Bedřichov s terminálem P1, protože zasahují do parku. Podle KRNAP by se tím rozdrobil dosud kompaktní bukový les a sjezdaři a rolby by pronikli i do zvlášť chráněné ptačí oblasti Krkonoše. Hnízdiště lejska malého je tabu. Kvůli námitkám ochranářů Melida nyní škrtá i další plány.

Lidé z národního parku používají termín spirála. Postaví se sjezdovka a lanovka; u ní se postaví hotely, penziony a v posledních letech apartmány, následují fronty u lanovek a zacpané sjezdovky – ty je třeba rozšířit a postavit nové. A zpět na začátek. „Taková spirála se ve Špindlu otočila už několikrát za to čtvrtstoletí, co tu jsem,“ říká Hana Slavíčková. „Něco podobného nyní řešíme v Harrachově. Přišli s tím, že tam vznikly apartmánové domy a lidé tam nemají kde lyžovat...“

Rozšíření areálu z P1 přijde podle Čeňka Jílka odhadem na půl miliardy korun, čímž Melida společně s již hotovými investicemi splní dvacetiletý závazek v nájemní smlouvě investovat 800 milionů. Igor Rattaj očekává, že investice dohodu přesáhnou a nájemní smlouva se prodlouží. Melida počítá s osmiletou návratností. Majitelům areálu, což jsou zejména Česká unie sportu (bývalé ČSTV) a Svaz lyžařů ČR, platí roční nájem přes čtyřicet milionů ročně. Předloni skončilo hospodaření v areálu superhrubým ziskem (EBITDA) 70 milionů, loni po mizerné zimě byl podle Jílka asi o desetinu nižší. Při standardní zimě je areál schopen vydělat sto milionů, s rozšířením lanovek se čeká růst o třetinu.

 

Lyžující podnikatelé

Peníze jsou jen jednou z důležitých součástí příběhu o ovládnutí lyžařských areálů. „Dost bohatých a úspěšných lidí tady má chalupy, byty… z Prahy to jsou dvě hodiny autem,“ říká jeden z pravidelných návštěvníků, lyžující miliardář, který bezezbytku naplňuje vlastní popis. „Mít tady sjezdovky přináší sociální status. Finančně to zase taková bomba není, možná požádají o dotace a zkusí přechytračit to bývalé ČSTV.“

O ovládnutí špindlerovských areálů patřících právě sportovním svazům byl mezi lyžujícími podnikateli zájem vždy. Ve hře byla například výměna podílů s blízkými krkonošskými areály, ale podle jednoho z účastníků se jednání rozjelo až s pádem Sazky a jejího šéfa Aleše Hušáka v roce 2010. Ten byl jedním z nejvlivnějších lidí ve sportu, ale jen dokud fungoval penězovod Sazka. Po její ztrátě zůstal špindlerovský areál jediným výdělečným podnikem ovládaným ČSTV, které jinak zůstalo téměř bez prostředků.

Nabídku na koupi skiareálu tehdy podala i skupina PPF, ale podle tehdejšího člena vedení skupiny to bylo spíše popíchnutí. „Petr Kellner se na představenstvu zeptal, zda bychom mohli koupit ve Špindlu všechno. Areál, hotely, pozemky, aby to bylo dost velké. Nikdo se nesmál. U něj nikdy nevíte, kdy to myslí vážně,“ vzpomíná s tím, že tím další navyšování nabídky spadlo pod stůl. Petr Kellner má navíc jako Liberečan vztah k Jizerským horám. Nejviditelnější postavou PPF ve Špindlu je jeden ze zakladatelů, Milan Maděryč. Ve Svatém Petru si postavil dům, investoval do hotelu Panorama čekajícího na přestavbu či hotelu Domovina, který provozuje rodina lyžařky Olgy Charvátové Křížové. Podnikatel původem ze Zlína podporoval zlínskou rodačku i v čele místní Ski Akademie, školy pro lyžařské naděje-závodníky.

Vítězná nabídka společnosti Melida na dvacetiletý nájem areálu však nakonec vznikla v jiných částech města. Debaty odehrávající se často v zázemí luxusního hotelu Savoy, který patří do skupiny developera Luďka Sekyry, prý byly někdy humorné. Třeba při domlouvání, zda budou pokračovat „předbíhací“ permanentky, což byla vždy asi nejdůležitější drobnost v provozu celého areálu. Jeden z účastníků navrhl, aby se přednostní nástup a vyhrazená kapacita pro VIP návštěvníky řešila červenými podsedáky na lanovkách. Návrh padl, protože málokterá VIP by našla odvahu usednout na barevné polstrování před davem čekajících. Zůstalo tedy u permanentek. Těch přednostních, otevírajících zvláštní turniket, se prý rozdalo a částečně prodalo do tří set na sezonu a kromě majitelů areálu a nejvlivnějších návštěvníků směřovaly především ke sponzorům. Cena byla obvykle sto tisíc na sezonu, říká jeden z bývalých lyžařských funkcionářů. S novým nájemcem areálu údajně přišlo velké škrtání, v omezeném množství je dostávají hlavně majitelé. Naopak předbíhání dostalo od minulé sezony čistě ekonomický rozměr – Fast Pass, skipas do přednostního turniketu, stojí 2 250 na den.

 

Hodný, zlý a ošklivý

Nájemní smlouvu na špindlerovský skiareál nakonec nemohl získat nikdo jiný než konsorcium složené podle textu Werichovy písničky: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc.“

Jednu z klíčových rolí sehrál Martin Roman, který na vytvoření nabídky a získání podpory ve sportovních svazech odpracoval mnoho hodin. „Jsem u projektu Špindlerova Mlýna od počátku,“ prohlásil pro deník MF Dnes (rozhovor vyšel 27. února 2015). A potvrdil poprvé osobně to, o čem se spekulovalo řadu let: „Mám opci na minoritní neblokační podíl, takže je to, jako bych podíl měl. Ale neúčastním se denního řízení.“ Roman se pro MF Dnes rozvyprávěl i o svém vztahu ke Krkonoším a lyžování: „Trávím tam každý zimní víkend. Odjakživa mám k lyžování blízko, dříve jsem závodně lyžoval a moc mi záleží, aby se Špindlerův Mlýn dál rozvíjel, aby z něj bylo moderní horské středisko, do kterého se investuje. Chci, aby se zvyšovala přepravní kapacita, vznikaly nové sjezdovky. To je moje motivace.“

Vyjednávání o nájmu areálu začal Martin Roman ještě jako šéf polostátního ČEZ. „Pokud vím, úplně na začátku se chtěl ke svému podílu veřejně hlásit,“ říká jeden z lidí, který se jednání zúčastnil. Avšak ve Švýcarsku při soudu týkajícím se privatizace Mostecké uhelné vyšly jako vedlejší produkt vyšetřování najevo dokumenty ukazující i na ovládnutí plzeňské Škodovky: tu před svým přestupem do čela ČEZ Roman ještě jako státem vlastněný podnik řídil a z dokumentů vyplývá, že se na její privatizaci minimálně chystal. Od ČEZ a Českých drah, v kterých zasedl Roman v dozorčí radě, získal později konglomerát plzeňských firem zakázky za desítky miliard. Martin Roman nebyl a není z ničeho nekalého obviněn a na žádosti o rozhovor týkající se areálu a Špindlerova Mlýna nereagoval. Igor Rattaj o něm říká, že je „velký Špindlerovák a rád ho mezi akcionáři jako úspěšného člověka přivítá“. Na otázku, kdo jsou akcionáři nájemce areálu, uvedl: „To vám neřeknu, protože to ani nevím. Pro mě je podstatné, že máme manažerskou kontrolu a společnost řídíme. To je podstatné.“

Martin Roman nyní žije v Londýně, kde začaly studovat jeho dvě dcery. Do Česka přijíždí jen na otočku vyřídit schůzky. Stejně jako ostatní lidé pohybující se okolo skiareálu patří mezi dlouholeté návštěvníky Špindlu a výborné lyžaře. A jako jiní úspěšní lidé, kteří si oblíbili zimní středisko, prošel i podobným nemovitostním vývojem. Návštěvník, nájemník, vlastník apartmánu či domu. Volbou číslo jedna ve fázi návštěvnické bývaly pro mocné a majetné muže apartmány Esplanade na kraji svatopetrského údolí. Mezi hosty patřil bývalý šéf akvizic ČEZ Vladimír Schmalz, ale třeba i Andrej Babiš, Tomáš Pitr a celá řada lobbistů v čele s Josefem Jindrou. Zatímco v centru Špindlu je pro některé návštěvníky důležité být viděn, do této části se jezdí za klidem. „Přijeli a za týden tady nechali osmdesát devadesát tisíc jen za víno, teď ani náhodou,“ říká jeden z místních hoteliérů. „Všichni si tady postavili domy, koupili apartmány.“

Martin Roman ještě jako šéf ČEZ koupil začátkem roku 2010 ve výběrovém řízení od české vlády chatu Slunečná vysoko za městem na Davidových boudách, v místě snad s nejhezčím výhledem v okolí. Chatu zboural a postavil zcela nový dům. Ten je nyní podle údajů v katastru nemovitostí přepisovaný z manželky na mladší dceru. Jako spoluinvestory přivedl do společnosti Melida přátele z plzeňské Škody. Jen jediný se ve struktuře okolo Melidy objevuje v rejstříku osobně – Michal Korecký, spolumajitel Škody Transportation. Reprezentantem Martina Romana v představenstvu Melidy je Ladislav Maroul. Adrenalinový sportovec a prodejce luxusních automobilů je nyní místopředsedou představenstva. Poté, co se MF DNES svěřil s informací o společných výletech s bývalým šéfem ČEZ na vodu, se k působení v areálu nevyjadřuje.

Tváří celého „nového“ skiareálu se měl stát spolumajitel gumárenského holdingu ČGS a velký nadšenec do lyží na sníh a trávu Tomáš Němec. Dohromady měla mít tato skupina majoritní, až šedesátiprocentní podíl. Do spolku přinášel vedle jasného podnikatelského příběhu i dlouholeté vazby na lyžaře, znalost prostředí a půlku menších lyžařských středisek Snowhill, která mu propadla jako zástava. Majitel jedné z nejvkusněji přestavěných chalup ve městě zůstal jen jednu sezonu. Od začátku jeho vztahy se zástupci J&T skřípaly. Ve vlastní šťávě je podusil hned na začátku, když nepřijel na první prezentaci Melidy před místními a podnikateli v hotelu Horal. Manažeři ze Slovenska tak museli sami čelit hyperlokálním dotazům typu, zda bude stadion dál podporovat místní folklorní soubor Špindleráček.

Tomáš Němec ze společnosti Melida odešel. Prodal i areály Snowhill, ale u kupujících z J&T se tato zimní střediska dlouho neohřála. Jejich vlastníky se ke konci roku stala dvojice z podhůří Krkonoš, která bude mít na vzhled Špindlerova Mlýna velký vliv. Půlku získal Martin Vokatý, bývalý závodní lyžař a donedávna trutnovský zastupitel. Povoláním architekt je spolu s otcem autorem Sazka Areny, jejich studio ATIP vytvoří i terminál P1. „Táta kdysi projektoval lanovku na Medvědín, naše rodina v tomto areálu pracuje šedesát let,“ říká. „Známe to tu, máme historické vztahy na dotčené orgány. Melida nás oslovila, abychom s nimi začali pracovat. Pro investora je vždy lepší, když nezačíná od nuly.“

S vrchlabským advokátem a dlouholetým kamarádem z lyží Danielem Kučerou se rozhodli napůl koupit Snowhill, protože blízký areál Herlíkovice je podle Vokatého jejich společnou srdeční záležitostí. „Přestože Aleš Hušák je a zůstává můj kamarád a Roman Janoušek je kamarád Danův, se Snowhillem nemají nic společného. Je to padesát a padesát, jen já a Dan,“ říká, protože chce, aby v tom bylo provždy jasno.

Právník Daniel Kučera je také předsedou dozorčí rady společnosti Melida a kvůli svým podnikatelským i osobním vztahům s Romanem Janouškem je ve Špindlerově Mlýně vnímán jako zástupce jeho zájmů. Včetně společnosti Melida. Na otázky zaslané prostřednictvím Snowhillu nestihl do uzávěrky odpovědět. „Dan s Romanem jsou kamarádi a v minulosti pro něj některé věci asi dělal. Ale se Snowhillem nemá Janoušek nic společného,“ opakuje Martin Vokatý. „Má vliv na to, co se děje v Melidě. Ale jako to bylo v Praze, že když chcete něco stavět, musí se ťukat nejdřív u něj, tak to ve Špindlu není,“ vysvětluje architekt.

 

Kdo ohlídá Krakonoše

V úvodu zmíněná louka v Bedřichově, blízko níž žije Libuše Jonová, se skládá ze dvou pozemků, které jsou v katastrální mapě do sebe vklíněné jako milenci. Horní vlastní společnost, v které je jednatelem Zoran Kazimirovič, správce nemovitostí spojovaných s Romanem Janouškem na Balkáně a v Praze. Spodní část je podle katastru trvalý travní porost, jako vlastník je uveden právník, Janouškův kamarád Daniel Kučera. U obou částí se žádá o změnu funkčního využití na „bydlení městské“, zastupitelstvo o tom bude jednat možná už v únoru a zřejmě tuto změnu zamítne. Kučera vlastní i bývalý hotel Adélka, s kterým kdysi odstartoval svou stavebně-hotelovou kariéru ve Špindlu Richard Navrátil, zesnulý majitel společnosti Navatyp.

Největší rozruch nyní ve Špindlu budí hliněný kopec a Kučerova stavba na jediném stále ještě málo zastavěném kopci v centrální části města, Krakonoši. Původně lovecké chatě hraběte Černína, kterou začal rekonstruovat a provozovat zpěvák Jan Ledecký jako Villu Czernin, neřekne nikdo z místních jinak než „Švýcárna“. Dům  možná s nejhezčím výhledem na sjezdovky Ledecký prodal a nyní patří do portfolia špindlerovských nemovitosti vrchlabského právníka Kučery. Když byl kopec hlíny vedle domu veliký a betonová deska za domem vylitá, začal budit pozornost. Současné vedení města je pod tlakem místních i přespolních majitelů nemovitostí, aby se město dál nezastavovalo. Jak místní hořce podotýkají, jsou asi jediným městem, z jehož centra není vidět na kostel na kopci. Zastínil ho obrovský apartmánový dům Michael.

„Nebudou tam jen podzemní garáže, jak jsem dříve uvedla. Omlouvám se. Ještě tam vznikne jeden objektík v podobném stylu jako Švýcarský dům,“ uvedla na posledním zasedání zastupitelstva před Vánocemi vedoucí místního stavebního odboru Miroslava Šmahelová. Stavba má platné stavební povolení, ale kvůli odchylkám nařídila její zastavení. Město následně zjistilo, že nevlastní pozemky, po kterých léta vede cesta okolo domu směrem ke sjezdovce Krakonoš.

Nová stavba, v níž bude zřejmě zázemí pro hosty a wellness, vyrůstá podle starosty na pozemku dříve označeném v katastru jako les, tam, kde územní plán s žádnou stavbou nepočítal. „Investorovi se nějak podařilo získat stavební povolení na výstavbu tohoto objektu. To je samozřejmě špatně. Myslím, že to byla věc stavebního úřadu, že vůbec dokázal zlegalizovat tento proces a město se o tom nějakým způsobem nedozvědělo,“ říká.

Vedoucí stavebního odboru Šmahelová nastoupila do úřadu až loni v květnu, kdy už bylo stavební povolení čtyři měsíce pravomocné. Podle starosty převzala některé věci, o kterých postupně zjišťuje, že ne vše je tak, jak mělo být. Podle jednoho z místních hoteliérů je šéfka odboru „metr baba, nekompromisní, co půjde, zarazí a odstraní“. Pozice vedoucího stavebního odboru je v každé obci klíčová. Špindlerův Mlýn se vymyká množstvím staveb uprostřed národního parku a zájmem všech významných developerů o město. Tlak na úřad je enormní, čehož si všímá i místní slovesnost. Jeden z bývalých úředníků je v místě přezdívaný jako malý klokan s velkou kapsou. „Když to zastaví městský stavební odbor, uspějí často na kraji. A když neuspějí ani tam, žalují město za zmařenou investici,“ říká zastupitel Adolf Klepš. Žalob kvůli změnám územního plánu je nyní šest.

Stavební boom ve stále ještě rozptýlené zástavbě, jako je Svatý Petr, pomáhají tlumit současní majitelé chat a chalup, kteří mezi sebe na horské louky nechtějí pustit nově příchozí z řad (příliš pozdě) bohatých a úspěšných. „Sociální Špindl nikdy nebude,“ říká jeden z majitelů domu ve Svatém Petru. „I za minulého režimu sem jezdili prominenti.“ Horal začal vznikat jako hotel pro vládu, ÚV KSČ a „výběrovou rekreaci“. Hotel Harmony s podzemním bunkrem či kinosálem byl projektovaný jako sídlo vlády a armády v případě konfliktu.

 

Sezona bez Romeše

Romana Janouška nebylo možné kontaktovat kvůli jeho pobytu ve věznici, kam se dostal kvůli dopravní nehodě v opilosti. Jeho advokát na dotaz ohledně Špindlerova Mlýna nereagoval. Letošní sezona je po mnoha letech první, které se aktivní sportovec a výborný lyžař nezúčastní. Podle místních však již loni byl jen stínem člověka, který ve Špindlu kdysi pobýval. Okruh městem startoval již brzy ráno posilněním se v hotelu Sněžka, který je kousek od apartmánového domu Alexandria. V něm má jediný na sebe napsaný apartmán, dům je známý i kvůli pražským úředníkům, kteří v něm získali byty se slevou.

Tato část kopce nad centrem by se klidně mohla jmenovat Navatyp. Původně pražská stavební společnost, spojená s lukrativními městskými zakázkami, expandovala do Špindlu relativně pozdě. „Já si myslel, že už je vše zaplněné, ale teprve poté přišel boom,“ vzpomíná jeden z developerů na období před deseti lety.

Již zmíněný zesnulý zakladatel Navatypu Richard Navrátil ve Špindlu mimo jiné provozoval kromě Adélky i hotely Zátiší ve Svatém Petru, Milušku či Windsor ve městě. V kopci položil základy k vybudování několika velkých apartmánových domů včetně Alexandrie vznikajících na místě bývalých horských chat. V přepisu policejního odposlechu rozhovoru mezi Romanem Janouškem a Pavlem Bémem žádá bývalý pražský primátor po jeho smrti o noty pro jednání o jeho pozůstalosti, „jinak to bude hroznej bordel“. Hotely z větší části zůstaly rodině. S Janouškem spojovaný penzion Miluška patří podle katastru společnosti Prominecon CZ, což je nástupce původního Navatypu.

Podle jednoho ze zájemců o nájem areálů, který se nakonec podílníkem v Melidě nestal, se Roman Janoušek nedal při vyjednávání obejít. „Měl mít dvacet procent. Když padl návrh na jeho vykoupení, Janoušek s Hrdličkou oznámili, že si koupili Stoh a ještě nějaké pozemky a chtějí naopak zvýšit svůj podíl,“ říká. Stoh je sjezdovka s hotelem vzadu ve Svatém Petru, tento menší sportovně laděný areál vybudoval bývalý starosta Špindlu a reprezentační lyžař Bohumír Zeman, přezdívaný Bobas.

Zadlužené město od něj v roce 2010 převzal nový starosta, areál Stoh s hotelem o něco později investiční skupina Natland Group. Ta po roce balík prodala skupině NVT Development. Stejnou cestou se ke společnosti NVT Develop-

ment dostaly některé odštěpené části společnosti Navatyp (později přejmenované na Navatyp Group, následně Prominecon Group, nyní Prominecon CZ). Zdeněk Machálek, který je uveden jako jediný akcionář NVT Development, na odpovědi neměl čas. „Starám se o dva hotely, makám jako šroubek, nemám čas,“ uvedl.

Zdeněk Machálek a lidé pracující ve společnostech skupiny NVT Development vystupovali také jako zástupci majitelů několika pozemků v centru města, jak vyplývá z jednání o územním plánu. Reprezentovali například kus louky pod hotelem Praha, kterou chtěli změnit na prostor pro sjezdovku, ubytování, obchod či restauraci. Klíčovým pozemkem je nyní více než šest tisíc metrů v samotném centru města, které podle katastru patří Majetkové správní a delimitační unii odborových svazů. Tento pozemek získal do nájmu na 99 let jeden z odborářů a tato nájemní smlouva nakonec skončila u pražských „politických podnikatelů“. Kdokoliv bude chtít v centru města stavět, musí se s nimi domluvit. Tyto pozemky jsou důležité pro Melidu, která by ráda přivedla do centra kabinkovou lanovku, potřebné jsou pro město i developera chystajícího přestavbu celého centra.

Se skiareálem Stoh a skupinou společností okolo něj je nejčastěji spojován Tomáš Hrdlička, bývalý pražský politik a s Janouškem asi nejznámější „politický podnikatel“. Sám říká, že se skiareálem nemá nyní nic společného. „V současné době na žádných aktivitách ve vztahu ke skiareálu nespolupracuji,“ uvedl. „Je vidět, že po letech stagnace začaly do skiareálu opět proudit investice, což je pro nás jako stálé návštěvníky pozitivní.“ Podle člověka blízkého této části podnikatelů je zatím Stoh majetkově mimo skiareál, ale pravděpodobně v něm skončí. Pod Stoh patří i největší škola lyžování Skol Max, která společnosti Melida v portfoliu zatím chybí. Občas prý Melidě chyběla i voda na zasněžování ve Svatém Petru, když Stoh, který je proti proudu Svatopetrského potoka, začne jako první. Obě strany si podobným způsobem příležitostně dokazují, že se (ne)potřebují.

 

Nová naděje pro centrum?

Většinu budov a pozemků ve městě po odsunu Němců po válce získalo Revoluční odborové hnutí (ROH). Řada místních názvů je výsledkem dějinných zvratů. Například Hotel Palace Club, který nedávno koupil majitel pražské Modré Zahrady a špindlerovského hotelu Adam Jaroslav Drha, se za ROH jmenoval zotavovna Dukla a za Němců Palace. Velké odborové hotely a budovy zprivatizovaly či postupně získaly hotelové a developerské skupiny.

Z nich je nyní nejživěji okolo společnosti Cimex Petra Lukeše. S Melidou došlo k oťukávání o možném prodeji velkého hotelu Horal, který je součástí Lukešovy sítě Orea Hotels. Jednání zatím usnula na ceně, která se bez pozemků pohybovala okolo 200 milionů korun. Podle jednoho z hoteliérů jde o ziskový hotel vydělávající okolo dvaceti milionů ročně.

Cimex v centru již prodal trojici budov a pozemky, které tvoří velkou část centra Špindlerova Mlýna. Takzvaný projekt Centrál, který zahrnuje velké budovy hotelu Centrál, Špindlerovské hospody, blízkého parkoviště a domu na soutoku Svatopetrského potoka a Labe, koupil brněnský podnikatel Petr Špringer. „Bylo to v době, kdy jsem právě prodal podíl v jedné společnosti, která se zabývá realizací investičních celků v oblasti petrochemie. Část peněz z prodeje jsem se rozhodl investovat do nemovitostí, a tak mě nabídka na nákup budov a pozemků v centru docela zaujala,“ uvedl s tím, že kupní cena byla mnoho desítek milionů a další investice přesáhne půl miliardy korun. V projektu má devadesátiprocentní podíl.

Neopravené centrum města v oblasti okolo pošty je už léta vnímané jako bolák. Původní projekt Cimexu neprošel změnou územního plánu, noví majitelé jsou nyní ve vyjednávacím kolečku. Budovy Špindlerovské a Centrálu budou, pokud vše dopadne, strženy a na jejich místě vyrostou nové, připomínající stylem ty současné. Z nich by podle Špringera mohl vzniknout nový čtyřhvězdičkový hotel, který v podzemí propojí parkoviště.

Přes ulici podél potoka směrem do špičky k penzionu Labe by měl vyrůst ubytovací komplex. O tom, jak bude velký, na kolik budov a apartmánů členěný, bude zřejmě ještě velká debata. „Jednalo by se o ubytování zaměřené na rodiny či skupiny přátel, tak jak to bývá běžné v Alpách. Z vlastní zkušenosti vím, že tento typ ubytování v českých horách hodně chybí,“ uvádí Špringer. V rámci projektu by se měla přesunout i silnice za poštu, blíže k potoku, díky čemuž by v centru měla vzniknout klidová zóna s parkem. Městu se však zatím příliš nezamlouvá, že se mají nejprve stavět apartmánové domy: starosta říká, že nikdy není záruka, že vzniknou i další slíbené projekty, které už samy o sobě nevynášejí.

Ve Špindlu, ale i v dalších horských střediscích jsou totiž apartmánové domy citlivé téma. Původní horské chaty, zbořené a poté přestavěné a rozprodané na bytové jednotky, tvoří podle některých odhadů až čtyři tisíce z patnácti tisíc „lůžek“ v oblasti.

Město však z nich nemá žádné ubytovací poplatky, byť se často načerno pronajímají. Nižší je u nich i daň z nemovitostí, naopak přinášejí městu dodatečné náklady. Radnice tak o žádné podobné byty už léta nestojí a u nových projektů je nepovoluje, přesto stále vznikají. „Řada investorů, aby vyhověla územnímu plánu, dostává povolení na výstavbu objektů pro přechodné ubytování, jako jsou hotely a penziony,“ říká Miroslav Diblíček, místní obchodník s realitami a předseda občanského sdružení Za nový Špindlerův Mlýn. „Ale již během výstavby nabízejí v předprodeji ubytovací jednotky v těchto objektech.“

Vnitřní uspořádání „falešných“ penzionů je prý často snadno přestavitelné, z menších pokojů snadno vznikají větší byty. „Penziony typu Medvědín mají jednu recepci, která naoko ubytovává hosty, ale na webu nabízejí k prodeji apartmány. Vždy dokážou najít kličku, která to umožní zapsat jako byty,“ říká starosta Staruch. Vedení města si před Vánocemi dalo závazek, že s ostatními horskými středisky v republice zkusí konečně vymyslet, jak z „bytařů“ získat více peněz.

Stovky původních Špindlerováků již totiž domy a byty prodaly a odešly do Vrchlabí. S klesající nadmořskou výškou padají i ceny: za co je ve Špindlu byt, v nížině pořídíte domek. Městu kvůli tomu pozvolna ubývají stálí obyvatelé. Mladé rodiny nemají šanci si při cenách až sto tisíc za metr v novostavbě na vlastní bydlení vydělat. V rozvoji skiareálů či opravě centra vidí mnozí místní šanci na zvrat k lepšímu.

Kopce zastavěné apartmánovými domy, které ve Špindlerově Mlýně symbolizuje Okružní ulice, však nezmizí. Libuše Jonová, osmdesátiletá penzistka z Bedřichova, už nemůže moc chodit. Bývalý starosta Jan Konopka ji proto do ulice před časem vyvezl turistickým vláčkem, který provozuje. Prý kvůli nové zástavbě skoro nepoznala, kde je. Sama říká, že už se tam raději nikdy nevrátí. „Je blbé být takový pamětník, někdy kvůli tomu mám na sebe zlost. Člověk si toho moc pamatuje.“ •

 

Symbol Bogner

Oblíbený oděv ve Špindlerově Mlýně.

Nedělní poledne, terasa baru Silver Rock. Místo, kde se shromažďují ti, co „něco znamenají“. Poznávacím znamením u většiny z těchto návštěvníků je nápis Bogner na bundě. Bogner Pavilon, obchod se špičkovou lyžařskou a další módou této německé značky, nahradil ve Špindlerově Mlýně bývalé informační středisko v sezoně 2009/2010.

V oblečení Bogner si libují nejen dnešní vlivní, ale třeba také Václav Klaus. Ostatně právě Klaus otevíral (tehdy coby prezident) 25. září 2003 v Praze vůbec první prodejnu této značky, kterou do Česka dováží kazašský podnikatel Boris Gorin se svou ženou Irinou.

Firma Gorin & Gorin podle posledních známých údajů z roku 2012 utržila 130 milionů korun se ziskem před zdaněním ve výši bezmála 40 milionů.

 

Špindlerovské panství

Pět lanovek: Hromovka, Svatý Petr – Pláň, Svatý Petr TS2, Medvědín, Labská.

Lyžařské vleky: celkem 12 vleků, nejpodstatnější Mísečky – Medvědín, Stoh a vleky nahoře na Medvědíně a ve Sv. Petru.

Budovy: nejpodstatnější hotel Lenka, Jilemnická bouda, stanice lanovek, budovy občerstvení, nové budovy obchodů a půjčoven Spindl Motion.

Sjezdovky: sedm hlavních tratí v areálech Svatý Petr, Hromovka, Medvědín, Horní Mísečky a Labská, celkem 20 tratí o deklarované délce 24 345 metrů.

Běžecké lyžování: skiareál inzeruje celkem 16 tratí v okolí Svatého Petra, Míseček a Medvědína o délce 91,5 kilometru.

Melida, a. s., platí za nájem areálu 43 800 000 Kč ročně.

 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat